Za zdmi forenzního léčebného centra začíná nebezpečná hra. Devět mužů, jejichž touhy překročily hranice zákona, usedá do terapeutického kruhu, kde má každé slovo váhu a každý pohled skrývá příběh. Když mladá psychoterapeutka Agáta vstupuje do tohoto světa, věří, že může pomoci. Brzy ale zjišťuje, že v tomto kruhu není nic takové, jak se zdá. Manipulace, strach a touha po vykoupení se stávají součástí každého sezení. A když se začne ztrácet hranice mezi terapeutem a pacientem, je jasné, že v sázce je toho mnohem více.
Psychologické drama „V kruhu“, inspirované skutečnou prací české forenzní psycholožky, odkrývá syrový a nekompromisní pohled do uzavřeného světa lidí, kteří překročili všechny hranice. Nabízí nejen fascinující vhled do jejich myslí, ale i do práce těch, kteří se je snaží pochopit a vést k nápravě.
Intenzivní příběh, který vás vtáhne a nepustí.
Recenze
Bouře
Ačkoliv je příběh fiktivní, kniha nabízí skvělý vhled do práce terapeuta ve forenzním centru na sexuologickém oddělení. Toto zařízení je něco mezi sexuolgogickou léčbou a detencí. V běžné sexuologické léčbě však nemohou být, jelikož by byli příliš nebezpeční. Je to vlastně taková poslední šance před zařazením do detence. Detence je zařízení pro lidi, kterým již vypršel trest, ale jsou stále příliš nebezpeční pro společnost.
Velmi se mi líbí, jakým způsobem Vášová zpracovává témata jako zjišťování si neobvyklé sexuální preference v dospívání, pornografii, počet parafilních osob ve společnosti – že jich je opravdu mnoho a přitom se tak velká část z nich nikdy nedopustí žádného trestného činu. Dále autorka zpracovává i problematiku manipulace pacientů směrem k personálu, poruch osobnosti, návykových látek a nebo třeba i jak moc ničivá může být samota pro člověka. Líbí se mi, že autorka vykreslila postavy skutečně uvěřitelně a zároveň ne jen jako kriminálníky, ale jako lidské bytosti, které neidentifikuje pouze jejich trestný čin a parafilie. Některé nejspíše nebudete mít rádi a bude vám připadat správné, aby tací zůstali raději v detenci. Životní osudy jiných ve vás možná vyvolají soucit a ukážou vám, že není nic černobílé a budete jim přát, aby tu šanci dostali, i přes to co udělali. Především v těch případech, kde byl dotyčný velmi mladý a nebo se skutečně snaží zlepšit.
Co mi přišlo ale nereálné byl konec knihy. Ačkoliv nepochybuji, že někteří pacienti v takových zařízeních mohou být skutečně nebezpeční i pro samotné pracovníky. Sama autorka však v knize píše, že Agáta v tomto příběhu udělala mnoho chyb a její přístup není skutečný standard terapie. Kromě terapeutky Agáty a klientů ubytovaných v tomto zařízení jsou zde i další pracovníci, jako třeba sexuolog Hůlka, sociální pracovník Igor, zdravotní sestra Bára a nebo dva dozorci jako Paul a Břitva, kteří dokreslují atmosféru tohoto centra.
Na závěr bych tuto knihu zhodnotila pozitivně a určitě bych jí doporučila, obzvláště lidem, kteří se zajímají o to, jak funguje práce s parafiliky. Doporučila bych jí i lidem, kteří moc často knihy nečtou. Kniha se čte lehce a máte jí přečtenou za krátkou dobu.
Kuba
Tuhle knížku jsem četl celkem nedávno. Autorka si zaslouží nepochybně velkou poklonu za odvahu pustit se do tohoto tématu a snahu o vykreslení fungování místa, kam se asi nikdo dobrovolně podívat nechce a především pak i nečernobílé vykreslení lidí s parafilií – přitom třeba vyprávění jednoho mladého pedofila o jeho vnitřním coming outu mi přišlo jako opsané z některých zdejších příběhů, což tedy není výtka, ale pochvala za přesnost. Zároveň souhlasím i s Bouří, že se knížka dobře čte, je ostatně psaná poměrně jednoduše a není moc dlouhá. Věřím tedy, že se knížka bude číst dobře i lidem, kteří jinak moc nečtou, ale zde by kvůli zájmu o téma udělali výjimku.
Co mi ale na druhou stranu moc nesedělo a kde jsem mnohokrát při čtení pozdvihoval obočí, byl popis fungování zařízení a terapií s odsouzenými. Je tedy pravda, že mám zkušenost „jen“ s fungováním léčebny v Bohnicích a v knížce popisované zařízení je trošku jiného charakteru (je popsáno jako mezistupeň právě mezi léčebnou a detencí), nicméně i tak mě řada věcí vůbec neseděla a bohužel samotný příběh pak z těchto odlišností vycházel. Zarážející pro mě například bylo, že jako terapeutka na takovém místě působí mladá nezkušená psycholožka a sama vede skupinové terapie. V Bohnicích taky působily i mladé holky těsně po škole nebo dokonce na stáži, ale nikdy by nevedly samy skupinovou terapii, vždy tam byly spíš jako přísedící pod vedením zkušeného psychologa/psycholožky. Stejně tak samotný terapeutický program byl mnohem širší a důkladnější a to ať ve smyslu mnohem většího počtu různých aktivit (v knížce se jedná pouze o skupinové terapie a spíše výjimečné individuální konzultace) a třeba i ty samotné skupinové terapie měly v Bohnicích daný řád a podmínky, například seznam témat o kterých pacienti museli mluvit apod. Nehledě na to, že nevěřím, že by v takovém zařízení několik měsíců procházelo zneužívání jednoho pacienta jiným apod., to už mi přišlo jako hodně nereálná fikce a obdobně nereálného toho je víc, nechci nicméně zmiňovat věci, které by příliš mnoho prozrazovaly z příběhu (který přeci jen dokáže vytvořit trochu napětí a tajemna).
Dokonce i sama autorka v doslovu knihy uvádí, že některé situace nejsou příliš realistické, ale tady si dovolím poznamenat, že to není příliš dobrá vizitka autorky jako spisovatelky. Zvlášť u knihy, jejíž největší devízou je zajímavé a běžným lidem nepřístupné prostředí, bych byl rád, aby to prostředí bylo popsáno a vykresleno opravdu realisticky a nebylo ohýbáno pro potřeby příběhu. Lepší (byť přiznávám mnohem složitější) by bylo napsat příběh takový, který by mohl fungovat i v realisticky popsaném prostředí.
Celkově vzato mi nicméně čtení bavilo a určitě knížku doporučuji všem, které zajímá dané téma. Kdybych měl knížku hodnotit jako se to dělá třeba v knižní databázi, dám tomu tak 3/5, přičemž teda z toho jeden bod je čistě jen za odvahu pustit se do tohoto tématu.
- Zde je rozhovor s autorkou knihy.