Předtím než začnete brát Androcur nebo Proveru

Úvod

Přestože nejsem žádný zdravotník, chtěla bych se tímto článkem podívat na funkci hormonální terapie v rámci sexuologické léčby. Mnoho návštěvníků i uživatelů našeho webu má totiž s touto formou léčby zkušenost, jiní (a dost možná, že právě i ty) nad jejím využitím uvažují. Psát o tomto tématu mě motivovala kniha Poruchy sexuální preference, jejíž autorem je sexuolog Petr Weiss. V této knize jsem se dozvěděla mnoho informací a zjistila jsem, že to s tímto druhem léčby není úplně jednoduché a uživatel těchto léků by si měl dávat na mnoho věcí pozor. Tento článek má však sloužit pouze jako základní přehled, a pokud uvažujete, že byste chtěli nějaký z přípravků zmíněných v článku užívat, zjistěte si o něm více.

Pokračovat ve čtení

Mohou sexuální panenky zabránit kriminálnímu sexuálnímu chování?

Vytvořili Psychology Todayautor – David J. Ley, Ph.D.

Z originálu „Can Sex Dolls Prevent Criminal Sexual Behavior?“ přeložil Dreamer

Omezenost výzkumu nám v tuto chvíli brání vyvozovat závěry.

Klíčové body:

  • Mnoho zemí a států přijímá zákony, které kriminalizují vlastnictví dětských sexuálních panenek.
  • Pedofilní muži s dětskými sexuálními panenkami často uvádějí nesexuální motivaci k vlastnictví a rozvíjejí s panenkami vztahy.
  • Muži, kteří vlastní takové panenky, sami uvádějí menší zájem o kriminální sexuální chování v reálném světě.

Již několik let se vede složitá společenská debata o účincích a možných rizicích vlastnictví silikonových sexuálních panen, které jsou vyrobeny tak, aby vypadaly jako děti. Kromě prosté reakce odporu, kterou mnoho lidí k takovému chování pociťuje, existují skutečné otázky, jaký dopad mohou mít tyto panenky na své majitele, a to zejména na riziko, že se budou dopouštět sexuálního zneužívání skutečných dětí nebo že se zapojí do konzumace či distribuce materiálů se sexuálním zneužíváním dětí (CSAM).

Pokračovat ve čtení

Proč pedofilové nevyhledají pomoc?

Vytvořili Prostasia Foundation – Autor Elliot Porter

z originálu „Why MAPs don’t “Get help!” přeložila Bouře

Mini slovník

MAP (MAPs – v množném čísle) = Minor Attracted Person, tedy osoba kterou přitahují nezletilé osoby. Jde o souhrnné označení pro všechny pedofily, hebefily a efebofily.

CSA = Child Sexual Abuse, česky sexuální zneužívání dětí

Každý, kdo na sociálních sítích diskutoval o pedofilii nebo jiné přitažlivosti k nezletilým, se pravděpodobně setkal s tvrzením, že jedinci, které přitahují nezletilí, potřebují „pomoc“ anebo „by se měli jít léčit“. Tato fráze se stala memem a zapleveluje odpovědi všech komentátorů, kteří sdílejí přesné informace o přitažlivosti k nezletilým a o lidech, kteří ji zažívají. Ve většině případů je to pokrytecké; jde o chabě zastřený pokus podkopat racionální diskusi naznačováním, že cílová skupina je tak hluboce narušená, že by jakákoli další interakce s ní neměla smysl. Je to ad hominum, útok na něčí domnělý duševní stav, aby se vyhnul řešení jeho argumentů, a proto je často přehlížen jako neproduktivní fňukání. Pod uštěpačnými poznámkami se však skrývá důležitý rozhovor, jehož středobodem je legitimní otázka: Proč se lidé se sklony k přitažlivosti k nezletilým (dále MAPs) nejdou léčit, proč nevyhledají pomoc?

Pokračovat ve čtení

Pedofilie a počítačem generovaná dětská pornografie

Ole Martin Moen a Aksel Braanen Sterri
University of Oslo, Oslo, Norway

Článek z originálního znění do češtiny přeložil uživatel Dreamer

Být pedofilem znamená podle Světové zdravotnické organizace sexuálně preferovat děti, chlapce nebo dívky, případně obojí, obvykle v prepubertálním nebo raně pubertálním věku. Pedofilie je velmi rozšířená – přibližně dvě procenta dospělé populace jsou primárně sexuálně přitahována dětmi – a celosvětově je přibližně každá pátá dívka a každý dvanáctý chlapec obětí sexuálního zneužívání.

Většina výzkumníků zabývajících se pedofilií jsou psychologové, psychiatři a kriminologové. Jak by mohli do diskuse přispět etici? V této kapitole si klademe a snažíme se odpovědět na tři výrazně etické otázky týkající se pedofilie: (1) Je nemorální být pedofilem? (2) Je nemorální, aby pedofilové vyhledávali sexuální kontakt s dětmi? (3) Je nemorální, aby pedofilové uspokojovali své sexuální preference pomocí počítačové grafiky, sexuálních panenek a/nebo sexuálních robotů, kteří napodobují děti? Doufáme, že prostřednictvím diskuse o těchto otázkách ukážeme, že etické zkoumání pedofilie může pomoci posunout naše chápání toho, jak by měla být pedofilie chápána, posuzována a řešena.

Je nemorální být pedofil?

