Následky selhání

Selhání ve smyslu pohlavního zneužití dítěte je noční můrou mnohých pedofilů. Není se čemu divit, i když vedou řádný život a dovedou se ovládat, uvědomují si, že jedno jediné podlehnutí pokušení obrátí život naruby nejen jim a jejich blízkým, ale i postiženému dítěti a jeho rodinným příslušníkům, přičemž důsledky jsou doživotní a nevratné. Jiní lidé pak mohou následky sexuálních aktivit s dítětem lehkovážně podceňovat a teprve až s odstupem let po překročení zákonných norem si uvědomit, co všechno způsobili, o co přišli a začít litovat svého jednání. To už je ovšem pozdě. Proto především pro ně je určen tento článek.

Argumenty obhájců sexuálních aktivit s dětmi

Zastánci konsensuálních (dobrovolných) sexuálních aktivit s dětmi tvrdí, že dobrovolné formy kontaktu na základě mazlení a her nemohou ublížit a odkazují jednak na některé vědecké studie, ze kterých skutečně vyplývá, že pohlavní zneužití nepřináší pokaždé dítěti trauma a často také uvádějí příklady z dávné historie či pár primitivních domorodých kmenů, kde byly sexuální kontakty dospělých s dětmi v určité míře společensky přijatelné a tedy legální. Dále tvrdí, že děti mají vlastní potřeby a zvědavost směrem k sexualitě a že by jim měla být dopřána volnost uskutečnit libovolné aktivity, které chtějí.

Jenže, takový postoj je jednostranný a povrchní. Třeba mnohými do nebes vynášená antika měla k dokonalosti daleko a postavení chlapců, jež sloužili k obšťastnění mužů, mělo spíš charakter postavení otroků. Obdobně na tom byly dívky, jež se v dávných dobách z ekonomických a jiných důvodů běžně provdávaly ještě před patnáctým rokem života. Stejně tak zvyky některých exotických kmenů těžko mohou být přenášeny do moderní společnosti.

Samotné děti určitě nejsou asexuálními bytostmi a faktem i je, že se puberta probouzí obvykle výrazně před patnáctými narozeninami. Nicméně dětská sexualita se dobře vyvíjí i bez zásahů dospělých (lze dokonce říci, že bez nich mnohem lépe a přirozeněji), ať už ve smyslu zaškolování dětí do sexuálních praktik nebo příliš striktní a puritánské výchovy, což je opačný škodlivý extrém, který však není předmětem tohoto článku.

Argumentace, ať je možnost souhlasu s erotickými aktivitami přiznána samotným malým dětem, je pak pouze zbraní těch, kteří by děti rádi k souhlasu manipulovali ať už využitím prosté dětské zvědavosti a nevědomosti nebo drobných úplatků. Děti zkrátka nevidí dlouhodobé následky a nemohou dát skutečný souhlas k něčemu, čemu nerozumí. Pokud by tomu tak bylo, nepotřebovaly by rodiče. Je to asi stejné, jako když z očividných důvodů nenecháte dítě živit se pouze bonbony a čokoládou, ač by si to ono samo přálo sebevíc.

Faktem sice je, že míra vyzrálosti se u jednotlivých dětí liší a lze diskutovat, zda je hranice patnácti let nastavena optimálně, nicméně obecně je třeba říct, že děti potřebují ochranu před manipulací ze strany dospělých. Zvědavé děti, pokud budou chtít, mohou první sexuální zkušenosti sbírat se svými stejně nezkušenými vrstevníky. Sexuální zkušenosti s dospělými děti k rozvoji své sexuality nepotřebují.

Studie zabývající se následky pohlavního zneužívání vykazují různé výsledky v závislosti na způsobu, kterým byly tvořeny a co všechno bylo a nebylo chápáno jako negativní následky. Obhájci sexuálních aktivit s dětmi rádi poukazují, že dle některých studií obzvlášť dobrovolné aktivity mezi dospělými a dětmi nemají v mnoha případech pro děti žádné negativní následky. Mnohdy to skutečně naštěstí skončí pro děti dobře. Ale lze z toho snad vyvozovat, že je to v pořádku? Řidič se také může po městě prohánět stovkou, projíždět vesele na červenou a mít v krvi tři promile alkoholu a nemusí ublížit sobě ani nikomu jinému, to ale přeci neznamená, že je jeho počínání v pořádku a mělo by být povolené.

