Archiv pro rubriku: Příběhy pedofilů

Na stránce B4U-ACT, autor – Sterling

Z originálu Sterling přeložila Bouře

Líbí se mi děti – jsem osoba přitahovaná nezletilými (MAP – minor attracted person). V roce 2012, kdy píšu tento článek, je mi něco přes 50 let. Zhruba do svých 54 let jsem si myslel, že jsem normální heterosexuálního chlap. Byl jsem 16 let ženatý. Nyní jsem rozvedený a posledních 8 let mám přítelkyni (zhruba stejně starou jako já). Dospělé ženy mě velmi přitahují, takže mám velké štěstí oproti jiným.

Vždy tu ale byly náznaky, že k dětem cítím něco víc. Vždycky jsem dával přednost ženám, které vypadaly trochu jako děti a přitom stále měly tak trochu hravou a dětskou povahu. Když ale vidím malé holčičky, rozbuší se mi srdce, přestože se někdy zlobí a jsou nezvladatelné. I to však dokážu skousnout a stále k nim cítím náklonnost.

Na stránce b4uact, autor – Tom

Z originálu „Tom’s story“ přeložila Bouře

Jsem 21letý kluk, kterého přitahují dívky ve věku 4–11 let. Dívky mladší 5 let mě přitahují výhradně emocionálně. Chovám k nim velkou náklonnost a chci je chránit a starat se o ně. Jak stárnou, stávají se atraktivnějšími a začínám vůči nim cítit více romantické, ale i ochranné pocity.

Všechno to začalo, když mi bylo 13 let a začal jsem pracovat ve třídě pro děti v mém kostele. Moc mě to bavilo a brzy jsem zjistil, že mám talent pro práci s dětmi. Když se ohlédnu zpět, vidím, že moje přitažlivost k dětem začala někdy v té době, ačkoli až v 16 letech jsem si opravdu všiml, že mě děti přitahují, a až v 18 letech jsem si konečně přiznal, že jsem MAP. V tu chvíli jsem se propadl do depresí.

Ahoj, zdravím, dobrý den, jakkoliv kdo chcete. Jsem skoro normální sedmnáctiletý introvert. To skoro říkám, protože mám dvě diagnózy z psychiatrického léčení v Bohnicích; první je porucha autistického spektra, konkrétně Aspergerův syndrom, a ta druhá je pedofilie. Abych byl konkrétní, jsem girllover, tudíž se mi líbí mladší dívky. Ale zároveň se mi líbí i holky mého věku (což beru jako pozitivum). Chtěl bych se tak trochu svěřit se svými životními zkušenostmi, svými láskami a o tom, jak jsem se dostal do Bohnic a nenapadá mě lepší místo než právě zde.

Dlho som premýšľal ako začať. Nie je vôbec jednoduché o tom rozprávať. Keď som mal asi dvanásť, veľmi ma to ťahalo k môjmu spolužiakovi, ale vtedy som si myslel, že je to normálne a ono sa to zmení. Veľmi som chcel dievča, ale nikdy som k dievčatám nič necítil. Vždy som sa cítil lepšie pri svojom kamarátovi. Ako čas bežal, zistil som, že sa mi páčia stále viac a viac malí chlapcivo veku 10-13 rokov. Mal som osemnásť a neustále ma to ťahalo k deťom, otáčal som sa za pekným chlapcom… Komu to povedať? Kamarátovi? Sedeli sme pred telkou, kde akurát niekoho zatkli za zneužitie chlapca. Postaviť k stene takého… Asi budem ticho sedieť a všetko v sebe dusiť. Bál som sa, že som pedofil. Ľudia ma budú nenávidieť. Čo s tým?

Neskôr som sa zamiloval a trávil veľa času s jedným chlapcom (vravme mu Peter). Celý môj svet sa točil iba okolo neho. Pre mňa to bolo v tom čase normálne. Tak som to vnímal. Bol som nesmierne štastný. On so mnou trávil všetok čas, čo mohol. No prišlo obdobie, kedy som bol dosť psychicky vyťažený a jedinú radosť mi prinášal Peter… Zneužil som ho… Keď sa to stalo, kde boli zábrany? Prišiel pocit blaha. Miloval som ho. Mozog nepracoval, celé to napätie zmizlo.

Dobrý den, až ve svých 33 letech jsem si uvědomil, že téma pedofilie je mi blízké, že je mi dokonce víc než blízké… No nakonec až tak blízké, že jsem pochopil, že jsem pedofil. Co k tomu zjištění vedlo? Stalo se to tak, že v rámci jednoho chatu mi dotyčný dost nelibě „řekl“, že jsem nechutný pedofil a že kdyby mě měl po ruce, tak by to se mnou nedopadlo rozhodně nijak růžově.

To mě opravdu šokovalo, a tak jsem začal více přemýšlet nad svým životem. Co a jak cítím, na co koukám, co preferuji a jaký vlastně ve vztahu k sexualitě skutečně jsem. Rozvzpomínal jsem se na drobné zážitky ze života, na to, kam se dívám holkám třeba na bazéně, koho při pohledu upřednostním (když mám na výběr dospělou ženu a dívku) atd.

Jmenuji se Jakub a je mi 20 let, momentálně studuji na vysoké škole. Jsem normální kluk jako každý jiný, vidím akorát krásu tam, kde ji jiní nevidí. Toto je můj příběh.

