Dotazník Karla Žáka – výzva k účasti v kvantitativním výzkumu

Ahoj kluci (případně i holky :-)),
finišuji s přípravou diplomové práce a rozhodl jsem se, že Vás oslovím se svým dotazníkem. Jedná se o kvantitativní výzkum vztahující se k tématu mé diplomové práce „Život a pocity nekriminálních pedofilů.“ Budete-li mít čas a chuť udělat něco nejen pro Vaši komunitu, byl bych velmi rád, kdyby jste nejpozději do 31.3.2012 dotazník vyplnili. Dotazník obsahuje celkem 134 otázek. Byl bych rád, kdyby se sešlo víc lidí. Někteří z Vás jej už v podstatě vyplnili se mnou při osobním setkání, nicméně došlo k úpravě některých otázek a přepsání otázek do formuláře od Googlu, který mi umožní efektivně zpracovat statistku, takže bych poprosil i Vás, kteří jste tento dotazník se mnou osobně v podstatě již vyplnili, abyste jej vyplnili znovu. Kdybyste měli zájem o Vaše odpovědi z osobního dotazování, abyste si trochu ulehčili přemýšlení při vyplňování dotazníku v Googlu, napište mi na email.

Jedná se o kvantitativní výzkum (tedy výzkum, u kterého je důležité získat data od co největšího počtu respondentů), byl bych tedy rád, kdyby se Vašich odpovědí sešlo co nejvíce.

Odkaz na odpovědní formulář je zde:
https://docs.google.com/a/kazaweb.cz/sp … amp1WEE6MQ

Předem moc děkuji.

Jak to bylo se mnou…

Je mi 20 let, studuji pedagogickou fakultu na VŠ a momentálně jsem se svým „problémem“ stoprocentně smířen a vím, že je v mé moci dětem nikdy neublížit, ba naopak. Určitě Vás ale zajímá, jak jsem dospěl až sem…

Už jako malý kluk jsem si přál mladšího brášku a to z čistě praktických důvodů; prostě jsem záviděl svým spolužákům, že i když jsou třeba u babičky, nikdy se nenudí, protože mají svého kamaráda přímo v rodině. To jsem o své mladší, rozmazlené sestře říct nemohl. Dodnes přemýšlím, jestli ta nesplněná touha mohla něco spustit, zaktivovat, ale věřím, že pokud je to něco z mého mládí, asi to nebude právě tohle. Pokračovat ve čtení

Odpustila jsem „svému pedofilovi“

Jsem dospělá žena, která má vlastní rodinu, takže se mě až tolik téma pedofilie netýká. Nebo vlastně ano, ale z druhé strany. Byla jsem jako dítě často sexuálně zneužívaná jedním mužem, o něco starším než byl tehdy můj táta. Ten člověk mě zjevně měl rád, mnohem radši, než jsem mu já tehdy mohla opětovat, pro mě to všechno bylo jen dobrodružství, navíc velmi fyzicky příjemné.

Nevím přesně, kdy moje zkušenosti začaly, ale byla jsem v předškolním věku. Asi 4 nebo 5 let mi mohlo být a vídali jsme se dost dlouho. Nevím, určitě několik měsíců, možná půl roku. Scházeli jsme se často, rodiče mě i sestru k němu pouštěli beze strachu, jednalo se o rodinného přítele. Zneužíval nás obě, ale sestra byla o 2 roky starší, tak už z toho měla větší rozum a „zařadila zpátečku“ – tedy nějakou dobu to nechala být, ale pak řekla rodičům, že už ke strejdovi jezdit nechce, že jí to u něj nebaví. Rodiče to nezkoumali, koho by napadlo, co za tím bylo ve skutečnosti… Se ségrou to bylo naše společné tajemství. Nepamatuji si, že by mi návštěvy ke strejdovi vymlouvala, ale v dospělosti se mi přiznala, že měla vůči mě pocity viny, že mě před tím neuchránila, když měla v té věci už „lepší rozum“.

Pokračovat ve čtení

Konečně vím, kdo jsem

Jmenuji se Pavel, je mi dvacet sedm let a narodil jsem se jako efebofil. Co tato deviace znamená? Je to zaměření na dospívající chlapce, zhruba ve věku 11-14 let. Tuto deviaci jsem si nevybral a dalo mi spoustu času a práce se s ní vyrovnat a naučit žít.

Celé to začalo asi ve věku mých 14 let, kdy jsem si poprvé začal uvědomovat, že na rozdíl od mých vrstevníků je mi příjemněji ve společnosti kamarádů než kamarádek, ale tehdy jsem tomu ještě nepřikládal žádný význam. Pokračovat ve čtení

Jsem pedofil. No a co?

Seděl jsem přikovaný u počítače a zíral na okno s chatem. Ruce se mi třásly. Upil jsem z plechovky Gambrinusu, abych si dodal odvahu pokračovat. Psal jsem si s jedním svým starým přítelem a byl jsem rozhodnut splatit dávný dluh. Zatímco on se mnou už po léta rozebíral všechny své lásky, já mu o svém osobním životě nic neříkal. Mohlo to vyvolávat dojem, že mu nedůvěřuji, ale to nebyla pravda. Je prostě těžké se někomu svěřit s tím, že se vám líbí holčičky.

Mluvit na toto téma s někým prostřednictvím internetu má oproti osobnímu setkání jednu výhodu. Víte, že vás dotyčný nezabije hned, co vyslovíte ono magické slůvko pedofil, které v mnoha lidech vyvolává panickou hrůzu či fanatickou nenávist. Přitom oba tyto postoje jsou živeny především nedostatkem přesných informací. I proto jsem přistoupil ke svému svěřování postupně a pojal jej jako pozvolné popisování svého životního příběhu. Pokračovat ve čtení