ODBORNÁ POMOC

Většina laické veřejnosti se domnívá, že pokud je někdo pedofil, musí vyhledat odbornou pomoc a „léčit se“ u sexuologa. Toto přesvědčení plyne z nepochopení faktu, že pedofilie (přitažlivost k dětem) je celoživotní sexuální zaměření, které žádnými léčebnými postupy „vyléčit“ nejde. Léčba se ale může týkat  těch pedofilů, kteří cítí, že jim jejich odlišná sexuální orientace způsobuje problémy.

5. revize Diagnostického a statistického manuálu Americké psychiatrické asociace (DSM-V)  i připravovaná Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-11 či ICD-11) již jasně rozlišují pedofilii (přitažlivost k dětem) od pedofilní poruchy. Tedy pedofil, který v souvislosti se svou orientací pociťuje nějaké problémy, případně pokud působí problémy svému okolí, bude spadat pod diagnostickou položku pedofilní porucha a dalo by se o něm tedy laicky říci, že je „nemocný“. 

To se však nedá říct o pedofilovi, který bude se svou odlišnou sexualitou smířený a zároveň nebude mít žádné problémy s chováním či sebeovládáním vůči dětem. Jak uvádí DSM-V, „pokud [lidé s pedofilní preferencí] nepociťují pocity viny, hanby či úzkosti způsobené parafilními impulzy a pokud je tyto impulzy funkčně neomezují (což je doloženo jejich vlastním míněním, objektivním posouzením, či obojím) a pokud jejich osobní i právní záznamy dokazují, že nikdy nejednali na základě těchto potřeb, pak u nich lze konstatovat pedofilní sexuální orientaci, ale ne pedofilní poruchu“.

Rovněž Petr Weiss v knize Poruchy sexuální preference uvádí, že egosyntonní nekriminální pedofil nesplňuje obecná diagnostická kritéria nemoci.

Ani  nejmodernější medicína nezná způsob, jak pedofilii změnit na většinovou sexuální orientaci, proto spočívá pomoc odborníků (léčba) pro pacienta s pedofilní poruchou v dosažení sebepřijetí své odlišné sexuální preference, náhledu na ni, na možná rizika a učení se strategiím, jak se zachovat v potenciálně rizikových situacích. Kromě psychoterapie může být součástí léčby i užívání léků tlumících sexuální puzení. Tuto léčbu může člověk s odlišnou sexuální preferencí využít dobrovolně a zcela bezplatně (je hrazena ze zdravotního pojištění).

Odborníka může vyhledat i pedofil, který je se sebou smířený a nemá problém se sebeovládáním, tedy nespadá pod diagnostickou položku „pedofilní porucha“, a to například z důvodu získání informací o sobě samém.

Kromě dobrovolné léčby může být léčba nařízena soudem, což nastává téměř vždy u parafilních pachatelů sexuálně motivovaných trestných činů spáchaných na dětech. Léčba v takovém případě může probíhat v ústavní formě (hospitalizace) či ambulantně (pravidelné docházení k odborníkovi).

Dále si popíšeme jednotlivé formy léčby podrobněji:

DOBROVOLNÁ AMBULANTNÍ LÉČBA

Cítí-li pedofil, že mu jeho odlišná sexuální orientace způsobuje problémy – například není smířený s tím, že jej přitahují děti, nebo cítí, že by mohl mít problém v určitých situacích se sebeovládáním –, je vhodné, aby sám dobrovolně vyhledal odbornou pomoc. Nemusí to pro něj být vůbec jednoduché, přijít někam a říct, že se mu líbí děti, vyžaduje notnou dávku odvahy. Na druhou stranu většina odborníků je na podobné pacienty zvyklá a měli by takového klienta přijmout s pochopením a s pochvalou, že našel odvahu přijít řešit svůj problém.

Dobrovolná léčba má výhodu v tom, že nikdo nic nenařizuje. Pokud se pedofil rozhodne, že docházet nechce, prostě chodit přestane. Pokud zjistí, že mu odborník nevyhovuje svým přístupem, může jej kdykoliv změnit a zkusit někoho jiného. Odborná pomoc přitom nemusí spočívat jen v návštěvách sexuologa. Existuje i mnoho erudovaných psychologů, kteří jsou empatičtí ke svým klientům a jsou informováni o tom, co je to pedofilie, a vědí, že pedofil nerovná se člověk, co je dětem nebezpečný.

