NAMBLA byla první organizace, která se začala zabývat otázkami pedofilie – s důrazem na lásku mezi muži a chlapci – a fungovala takřka 20 let. Za nejvýraznější, ale možná pouze nejvíce bulvarizovanou, aktivitu skupiny se dá považovat jejich boj proti zákazu konsenzuálních (dobrovolných) sexuálních vztahů mezi muži a chlapci. Sami členové říkali, že usilují o změny zákonů v této oblasti, avšak nepodporují žádnou aktivitu, která by tehdejší zákony porušovala, z čehož byli ze strany veřejnosti často obviňováni, obzvlášť že přes internet schvalují a podporují jednání těch, co provozují sex s dětmi.
Vyvolali debatu o škodlivosti na psychický a fyzický vývoj dítěte při takovýchto vztazích. Jejich argumenty, že dobrovolné sexuální aktivity s dětmi nejsou jejich zneužíváním, se opíraly o studii, která říká, že 70% mužů, kteří zažili v dětství sex s dospělým, tuto zkušenost považuje za pozitivní nebo neutrální. Pro korektnost nutno dodat, že i zbylých 30% dětí, které takovou zkušenost mohly brát jako negativní, je vysoké riziko pro ublížení dítěti, a proto je pravděpodobně nemožné v našem kulturním okruhu zcela zrušit věkovou způsobilost k sexu. Ovšem zároveň by se debata na toto téma neměla automaticky stávat čímsi ilegálním.
Je snad možné hledat paralely a podobnosti mezi fungováním například naší komunity a organizace jako bývala NAMBLA (kupříkladu osvěta veřejnosti, setkávání členů na internetu, snaha o svépomoc). Ovšem jak je výslovně zmíněno v našem kodexu, záměrem ČEPEKu není usilovat o legalizování sexuálních aktivit s dětmi, tak jak to prosazovala NAMBLA. Avšak další její aktivity – hájení práv členů komunity i mladistvých, rovněž respektování a posilování individuality a práv dětí, mohou být vzorem pro všechny podobné organizace.
Poučení plynoucí z činnosti NAMBLA
Z historie skupiny se dá vyvodit také několik varování a možných hrozeb pro skupinu takovéhoto druhu. Je to umělé zatažení do procesů souvisejících s pedofilií (dá se snad i hledat paralela k nedávné kauze webu boylover.net), obvinění z napomáhání ilegálním aktivitám. Kdykoliv se něčeho nelegálního dopustí jeden ze stovek členů, hrozí obvinění celé organizace.
Jedním takovým případem byl v roce 1979 únos šestiletého chlapce Etana Patze (http://en.wikipedia.org/wiki/Etan_Patz). Okolo tohoto případu se rozšířila velká mediální i společenská kampaň, která vedla k vyhlášení 25. května Dnem pohřešovaných dětí. V souvislosti s případem byl vyslýchán jeden ze členů NAMBLA. Ač se jeho souvislost se zmizením chlapce nepotvrdilo, obžaloba a nenávist se obrátila proti celé organizaci. Chlapce se bohužel objevit nepodařilo.
Dalším podobným případem byla kauza rodiny Curley vs NAMBLA v roce 2000. Zažalována byla přímo tato a jí podobné organizace za smrt jejich syna. Součástí obvinění bylo, že je síť NAMBLA používána k distribuci dětské pornografie a vypomáhání si s unášením a zneužíváním dětí. Jeden ze dvou vrahů, kteří chlapce mučili, znásilnili a zavraždili, si napsal do svého deníku, že mu NAMBLA pomohla akceptovat sebe sama. To bylo žalobci vykládáno, že je tato organizace půdou pro trénování dospělých jak svádět a zneužívat děti. V roce 2008 byla neúspěšná žaloba stažena. I tak, jak se vedoucí činitelé organizace vyjádřili, tento případ zlomil NAMBLA vaz, protože ji ve společnosti nenávratně pošpinil.
Další reálnou hrozbou pro anonymní organizace je jejich infiltrování a případné zveřejnění osobních údajů členů. Jako to udělal novinář Mike Echols, kterému se podařilo dostat se do členství NAMBLA, a o svém pozorování v roce 1991 publikoval knihu I Know My First Name is Steven. Což by nebylo nic tak závažného, kdyby zároveň na svém webu nezveřejnil jména, adresy, a telefonní čísla 80 členů. Což vedlo k scénáři, který se v USA už mnohokrát opakoval (například i v souvislosti s tamějším „registrem pedofilů“). Lidem bylo vyhrožováno smrtí, došlo i k napadením, do kterých byli zahrnuti i nejbližší a přátelé takto nařčených lidí, ovšem i ti, kteří měli například pouze shodné jméno.