Pokud zneužívané dítě vyjde bez následků, je to na jednu stranu podmíněno okolnostmi případu (když se neděje nic proti vůli dítěte a není na dítě vyvíjen žádný nátlak třeba i formou vydírání či uplácení, zneužívání je zcela nenásilné, krátkodobé, týká se staršího dítěte, je spíše formou her, které nejsou mezi dětmi daného věku úplně neobvyklé, apod., tak tyto faktory vedou k větší šanci, že dítě nebude mít trauma, ovšem nikdy ne k jistotě!), na druhou stranu ovšem i pořádným kusem štěstí. Jiné obdobně zneužité dítě může mí závažné celoživotní následky.

Pustit se do sexuálních aktivit s dětmi, a to i kdyby třeba samy děti budily dojem, že si je přejí, což se díky jejich zvědavosti, hravosti a chvilkové rozjívenosti může stát, je vždy obrovským hazardováním s budoucností dítěte i sebe samého. Je to asi podobné, jako byste pro své potěšení vzali kostku s tím, že pokud padne čtyrka nebo pětka, ublížíte dítěti trošku a pokud padne šestka, ublížíte mu hodně. Taková ruská ruleta. Který rozumný milující člověk by to dítěti udělal?

Následky pohlavního zneužívání pro pachatele

Negativní následky, někdy až úplně zkažené životy se netýkají jen dětí, ale i pachatelů. Ti se často pohybují před proviněním v depresích a mají pocit, že jejich život je k ničemu a nemají co ztratit, následně ale obvykle trpce zjistí, o co všechno nakonec přišli. Přitom neúprosně platí, že následky jsou celoživotní a rozhodně nekončí jen případnou dobou strávenou za mřížemi. Je to něco, co si pachatel nese po celý život a co už nikdy nemůže vrátit zpět, ač by sebevíc chtěl.

Určitě ne všechny případy pohlavního zneužití jsou prošetřeny, pachatelé obžalování a odsouzeni. Ale i ti, kteří se tomu vyhnou, nejsou ušetřeni, aby na vlastní kůži pocítili následky svého jednání. Jedná se o pocity dlouhodobého plíživého strachu a nejistoty, kdy vás děsí každé ranní zazvonění u domovních dveří, každé policejní auto projíždějící se zapnutou sirénou. Věčný strach, zda vás dítě nepráskne a to i po mnoha letech (promlčecí doba je v závislosti na skutku stanovena až do 28 či 33 let dítěte), objevují se mučivé výčitky svědomí a nemožnost o tom komukoliv říct a neriskovat přitom udání.

Úplně ze všeho nejhorší však pro pedofila bývá odcizení milovaného dítěte, které postupně přestává mít pachatele rádo a může ho dokonce začít nenávidět a nechtít s ním být v jakémkoliv kontaktu, přičemž k tomuhle postupně často dochází i v případech, kdy se zpočátku nic nedělo proti vůli dítěte. Právě neodvratitelná ztráta milované bytosti může být nejtrpčím následkem a největší ranou pro člověka, který směrem k dítěti překročí hranici platonické a fyzické lásky.

Pokud se na zneužívání přijde – a pravděpodobnost není malá a může se tak stát i po letech – množství pohrom pro pachatele se ještě rozšiřuje. Pranýřování v médiích, výslechy, betonová kobka zvaná cela předběžného zadržení, následně případně vazba, výkon trestu, sexuologické léčení a nebuďte naivní, tím to ani zdaleka nekončí.

Mnohé, co se říká o věznicích, je pravda. Prcičkáři, tedy odsouzení za mravnostní delikty a obzvláště ti, co se provinili na dětech, jsou na nejnižším stupínku vězeňské hierarchie. Vězeňská služba se v poslední době snaží předcházet šikaně, existují speciální oddělení MON („možné oběti napadení“), dozorci jsou lépe proškoleni a je snaha šikanu i z jejich strany trestat, ovšem stejně vězení není žádný med a stále existuje velké riziko šikanování, fyzického napadání či dokonce i snahy o sexuální podrobení ze strany ostatních vězňů a v menší míře také dozorců.

I bez toho ale jde prakticky o čirou hrůzu. Jste drženi na malém prostoru se spoustou pochybných existencí, které vám budou nejspíš vysoce nesympatické. Chybí vám volnost, svoboda, soukromí, své blízké budete moci vidět jednou za měsíc (ve vazbě dvakrát), dopisy vám budou číst zaměstnanci věznice (ve vazbě vám je může i pár týdnů navíc zadržovat policie), nebudete mít věčně co dělat, nedostanete pořádně najíst, sprchování si užijete jen jednou či dvakrát do týdne a to ještě na chvilku a mnoho dalšího. Nejhorší ze všeho je však ta plíživost, nekonečnost toho všeho. Dny jsou prakticky všechny stejné, nic se neděje, prostě sedíte, hnijete a ztrácíte čas. Kdo si myslí, že je život dost dlouhý na to, aby stálo za to ho takhle promrhat?

