Dne 10. 9. 2023 byl po půlnoci na stránkách TVNoviny.sk, které provozuje slovenská TV Markíza, zveřejněn článek s názvem Českí a slovenskí pedofili verejne opisujú sexuálne praktiky s deťmi. Stránku chceme zrušiť, hovorí odborník.
Československá pedofilní komunita (ČEPEK) se důrazně ohrazuje vůči tomuto článku, neboť cíleně a účelově vytrhává informace z textů na našem webu, uvádí je bez kontextu, a naopak záměrně neuvádí o ČEPEKu základní informace, které jej charakterizují. Podrobněji v bodech:
1) Samotný nadpis článku uvádí, že na webu čeští a slovenští pedofilové veřejně popisují sexuální praktiky s dětmi. Jako příklad je uvedeno několik vět ze dvou článků, a to konkrétně z článků Konečně vím, kdo jsem od autora Pavelfidel a Zpověď toho, co zneužíval, jehož autorem je Kuba.
V sekci „Příběhy pedofilů“ se nacházejí mimo jiné i životní příběhy těch, kteří se v minulosti dopustili sexuálního zneužití dítěte. Tyto texty uveřejňujeme na našem webu z důvodu prevence těchto činů – autoři takových životních příběhů jednoznačně konstatují, že jejich činy nebyly správné, naopak odrazují své čtenáře od toho, aby se podobných činů dopouštěli. V příbězích se vyskytuje i pasáž informující o tom, čím se konkrétně provinili – to je však nedílnou součástí jakéhokoliv příběhu, z něhož má plynout poučení.
V sekci „O nás“ popisujeme, že na našem webu si čtenáři mohou „přečíst osobní životní příběhy a zkušenosti ostatních uživatelů, čímž jim chceme ukázat a zároveň dát naději, že je možné žít spokojený život a přitom nikomu neubližovat. Naleznou zde ale také příběhy těch, kteří dítěti ublížili, či dospělých osob, které byly v dětství zneužívány, čímž je chceme varovat a ukázat jim, jak to může dopadnout, když své chování nezvládnou. V naléhavých případech můžeme těmto lidem pomoci domluvit návštěvu u sexuologa. Prostřednictvím naší internetové Poradny je též možné vznést anonymní dotaz sexuologům, kteří s námi spolupracují.“
O těchto důvodech zveřejnění podobných článků ale reportáž evidentně zcela záměrně mlčí, naopak naši snahu o prevenci sexuálních trestných činů prezentuje jako snahu vytvářet obsah sloužící k sexuálnímu ukojení.
Roman Abrahám k textům uvádí: „Pre mňa je nepochopiteľné, že sú tam uvedené rôzne informácie o tom, ako sa páchala trestná činnosť. Človek si to tam bez sankcie môže uverejniť a toto je pre mňa neakceptovateľné.“
K tomu, že člověk páchal trestnou činnost, se samozřejmě lze kdykoliv přiznat, a to včetně popisu toho, co konkrétně pachatel učinil. Pan Abrahám konstatoval, že by se Policie ČR měla snažit lokalizovat autory těchto článků pro jejich potrestání – jenže autoři byli již dávno za své skutky souzeni a potrestáni. Obecně lze navíc velmi podrobné informace o tom, co konkrétní pachatel učinil (a to mnohdy do podrobností), nalézt jak v médiích, tak především v odůvodněních rozsudků. Proč by se tedy informace o tom, co konkrétně učinili, nemohla vyskytovat na webu, který se věnuje mj. prevenci sexuálního zneužívání?
2) V článku se dále uvádí: „Podobných explicitných príbehov je na stránke mnoho. Niektoré sa tvária ako príbehy zneužitých. Ťažko však uveriť tomu, že by sa obeť sexuálneho zneužívania išla takýmto spôsobom vyrozprávať na web, ktorý sa prezentuje ako komunita tých, čo jej ublížili.“
Proč se autorka reportáže nezeptala komunity ČEPEK, kdo jsou ty oběti, jejichž příběhy máme na webových stránkách? Proč shazuje důvěryhodnost těchto osob, proč znevažuje jejich někdejší schopnost se svěřit o něčem tak důvěrném a bolestivém, jako je příběh o vlastním trápení? Autorka svým vyjádřením navozuje zdání, že jsou tyto příběhy nereálné a jejich autorům, obětem, se nestaly. Znovu se tak tyto oběti setkávají s tím, že jim někdo nevěří. I samotná předsedkyně Spolku ČEPEK, která nám pomáhala Spolek založit, je jednou z těchto obětí. I její příběh, zveřejněný na našich stránkách, byl autorkou reportáže dehonestován.
Autorka reportáže nezmínila jeden podstatný fakt: Většina predátorů, kteří zneužijí dítě, nejsou ze sexuologického hlediska pedofilové. A byť ani mnohé oběti si tohoto faktu často nejsou vědomy, občas na náš web přicházejí ve snaze zjistit, proč se jim stalo to, co se stalo. Snažíme se je přijmout mezi nás, umožnit jim bezpečné prostředí, kde se mohou svěřit se svým příběhem, se svým trápením. Někdy býváme i jedni z prvních, s kým své trauma řeší. A i pro nás je podnětné si příběhy těchto osob číst, uvědomovat si, jak je důležité se svou sexualitou pracovat a jaké následky přicházejí, když někdo selže a ublíží. Někdy nám do poraden nebo na kontaktní emaily píší třeba i rodiče, kteří zjistí, že jejich dítě někdo zneužíval. Ptají se na pomoc, co dělat, na koho se obrátit, ale i jak se s tím vyrovnat. Oběti často cítí úlevu, když svůj příběh mohou s někým sdílet. Podobné řeči, kdy se někdo snaží navodit dojem, že jejich příběh není skutečný, ale vymyšlený, jim rozhodně nepomůžou.