Ne pouze hurá na sex s dětmi
Mezi cíle, které NAMBLA prosazovala, ovšem skutečně nepatřilo pouze zlegalizování sexuálních vztahů s dětmi, jak bylo z mediálních zdrojů zjednodušováno. Jejich záběr na mladistvé, zejména mladé homosexuály, se odrážel v prosazování daleko více principů.
Záměrem bylo především nesnižovat práva jedince jen na základě jeho věku, neznevažovat jeho vůli, že se chování jedince řídí pouze jeho věkem. Pro příklad lze uvést slovo „dětinský“, které se vlastně používá pejorativně, a tak poukazuje na určitou nevážnost k dětskému uvažování a cítění. Až z těchto předpokladů plyne prosazování sexuální svobody a nevztahuje se pouze na sex s mladistvými, ale taková individuální svoboda pro všechny. Což se ovšem vztahuje i k důstojnosti takových vztahů. NAMBLA se stejně vehementně stavěla proti jakémukoliv druhu zneužívání dětí, manipulace dětí k sexu, které bylo také jednoznačným důvodem pro vyloučení z organizace. Stejně tak odporovali tělesným trestům na školách.
Další aktivitou bylo například vydávání:
NAMBLA Bulletin – zjednodušeně byl označován jako pornografický materiál k onanování, ale obsahoval rovněž eseje a úvahy na téma vztahů mužů a chlapců, vyjádření odborníků, slavných osobností. Dá se předpokládat, že řadě pedofilů pomohl pochopit a akceptovat svou sexuální orientaci, tak jako tomu nyní pomáhají weby na internetu. Jednotlivé díly Bulletinu jsou ještě dnes k zakoupení na stránkách NAMBLA.
Gayme magazine – další vydávaný časopis, který skončil, když byl zatažen do procesu za takzvanou „oplzlost“.
Vznik a zánik NAMBLA – aneb jak bývala gay komunita jednotná
Na počátku roku 1969 se odehrál Stonewall Riots – protesty a nepokoje v New Yorku. V té době hlavně zaměřené na kritiku šikanování homosexuálů od policie, znevýhodnění v práci, na školách, ohrazení se proti rušení homosexuálních časopisů, útokům na hnutí, jako byla například kampaň „Save Our Children“ v roce 1977, která dávala do přímé souvislosti homosexualitu a zneužívání dětí. To vedlo k široké odezvě gay/lesbických komunity napříč státy.
V roce 1977 proběhlo zatčení 24 mužů za držení dětské pornografie a znásilňování dětí. Některé gay-komunity (např. Boston-Boise Committee) ale věřili, že zátah byl politicky motivován. Navíc byly zveřejněny detailní informace o údajných pachatelích. A tak se objevila vysoká míra solidarity mezi gayi, kteří vynaložili snahu informovat objektivně veřejnost o případu, což zanedlouho inspirovalo i NAMBLA. Případ byl nakonec stopnut, a pro údajné pachatele padlo jen několik podmínečných trestů.
Výše zmíněná Boston-Boise Committee uspořádala v prosinci 1978 setkání, na kterém okolo třiceti dospělých mužů i mladistvých ustanovilo organizaci se zkratkou NAMBLA. Jedním ze zakládajících a vůdčích členů byl David Thostad – gay historik. Historické souvislosti hrály rovněž důležitou roli v oprávněnosti argumentů NAMBLA. Například proměny v přístupu k této problematice napříč staletími (známá instituce pederastie ve Starověkém Řecku ve vztazích mezi žákem a učitelem) nebo vyhledávání uznávaných osobností, které rovněž takové vztahy obhajovali (Oscar Wilde). Mezi další významné členy patřili například beatnický básník Allen Ginsberg nebo gay aktivista Harry Hay.
Historie NAMBLA je následně bohužel hlavně historií kontroverzních kauz a její postupné izolace uvnitř gay komunity. Avšak na počátku podporování konsenzuálních sexuálních vztahů bylo jedním z cílů většiny gay komunit. Skupiny považovaly dodržování věku pro možný sex spíš jako způsob potlačování homosexuálního chování mladistvých než předcházení zneužívání dětí. Platilo také, že v řadě států byla možnost sexu pro heterosexuální pár výrazně nižší – např. 13 let, než pro homosexuální páry – 18 let.
