Vytvořili Psychology Today, autor – David J. Ley, Ph.D.
Z originálu „Can Sex Dolls Prevent Criminal Sexual Behavior?“ přeložil Dreamer
Omezenost výzkumu nám v tuto chvíli brání vyvozovat závěry.
Klíčové body:
- Mnoho zemí a států přijímá zákony, které kriminalizují vlastnictví dětských sexuálních panenek.
- Pedofilní muži s dětskými sexuálními panenkami často uvádějí nesexuální motivaci k vlastnictví a rozvíjejí s panenkami vztahy.
- Muži, kteří vlastní takové panenky, sami uvádějí menší zájem o kriminální sexuální chování v reálném světě.
Již několik let se vede složitá společenská debata o účincích a možných rizicích vlastnictví silikonových sexuálních panen, které jsou vyrobeny tak, aby vypadaly jako děti. Kromě prosté reakce odporu, kterou mnoho lidí k takovému chování pociťuje, existují skutečné otázky, jaký dopad mohou mít tyto panenky na své majitele, a to zejména na riziko, že se budou dopouštět sexuálního zneužívání skutečných dětí nebo že se zapojí do konzumace či distribuce materiálů se sexuálním zneužíváním dětí (CSAM).
Všichni, kdo se těchto debat účastní, chtějí chránit děti před sexuálním zneužíváním. Konečně byla zpochybněna i etika takových experimentů s argumenty, že by takové panenky nebo roboti měli být zakázáni.
Po celém světě byla řada mužů stíhána za nákup těchto panenek, obvykle od výrobců z Číny. V mnoha případech byly panenky zadrženy úřady ještě před dodáním. A v mnoha z těchto případů úřady dalším vyšetřováním zjistily, že muži měli ve svých zařízeních nebo počítačích CSAM, a muži byli za držení takového materiálu stíháni.
V několika dřívějších případech byly ke stíhání mužů použity ezoterické zákony proti dovozu zakázaných materiálů a v některých případech bylo u soudu argumentováno tím, že pokožka panenky odráží nahý, sexualizovaný obraz dítěte, a muž byl stíhán za přechovávání, stejně jako by šlo o CSAM.
V současné době řada států ve Spojených státech přijala nebo přijímá zákony zakazující dovoz, prodej nebo vlastnictví takových panenek, podobně jako několik dalších zemí po celém světě. Bohužel v tuto chvíli víme poměrně málo o tom, jaký dopad mohou takové panenky mít. Na základě dřívějších výzkumů s osobami, které vlastní CSAM, je pravděpodobné, že účinek je komplikovaný a že může existovat jen málo jasná souvislost s kontaktním sexuálním delikventním chováním. Dřívější výzkumy naznačily, že faktory jako antisociální povaha, nízká empatie, zhoršená kontrola impulzů a zneužívání návykových látek zvyšují pravděpodobně riziko sexuálního zneužívání dětí více, než držení a užívání CSAM.
V srpnu 2022 publikovali výzkumníci Harper a Lievesley v časopise The Archives of Sexual Behavior výzkum srovnávající psychologii osob sexuálně přitahovaných dětmi, které vlastnily dětské sexuální panenky, s těmi, které je nevlastnily. Výzkumníci provedli nábor na internetu a našli 85 osob, které takové panenky vlastní, jejichž výsledky pak porovnali se 120 osobami, které je nevlastní. Všichni tito jedinci sami uvedli, že jsou sexuálně přitahování dětmi. Přibližně 80 procent osob, které takové panenky nevlastnily, uvedlo, že by o panenku mělo zájem. Překvapivě sexuální důvody pro vlastnictví nebyly hlavními uváděnými motivy – emocionální intimita, kamarádství a fantazijní hry byly uváděny stejně často jako sexuální zájmy. Majitelé takových panenek však uváděli, že měli s panenkami sex častěji než s dospělými lidskými partnery, v porovnání s těmi, kteří je nevlastnili.