Sexuologické léčení, kterému se deviantní pachatelé obvykle nevyhnou a ty, co zneužijí dítě, obvykle čeká v ústavní formě, nebývá také nic příjemného, byť míra svobody a pohodlí je vyšší. Zároveň však musíte před cizími a vám často zcela nesympatickými lidmi probírat své intimní záležitosti, musíte se podrobit skupinovému tlaku i režimu oddělení, terapeuti na vás budou nemilosrdně útočit a budete se cítit jako ten nejubožejší tvor ze všech. Budete nuceni komunikovat s ostatními a spolupracovat třeba i s vrahem dítěte. A přitom nebudete vidět světlo na konci tunelu, budete moc pouze hádat, kdy a zda vůbec vás hodlají pustit. Neboť v sexuologické léčbě podobně jako v detenčním ústavu můžete být klidně na doživotí.

Nenechte se ale zmást, návratem na svobodu nic nekončí. Vaše okolí či jeho část na vás pravděpodobně zanevře, budete muset žít s cejchem toho, kdo provedl něco hrozného nebo budete muset svůj dosavadní život nechat za sebou, přestěhovat se na druhý konec republiky a až do konce života lhát o své minulosti a přitom se neustále bát, že to nějak praskne. Budete čelit občasným útokům lidí či vlastním výčitkám.

Ve výpisu z trestního rejstříku ještě roky po propuštění budete mít záznam o pohlavním zneužití a zkuste si s tím hledat práci. Zároveň policisté a pravděpodobně i vaše okolí bude vědět, čeho jste se v minulosti dopustili a vaše budoucí jednání budou podle toho posuzovat. Veškeré kontakty s dětmi, i třeba sebenevinnější, budou najednou vnímány všemi úplně jinak. Dost možná vás už nebudou chtít pustit třeba k dětem ze širší rodiny nebo od sousedů, protože stigma toho, kdo zneužil, si ponesete pořád sebou. Nehledě na to, že pokud budete v sexuologické léčbě, stejně budete mít jakékoliv bližší kontakty s dětmi zakázány.

Teprve po propuštění z vězení či léčebny začínají pro pachatele pohlavního zneužívání často teprve ta největší muka. A trvají až do smrti.

Následky pohlavního zneužívání pro dítě

Děti jsou velice citlivé bytosti. Mohou je rozhodit zdánlivé maličkosti jako hádka rodičů, poznámka ve škole, posměšky spolužáků nebo se dovedou trápit kvůli malé odlišnosti od vrstevníků, rozbité hračce či prožité nespravedlnosti. Se vším tím se děti dovedou nakonec nějak vyrovnat, ale vše v nich zanechává malé rány – zkuste se ponořit hluboko do vlastních vzpomínek a objevíte tam drobné křivdy a nespravedlnosti, které se s vámi posléze svým způsobem táhly celý život. Jak asi dítě ovlivní něco, co je všeobecně bráno mnohem hůř než drobná křivda či nespravedlnost?

Někteří pedofilové podlehnou iluzi, že když dítě milují, nedělají nic proti jeho vůli (ovšem děti jdou lehce zmanipulovat, že) a pouze si s ním hrají a mazlí se, tak je všechno v pořádku, neboť ty hrozné následky si sebou nesou jen děti týrané a znásilňované. To je obrovský omyl! Často si velké šrámy na duši nesou právě děti, které alespoň zpočátku vše podstupovaly dobrovolně nebo dokonce i nejprve projevovaly určitou zvědavost a vlastní aktivitu v sexuálních aktivitách s dospělým.

Děti projevující zprvu zvědavost a zažívající třeba i příjemné pocity ze sexuálního mazlení (osahávání) s dospělým, tyto aktivity zpravidla časem omrzí. Zvědavost je naplněna, příjemné pocity se začnou rozplývat (protože děti nejsou sexuálně vyzrálé a sexualita u nich nefunguje stejně jako u dospělých) a zájem dětí o sexuální praktiky, pokud vůbec zpočátku nějaký byl, rychle mizí.

Oproti tomu puzení dospělého roste, chce sexuální aktivity častěji a zacházet v nich dál. Tento konflikt zájmů obou stran často vede k uplácení či vyhrožování dítěti – to co by obhájci sexuálních aktivit s dítětem nazvali krásným rovnocenným vztahem, se pro dítě rychle mění v noční můru, přičemž chyba ze strany dospělého je samozřejmě hned v počátečním překročení zákony daných hranic, protože od toho momentu už téměř není cesty zpět.

