V posledních dnech jsme měli tu čest být v hledáčku několika novinářů, jejichž jedinou zjevnou snahou bylo zdiskreditovat náš web, vyvolat senzaci, na straně veřejnosti pak odpor a zhnusení. Když je tedy náš web tak prohnilý a při jeho provozování „ztrácíme soudnost“ (1), kladu si otázku, zda-li bychom ho tedy neměli zavřít.
Mnoha lidem bychom jistě udělali radost. Vždyť stránka, kde se schází pedofilové, to je něco tak skandálního!
Je přeci naprosto jasné, o čem se tam baví! A mají tam fotogalerii, jak zvrácené! A seznamku? Co na tom, že pravidly je určena pouze pro osoby nad 15 let, beztak všichni víme, jak to je. A to vše je stejně jenom špička ledovce. Jak to, že to policie ještě nezrušila a ty pedofily nepozavírala? Ten dnešní svět je šílený…
Jsme komunita, která si klade za cíl pomáhat pedofilům. Nikoliv radit jim, jak a kde zneužívat děti a jak se nenechat chytit. Takové skupiny samozřejmě také existují, ale ty se skrývají a běžný uživatel nemá šanci je najít. My na to jdeme otevřeně a z druhého konce. Jsem totiž hluboce přesvědčený, že pedofil může prožít naplněný a spokojený život, aniž by kdy nějaké dítě zneužil. Samo to ovšem nepřichází. Člověk s touto orientací v mládí mnoho možností nevidí, často vidí jen tu nutnost se neustále skrývat a žít dvojím životem. Výroky těch rádoby odborníků, jako je paní MUDr. Hajnová, že každý pedofil jednou na dítě „šáhne“ (1), mladému pedofilovi také zrovna na klidu nepřidají. Možnost jít si pro radu za sexuologem? No představa, že by se dostal do rukou třeba paní Hajnové, která by ho automaticky pokládala za zločince, popřípadě pana Škodáčka, který by mu vysvětlil, že je „anomálna osobnost, ktorá by potrebovala psychiatrické vyšetrenie“ (2), taková představa je přeci šílená. Upřímně, vy byste za těchto okolností za sexuologem šli?
Takový život ve skrytu nutně vede k tomu, že mnohý mladý pedofil nikdy nevyhledá pomoc, nikomu se nesvěří a tudíž má jen velmi omezenou šanci se se svojí odchylkou vyrovnat a připravit se na případné problematické situace. Snadno se pak může stát, že se ocitne někde sám s dítětem, které jej bude sexuálně přitahovat, navíc třeba i projeví nějakou náklonnost (děti bývají mazlivé), a dojde k průšvihu. V jiném případě může takový pedofil při tajném hledání informací o pedofilii na internetu narazit na komunity, kde se skutečně schází lidé, kteří děti zneužívají, vyrábí a šíří dětskou pornografii, a tato skupina jej stáhne na, řekněme, temnou stranu.
Ano, jsou pedofilové, kteří se se svou odchylkou srovnají sami bez větších problémů nebo společenských prohřešků, ale takových mnoho není. Alespoň podle životních příběhů, které se dají najít na našem fóru. Jedna věc je ovšem mnoha těm příběhům a troufám si říci i většině pedofilů obecně společná: nechtějí ubližovat dětem. Uvědomují si, že mají děti rádi, že je sice sexuálně přitahují, ale že případný sexuální kontakt by jim ublížil. Nechápou, proč v nich společnost automaticky vidí zločince a zvrácené osobnosti. Když ale tento postoj slyší dlouhodobě, mohou jej postupně přijmout za svůj, začít na sebe skutečně hledět jako na zločince a nakonec si říct, že vlastně ani nemá cenu se snažit. Pokud to neskončí sebevraždou, pak je asi jasné, čím…
Setkal jsem se s pedofily, kteří viděli v životě jen dvě možnosti: koukat na fotky dětí (byť běžné fotky, nikoliv pornografické), vyměňovat si je s ostatními a diskutovat o nich nebo jít a nějaké dítě zneužít. Jiní se utápěli v depresích, protože třeba dřív se mohli setkávat s dětmi a dnes už ty příležitosti nemají. Mnozí pedofilové si myslí, že po třicítce život končí, protože to už budou prostě od dětí věkově moc daleko, aby s nimi mohli být, a manželský život pro ně není varianta. Vždy mi to je velice líto, když takové životní příběhy slyším.
Vnímám velikou potřebu říci mladým (a nejenom mladým) lidem, že když je přitahují děti, ještě proto nejsou špatní, že mohou prožít zajímavý a naplněný život, že mohou být dětem i prospěšní a obohatit jim život. Vše to ale vyžaduje práci na sobě, neustálou ostražitost, vytvoření si jasných hranic a principů a pochopení některých obecných zákonitostí. Cesta to není lehká, ale jít po ní je naplňující.
Pedofilové byli, jsou a budou. S tím nelze nic udělat. Jakékoliv snahy o vyhledávání a izolování pedofilů jsou jednak zbytečné (pedofila prostě nejde vždy poznat) a jednak nelidské. A nebuďme naivní, sami k odborníkům nepůjdou. Stud a strach podpořený nešťastnými výroky je prostě příliš veliký. A když začnou hledat nějaké informace na internetu, co by měli najít? Spolek pedofilů, kteří se chovají k dětem hnusně a šíří dětskou pornografii? Nebo raději stránku, kde se dozví jak žít, aniž by někomu ublížili? My jsem přesvědčeni, že to druhé je správně. Kdybychom to tu zavřeli, měli bychom život jednodušší a klidnější, jenže vnímáme jako jeden ze svých životních cílů právě bořit mýty a tabu kolem pedofilie a vyvažovat tu horu negativních zpráv o pedofilii všude okolo.
Druhá možnost je, že nám někdo nařídí, abychom tuto stránku zrušili, třeba policie, zákonodárci nebo poskytovatel. Takové zrušení této stránky by ovšem znamenalo děsivý signál všem pedofilům, který by zněl asi takto: „Nepracuj na sobě, nesnaž se zlepšit, nesnaž se o dobro, nehledej pomoc. Nikdo to neocení, společnost od tebe očekává jen to, že budeš zneužívat děti, protože jsi prostě zrůda, která to chce dělat. Žádná jiná varianta není. Tak si klidně běž trochu užít, než tě chytí, najdi si nějaké bezbranné dítě a užij si, ať z toho života taky něco máš. Stejně ti jde jen o sex s dětmi, tak si přestaň něco namlouvat.“
To chcete?
My ne.
(1) Byli obviněni z šíření pornografie a zneužívání, přesto dál pracovali s dětmi (Rozhlas.cz)
(2) Pedofili sú na webe zatiaľ chránení, polícia ich roky nezastavila (Sme.sk)