To se ovšem změnilo, když začala být gay komunita ve společnosti podezírána ze šíření dětské pornografie, dávána do souvislosti se znásilňováním dětí. Pak začínají gay aktivisté ignorovat otázku spekulující nad závadností dobrovolných vztahů mužů a chlapců. A NAMBLA se svými názory dostává do osamocení, stává se nepohodlnou.
Dá se říci, že gay komunita ustoupila tlaku a nepodloženým předsudkům? Že se zbavila jednoho ze svých témat, potlačování volby mladistvých na vlastní sexualitu? Nebo snad dokonce gay komunita tyto většinové předsudky přijala za své?
K tomuto vývoji se členové NAMBLA vyjádřili, že gayové zapomínají na příkoří, které sami museli snášet před svými emancipačními snahami – potlačování individuality ve společnosti i rodině. A toto je dáváno nejen do souvislosti s nynější situací boyloverů, ale rovněž se situacích mladých lidí a dětí, kteří jsou rovněž dospělými utlačováni. Ze začátku výtky proti NAMBLA zaznívají hlavně od lesbických organizací. Ovšem v 80. letech už je NAMBLA veskrz opuštěná, je jí znemožněno účastnit se na akcích a pochodech, členové z jiných gay organizací s NAMBLA neudržují styky. International Lesbian and Gay Association – ILGA se v roce 1993 proti NAMBLA silně ohrazuje. Zaznívají názory, že želí úspěchů, které NAMBLA dosáhla, čímž si gay komunita oproti svým dřívějším zdokumentovaným prohlášením značně protiřečí.
Objevují se i další tlaky. Vláda odmítá poskytnout gay organizacím finanční granty a uznat jim status poradní vládní skupiny, protože prý nebude spolupracovat s organizací, „která jakkoliv podporuje, nebo usiluje o legalizaci pedofilie, což je sexuální zneužívání dětí.“ Z citovaného prohlášení je zřejmé účelové užívání výrazu pedofilie. Tak se stane, že v roce 1994 je drtivou většinou hlasů odsouhlaseno, aby NAMBLA a jí podobné organizace (Zymurgy, holandská Vereniging MARTIJN) byly vyloučeny z ILGA.
Objevují se dokonce názory, že NAMBLA není v žádném případě gay organizací a že s jejími zájmy nemá ani nic společného. Podporovatelé NAMBLA protiargumentují, že popírat, že homosexuál, kterého přitahují dospívající chlapci, je homosexuálem, je podobně směšné, jako by heterosexuál tvrdil, že když ho přitahují mladší dívky, není heterosexuálem. Dost pragmatickou výtkou je, že pokud se práva boyloverů přidají do práv homosexuálů, ty se nikdy neuskuteční. Není to otázka, kdo má pravdu, ale otázka politické realističnosti.
Vzhledem k této izolaci a rovněž k mediálním kauzám, které NAMBLA očernily, se její vůdčí členové rozhodli k roku 2008 oficiálně ukončit činnost organizace. V současné době tedy fungují pouze internetové stránky NAMBLA, komunita jako taková se stáhla z veřejného života.
Proč ani dnes nejsou schopné organizace sdružující rozličné minority spolupracovat? Vždyť jejich cíle – rovnoprávnost lidských práv, právo na individualitu – jsou jim společné, mohou si vzájemně předávat nabyté zkušenosti, podporovat se na veřejných akcích, v petiční činnosti. Právě roztříštěnost snah minorit o rovnoprávnost nahrává útisku od většinové společnosti.
Zdroje:
A Witchhunt Foiled: The FBI vs. NAMBLA – kniha o pronásledování organizace a soudních procesech.
http://www.freerepublic.com/focus/f-news/1794584/posts – veskrz objektivní zdroj nabízející řadu dalších odkazů k tématu, kterými jsou podepřeny argumenty uvedené v textu.
http://en.wikipedia.org/wiki/North_American_Man/Boy_Love_Association – zdroj který jak často bývá na Wikipedii zvykem, ač si hraje na objektivitu, používá tendenční výrazy, zdůrazňuje bulvárnost tématu. Ač hodně vychází z předchozího zdroje, poupravuje si text k svému náhledu.
http://www.nambla.org/ – samotné současné stránky NAMBLY, nabízejí prodej knih a bulletinů pojednávajících o BL, a také názory různých osobností a odborníků na tuto problematiku a dřívější fungování skupiny.
Cartman Joins NAMBLA – jeden z dílů seriálu South park, který mile sarkasticky pojednává o činnosti této organizace i pedofilech. Myslím, že občas je sebeironie léčivá, tak proč se rovněž pedofilům nevysmát?