3) V rámci rozhovoru v reportáži Roman Abrahám uvádí, že „o existencii webu pedofilov vedomosť má a myslí si, že niečo takéto na internete nemá čo robiť. Pre ľudí s týmito chúťkami je to taký potenciálny spúšťač. Môže to v ňom spôsobiť to, že si povie, že keď toto niekto napísal, tak ja to môžem urobiť. Môže mu to dávať návod“. Též uvádí, že „v súčasnosti pracuje na tom, aby stránku vypli“.
Pan Roman Abrahám není sexuolog, není odborník na parafilie a jeho snaha vykreslit tyto příběhy jako riziko možného spouštěče je zcela zcestná. Kdyby bylo po jeho, zřejmě by neexistovaly ani knihy jako Tati, prosím ne, Hra na pavoučka a další, které pojednávají o sexuálním zneužívání a popisují jej mnohem podrobněji než jakýkoliv příběh na webu ČEPEK. Zřejmě by měla být zakázaná i kniha Lolita od Vladimira Nabokova, protože i ta by mohla být pro určité jedince spouštěčem k tomu, aby se dopustili trestné činnosti. Kdyby se pan Abrahám o toto téma zajímal více, zjistil by, že popisy sexuálních trestných činů se vyskytují jak v autobiografických dílech, tak i v beletristické literatuře, rozsudcích, televizních pořadech aj. Jejich cenzura na webu ČEPEK tudíž nikomu nepomůže.
Co by však pomohlo a co by pan Abrahám mohl udělat, pokud by mu skutečně záleželo na obětech sexuálních trestných činů, tak by se mohl věnovat edukaci společnosti o tom, co jsou parafilie. Když odhlédneme od faktu, že drtivá většina sexuálních trestních deliktů vůči dětem není páchána pedofily, tedy parafiliky, tak u parafilií hrozí největší nebezpečí právě tehdy, když dotyčný neví, že parafilikem je, anebo netuší, jak se svou parafilií pracovat. Tehdy je nejvíce nebezpečný sobě i svému okolí.
Smazání webu ČEPEK, který se již třináct let snaží informace těmto lidem poskytovat, by tedy ve skutečnosti vedlo k přímému opaku toho, v co pan Abrahám údajně usiluje. ČEPEK je dlouhodobě v úzkém kontaktu s odborníky – spolupracuje například s projektem Parafilik, který vede Národní ústav duševního zdraví, spolupracuje se sexuology, kteří v anonymní Poradně odpovídají na dotazy čtenářů. Je nám též známo, že někteří sexuologové na náš web své pacienty odkazují, protože jej i oni sami vnímají jako součást prevence sexuálního zneužívání. I ve stanovách Spolku ČEPEK je jasně deklarováno, že „naším cílem je pomáhat lidem, kteří cítí erotickou přitažlivost k dětem nebo mladistvým, aby přijali svou menšinovou sexualitu a naučili se s ní žít v souladu se společenskými normami a zákony“.
Též bychom chtěli poznamenat, že webové stránky Československé pedofilní komunity jsou plně legální. Byly několikrát prověřeny Policií České republiky (vizte články z roku 2015 a z roku 2021), kdy policie opakovaně shledala, že webové stránky ČEPEK jsou legální, a ani soud neviděl důvod ke zrušení Spolku nebo stránek.
4) V textu článku je dále zmíněno, že členem komunity ČEPEK byl i Petr Dostál, který na diskuzním fóru figuroval pod přezdívkou Plyšáček a který jako učitel tance zneužíval děti. V komunitě jsou desítky aktivních a stovky registrovaných pedofilů – drtivá většina z nich nikdy za sexuální zneužití odsouzena nebyla. Ano, najdou se mezi námi i tací, kteří se trestného činu sexuálního zneužití dopustili. A aby mohli být komunity součástí, musí v současnosti přijímat postoj, že jejich minulé činy byly špatné. Zlehčování podobných činů na našem webu neumožňujeme, stejně jako neumožňujeme jiné nevhodné chování. Petr Dostál se na našem fóru opakovaně choval nevhodně, opakovaně byl trestán a nakonec se z toho důvodu rozhodl komunitu opustit.
5) Autorka reportáže chybně uvádí i počet členů: 365 členů máme registrovaných pouze na chatu, na fóru je v současnosti registrováno 987 členů.
Reportáž považujeme za jednostranně nevyváženou, a to nejen z toho důvodu, že záměrně manipuluje s fakty a snaží se nás vykreslit v negativním světle, ale též z toho důvodu, že ačkoliv autorka vytvořila reportáž o Československé pedofilní komunitě, tak se nikoho z ní nepokusila kontaktovat. Čtenáři a posluchači této reportáže jsou tedy záměrně uváděni v omyl.
Co říci závěrem? Ve 21. století, kdy už odborná sexuologická veřejnost ví o problematice pedofilie mnohé, TV Markíza odprezentuje tuto bulvární reportáž. Reportáž, která je neobjektivní a která dehonestuje projekt, jež existuje již 14. rokem a jež má za cíl pomáhat lidem, které přitahují děti, k tomu, aby se se svým zaměřením smířili a naučili se s ním zacházet tak, aby dětem nebyli nebezpeční. Pedofilie se nejde zbavit, pedofilie nejde vyléčit, pedofilie nejde eliminovat nebo zastavit zrušením webových stránek. Jediné, co lze, je naučit se s ní žít. A k tomu se snaží Československá pedofilní komunita všem, kterých se to týká, dopomáhat.
