Jezdila jsem často na prázdniny a na víkendy ke svému strejdovi a tetě. Teta byla hlavní pokrevný příbuzný, pana (budeme mu říkat třeba Josef) Josefa si vzala ve svých čtyřiceti. V té době, co jsem tam jezdila, jim bylo už kolem 55 let. Jezdila jsem tam ráda, měli obrovskou chalupu s pejskem, králíky a hrozně velkou zahradou. Jezdila jsem tam v době, kdy mi bylo kolem 5 let. A od té doby jsem začala pozorovat, že nějaké věci by se dít neměly.
První náznaky jsem začala pozorovat ve chvíli, kdy mě neustále natáčel na videokameru – ale pouze ve dnech, kdy jsem běhala po zahradě jen v kalhotkách a podobně. Také mi přišlo hrozně divné, že když jsem byla v kuchyni večer a malovala si, tak si vedle mě často stoupal bez trenek a svým penisem se mi třel o záda. Vždycky mi ztuhla krev v žilách a přestala jsem dýchat.
Teta v těchto situacích nikdy nebyla na blízku. Postupně se takové narážky a dotyky stupňovaly. Když mi bylo kolem 6. roku a na vesnici jsme se šli koupat k jednomu rybníku, tak jsem se samozřejmě koupala nahá. Byla jsem malá a na vesnici to nebylo nic divného. Jenže tam jsem zaregistrovala jeho první impuls k tomu na mě sáhnout už dost přehnaně. Jednalo se o chvíli kdy jsem dřepěla u rybníka a koukala do vody, nikdo nebyl poblíž – a rukou mi zajel přímo mezi nohy a začala jsem cítit ostrou palčivou bolest. Když po minutě ruku vyndal začala jsem krvácet, na to mě ale hned hodil do vody, aby nešlo nic vidět. Od té chvíle jsem doma maminku prosila, aby mě neposílala ke strejdovi a tetě, že mě tam často bolí bříško…
Od mamči jsem vždycky dostala na zadek, ať si nevymýšlím a že mě beztak nikdo jiný nemůže hlídat a že opět jako každý víkend k tetě a strejdovi pojedu. Brečela jsem celý týden, protože hezké chvíle se začaly vytrácet. Aby toho nebylo málo, tak v zimě se na chalupě moc netopilo a tak jsme spali pod velkýma duchnama (dodneška nespím pod peřinami), naštěstí teta se strejdou v jiném pokoji – jenže kdykoliv jsem večer opět brečela, že chci k mámě, tak mě přišel strejda utěšit. Neutěšoval mě, často si lehal ke mně do postele a přikrýval mě celou tou peřinou, ačkoliv mé protesty k ničemu nebyly, tak mi jednou rukou držel ručičky a druhou se mi opět dobýval mezi nohy. Nedokážu tu bolest popsat, dodnes, když si na to vzpomenu to cítím. Tu palčivou bolest v podbřišku, chvílemi jsem měla pocit, že omdlím, protože jsem snad ani nedýchala.
Nikdy nezapomněl dodat, ať mě ani nenapadne něco někomu říct, protože by mi stejně nikdo nevěřil a maminka by mě odvezla do dětského domova a určitě by na mě byla hrozně naštvaná za to, co jsem provedla. Když si to tak beru zpětně, vždycky se ve mně snažil vyvolat pocit, že je to jen moje vina a že si za to vlastně můžu sama.
V mých 10 letech na mě často lehával po večerech a dělal sexuální pohyby, nutil mě, abych se ho rukou dotýkala mezi nohama a nikterak mu nikdy nevadilo, že u toho brečím až tak, že se zajíkávám. Nutil mě koukat na porno, abych prý věděla, jak to dělat. Ty dny nikdy nezapomenu. A jestli se ptáte, jak dlouho to trvalo, tak to trvalo předlouhých 7 let. 7 let marného prosení maminky, abych tam už nemusela, a 7 let toho, kdy na mě nikdo nikdy nepoznal, že mě strejda zneužívá. Dneska je mi 22 let a strejda po smrti. Naposledy jsem ho viděla někdy v 16 letech, kdy s tetou přijeli k mojí mamce a setkali jsme se tam – mluvil na mě, jak kdyby se za ty roky nic nedělo. Bylo mi z něho hrozně zle a občas jsem přemýšlela, jestli na to náhodou nezapomněl. Ale nakonec jsem dospěla k názoru, že nezapomněl.
Ačkoliv to bude znít hrozně, tak jsem si jeho smrt přála každý den, i když mi teď dochází, že mi způsobil bolest, kterou budu mít do konce života, a on si v klidu odešel, aniž by musel nést zodpovědnost za svoje činy. Já se 5 let léčila antidepresivy a v mnohých věcech v sexuální oblasti se cítím nesvá dodnes a není den, kdy bych si na to nevzpomněla.