Po šesti letech jsme se opět objevili na pochodu Prague Pride!
I tento rok jsme se rozhodli pro osvětu ve formě letáčků. Letos jsme však design a i znění letáčku lehce upravili. Jelikož si uvědomujeme, že spolek Prague Pride nás na svém festivalu nevítá a ani nemáme ambice stát se součástí LGBT+ komunity, rozhodli jsme se na letáček tuto informaci připsat.
Naší účastní na pochodu Prague Pride se snažíme poukázat na problémy naší sexuální menšiny a především mladých lidí, kteří se potýkají s erotickou přitažlivostí k nezletilým. Nemáme moc jiných možností, jak veřejně působit osvětu a dát světu vědět, že existujeme. Zároveň není naším úmyslem festival pořadatelům jakkoliv kazit.
Podle výzkumu NÚDZ se v populaci ČR nachází 1,9 % osob, které přitahují nezletilí. Mezi účastníky festivalu se tedy jistě takoví nacházeli. Proto jsem se letos rozhodla, že budu jako nepedofilní podporovatelka ČEPEKu rozdávat informativní letáčky. Jak účast probíhala z mého pohledu? To se dozvíte v následujícím textu.
Z pohledu Bouře – Jak naše účast probíhala?
Sešli jsme se na Václavském náměstí. Dohromady přišlo šest lidí, z toho dva členové rozdávali letáčky. Zařadili jsme se do průvodu a začali jsme rozdávat letáčky. Většina lidí si ode mě letáček ráda vzala, následující reakce byly různé. Někteří se do letáčku začetli, přičemž jeho obsah je zřejmě zarazil, popřípadě o tom začali mluvit s ostatními lidmi, se kterými na akci přišli. Další velká část lidí se začala smát, což mohlo být z různých důvodů. Jednou jsem měla pocit, že to bylo spíš posměšně, jindy zase mi hned hlásili, že nás znají a naši činnost podporují.
Druhý člen, který se mnou rozdával letáčky, se mé skupině, která fungovala jako podpora, ztratil a později nám zavolal, že ho začal obtěžovat nějaký cizinec, který po něm chtěl, aby si sundal masku. Proto raději šel za jednou z všudypřítomných policejních hlídek. Já jsem u toho bohužel nebyla, takže vám k tomu víc neřeknu, ale daný člen šel později raději domů. Rozdávat letáčky vyžaduje velkou odvahu a já jsem velice ráda, že to daný člen alespoň zkusil, za což mu patří velké díky!
Na Staroměstském náměstí jsem narazila na jednoho muže z ochranky, kterou si zřejmě najal pořadatel, a chtěl mi vzít všechny moje letáčky, co jsem měla v ruce. Důrazně, ale klidně jsem mu však řekla, že mu letáčky nedám a že neděláme nic nelegálního. Zároveň mi v tu chvíli byl v zádech můj tým podporovatelů, kteří po očku hlídali situaci kolem mě. Jeden z nich natáhl ruku a letáčky spolu se mnou důrazně držel, aby mi je dotyčný muž z ruky jen tak snadno nevytrhl. Od místa konfrontace se nám podařilo záhy vzdálit a mohli jsme pokračovat dál v průvodu.
Kousek od tohoto incidentu jsme potkali Tima Kožuchova z Debatního deníku, také jsem mu dala letáček. Řekl mi, že nás zná a že je skvělé, co děláme. Tim však nebyl jediný, kdo nás poznal nebo nám vyjádřil podporu. I několik dalších lidí nám řeklo, že znají ČEPEK a že je dobré, co děláme. Obzvláště dobře si pamatuji na jednoho mladého kluka, který byl vyloženě nadšen, že dostal letáček, a později i na jednu ženu na Letné.
Když byl průvod asi v polovině své trasy, přišla za mnou jedna policistka a vyzvala mě, abych si sundala masku, aby viděla, s kým mluví, a zeptala se, o čem jsou naše letáčky. Prý jí někdo dal nějaké hlášení, že tady rozdáváme něco nelegálního. Policistce jsem vysvětlila, že na letáčcích se píše o komunitě pedofilů, kteří se snaží žít bezúhonný život tak, aby dodržovali zákony a neubližovali ostatním. Zároveň jsem uvedla pár statistik a fakt, že spolupracujeme s programem Parafilik, který patří pod Národní ústav duševního zdraví. Bylo vidět, že pochopila, na tváři se jí objevil mírný úsměv. Nic dalšího po mně nechtěla, ani občanský průkaz, a tak jsem mohla jít dál v průvodu rozdávat letáčky.
