II. ČÁST: PROZŘENÍ
Terka s Kačkou byla první děvčátka, která jsem blíže poznal, pravidelně si s nimi hrál a povídal. Pomáhal jsem jim, jak jsem mohl, a nikdy nelitoval času, který jsem pro ně obětoval, a věcí, kterých jsem se pro ně vzdal. Zároveň jsou Terka s Kačkou jediné, u nichž jsem nezvládl své chování, které jsem zneužíval, kterým jsem ublížil, protože ublížit lze i přemírou lásky. V první části své zpovědi jsem se zabýval otázkou, jak k tomu vůbec mohlo dojít. V části druhé se svěřím, jak jsem dokázal ono nešťastné zneužívání ukončit a co mi k tomu pomohlo.
Terezku jsem miloval. Kdyby už nic jiného, věřte mi prosím aspoň tohle. Ačkoliv jí bylo osm a já byl o třináct let starší, mluvili jsme spolu o tom, jak se vezmeme, jakou budeme mít domácnost a kolik dětí. Chovali jsme se k sobě, jako bychom spolu chodili. Dnes už vím, že to pro ni byla akorát hra, navíc zcela nevhodná k jejímu věku, a že jsem jí do této hry z velké části vmanipuloval, nicméně tenkrát jsem to myslel naprosto vážně a skutečně snil o tom, že spolu jednou budeme žít a mít rodinu.
O to drtivější ranou pro mě bylo, když mi Terezka krátce před svými devátými narozeninami oznámila, že se mnou rodinu mít nechce a nebude se mnou nadále dělat ty (sexuální) věci. Jak mi to říkala, tekly jí slzy po tváři a já se cítil mizerně jako nikdy předtím. Plakala kvůli mé hlouposti, sobeckosti a nezodpovědnosti, kvůli mému selhání – žádná rozkoš na světě za tohle nestojí. Uvědomil jsem si to ale příliš pozdě.
Napsal jsem, že bych pro Terezku udělal vše. Dokázal jsem i to nejtěžší, dokázal jsem ji po takové době naráz přestat zneužívat. Nemohl jsem ji vidět plakat.
Byla to přetěžká zkouška; nadále jsme spolu trávili obrovské množství času, stále si mi sedala na klín, ale už jsem na ni nesahal. Teprve v té době jsem si uvědomil, jaký jsem si vypěstoval na její osahávání návyk. V její přítomnosti jsem začal být najednou nervózní, potil se a celý se třásl. Když si mi sedla na klín, musel jsem si za zády křečovitě držet ruce, až mi z nich tekla krev, abych jí je nepoložil na stehna. Ale vydržel jsem a po několika měsících se mé problémy zmírnily.
Rád bych napsal, že jsem to dokázal jen z čisté lásky, pravda je ovšem taková, že si nejsem jist, zda bych to tenkrát dokázal, pokud bych tou dobou nezneužíval již půl roku Terezčinu sestru Kačku, na které jsem se také mohl sexuálně vybít.
Můj sexuální vztah s Terezkou trval sedmnáct měsíců a přesto mě nenapadlo, že bych dělal něco špatného nebo že bych mohl být pedofil. Byl jsem příliš ovlivněn nepřesnými informacemi a považoval pedofilii za znásilňování dětí; protože jsem při zneužívání nepoužíval násilí, nenapadlo mě považovat se za pedofila a zároveň jsem si ani nepomyslel, že nenásilné zneužívání může také mít negativní následky.
Terezčino odmítnutí a mé následné těžké přemáhání mělo pro můj další život klíčový význam. Teprve na tomto základě jsem se začal zajímat o problematiku zneužívání dětí a o něco později i pedofilie. Přestal jsem se spokojovat s nejrozšířenějšími informacemi, o nichž jsem zjistil, jak jsou povrchní, nepřesné a zavádějící. Bylo toho na mě dost, vždy jsem něco přečetl a potom si musel dát dlouhou pauzu, aby se mi vše rozleželo v hlavě. Trvalo mi přes rok, než jsem se srovnal s tím, že jsem pedofil, než jsem se odvážil oslovit některé z pedofilů na internetu, z nichž mnozí se mi stali pozitivními vzory a ukázali mi, co jsem do té doby netušil – pedofilové mohou žít bez toho, aby zneužívali či jinak ubližovali dětem.