Překvapivě však bylo zjištěno, že majitelé takových panenek byli méně asociální a uváděli menší vzrušení při představě, že by skutečně sexuálně zneužili dítě, než ti, kteří takové panenky nevlastnili. Vzhledem k tomu, že antisociální rysy jsou vysokým prediktorem kontaktní sexuální delikvence vůči dětem a že majitelé takových panenek mají zřejmě k panenkám vysokou míru citového vztahu, naznačuje to, že vlastnictví takových panenek nemusí významně předurčovat vyšší riziko delikvence vůči dětem. Majitelé dětských panenek měli častěji zvláštní typy osobnosti, což jim může bránit v navazování normálních lidských vztahů a způsobovat větší osamělost, což je možná motivuje k vlastnictví panenek, s nimiž mohou mít jednostranné fantazijní vztahy. Když výzkumníci zkoumali záměry a minulé delikventní chování majitelů dětských panenek, nezjistili žádné výsledky, které by naznačovaly, že tito jedinci mají vyšší riziko budoucích sexuálních deliktů vůči dětem.
Nedávno publikovaná studie v časopise The Journal of Sex Research autorů Desbuleuxe a Fusse šla dále a zkoumala, jak vlastnictví dospělé nebo dětské sexuální panenky ovlivňuje sexuální fantazie, chování a zaměření majitelů, zejména ve vztahu ke kriminálnímu sexuálnímu chování. Celkem bylo zkoumáno 224 mužů, přičemž asi 23 z nich byli jedinci, kteří vlastnili dětské sexuální panenky a měli pedofilní sexuální zájmy.
V této studii majitelé sexuálních panenek uváděli celkové snížení potenciálně problematického sexuálního chování obecně, včetně sledování pornografie nebo využívání sexuálních služeb, ačkoli u mužů, kteří měli intimní vztahy s dospělými lidmi, se tento efekt projevil méně. Muži s pedofilními sklony uváděli největší pokles nutkavého nebo problematického sexuálního chování, vyplývající z vlastnictví dětské sexuální panenky.
V souladu s Harperem a Lievesleym tento výzkum zjistil, že muži, kteří vlastnili a používali dětské sexuální panenky, uváděli snížený zájem o skutečné sexuální delikty vůči dětem a větší pravděpodobnost, že své nezákonné fantazie budou prožívat s panenkou.
Bohužel všechny současné studie dopadu vlastnictví dětských sexuálních panenek mají společná významná omezení. Všechny jsou založeny na sebehodnocení, a to jak z hlediska vlastnictví panenek, tak z hlediska sexuálního a kriminálního chování v reálném světě. Jsou korelační a nezahrnují dlouhodobé údaje, které by sledovaly tyto osoby v průběhu času, aby se co nejlépe minimalizoval vliv retrospektivního vykazování. V neposlední řadě jsou založeny pouze na jedincích, kteří takové panenky skutečně vlastní, a vzhledem ke značným nákladům na tyto panenky (přes 2000 USD) se zdá nepravděpodobné, že by tato populace byla skutečným odrazem mužů s rizikem sexuální delikvence.
A konečně, vzhledem k tomu, že u mnoha zatčených osob s dětskými sexuálními panenkami byly také nalezeny nelegální nahrávky materiálů se sexuálním zneužíváním dětí, bude možná třeba, aby budoucí výzkumy zkoumaly také toto chování a pokusily se oddělit účinky panenky od účinků nebo dopadu nelegální pornografie. Z uvedeného vyplývá, že v současné době zkrátka nemůžeme vyvozovat žádné skutečné závěry o dopadu těchto panenek.
Nicméně společně tyto dvě studie představují potenciální zpochybnění sociálních a právních obav, že tyto panenky mohou vést k páchání sexuálního zneužívání skutečných dětí. Panenky mohou snižovat pocity osamělosti a poskytovat prostor pro fantazie s nezákonným sexuálním chováním, při kterém není ublíženo skutečnému dítěti. Zdá se, že pokusy o regulaci a zákaz takového chování jsou v současné době poháněny především pocity znechucení a hněvu na ty, kteří mají takové touhy, s úmyslem potrestat, ostrakizovat a vymýtit všechny osoby s pedofilními zájmy.
Všichni chtějí chránit děti. Bohužel se však zdá, že přístup společnosti takové chování nepotlačuje, ale může u těchto jedinců zvyšovat pocity osamělosti a hněvu, což paradoxně zvyšuje riziko, že se budou chovat škodlivě vůči skutečným dětem. Možná budeme v určitém okamžiku čelit náročnému dilematu, zda se rozhodnout mezi naším znechucením a skutečným snížením rizika ublížení dětem.
Reference:
https://academic.oup.com/medlaw/article-abstract/27/4/553/5425258
https://www.psychologytoday.com/us/blog/women-who-stray/202009/performative-rage-over-pedophilia-doesnt-protect-kids
https://link.springer.com/article/10.1007/s10508-022-02422-4
https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/00224499.2023.2199727