S každým, kdo se mě zeptal, jsem navazovala vstřícný a milý přístup. Zároveň jsem se snažila lidem vysvětlit, že se snažíme o prevenci pohlavního zneužívání dětí. Pokud měli otázky, snažila jsem se alespoň stručně odpovědět. Jak později poznamenali moji kolegové z podpůrného týmu, tento aspekt hrát velkou roli, protože někteří lidé opravdu potřebovali dovysvětlit, o co se jedná.
Na Letné nad schody jsem rozdala úplně nejvíce letáčků a za mě to bylo i lepší, jelikož jsem měla více času lidem vysvětlit, o co se snažíme, a zároveň se mohli ptát na různé otázky. Když se mě lidé ptali, o čem naše letáčky jsou, řekla jsem jim, že fungujeme jako prevence sexuálního zneužívání dětí a poskytujeme informace a pomoc lidem, kteří to potřebují. Pokud se na chvíli zastavili, tak i to, že na webových stránkách máme poradnu, ve které odpovídají sexuologové.
Pamatuji si ale například dvě dívky, které mi jako vyjádření nesouhlasu vrátily letáček roztržený. Také si pamatuji na dvojici mladých kluků. Jeden z nich byl docela v šoku a ptal se mě, co jsme zač. Vysvětlila jsem mu definici pedofilie a že jsme komunita, kde se snažíme ty, kteří jsou takto zaměření, vést k bezúhonnému životu. Také jsem mu vysvětlila, kdo má většinou na svědomí sexuální zneužívání, což ho překvapilo (nejvíce zneužívání dětí mají na svědomí lidé, kteří nejsou pedofilové – většinou se jedná o někoho blízkého z rodiny). Takhle jsem si s ním povídala asi 5 minut a myslím, že byl pak mnohem klidnější, i když stále naše letáčky považoval za kontroverzní, což chápu. Zpětně musím danému mladíkovi dát za pravdu, že pokud si někdo jako první větu na letáčku přečte „Československá pedofilní komunita“, může to vyvolat velmi negativní reakce, na druhou stranu se v našem případě, kdy jde o osvětu, nelze tomu slovu úplně vyhnout. Možná letáčky pro příště zase nějak upravíme a na úvod spíš zdůrazníme prevenci pohlavního zneužívání dětí.
Rozdali jsme odhadem asi 600 letáčků. Byla to pro mě velmi zajímavá zkušenost. Ze začátku jsem se bála, jaké budou reakce lidí, ale když jsem v průběhu průvodu viděla, že jsou i pozitivní reakce, nakonec to pro mě byl příjemný zážitek, i když místy adrenalinový. Jsem ráda, že jsem do toho šla, protože jsem tím mohla přispět k lepší informovanosti lidí o tématu pedofilie a je klidně možné, že naše informace pomohly nebo pomohou nějakému mladému člověku, který cítí přitažlivost k nezletilým.
Nakonec jsme navštívili i Pride Park, kde jsme se šli kouknout na stánek Sexhelp linky. Ženám, které u něj stály, jsem také dala letáček. ČEPEK znaly. Akorát jsem se podivila, že jejich letáčky byly zaměřeny na LGBT+ komunitu, ale neuváděly žádné informace o parafiliích, které jsou určitě mezi LGBT+ lidmi rozšířené v hojné míře. V rámci Prague Pride by podle mě neměla existovat témata, která se budou vynechávat, myslím, že je důležité, aby lidé věděli o všech skrytých zákoutích své sexuality.
Naši účast na Prague Pride v letošním ročníku považuji za úspěšnou a jsem ráda, že jsem se mohla také zúčastnit a podpořit naši komunitu. Za odvahu však musím velice poděkovat členovi, který se snažil rozdávat letáčky se mnou, i dalším podporovatelům, kteří nás v rámci „support týmu“ hlídali.
A příští rok možná opět na viděnou!
Vaše Bouře