Už i samotné nejlehčí formy zneužívání představují pro dítě značnou zátěž, v první řadě tím, že na něj kladou obrovské tajemství, o kterém cítí nebo od dospělého ví, že nesmí mluvit a které jej postupně začne nelítostivě tížit. Nemusí to být hned, někdy se tak stane až po letech, avšak nakonec vždy si dítě začne uvědomovat, že se mu přihodilo něco nenormálního, co ho navždy odliší od dalších dětí, co okolí vnímá velice negativně a začne se za to stydět.

Zneužité dítě často trpí pocity, že je následkem svých zkušeností vadné oproti jiným dětem, cítí se méněcenné, trpí nedostatkem sebevědomí a následkem toho neschopností se prosadit v kolektivu nebo na sebe naopak až nezdravě moc upozorňuje, má negativní vztah ke svému tělu, což se projevuje nejčastěji anorexií či sebepoškozováním, později to zneužitému dítěti mnohdy přináší značné problémy v navazování běžných partnerských vztahů, přičemž se může jednat jak o nechuť k čemukoliv erotickému a odmítání jakýchkoliv třeba i přátelských dotyků, tak v druhém extrému i o silně promiskuitní nebo prostituční chování, přičemž vše může být podvědomím pokračováním sebepoškozování vlastního já, kdy se zneužité dítě trestá za to, co se mu přihodilo, čemu nedokázalo zabránit a s čím možná i zpočátku v určité míře souhlasilo – právě konsensuální (dobrovolný) sexuální vztah s dospělých tak dítěti mnohdy může nakonec ublížit nejvíc.

V psychiatrických léčebnách na pavilonech pro lidi trpící depresivními stavy, úzkostmi a sebepoškozováním naleznete vysoké procento těch, kteří byli v dětství sexuálně zneužíváni. Stejně tak i mezi pachateli pohlavního zneužívání lze nalézt spoustu lidí, kteří tvrdí, že byli v dětství sami zneužíváni, i když zde v některých případech může jít pouze o snahu pachatelů vymyslet si pro sebe co nejvíc polehčujících okolností a svést vinu na někoho jiného.

Nicméně faktem zůstává, že zkušenost se sexuálním zneužívání si dítě v sobě ponese do konce života a v mnoha případech velice negativně ovlivní jeho budoucí vývoj. Lidé, kteří byli v dětství zneužíváni, mají často rozličné problémy v partnerských i běžných mezilidských vztazích. Traumatizující zážitek z dětství je může zavést na dráhu osamění a depresí, ale i pokud založí rodinu, jsou stále ovlivněny svými zkušenostmi, které se mohou projevit například přespříliš úzkostlivou péčí a starostlivostí o vlastní potomky nebo naopak kopírováním špatného zacházení, které zažili ve vlastním dětství. Negativní následky pohlavního zneužívání se tak v jiné podobě přelévají dokonce na další generace. Celoživotní následky se ale mohou objevit i v profesním životě, kde se lépe uplatňují sebevědomí a průbojní lidé, což jsou vlastnosti, které obětem pohlavního zneužívání mnohdy chybí.

Obhájci sexuálních aktivit s dětmi mnohdy argumentují, že za všechny negativní následky může společnost, okolí dítěte či případné policejní vyšetřování, které mu vštěpí do hlavy, že se mu přihodilo něco špatného a ono tak věc, která se mu zpočátku zdála hezká, začne nenávidět a spolu s tím i samo sebe. Může na tom být i kousek pravdy, větší roli ale spíš bude hrát fakt, že dítě, ve kterém se nepřetržitě vyvíjí jeho vlastní sexualita a osobnost, přehodnotí časem svoje postoje a zjistí, že se mu dřív dělo něco nesprávného a ošklivého, akorát si to tehdy ještě nedokázalo uvědomit.

Ať je tomu jakkoliv, nesporným faktem zůstává, že oběti pohlavního zneužívání trpí často v průběhu svého života rozličnými negativními následky, které jim v některých případech dovede úplně zkazit život a způsobit trauma, které nikdy nepřekonají. Platí to v celé své hrozné míře i pro děti, které proti sexuálním aktivitám s dospělým nijak neprotestovaly a kterým se možná i v daný moment určitým způsobem líbily.

Už samotný fakt, že pohlavní zneužití a to i „lehkého“ charakteru může zásadně ublížit a převrátit dítěti celý jeho další život naruby, je dostatečným důvodem pro každého dospělého a zvlášť toho, který děti skutečně miluje, aby se raději vyhnul jakýmkoliv sexuálním praktikám s dětmi. Vždyť co může být pro pedofila horšího než vědomí, že ublížil svému milovanému dítěti?

Diskuse k článku