Nápad navštívit Prague Pride, nebo spíš oslavu, co se odehrávala na Letné, mě napadl dost spontánně. Ze začátku jsem k tomu byla velmi skeptická, avšak mě velmi zajímalo, jak taková akce probíhá.
V ten den jsem se měla sejít s Rosalií. Já jsem ještě večer před setkáním vytiskla 60 letáčků o ČEPEKu, co ČEPEK rozdával na předchozích PP pochodech. Napadlo mě, že když je ten Pride, mohly bychom je rozmístit různě po místech v Praze, především tam, kudy bude procházet pochod a nebo chodí mnoho lidí. Můj plán byl, že tyto lístečky budeme dávat na lavičky, nebo různá vyvýšená nebo viditelná místa, a ty zatížíme malým kamínkem, aby neodlétly, a pak jednoduše utečeme. Pár z nich jsme nechaly i na sedačkách v metru.
Rosalii můj nápad s letáčky překvapil, ale nakonec souhlasila. Pár z nich jsme rozmístily na Václavském náměstí a pak jsme šly někam na jídlo. Rozhodly jsme se, že půjdeme rovnou na Letnou bez průvodu a cestou jsme rozmístily dalších několik letáčků. Bylo celkem horko, takže jsem byla ráda za to, že jsem si sebou vzala vodu. Cestou jsme trochu bloudily, ale nakonec jsme se na Letnou dostaly. Tam jsme chvíli odpočívaly a kromě toho se nám naskytl nádherný výhled na Prahu.
Po nějaké chvíli na Letnou už dorazil průvod a asi si to dokážete představit. Všude mnoho lidí, hodně duhy, hudba, stánky, no zkrátka všechno, co na takový festival asi patří. Jak jsme tak tamtudy procházely a nenápadně rozmisťovaly letáčky, viděli jsme transparent ve smyslu „ježíš vás miluje a zachrání vás“. Jestli je opravdu něco, co opravdu nemusím, tak to jsou přesně tihle „pánbíčkáři“. Nemám však potřebu na někoho útočit ani někoho provokovat, jen mě napadlo, co mi asi tak řeknou a s Rosalií jsme se s nimi daly do diskuze. S Rosalií jsme se držely za ruce a takhle jsme k nim došli. Nejdříve se s námi bavil jeden pán od nich a ten nám začal říkat, že bůh nám dá směr a pomůže nám. Vysvětlily jsme mu, že nejsme lesby jen kamarádky a já jsem zkusila takovou „fintu“. Věřící nejsem, ale předstírala jsem, že jsem, a že jsem i z věřící rodiny (což je pravda). Je to z toho důvodu, že když s oponentem najdu nějakou společnou věc nebo něco, na čem se s ním shodnu, je větší šance, že mě vyslechne, nebo že si z té diskuze aspoň něco vezme.
Když jsme mu položily konkrétní otázku, co je na homosexualitě konkrétně špatně, začal nám vysvětlovat, že nejdříve byl Adam a Eva a věci, co si asi dokážete představit. Strašně dlouho chodil kolem horké kaše, a na několikrát položený dotaz, že co že je konkrétně třeba na homosexualitě špatného, a jak by si představoval takového správného homosexuála, který následuje to, co je podle boha správné z něj vypadlo, že jsou údajně lidé, co se z homosexuality vyléčili, protože jim pomohl bůh a pokud jsem to pochopila správně tak obhajoval i konverzní terapii. To jsem mu jednoduše vyvrátila tím, že je prokázáno, že toto zkrátka nefunguje podle mnoha sexuologů a jiných odborníků, no začal zpochybňovat i je a takovou třešničku na dortu bylo to, když se nás zeptal, jestli víme, co je to adrenochrom a co se děje s dětmi v Hollywoodu. To jsem si řekla, že ta diskuze nemá smysl, a ukončily jsme jí. Musím ocenit, že nás tito pánové aspoň nijak neuráželi, no každý si může asi udělat obrázek sám, co jsou tito lidé zač, stejně tak, jako si udělali obrázek lidé, co stáli za námi a poslouchali nás.