Ze strany odborníka je důležitý profesionální a zároveň lidský přístup a také přijetí samotné odlišnosti jako faktu, který nijak nesnižuje kvalitu člověka. K lidem, kteří navštíví sexuologa dobrovolně, by každopádně mělo být přistupováno pozitivně – vždyť nemuseli vůbec přijít. I laická veřejnost by si měla vážit lidí, kteří s pedofilií žijí život, aniž by ubližovali dětem, a tím víc těch, kteří cítí nějaký problém a udělají ten důležitý krok a navštíví odborníka.

Přínos dobrovolné léčby spočívá především v tom, že má člověk někoho, komu se může svěřit s tím, co jej trápí. Ve spolupráci s odborníkem se může snažit najít způsoby, jak svou odlišnou sexuální orientaci přijmout, jak se s ní smířit a najít i nějaká pozitivní východiska pro svůj život. Nelze zde vypisovat všechny možnosti, škála toho, v čem může odborník pomoci, je široká a odvíjí se podle toho, s čím konkrétně člověk přijde.

Cílem dobrovolné léčby by primárně mělo být zlepšení kvality života klienta. Spokojenější a vyrovnanější pedofil nepředstavuje pro společnost o nic větší riziko než kterýkoliv jiný člověk.

Mám navštívit odborníka?

Pedofil, který se dosud nikdy ničeho špatného nedopustil, ale i ten, který se třeba už něčeho dopustil, jen se na to nepřišlo, se může upřímně ptát, zda má nastoupit do dobrovolné ambulantní léčby. Na tomto místě je dobré zdůraznit, že odpověď na výše uvedenou otázku vždy je závislá na individuálním posouzení každého jednotlivého případu.Velká část  pedofilů dovede žít a nepřekročit společenské normy bez toho, aby se jim dostalo jakékoliv odborné pomoci. Někteří z nich však vlivem své odlišnosti mohou mít deprese nebo další problémy, se kterými jim odborník může pomoci. V běžných a méně závažných případech může být dostačující (a možná někdy i lepší) pomoc, které se může každému dostat od ostatních pedofilů na těchto stránkách, kdy zdejší Fórum či Chat fungují v podstatě jako určitá forma skupinové terapie, navíc plně anonymní. Na druhou stranu pokud někdo cítí, že má problémy se sebeovládáním (například už párkrát zažil situace, kdy se ovládl jen tak tak, nebo mu jen souhra dalších okolností znemožnila dopustit se trestného činu, nebo třeba i překročil hranici zákona), nebo pokud někoho trápí deprese, problémy v partnerském životě nebo má potíže se sebepřijetím, stojí za to o odborné pomoci uvažovat. Odborníci už dokázali pomoci řadě lidí. Pro kontaktování odborné pomoci můžete využít například naši Poradnu, anebo se můžete obrátit na Projekt Parafilik, s nímž dlouhodobě spolupracujeme. Spolupracujeme i s odborníky, kteří nabízejí terapie online.

Nutno dodat, že ani v případě léčby u odborníka tváří v tvář se není třeba ničeho bát. Všichni sexuologové i psychologové jsou vázáni mlčenlivostí* a není nám znám jediný případ, kdy by poškodili pacienta vyzrazením citlivých údajů. Za konzultaci lze zaplatit i v hotovosti, pak se o návštěvách nedozví například ani zdravotní pojišťovna (která je však také vázána mlčenlivostí). Navíc v případě pedofilie sexuologové většinou vykazují jinou, obecnější diagnózu. I při využití úhrady ze zdravotního pojištění tedy nebude u Vašeho jména uvedena diagnóza „pedofilní porucha“.

Pokud vám léčba nebude vyhovovat nebo časem pro ni pominou důvody, je možné ji kdykoliv ukončit, zároveň ani v rámci léčby nemusíte podstupovat nic, co byste nechtěli (například užívat léky).

