Rovnou přiznám, že Fílův deník (v tom svém jej zmiňuji jako Filipa) jsem si zamiloval hned, když mi byl poprvé někdy koncem jara nabídnut k přečtení. Čím více jsem toho přečetl, tím více ze mě sílila touha nabídnout tento deník i dalším čtenářům, neboť je jednak stejně jako ten můj autentickou výpovědí z ústavní sexuologické léčby v Bohnicích, ale především je rozkošně dětsky naivní, sebevychvalující, podlézavý, upřímný, plný vtipu, radosti, ale i ukázkou depresí a traumat, které si sebou nesou mnozí pachatelé pohlavního zneužívání. Krom toho však také tvoří jeden celek s mými zápisky, se kterými se ty Filipovy krásně doplňují a ukazují události ze dvou stran. Samotný deník, ze kterého jsou tyto zápisky, skončil nakonec v plamenech, jako symbol úniku Filipa z nemilosrdných chapadel ústavní péče, v nichž nedobrovolně strávil přes tři roky. To nejzajímavější ze zápisů ovšem zůstalo po naší vzájemné dohodě zachováno.
– Kuba
Pokračovat ve čtení