Jeden chlapík nám rovnou řekl, že tohle je ztráta času, a ať si raději jdeme užívat Pride, než si povídat s těmito pánbíčkářemi. No asi měl pravdu, na druhou stranu já rada diskutuji takhle v reálu s kontroverzními lidmi, když je možnost… Prostě mě to baví.
Jelikož dokážu být poměrně dost extrovertní člověk, a to hlavně na místech, kde panuje celkem pohodová atmosféra, o to víc, když jsem s někým, chtěla jsem někoho oslovit a dát se s nim do řeči. Kromě toho, že jsem obejmula jednu holku s klukem, kteří nabízeli obejmutí jsme oslovily 2 holky a daly jsme se s nimi do řeči. TOP téma samozřejmě byli ti pánové, co hlásali, jak je ježíš zachrání a byly fajn. Pak ale musely odejít a my taky, jelikož jsme se potřebovaly najíst a dokoupit zásoby vody.
Po delším hledání jsme našly další menší skupinku holek, která se později rozrostla. Sem tam nějaké odcházely a pak přicházely a musím říct, že to byl taky moc fajn pokec. Když jsem otevírala batoh, jednu z nich zaujala kniha, co čtu. Podívala se na ní a já jsem jí řekla, co obvykle čtu, a že jsem nedávno dočetla Klubovnu naděje. Nějak jsme se dostaly k tématu pedofilie, až Rosalii napadl geniální nápad, že jí dá ČEPEKovský letáček s tím, že nám ho dal nějaký chlápek z Pridu, co tu rozdával letáčky. Řekla, že se na něj koukne. Po nějaké době jsme se rozloučily a šly jsme dál.
Narazili jsme na skupinu tentokrát jiných „pánbíčkářů“, kteří už nebyli tak slušní jako ti předchozí. Jeden z nich, co pronášel takový proslov tvrdil, že všichni homosexuálové a další z LGBTQ+ přijdou do pekla, jak jsou nechutní a další nesmysly. Ostatní na protest se začali ozývat. Z davu se začaly ozývat fráze typu – „ježíš je teplej“, „jooo!“ a nebo se tam před nimi začali lidé líbat. Jelikož tohle nebyla ani slušná diskuze, ale jen a pouze nadávání LGBTQ+ lidem, přidal jsme se taky. No a takhle jsem dala Rosalii pusu..
Samozřejmě kolem všude stáli policisté a proti-konfliktní jednotky.
Oslovil nás 20 letý kluk, který se považoval za bisexuála a říkal, že už tam stojí dlouho, a co za tu dobu slyšel a viděl. Zeptal se pak, jestli se k nám nemůže přidat a my souhlasily. Šli jsme zase nakoupit vodu a pak jsme se vydali zpátky. Říkal nám, čemu se ve svém volném čase věnuje, co studuje, a říkal hodně zajímavých informací. No, dostali jsme se k tomu, že my dvě se známe z jednoho webu – ČEPEK. Kluk nejdříve nevěděl, co to je, ale když jsme mu řekly, že ČEPEK je pedofilní komunita, která je proti sexuálnímu zneužívání dětí, a že má i poradnu, řekl, že je super, že něco takového existuje. Pro mě v tu chvíli docela adrenalin, ale vzal to naštěstí dobře.
Celkem ho to zaujalo.
K večeru už jsme se ale museli loučit a šlo se domů.
Ačkoliv moc nemusím Prague Pride jako organizaci, protože mi připadá poměrně pokrytecká, ti lidi mi tam připadali úplně v pohodě, a s těmi, se kterými jsme se dali do řeči se dalo skvěle povídat. Použily jsme téměř 50 letáčků. Rozhodně to byla moc zajímavá zkušenost. Na závěr děkuji samotné Rosalii za tak hezký den.