Dobrý den,
mám problém se svou sexuální orientací a potřeboval bych slyšet názor odborníka. Je mi 21 let a již delší dobu mám slabost pro malé chlapce. Jsou to většinou chlapci mezi 8-12 lety. Tyhle příznaky se u mě začaly objevovat od mých cca 15 let. Tehdy jsem si myslel, že je to jen nějaký chvilkový pocit a že zmizí, ale bohužel to nepřestalo a s mým věkem se to začalo ještě víc prohlubovat.
Začalo to tím, že jsem po malých chlapcích začal koukat a zjistil jsem, že mě vzrušují a sexuálně přitahují a tyhle touhy jsou někdy opravdu dost silné. Jediným způsobem jak je mohu ztlumit je masturbace. Jsem si vědom toho, že svoje sexuální fantazie nemohu nikdy realizovat z důvodu následného trestu.
Jsem s tím částečně smířený, ale uvnitř mě to hrozně trápí a deprimuje. Chtěl bych být jako ostatní normální heterosexuálové, ale prostě to nejde. Jenom by mě zajímalo čím je tahle orientace zbůsobena a jestli se dá nějak vyléčit či alespoň utlumit její průběh.
Předem děkuji za odpověď.
Jan L.
MUDr. Antonín Brzek odpovídá:
Milý příteli.
Na Vaši otázku po příčině Vaší odlišnosti bohužel neodpovím. Stále nevíme, jak je odlišná sexualita determinována. Proto také není možnost nějak ji „vyléčit“, t.j. dosáhnout toho, aby z Vás byl „normální“ heterosexiál. Potěšit Vás mohu dvěma informacemi:
1/ ani heterosexuálové nejsou vždy normální. Sexuální abnormita je tak častá, že se mi někdy až zdá, že spíš normalita je ojedinělým jevem. Tedy, být heterosexuálem vůbec neznamená nějaký bezproblémový život v oblasti sexuality a partnerství, případně manželství. V naší sexuologické ordinaci drtivě převažují se svými problémy právě heterosexuálové. Lidé s Vaší orientací jsou spíše výjimkou – bohužel, protože právě dobrovolná léčba může Vaším lidem velmi pomoci, jednak v tom, aby se nedostali do konfliktu se zákonem, jednak v tom, aby prožili svůj život docela šťastně.
2/ a ta druhá dobrá zpráva? Již jsem ji naznačil nahoře. Léčba sice orientaci nezmění, ale dokáže Vám pomoci ubránit se konfliktu se zákonem a v mnoha případech vede i k zdárnému manželství a rodině. Ono v životě nejde jen o fyzický sex, důležité je moci dát a přijmout lásku. A když člověk Vaší orientace nelezne ženu, která jej miluje, může to prožívat velmi kladně, a tento prožitek mu může být nápomocný, aby jeho preferovaná touha po lásce s nezralou osobou nebyla tak bolestně naléhavá. Masturbace je jistě také velmi účinnou pomocí, protože je nutné, aby si člověk prožil alespoň něco z vytoužené sexuality, byť jen ve fantazii. Promítnout své erotické tužby do uměleckého díla je také velkou pomocí – vzpomeňme na pana Foglara.
V každém případě bych Vám doporučil nezůstávat ve Vašem snažení žít svůj život úspěšně a spokojeně sám. Měl byste odložit stud a vyhledat sexuologa. Nevím, jak bydlíte daleko od Prahy. Pokud je pro Vás schůdné se do Prahy dostavit, pak Vám mohu nabídnout návštěvu v mé ordinaci na Sexuologickém ústavu, Apolinářská 4, Praha 2. Ordinuji středy a čtvrtky dopoledne, na návštěvě bychom se domluvili nejlépe telefonicky 606 448 329. Moje e-mailová adresa je: [email protected]. Tak se ozvěte.
Váš MUDr. Antonín Brzek
Petr Kasz odpovídá:
Milý Jane,
zkusím malé doplnění odpovědi pana sexuologa. Z tvého textu se mi zdá, že vnímáš jako velmi naléhavé sexuální puzení, které tě svým způsobem obtěžuje. Zajímalo by mě však, jestli prožíváš kromě vzrušení i nějakou citovou náklonnost k těm chlapcům. Pedofilie totiž obvykle nebývá pouze o sexuálním vzrušení…
Moje druhá poznámka se bude týkat tvé věty „Jsem si vědom toho, že svoje sexuální fantazie nemohu nikdy realizovat z důvodu následného trestu.“ Kdybych měl mluvit za sebe, případného trestu se bojím mnohem méně než toho, že bych tím tomu dítěti ublížil. (Upřesňující poznámka: ne že bych se trestu bál nějak málo nebo snad nebál vůbec, bojím se ho hodně, ale v porovnání s tím, že bych ublížil dítěti, je u mě strach z trestu v podstatě marginální záležitost). To u mě souvisí hlavně a právě s už mnou zmiňovanou citovou náklonností k dětem – dítě vnímám jako velmi krásné stvoření a nedokázal bych tuto krásu zničit pro svoje jednorázové sobecké uspokojení. Tedy myslím si, že v praxi jsou důvody, proč nemůžu realizovat svoje sexuální fantazie, minimálně dva základní: Strach z trestu (a strach z toho, co by následovalo po uvěznění, odsouzení lidí z okolí apod.), ale hlavně se bojím toho, že by mnou milované dítě na mě třeba do smrti vzpomínalo ve zlém – hlavně toto a v závorce zmíněné následky bych si nejspíš hodně dlouho vyčítal.
Snad máš chvíle, kdy jsi aspoň trochu šťastný. Sex totiž není v životě to nejdůležitější. Přeji vše dobré.
Petr Kasz, email: [email protected]