Zároveň jsem začal chápat, že ublížit může jakýkoliv, tedy i dobrovolný sexuální kontakt dospělého s dětmi. Děti do něj mohou vstoupit ze zvědavosti nebo proto, že přesně nevědí, o co jde. Jenže zvědavost není bezedná, lehčí sexuální aktivity mohou děti na čas zaujmout, ale nebudou je bavit trvale, naopak dospělý si na ně přivykne natolik, že bude chtít stále víc (vzpomínáte, jaké jsem měl problémy poté, co mě Terezka začala odmítat?). V takové chvíli vztah často přestává být dobrovolný; zatímco narůstá manipulování dítěte dospělým (a v některých smutných případech to může přerůst až ve vydírání a týrání), úměrně k tomu klesá láska a důvěra dítěte ke zneužívajícímu dospělému – jedinou možností, jak tomu zamezit, je nikdy se do žádných, byť sebelehčích sexuálních praktik s dětmi nepouštět, případně se je rozhodnout okamžitě ukončit, třeba i s podporou sexuologa či pedofilů z komunity, dokud je k tomu ještě prostor a čas. Každý den, o který se zneužívání ukončí dříve, slouží k dobru dítěte.
Nejde ale jen o to, že děti nasytí svou zvědavost a sexuální aktivity pro ně přestanou být zajímavé. Běžně se stává, že si děti časem uvědomí, jaký postoj má společnost k sexuálním vztahům mezi dospělými a dětmi; ono tajemství je začne dusit, budou litovat a vyčítat si svůj souhlas nebo i jisté vzrušení, které při tom pocítily. Mohou za to začít nenávidět sebe, všechny muže, případně své tělo a začít trpět nejrůznějšími psychickými problémy.
Nepleťte se, tohle není jen nějaká teorie, to se bohužel děje. Sám jsem si toho později všiml u Terezky a nikdy se jí za to nemohu dostatečně omluvit, nikdy jí to nebudu schopen vynahradit. Navždy budu mizera, co jí vnesl do života další problémy. Udělal bych cokoliv, abych to mohl vrátit, jenže nemohu. Nikdy si neodpustím, že jsem holkám zkomplikoval život, místo abych jim v těžkém období pomohl.
Jak jsem během svého samostudia poznával svou pedofilní orientaci a zjišťoval, že se většina pedofilů chová k dětem lépe, začaly mě trápit obrovské výčitky svědomí, kvůli nimž jsem postupně omezoval i své nevhodné chování vůči Kačce. Trvalo to dlouho, příliš dlouho, neboť přestat je těžší, než nikdy nezačít. Nakonec jsem ale s podporou internetové pedofilní komunity dokázal sexuálního zneužívání dětí zcela zanechat. Dnes jsem za to rád, byť to přišlo příliš pozdě.
Komunikací s pedofily, studiem odborných i laických článků a z vlastních zkušeností jsem se naučil, jak se lépe chovat k dětem, uvědomil jsem si, jaké situace pro mě mohou být rizikové, jak se jim vyhnout a jak se zvládnout, pokud nastanou, a ze všeho především jsem našel motivaci děti dále nezneužívat, neboť jsem zjistil, že mi ke spokojenosti stačí radovat se z jejich štěstí a být v jejich blízkosti a byl bych moc hloupý, kdybych toto své a jejich štěstí ohrozil nevhodným nebo nezákonným chováním.
Nikdy nebudu moci napsat dostatek poděkování pedofilní komunitě za to, jak mi pomohla vyrovnat se se sebou a přestat se chovat nevhodně k dětem. Dokonce jsem poté zvládl pracovat dva roky jako vychovatel na školách v přírodě a vedoucí na táborech, aniž bych jedinkrát uklouzl; naopak děti mě milovaly, vyhlašovaly mě nejlepším vychovatelem, pravidelně žadonily, abych jejich třídu měl na starosti i příští rok a a pozadu nezůstávaly ani paní učitelky, které na mě opakovaně psaly výborná hodnocení a i mí nadřízení a zaměstnavatelé na mou adresu měli pouze slova chvály. Bylo to nejkrásnější období mého života. Mé štěstí ale netrvalo dlouho. Dohnaly mě mé minulé skutky a já o vše přišel…
Kubova zpověď je na vícero částí, přičemž každá část je na nové stránce článku.