Archiv pro rubriku: Názory a komentáře

Ano, samozřejmě. Každý krásný vztah musí být založený na vzájemném štěstí. Radost, kterou společnost pedofila poskytuje dítěti, je kompenzována nekonečným štěstím pedofila z přítomnosti dítěte. Ovšem pedofil je tím odpovědným za celý vztah. On musí něco ze sebe obětovat uskutečnění tohoto vztahu a nikdy nesmí po dítěti požadovat jakoukoliv odměnu, vynahrazení své obětavosti. Co krásného plyne pedofilovi z takového vztahu, mu nabízí tento vztah samotný, jen to co samo dítě chce poskytnout. Pak ovšem tou největší obětí může i být vzdání se milovaného dítěte, když už nás nepotřebuje. I to plyne z odpovědnosti pedofila. A možná snad, pokud vidíme, že nás to dítě opravdu nepotřebuje, ani s ním vztah nenavázat.

Pokusím se vám přiblížit pocit, který snad může občas padnout na některé z nás. Přirovnal bych jej k Felliniho Smrti v Benátkách.

Je to krásné procházet se například italskými památkami a v jejich stínu, zákoutích, pozorovat úžasné, veselé, zaujaté, štěbetavé kutíky (pozn. red. – slangové označení pro chlapce). Má to v sobě ducha antiky. Ale o kolik je to jiné, než si v tamních renesančních muzeích prohlížet na obrazech barokní andělíčky nebo sochy efébů, pod kterými je varování „DON’T TOUCH!“?

Informace, že by Jaroslav Foglar, tento bez nadsázky národní spisovatel, po celá desetiletí nejčtenější a nejoblíbenější, mohl být homosexuálním pedofilem, bude většinou společnosti brána zřejmě jako negativní, jako očerňující jeho jméno. Vyvolává potřebu po marginalizaci takového zjištění nebo jeho vyvracení. Stejně tak si počíná Miloš Zapletal ve své níže zmíněné knize. Ale já věřím, že to lze brát naopak jako něco zcela pozitivního, pokud Foglar skutečně boyloverem byl, jeho přístup k životu, jeho realizace své osobnosti, může být pozitivním vzorem takřka pro každého pedofila žijícího i v dnešní společnosti. To je ještě markantnější, pokud člověk Foglarovy romány bere jako návod k takovému životu a ony skutečně tak psány jsou. Jeho knihy jsou vhled do dětské psychiky, fantazie, tužeb, ale také naplnění dětského světa hrou, zábavou, která vede k neustálému poučení a utužování charakteru dospívajícího člověka. Souhrnně lze říct, že Foglarova tvorba je ukázáním cesty v pozitivním přístupu k dětem.

Já se nikdy nezajímal o pedofílii, pro mě to byla úchylka, dost nepochopitelná, ale nikdy jsem ji nesoudil ani neodsuzoval. Jen se mě netýkala a já se nestaral. A protože o tom uvažuju teprve několik měsíců, v životě jsem se osobně nesetkal s žádným pedofilem (nebo alespoň o tom nevím), nečekejte ode mě nějaké fundované vysvětlení.

Před několika měsíci byl jeden můj známý, jehož již několik let znám, obviněn ze sexuálního zneužívání chlapců a z toho, že jim podává alkohol. On – abstinent. Nemohu věřit, že by dětem naléval alkohol někdo, kdo sám má k němu odpor, a že by nějak děti znásilňoval. Znám jej a vím, jak se dětem obětoval. Proto jsem začal pátrat na internetu, co zde najdu o pedofilii. Hned jako první kontakt jsem našel web ČEPEK, kam jsem tedy i nakoukl, přihlásil se tam jako návštěvník a osmělil se požádat, abych byl po nějakou dobu „trpěn“ mezi nimi, že bych se rád dověděl něco bližšího o té problematice. A rád bych poznal jejich názory. Pokračovat ve čtení →

S mým desetiletým synem kamarádí mnohem starší mladík. Jsou spolu často venku, blbnou na kole, vyměňují si spolu počítačové hry. Tomáš, tak se ten mladík jmenuje, nemá ve svých 25 letech přítelkyni. Navíc je takovými kluky, jako je můj syn, doslova obsypán. Mají ho rádi, dokonce bych řekla, že je pro ně vzorem. Trochu se ale o svého syna bojím – nemůže to být pedofil? Co mám dělat? Prosím poraďte. Jana

Tak by mohl vypadat dotaz od některého z rodičů a dlužno říct, že by to byl dotaz oprávněný. Bezpečnost vlastních dětí je asi pro drtivou většinu rodičů priorita číslo jedna. Janu zajímá, zda-li může být Tomáš pedofil a popsané příznaky skutečně poukazují na to, že ač tyto projevy pedofilie jsou nespecifické, tedy mohou být přítomny i u člověka, jež pedofil není, Tomáš pedofil nejspíš je. Zachovejme však chladnou hlavu, není třeba se hned děsit. Pedofilie sama od sebe většinou nevede k zneužívání dětí, naopak její projevy mohou být dětem i prospěšné. Přesto ale mohu souhlasit s tím, že opatrnosti není nikdy dost a zvýšená pozornost v případě Jany určitě není na škodu. Pokračovat ve čtení →