* Mlčenlivost se však nevztahuje na trestné činy, které sice klient spáchal v minulosti, ale které jsou uvedeny v § 368 Neoznámení trestného činu, například zneužití dítěte k výrobě pornografie nebo týrání svěřené osoby. Mlčenlivost se též nevztahuje na trestné činy, které někdo plánuje spáchat v budoucnu a na něž se vztahuje povinnost jejich spáchání překazit – tyto jsou uvedeny v § 367 Nepřekažení trestného činu. Jedná se například o trestné činy znásilnění, pohlavního zneužití, zneužití dítěte k výrobě pornografie nebo týrání svěřené osoby. Překazit spáchání trestného činu lze totiž i formou oznámení příslušným orgánům.

ÚSTAVNÍ LÉČBA

Ústavní léčba bývá nařizována především pachatelům pohlavního zneužívání dětí, u nichž znalci během trestního řízení diagnostikují pedofilní poruchu (či jinou parafilní poruchu). Ústavní léčbu však mohou podstoupit i klienti dobrovolně, pokud by to vyžadoval jejich stav.

Soudně nařízená ústavní léčba je zahájena zpravidla po výkonu trestu a trvá okolo jednoho roku nebo i déle. Poté, co klient úspěšně projde ústavní léčbou, mu soud tuto léčbu změní na ambulantní léčbu, která trvá další roky. Teoreticky může být léčba doživotní. V případě zcela zásadní nespolupráce a problémového chování může být pacient přesunut do zabezpečovací detence.

Pokud pachatel trestného činu dobrovolně zahájí léčbu ještě v průběhu trestního řízení (stejně mu nakonec nejspíš bude soudem nařízena), může mu být tato jeho iniciativa přičtena u soudu k dobru jako polehčující okolnost.

Větší léčebny mají samostatné pavilony či oddělení pro pacienty v sexuologické léčbě. Na jednom oddělení se tak nachází především pedofilové, agresoři, sadisté, exhibicionisté a další, v menších léčebnách jsou někdy sexuologičtí pacienti dohromady s dalšími pacienty s nařízenou ochrannou léčbou, především s alkoholiky a toxikomany.

Léčba je postavena na psychoterapii, která probíhá zejména formou skupinové terapie, kdy spolu pacienti pod dohledem terapeutů mluví o svém životě a svých problémech, přičemž se zachází i do nejintimnějších oblastí života každého z pacientů. Dalším pilířem léčby je tlumící medikace formou tablet či injekcí, výjimečně a pouze se souhlasem pacienta pak také testikulární pulpektomie (forma chirurgické kastrace).

Pacienti žijí na uzavřeném oddělení a podrobují se přísnému režimu (budíčky, rozcvičky, úklidy rajonů, televize jen v určitou dobu, mobilní telefon na pár hodin denně, absolutní zákaz alkoholu apod.), kdy je všechno bodováno a za negativní body například ztrácejí možnost vycházek či je jim prodloužena doba léčby. Součástí léčby je i snaha o resocializaci pacientů, tedy jejich začlenění do běžného života. Pacienti docházejí spolu s pacienty dalších oddělení na pracovní terapie, např. práce na zahradě či v dílně. Pacientům jsou postupně umožňovány vycházky po areálu nemocnice, mimo něj a v pozdější fázi léčby i víkendové pobyty mimo oddělení. Pacient je veden k tomu, aby měl před propuštěním z léčby nejen náhled na svoji poruchu, ale i zajištěné bydlení a práci.

Ačkoliv se někteří pacienti v soudně nařízené léčbě snaží zalíbit terapeutům a co nejrychleji se dostat na svobodu, téměř každý z nich se v léčbě něčemu užitečnému naučí a i v tomto ohledu je pro ně přínosná. A nejen pro ně, ale i pro společnost – český systém sexuologické léčby je z hlediska snížení míry recidivy pachatelů jedním z nejlepších na světě.

Soudně nařízená léčba klade větší důraz primárně na ochranu společnosti, tedy na minimalizaci rizika, že se pacient proviní proti zákonům. Je to dáno z velké části tím, že doktoři a terapeuti se v rámci ústavní léčby setkávají z větší části s nedobrovolnými pacienty, kterým bylo léčení soudně nařízeno a kteří mnohdy také vykazují velkou míru rozličných poruch nesexuálního charakteru (mentální handicap, všeobecně asociální chování, alkoholismus, snížená schopnost sebeovládání atd.), čemuž pak zákonitě odpovídá způsob, kterým jsou zvyklí jednat se svými pacienty.

