S mým desetiletým synem kamarádí mnohem starší mladík. Jsou spolu často venku, blbnou na kole, vyměňují si spolu počítačové hry. Tomáš, tak se ten mladík jmenuje, nemá ve svých 25 letech přítelkyni. Navíc je takovými kluky, jako je můj syn, doslova obsypán. Mají ho rádi, dokonce bych řekla, že je pro ně vzorem. Trochu se ale o svého syna bojím – nemůže to být pedofil? Co mám dělat? Prosím poraďte. Jana
Tak by mohl vypadat dotaz od některého z rodičů a dlužno říct, že by to byl dotaz oprávněný. Bezpečnost vlastních dětí je asi pro drtivou většinu rodičů priorita číslo jedna. Janu zajímá, zda-li může být Tomáš pedofil a popsané příznaky skutečně poukazují na to, že ač tyto projevy pedofilie jsou nespecifické, tedy mohou být přítomny i u člověka, jež pedofil není, Tomáš pedofil nejspíš je. Zachovejme však chladnou hlavu, není třeba se hned děsit. Pedofilie sama od sebe většinou nevede k zneužívání dětí, naopak její projevy mohou být dětem i prospěšné. Přesto ale mohu souhlasit s tím, že opatrnosti není nikdy dost a zvýšená pozornost v případě Jany určitě není na škodu.
Jak se tedy v takovéto situaci zachovat? Co Janě doporučit? Předně bych se na jejím místě snažil Tomáše co nejlépe poznat. V jakém sociálním prostředí žije? Jaké jsou jeho názory? Jak má uspořádány své životní priority? Jaké uznává životní hodnoty a jak jsou pro něj důležité? Důležité je i to, jak se umí ovládat, nebo například i to, zda nemá problémy s alkoholem apod. Ne že by se snad Jana měla Tomáše na tyto otázky přímo ptát, jsou to spíše takové náměty, čeho by si měla všímat.
Příležitosti k poznávání mohou být různé. Je možné ho třeba čas od času pozvat domů na čaj či kávu. Velice dobrou příležitostí může být uspořádat rodinný výlet a Tomáše na něj přizvat. Jednak bude mít Jana dost času ho poznat, jednak ho uvidí, jak se k synovi skutečně chová. Má-li Tomáš čisté úmysly, neměla by mu přítomnost rodičů nikterak vadit.
Velice důležitá je také komunikace se synem. Ta by měla být upřímná, otevřená, ale zároveň přiměřená jeho věku a v rozumné míře. Je dobré zmínit, že existují lidé, kteří by mu mohli chtít ublížit, i když to tak na první pohled nevypadá. Také by měl vědět, že má právo rozhodovat o tom, kdo se ho smí dotýkat a kdo ne a na intimních místech se ho bez závažného důvodu nesmí dotýkat nikdo. Závažným důvodem může být například ošetření zranění a podobně. Rozhovor by se neměl jmenovitě týkat Tomáše.
Také hodně záleží, jak důvěrný má Jana se svým synem vztah. Zřejmě každý rodič by si přál, aby se mu jeho dítě svěřilo s problémem, který ho trápí. Je nutné si ale uvědomit, že skutečnost není vždy růžová. Velice často se stává, že se dítě bojí svěřit s problémem, na kterém nese, byť malou, spoluúčast. Určitě by tedy Jana měla se svým synem budovat důvěrný, láskyplný a otevřený vztah.
Co by měla Jana dělat v případě, kdyby se jí Tomášovo chování nezamlouvalo? Jana má samozřejmě plné právo, jako rodič dítěte, rozhodovat o tom, s kým se její syn smí nebo nesmí stýkat. Pokud však má její syn s Tomášem dobrý vztah a ona se jej bude snažit zákazem ukončit, může se stát, že se budou nadále scházet tajně a Jana nad vztahem Tomáše k jejímu synovi zcela ztratí kontrolu. Řešení každé situace by proto mělo být uvážené. Jednou z možností je s Tomášem si promluvit a dát najevo, co se jí na jeho chování nelíbí. Může také stanovit podmínky, za kterých bude ochotná kamarádství s jejím synem tolerovat.