Archiv pro rubriku: Názory a komentáře

Kromě pedofilů, jiných parafiliků nebo výzkumníků k nám na web chodí i lidé, kteří s námi sympatizují a chápou naši situaci. Pár z nich se rozhodlo přidat svá prohlášení.

Ta jiná

Kdysi jsem ve svém reálném životě poznala člověka, který se mi přiznal k pedofilii a tak jsem se dostala na web ČEPEKu, protože jsem toužila po nějakých informacích. Zde jsem poznala pár fajn lidí a právě tady jsem se také dozvěděla, že pedofil nerovná se predátor nebo ten, který zneužije dítě. Dříve jsem, jakožto absolutně neinformovaná, měla za to, že pedofil je člověk, který zneužívá děti, vůbec mě nenapadlo, že to může být úplně „normální“ zaměření. S tím mi docvakla spousta věcí.

Asi většina lidí, co tento článek čte, ví, že já jako Bouře jsem byla spolu se svými kolegy, jako například Cykle02, Kasz nebo Pavel01 hodně aktivní na Twitteru. Podmínky na Twitteru se však velmi změnily a myslím, že dělat jakoukoliv osvětu ohledně pedofilie na sociálních sítí je dnes opravdu velmi obtížné a neefektivní, ne-li nemožné. Článek je psaný hlavně z mého pohledu, ale zkusím tu zrekapitulovat celou historii aktivity členů ČEPEK a samotného ČEPEKu na Twitteru.

Na stránce MAP Resources z originálu „Is pedophilia illegal?“ přeložila Bouře

Toto je častá otázka mezi lidmi s přitažlivostí k nezletilým (MAP), kteří hledají poprvé podporu. Koneckonců, internet je přeplněný příspěvky na sociálních sítích a dokonce i zpravodajskými články, které označují pedofilii za nezákonnou, takže je snadné dospět k závěru, že i jen pouhá pedofilie je v rozporu se zákonem.

Nápad navštívit Prague Pride, nebo spíš oslavu, co se odehrávala na Letné, mě napadl dost spontánně.

V ten den jsem se měla sejít s Rosalií. Já jsem ještě večer před setkáním vytiskla 60 letáčků o ČEPEKu, co ČEPEK rozdával na předchozích PP pochodech. Napadlo mě, že když je ten Pride, mohly bychom je rozmístit různě po místech v Praze, především tam, kudy bude procházet pochod a nebo chodí mnoho lidí. Můj plán byl, že tyto lístečky budeme dávat na lavičky, nebo různá vyvýšená nebo viditelná místa, a ty zatížíme malým kamínkem, aby neodlétly, a pak jednoduše utečeme. Pár z nich jsme nechaly i na sedačkách v metru.

Vytvořili Prostasia Foundation, autor – leis gordon

Z originálu „So you’ve been called a pedophile…“ přeložila Bouře

Máš-li obavy, že bys mohl být pedofil, dobrou zprávou je, že je to méně pravděpodobné, než si myslíš. Bohužel termín pedofil je často používán ve špatném významu, a to zejména v mediích za účelem zvýšení pozornosti a k vyvolávání strachu.

V termínu pedofilie jsou nejasnosti, ale to neznamená, že jsi pedofil, pokud například vzpomínáš na příjemné zážitky nebo fantazie z dětství, líbí se ti i dospívající, píšeš nebo čteš povídky o tomto tématu, nebo jsi výrazně starší než tvůj dospělý (18+) partner.

Je důležité si uvědomit, že i kdybys byl pedofil, nepředurčuje tě to k tomu, abys někdy někomu ublížil. Znamená to jen, že máš atypickou sexuální přitažlivost. Pouze přitažlivost. Neznamená to, že budeš zneužívat děti, nebo že jsi monstrum.

Zdravím.

Jestli to tu někdo čte, asi jsi našel/našla tuto sklenici, ve které byl tento dopis. Možná, že si ho nikdo nepřečte, možná že ano. Pokud ano, chci mu dát jeden podnět na zamyšlení…

Představ si, že jsi kluk nebo holka… Je to celkem jedno. Zažiješ vcelku normální dětství. Pomalu rosteš a dostáváš se do puberty. Všechno se jeví býti v pořádku. Chodíš do školy, máš kamarády, se kterými občas chodíš ven, a máš asi i nějaké koníčky, kterým se věnuješ.

