Pedofil neznamená automaticky pachatel pohlavního zneužití. Se zavedením stíhání držení dětské pornografie se i lékaři setkávají s větším počtem pedofilů, kteří nikdy nic jinak trestného neprovedli, nedopustili se tedy kontaktního pohlavního zneužití. Je tedy zřejmé, že osob, kteří jsou si vědomi erotické atraktivity nezletilých a přitom se nikdy pohlavního zneužití nedopustí, je více, než jsme se v minulosti domnívali.
Samozřejmě řada pachatelů pohlavního zneužití ani pedofilní nejsou a jejich jednání může být následkem náhražkového jednání, rodinné patologie, závislosti na návykových látkách nebo jen situačním jevem.
Pohlavní zneužití neznamená automaticky, že došlo k násilnému jednání. To je přítomno jen u menšiny zneužití. To nemá znamenat bagatelizaci spáchaného pohlavního zneužití, ale upozornění na to, že ve většinové společnosti i odborných kruzích jsou tendence pohlavní zneužití jako vždy násilné vnímat (viz definice WHO, kde pohlavní zneužití je řazeno mezi sexuální násilí). Nicméně je třeba zdůraznit, že nezletilé dítě není schopno udělit k sexuálnímu jednání souhlas, takže v tomto směru jde vždy o vztah nerovnoprávný. Lze se někdy setkat i s tím, že pachatel pohlavního zneužití necítí vinu za své jednání právě proto, že jeho jednání přece nebylo násilné.
Na tvorbě mýtů se často podepsala i odborná veřejnost (od represivních orgánů přes média až po zdravotníky), která vycházela především ze zkušeností s pachateli deliktů, a ty generalizovala na všechny pedofily.
Nepochybně existuje i pedofilní jednání (motivované erotickým vztahem k dítěti), které nenaplňuje kritéria deliktu (např. pohlazení dítěte po vlasech, ale i přátelský rozhovor). Otázkou je, zda je takové jednání společensky přijatelnou transformací pedofilie nebo krokem, který společensky závažnému a nebezpečnému chování předchází. Tady mohou být rozdílné přístupy, jak akceptovat podobné aktivity či možné rizikové situace v postojích odborníků. Nepochybně je důležité i to, zda se jedná o jedince, který již někdy společenskou hráz kriminálního jednání překročil, dále zda má vypracovaný náhled na svou sexualitu a také stupeň celkové integrace osobnosti včetně začlenění morálních norem. Není tedy jednotný odborný postoj, jak vnímat pedofilní nekriminální aktivity jedinců, kteří svou odchylku reflektují a nikdy se pohlavního zneužití nedopustili. Jinými slovy, může dělat učitele pedofil, který není agresivní, má své zaměření pod kontrolou a nikdy se pohlavního zneužití nedopustil? Anebo měl Jestřáb (pokud to tak u něho opravdu bylo) ze Skautu raději odejít?
Někteří pedofilové vyhledají odbornou pomoc dobrovolně, někteří zvládají svou odchylku v mezích zákona bez jakékoli pomoci, některým může (zejména v době rozpoznávání jejich citů a preferencí) pomoci setkání s jinými pedofilními lidmi (podobně jak to známe z gay a lesbické komunity). Virtuální média nabízejí možnost bezpečného a anonymního setkávání stigmatizovaných osob.
Komunitní (hlavně tedy virtuální) aktivity pedofilů mohou mít teoreticky dva cíle. Jedním může být emancipační boj za tzv. sexuální práva pedofilů, za bagatelizaci následků pohlavního zneužití (právo dítěte na sex), za snížení věkové hranice pohlavního styku. V našich podmínkách alespoň na organizované úrovni jsme se s podobným jevem nesetkali, známe ho spíše ze zahraničí (NAMBLA, Brongersma). Sporné mohou být aktivity využívající (třeba k připoutání pozornosti potenciálních čtenářů) erotických témat.
Jinou komunitní aktivitou je snaha pomoci jiným pedofilům vyrovnat se svým zaměřením, tím snížit riziko protispolečenského jednání, omezit jejich mentálně zdravotní problémy (podobně jako u coming outu gayů existuje vysoké riziko sebevraždy). Na veřejnost chtějí působit spíše ve smyslu vyvracení tradovaných mýtů. Tito lidé obvykle spolupracují i s odborníky. Na stránce www.pedofilie-info.cz je odkaz na nedávný rozhovor PhDr. Weisse v České televizi, v poradně najdeme odpovědi odborníka sexuologa MUDr. Brzka. V minulosti podobně fungovaly stránky tzv. Kevina a Klukomila.
Přesto řada médií jejich účast na Prague Pride stereotypně popisovala jako snahu o prosazení snížení věkové hranice apod., v naprostém rozporu s deklarovanými cíli sdružení na jejich webových stránkách. Nicméně J.X. Doležal v Reflexu se pokusil referovat o jejich účasti (a dalších aktivitách) objektivně a nikoli povrchně. Rozporuplné reakce byly i v rámci LGBT komunity, kdy někteří lidé se obávají, že pedofilové (i ti nekriminální) budou usilovat o to, aby byli považováni za jednu z forem LGBT komunity (ostatně odpůrci práv LGBT to skutečně rádi zneužívají, takže spíše šlo o preventivní reakci na tato obvinění z minulosti a jiných zemí).
Text byl předmětem sdělení při jednání Výboru pro práva dítěte Rady vlády pro lidská práva dne 21. 3. 2014 a je na webu www.pedofilie-info.cz zveřejněn s laskavým svolením jeho autora.