NEDOBROVOLNÁ AMBULANTNÍ LÉČBA

Ambulantní sexuologickou léčbu může nařídit soud, anebo může následovat po ukončení soudem nařízené ústavní léčby. Probíhá formou pravidelného docházení k sexuologovi, přičemž frekvence návštěv může být například dvouměsíční, ale i kratší. Jednotlivé návštěvy probíhají formou rozhovoru na způsob individuální psychoterapie, kde se řeší chování pacienta na svobodě, jeho tužby, které nemůže naplnit, a případné rizikové situace, do kterých se dostal nebo by se mohl dostat. Také je zde často nasazována tlumící medikace.

Už z popisu je patrné, že nařízená ambulantní léčba je mnohem volnější než léčba ústavní, má sloužit především k poskytnutí určité podpory a poradenství pro parafilní osoby, které spáchaly delikt a nyní žijí na svobodě. Charakter léčby opravdu hodně závisí na osobnosti lékaře a míře spolupráce pacienta. Pokud lékař po čase nazná, že další léčba již není potřeba, opět musí o ukončení nařízené léčby na základě doporučení lékaře rozhodnout soud. O ukončení léčby může požádat i pacient, zpravidla však soud rozhoduje opět podle doporučení ošetřujícího lékaře.

Přestane-li pacient v ochranné léčbě k sexuologovi docházet, lékař je povinen tuto skutečnost do 24 hodin oznámit soudu a Policii České republiky, která vyhlašuje pátrání, a může dojít opět k nařízení léčby ústavní, ke které – pokud se na ni pacient nedostaví – může být předveden policií. Soudem nařízenou léčbu proto není moudré bojkotovat, naopak je vhodné s lékařem spolupracovat.

Ochranná léčba může být soudem nařízena maximálně na dobu 2 let. Poté musí dojít vždy k přezkoumání, zda je další léčba účelná. Pokud ano, léčba může být opakovaně nařizována vždy maximálně na další dva roky.

TLUMÍCÍ MEDIKACE

Smyslem podávání tlumící medikace je především dočasné snížení sexuálního puzení na úroveň, při které je s pacientem snazší terapeuticky pracovat, vést jej k získání náhledu na své parafilní zaměření a naučit rozpoznat a následně i zvládnout rizikové situace. To vše má pomoci pacientovi umožnit návrat do běžného života ve společnosti s tím, že nakonec bude i bez medikace schopný rizikové situace rozpoznat a vyhnout se jim ještě před tím, než by vůbec ke spáchání deliktu mohlo dojít. Někteří pacienti užívají tlumící medikaci sezónně, typicky během léta.

Léky na snížení sexuálního puzení, z nichž dnes nejčastěji používané jsou antiandrogeny (Androcur), gestageny (Provera), nebo analoga LHRH, mohou být doporučovány dobrovolným pacientům (kteří jejich užívání mohou klidně odmítnout) a téměř bez výjimek jsou podávány pacientům se soudně nařízenou léčbou (kteří teoreticky také mohou odmítnout, ale ne bez následků, což může znamenat například žádné propustky mimo léčebnu a žádné vyhlídky na propuštění). Všechny z těchto léků snižují působení testosteronu v lidském těle. Bývají podávány  formou tablet nebo injekčně, což je zpravidla případ silnější medikace.

Smyslem těchto léků je především snížení sexuálního puzení, což má jejich uživatelům usnadnit ovládání svého chování, o něco menší vliv mají léky na schopnost erekce, orgasmu či plodnost. Moderní léky nemají příliš často výrazné vedlejší účinky, může se však objevovat spousta nepříjemných efektů jako nárůst váhy či únava, výjimečně i závažnější zdravotní problémy. Nicméně i přes užívání medikace lze sportovat nebo vést plnohodnotný sexuální život. Dlouhodobé, víceleté užívání silných léků má negativní vliv na zdraví pacienta, nejčastěji jde o vznik osteoporózy.

Řada pacientů léky hodnotí pozitivně, neboť u nich snižují četnost pro ně nepříjemných sexuálních fantazií. Po vysazení medikace se hladina testosteronu v těle během několika týdnů vrátí do normálních hodnot, krátkodobé užívání léků tak nevede k trvalým následkům. 

Komentáře jsou uzavřeny.