Tvým vrstevníkům, kterým je 12-15 let, tedy stejně jako tobě, se začínají líbit dospělé ženy/muži, ale dejme tomu, že jsi kluk a ženy ani holky z tvojí třídy se ti nelíbí. Začneš přemýšlet nad tím, jestli nejsi třeba homosexuál. Začneš koukat po klucích, ale nic, vůbec nic to s tebou nedělá.

Vytvořili Prostasia Foundation autor – anonymní

Z originálu „What I learned as a MAP’s partner“ přeložila Bouře

O pedofilii a obecně o přitažlivosti k nezletilým toho mnoho nevíte. Já (někdo, kdo si přeje zůstat v anonymitě) jsem si tím docela jistá, protože donedávna jsem toho o pedofilii také hodně nevěděla, i když toho o odlišných sexuálních preferencích a parafiliích vím víc než většina lidí. Něco z toho jsem se dozvěděla díky tomu, že jsem byla partnerkou pedofila (dále MAP), a některé věci pro mě byly celkem znepokojivé. Důležitější však je, že jsem se dozvěděla také mnoho věcí, které mi dávají naději ohledně budoucnosti prevence zneužívání dětí (CSA).

Pravděpodobně nebudete věřit tomu, co říkám, o nic víc, než kdyby to napsali ti, které se snažím trochu očistit v očích ostatních lidí. Je to můj možná naivní pokus o polidštění těch, kteří jsou odsuzováni a démonizováni jen pro svou existenci a příliš často bez jakéhokoli jiného důvodu, než je jejich parafilie.

Ale nepíšu to proto, že bych chtěla, abyste si o nich mysleli něco lepšího. Dělám to proto, že uvědomění si, že osoby, jako je můj partner, jsou lidé stejně jako ostatní, mi umožnilo více nahlédnout na to, co by mohlo vést k tomu, aby zneužili dítě, a co mému partnerovi zabránilo v tom, aby to udělal. Z toho plynou důležité poznatky pro ty, kteří stejně jako já věří, že prevence je možná.

Vytvořili Prostasia Foundation – Autor Bly Rede

Z originálu „We have to protect children — even the ones you hate“ Přeložila Bouře

Doplněk: Tento článek psal sám jeden z pedofilů, který zde píše své názory i menší zpověď ze svého života.

V posledních zhruba čtyřiceti letech, tedy v průběhu mého života, jsme svědky stále rostoucího povědomí o dopadech zneužívání v dětství, a zejména o dopadech sexuálního zneužívání. Cítíme silnou potřebu děti chránit.

Svět je pobouřen sexuálním zneužíváním dětí tak, jak tomu v šedesátých letech nebylo, a to je dobře. Více než kdy jindy si uvědomujeme, že se to dělo a děje, a chceme to zastavit.

Byť název této úvahy může být zavádějící a čtenář může nabýt dojmu, že budu pojednávat o už pomalu tradiční mýlce společnosti, že pokud je někdo pedofilem, pak je automaticky sexuálním zneužívačem a predátorem, není tomu tak. Dalo by se říci, že tento text pojednává o něčem opačném.

(Ne)schopnost lásky dětí

Jen blázen by tvrdil, že dítě není schopné lásky. Dítě svou lásku k bližním dává najevo stále, už od toho nejnižšího věku. Jeho náklonnost například k rodičům je v podstatě okamžitá. Hlas matky jej uklidňuje hned, jak se narodí. Náruč rodiče jej upokojí, když je vystresované. A láska není jen k rodičům, ale samozřejmě i k jiným dospělým a dětem, s nimiž dítě přichází do kontaktu. Určitou formu „mít rád“, tedy lásku, vnímá spousta dětí i ke svým kamarádům ze školky, učitelům, vedoucím v kroužcích, tetám a strýčkům… k nespočtu osob, stejně jako my dospělí, jen nám dospělým je někdy stydno přiznat, že ten pocit „mít rád“, který cítíme k našim přátelům, je také láskou, byť ne láskou partnerskou. Ono v poslední době se slovo „láska“ začalo užívat právě jen v kontextu lásky partnerské, a to je samozřejmě špatně.