Všimněte si, že podle výše uvedené definice Světové zdravotnické organizace být pedofilem není totéž jako usilovat o sexuální kontakt s dětmi. Být pedofilem znamená mít sexuální preference vůči dětem, ale mít preference není totéž jako jednat podle těchto preferencí. Naším prvním cílem v této kapitole je diskutovat o morálním statusu pouhého bytí pedofilem.

Není pochyb o tom, že je velmi nešťastné, že některé dospělé sexuálně přitahují děti. Skutečnost, že je nějaký rys nešťastný, však sama o sobě nestačí k tomu, abychom mohli oprávněně dojít k závěru, že je nemorální tento rys mít. Obvykle považujeme za samozřejmé, že aby něco bylo nemorální, musí to být kromě toho, že je to nešťastné, také něco, co v určitém smyslu ovládáme nebo volíme. Mít vážnou nakažlivou nemoc může být vskutku nešťastné, ale pokud člověk nemohl ovlivnit okolnosti, které nemoc vyvolaly, a neškodí ostatním, bylo by nesprávné vyvozovat, že se dopustil morálního pochybení.

Pokračovat ve čtení

Proč chodit k psychologovi a jak na to

Pokud my pedofilové chodíme k nějakému odborníkovi, nejčastěji je to sexuolog, tedy specializovaný psychiatr. Nicméně řada z nás má i problémy nesexuálního rázu, které s pedofilií ne vždy přímo souvisí, nebo jen neurčitý pocit, že by v našem životě mohlo něco být lepší. Proto bych vám rád doporučil návštěvu psychologa, a to z toho důvodu, že Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) letos nabízí finanční příspěvek i na tu psychoterapii, kterou byste si jinak museli draze platit.

Pokračovat ve čtení

Mediální pokrytí pedofilie

Přínosy a rizika z pohledu zdravotníků


Jedná se o překlad této studie, za překlad děkujeme uživateli Dreamer.

Daniela Stelzmann 1,2,*, Sara Jahnke 3 a Laura F. Kuhle 1, publikováno 8. srpna 2020

1 Institut sexuologie a sexuální medicíny, Charité – Universitätsmedizin Berlin, 10117 Berlín, Německo; [email protected]
2 Institut pro mediální a komunikační studia, Freie Universität Berlin, 14195 Berlin, Německo.
3 Katedra psychologie, Friedrich-Schiller-Universität Jena, 07743 Jena, Německo; [email protected]
* Korespondence: [email protected]

Abstrakt: Silné stigma spojené s pedofilií může bránit snahám o prevenci sexuálních deliktů. Předchozí výzkumy účinků mediálních zpráv o pedofilii se většinou zaměřovaly na jejich roli při udržování stigmatu v obecné populaci. Abychom lépe porozuměli potenciálním přínosům a rizikům mediálních zpráv pro osoby s pedofilií a specializované preventivní a léčebné úsilí, provedli jsme polostrukturované kvalitativní rozhovory s 11 zdravotníky německé preventivní sítě „Don’t offend“. Zdravotníci popsali pozitivní (např. zvýšení povědomí o nabídkách prevence) i negativní (např. udržování stávající stigmatizace veřejnosti) účinky mediálního pokrytí a odhadli, že pouze asi třetina mediálního pokrytí zobrazuje pedofilii realisticky. Za účelem destigmatizace pedofilie a ku prospěchu prevence sexuálního zneužívání dětí byl na základě odborných poznatků praktiků vytvořen informační box pro novináře.

Pokračovat ve čtení

Kognitivní vývoj dětí – část 2.: Piagetova a Kohlbergova stádia morálního usuzování

Piagetova stádia vývoje morálního usuzování

Piaget se vyjma již zmíněného kognitivního vývoje zajímal i o vývoj morálního usuzování, které je s kognitivním vývojem velmi spjaté – Piaget se domníval, že právě morální usuzování dítěte je podmíněno jeho kognitivním vývojem. Tyto čtyři popsaná stádia popsal na základě pozorování dětí a jejich přístupu k pravidlům her.

Pokračovat ve čtení

Kognitivní vývoj dětí – část 1.: Piagetova stádia kognitivního vývoje

Kognitivní vývoj se zřejmě nejčastěji popisuje pomocí Piagetových stádií. Ta by se dala charakterizovat jako stádia kognitivního vývoje, kterými si každé dítě postupem času projde. Dokážeme určit i přibližný věk, v němž které stádium probíhá, ale tento věk není pevně daný – vývoj dítěte záleží i na jeho okolí (kultuře, míře inteligence, sociálních a ekonomických faktorech). Ale pořadí stádií bez ohledu na věk, v němž tohoto stádia bylo dosaženo, se nemění.

Pokračovat ve čtení

Kognitivní vývoj dětí – úvod do problematiky

Na začátek je potřeba uvést, co se myslí kognitivním vývojem. Stejně jako se s věkem dítěte mění jeho tělo, dítě roste a později i fyzicky dospívá, tak se samozřejmě vyvíjí i psychicky. Asi bychom se všichni bez většího zamyšlení shodli na tom, že roční dítě vnímá svět jinak než pětileté a pětileté vnímá svět jinak než dvanáctileté. Pakliže bychom ale měli uvést nějaké konkrétní příklady toho, v čem se duševní vývoj daných dětí liší, asi bychom narazili na problém – ono to totiž není ani zdaleka tak jednoduché.

Pokračovat ve čtení