Na stránce b4uact, autor – Tom
Z originálu „Tom’s story“ přeložila Bouře
Jsem 21letý kluk, kterého přitahují dívky ve věku 4–11 let. Dívky mladší 5 let mě přitahují výhradně emocionálně. Chovám k nim velkou náklonnost a chci je chránit a starat se o ně. Jak stárnou, stávají se atraktivnějšími a začínám vůči nim cítit více romantické, ale i ochranné pocity.
Všechno to začalo, když mi bylo 13 let a začal jsem pracovat ve třídě pro děti v mém kostele. Moc mě to bavilo a brzy jsem zjistil, že mám talent pro práci s dětmi. Když se ohlédnu zpět, vidím, že moje přitažlivost k dětem začala někdy v té době, ačkoli až v 16 letech jsem si opravdu všiml, že mě děti přitahují, a až v 18 letech jsem si konečně přiznal, že jsem MAP. V tu chvíli jsem se propadl do depresí.
Během dospívání jsem se věnoval dobrovolnictví s mladšími dětmi. Myslel jsem si, že mě sexuálně přitahují jen starší dívky, tudíž když se jim budu vyhýbat, nehrozí žádné problémy. Nicméně jednoho dne na mě doléhala více než obvykle, protože jsem měl narozeniny a neměl jsem žádné kamarády, se kterými bych je oslavil. Zatímco jsem byl v kostele v předškolní třídě, dívka, do níž jsem byl zamilován, mi připadala nesmírně roztomilá. Chtěl jsem ji obejmout a pocítit tak, že na mně někomu záleží. Neudělal jsem nic nevhodného, ale v tu chvíli jsem začal přemýšlet o tom, že by má preference mohla být problém.
Oslovil jsem několik lidí, které jsem znal z internetu a kteří nebyli MAP, a řekl jim o své přitažlivosti k dětem. Několik z nich se mnou přestalo mluvit, nicméně jsem našel jednoho člověka, který byl ochoten se mnou zůstat a pomoci mi to všechno vyřešit, a díky tomu se všechno změnilo. Konečně jsem byl schopen mluvit o svých pocitech a o všem, čím jsem procházel. Oslovil jsem také další MAP a nakonec jsem měl velkou skupinu lidí, se kterými jsem mluvil téměř každý den. S jejich pomocí jsem začal přijímat sám sebe a pomalu ze mě spadla tíha mé neobvyklé přitažlivosti k dětem. I když mě děti stále velmi přitahují, je nyní mnohem snazší zvládat své pocity a žít lepší život.
Nyní je mi 21 let, pilně studuji na vysoké škole a na podzim přecházím na čtyřletou univerzitu, kde budu bydlet na kolejích. Velmi se těším, až poznám nové lidi a najdu si nové přátele. Kromě pomáhání dětem, hrát videohry a trávit čas s rodinou. Stále se trápím tím, že musím před všemi známými skrývat tak velké tajemství; už jsem se však svěřil bratrovi a sestře a oba mě velmi podporují. Jsem za to moc vděčný. Můj život není dokonalý, ale mám pocit, že se věci konečně hýbou správným směrem. Konečně mám naději do budoucna.