Můj život začal zhruba stejně jako životy ostatních. Vyrůstal jsem s mámou a tátou v milující a fungující rodině. Otec pracoval, moje matka mě vychovávala a společně se o mě starali, vodili do školky apod. Z mého otce se stal tak trochu alkoholik, možná to bylo tím, že vlastnil hospodu. Ačkoliv si na to nevzpomínám (což je asi dobře), tak se s ním moje matka rozešla. Můj otec odešel a nechal nám byt. V té době mi bylo zhruba 5-6 let. Po nějaké době si moje matka našla nového přítele, jeho jméno si už nepamatuji, možná Martin nebo Michal? Byl celkem fajn, sympatický a uměl jednat s lidmi. I když byl takový domácí typ, nebyl pro něj problém jet s námi někam na výlet.

Ahoj, dobrý den, jak kdo chcete, jsem boylover, nepříliš pěkně technicky řečeno jsem ten, kdo je schopen zamilovat se do nedospělého chlapce nebo kluka na počátku puberty – tedy homosexuální pedofil. Jestli vás neodradilo toto suché konstatování, nabídnu Vám v následujících řádcích svůj dosavadní životní příběh.

Moje dětství je relativně nezajímavá kapitola, trpěl jsem tím, čím asi obyčejně děti trpí. Sociální prostředí bylo v rámci možností v pohodě, vyrůstal jsem ve fungující rodině. Jediné, co mě stavělo na okraj kolektivu, byl můj zdravotní stav, ale na to si člověk zvykne.

Ahojte, priatelia. Som DeepInheart (v prekladu „hlboko v srdci“) a som veľmi potešený z toho, že existuje toto miesto. To že som pedofil, som si uvedomil v januári roku 2012. Zaľúbil som sa do jedenásťročnej a na začiatku roka do päťročnej. Ani mi nenapadlo, že by sa to mohlo volať pedofília. Myslel som si, že sú to ľudia, ktorí zneužívaju deti. Domnieval som sa, že som iba jeden, kto to tak cíti, kto ľúbi dieťa takýmto spôsobom.

Len tak zo „srandy“ som napísal do Google „pedofília“, a keď som si čítal definíciu, bol som v šoku. Veď to je presne to, čo cítim! Presne taký som. Akoby to celé bolo o mne. Asi 10 minut mi bušilo srdce ako pri behu, a hovoril som si „to nemôže byť pravda, ja predsa niesom ten úchylak. Veď to, čo cítim je krásne a čisté“.

Jmenuji se Tony a jsem pedofil. V době, kdy píšu tento článek, je mi 21 let a studuji na vysoké škole. Jsem nespolečenský introvert, romantik a teoretik s nulovými sexuálními zkušenostmi, trochu melancholik se sklony k depresím a stále přemýšlím, co vlastně v životě dělat. Ve své orientaci ještě nemám úplně jasno, ale pár věcí vím. Vím, že mi většinou nic neříkají dívky, které se líbí mým vrstevníkům. Někdy se s těmi holkami cítím vyloženě nepříjemně, proto ani jejich společnost nevyhledávám. Už to samo o sobě působí tím divněji, čím jsem starší. Vím, že se mi líbí mladé dívky, třeba kolem 10 let, a to stále víc od doby, kdy jsem si to naplno uvědomil a připustil.

Kdybych měl možnost s nimi trávit čas nějakým společensky přijatelným způsobem, určitě bych se tomu nebránil. Je mi s nimi dobře, když nějakou pěknou vidím, hned mi zvedne náladu. Když někam jdu, dívám se po holčičkách. Vyhledávám místa, kde můžu nějakou potkat. Sídliště, hřiště, parky, hromadná doprava. Tam všude se to krásou jen hemží. Stačí se dívat. Že něco nebude v pořádku, pozoruji už delší dobu, ale až asi před rokem jsem si začal uvědomovat, že bych mohl být pedofil. Chtěl bych zde uceleně popsat své dospívání a postupné uvědomění si své odlišnosti. Nebude to ničím zvláštní příběh a spousta dalších to asi prožívala a prožívá podobně, přesto si myslím, že bych to napsat měl.

I. ČÁST: PŘÍČINY ZNEUŽÍVÁNÍ

Píše se mi těžce. Sedím na posteli v pavilonu sexuologie v Bohnicích, upíjím čaj a skrz zamřížované okno do mě pere jarní slunce, zatímco se snažím utřídit své myšlenky. Tíží mě výčitky, trápí svědomí, utápím se ve své vině; pro pedofily bývají děti tím nejkrásnějším a nejcennějším, oproti pokřivenému mediálnímu obrazu si většina pedofilů uvědomuje zranitelnost těch malých spontánních a věčně zvědavých bytostí a nikdy je neohrozí nevhodným chováním, naopak mnozí pedofilové plni ideálů brojí proti zneužívání dětí a pachatelům, kteří jsou většinou nepedofilní, ostře nadávají. Já ale patřím k výjimkám. Jsem pedofil, co zneužíval, a toto je můj příběh:

Bylo mi dvacet, jí sedm. Byla pro mě vším. Miloval jsem ji a chtěl pro ni jen to nejlepší. Chránil bych ji třeba i před celým světem, obětoval bych pro ni i život, pokud by to bylo nutné. Jenom před sebou jsem ji ochránit nedokázal. Dlouho jsem přemýšlel, jak se to jenom mohlo stát?