Kognitivní vývoj dětí – část 2.: Piagetova a Kohlbergova stádia morálního usuzování

Piagetova stádia vývoje morálního usuzování

Piaget se vyjma již zmíněného kognitivního vývoje zajímal i o vývoj morálního usuzování, které je s kognitivním vývojem velmi spjaté – Piaget se domníval, že právě morální usuzování dítěte je podmíněno jeho kognitivním vývojem. Tyto čtyři popsaná stádia popsal na základě pozorování dětí a jejich přístupu k pravidlům her.

První stadium se objevuje na počátku předoperačního stádia kognitivního vývoje (to, jak je zmíněno v předchozím příspěvku, dle Piageta nastává cca mezi druhým a sedmým rokem života). Děti se v této době při hře řídí vlastními osobitými pravidly, které si samy určily a vymyslely. Tato pravidla ale neslouží v rámci kolektivu dětí, neboť každé dítě tato pravidla má jiné a velice často je mění. Může se například jednat o roztřídění kuliček dle barev či dle velikosti – dává to tedy určitý řád, ale není to nic více promyšleného.

Druhé stádium začíná přibližně kolem pátého roku věku dítěte, kdy začne dítě pociťovat výrazný a silný smysl pro pravidla. Tato pravidla bere hodně vážně (jako morální imperativy, jako něco posvátného, co se nemění) a také je brání, má-li dojít k jeho změnám (např. pokud by při hraní kuliček mělo dojít k posunutí sportovní čáry kvůli mladším dětem, děti v tomto druhém stádiu budou striktně proti). Přemýšlí spíše nad tím, jaké to bude mít následky, než nad tím, jaký je záměr. Toto se snažil Piaget dokázat i tak, že dětem říkal příběhy o jiných, a následně se jich zeptal, o kterém dítěti si myslí, že bylo zlobivější – např. v jednom z příběhů byl chlapec, který omylem rozbil sklenici, když kradl bonbóny, kdežto v druhém byl chlapec, který omylem rozbil větší množství sklenic, když umýval nádobí. Děti v tomto období měly tendenci považovat za zlobivějšího chlapce, který rozbil více sklenic (protože udělal větší škodu), než aby se zamýšleli nad motivací chlapců.

Třetí stádium probíhá v době stádia konkrétních operací. Dítě začne chápat, že jsou různé typy pravidel, přičemž některá jsou jen společenské konvence, které se mohou libovolně měnit, pokud dojde k dohodě všech zúčastněných. Při úvahách už přemýšlí nejen nad následky, ale také nad záměry a úmysly, které činu předcházely.

Čtvrté stádium se shoduje se stádiem formálních operací. Děti mají snahu vytvářet nová pravidla, aby se vypořádaly s novými situacemi, které přicházejí, také uvažují i o společenských dilematech a širších problémech, než které by se týkaly jen jedinců.

Kohlbergova stádia vývoje morálního usuzování

Na tato Piagetova stádia navázal americký psycholog Kohlberg, který je i rozšířil. Pracoval s respondenty tím způsobem, že jim vyprávěl různé příběhy s morálními dilematy, načež respondenti měli diskutovat o činu, který se v těchto dilematech stal.

Jedno takové dilema, které Kohlberg používal, bylo tzv. „Heinzovo dilema“, které je volně interpretované níže. Abychom se do toho hravě uvedli, zkuste se otestovat – jak jste na tom s morálním usuzováním dle Kohlberga vy. Přečtěte si následující dilema a následně vyberte (bez nahlížení do níže odkazovaného obrázku) odpověď A, B nebo C. Následně si na obrázku přečtěte, co výběr odpovědi říká o vašem morálním vývoji.

V jedné zemi žil jeden manželský pár – dva lidé, kteří se velmi milovali. Jednoho dne však žena onemocněla zvláštním, dosud nepříliš probádaným druhem rakoviny. Byť šancí na záchranu nebylo mnoho, existoval jeden lék, o němž se lékaři domnívali, že by ženu mohl zachránit. Tento lék vlastnil jeden lékař, který jej teprve před nedávnem objevil. Výroba jedné malé dózy, která by ženě mohla pomoci, stála na výrobu 200 dolarů. Když se však přišel zlomený muž zeptat, zda by mu lék neprodal, tuto dózu mu nabídl za 2000 dolarů, tedy 10x vyšší cenu. Manžel byl odhodlaný udělat pro svou ženu cokoliv, ptal se po známých, půjčoval si peníze, prosil, kde mohl. Přesto se mu povedlo nashromáždit jen 1000 dolarů. Přišel tedy za lékařem, prosil jej, vysvětloval jeho situaci, jak miluje svou ženu, prosil jej o slitování, anebo alespoň o to, aby zbytek mohl doplatit později. Lékař mu však řekl, že ten lék objevil on, cena je daná a nesleví. Manžel byl už příliš zoufalý a uvědomil si, že legální cestou lék již nezíská – začal tedy uvažovat, že lék lékaři ukradne.

Ty jsi jeho dobrý přítel a on za tebou přijde, co si o tomto jeho nápadu myslíš. Co z těchto tří odpovědí bys mu poradil(a)?

A) „Myslím, že bys ten lék ukrást neměl. Dostaneš se akorát do potíží, je to nelegální. Smrt nakonec přijde pro každého, měl by ses s tím prostě smířit.“

B) „Víš, záleží na tobě. Já si myslím, že by i stálo za to ten lék ukrást, ale musíš počítat s následky, tedy že za to budeš odsouzen a odpykáš si za to trest. Nemůžeš čekat, že ti to lidé odpustí, pořád je to trestný čin.“

C) „Já myslím, že bys to měl udělat. Situace si to vyžaduje. Podle mě bys ani neměl dostat trest. Postavím se za tebe, když na věc přijde. V tomto případě je jedno, že je to nelegální.“

Jakmile si vyberete jednu z odpovědí, podívejte se následující odkaz: KLIKNOUT

Kohlberg narozdíl od Piageta rozdělil vývoj morálního usuzování do šesti období, které přiřadil třem úrovním morálky. Tato období vývoje určil ani ne tak podle toho, zda si dotyčný člověk myslel, zda je čin správný či špatný, ale proto, jaké důvody ho k rozhodnutí (vybrání zrovna oné odpovědi) vedly. Ve skutečnosti je výše popsané dilema daleko složitější a verze zde popsaná je dosti zjednodušená.

I. ÚROVEŇ: PŘEDKONVENČNÍ MORÁLKA

K této úrovni je v prvním stádiu s ohledem na předchozí experiment časté, že člověk vyjadřuje buďto souhlas s krádeží léků, „protože když nechá dotyčný manželku zemřít, dostane se do potíží“, anebo nesouhlas s krádeží léků, „protože když dotyčný ukradne léky, bude potrestán“. Jinými slovy se v této úrovni morálka orientuje hlavně podle toho, zda za dané jednání přijde trest, nikoliv na to, zda je to vzhledem k okolnostem správné.

V druhém stádiu dítě orientuje svou morálku na toho, co má udělat, aby dostalo odměnu – jako správné tedy hodnotí to, z čeho mu pro něj plyne něco příjemného. Jako typický příklad by se dala uvést situace, kdy se rodičům narodí další dítě, tedy sourozenec, který vzhledem k nižšímu věku potřebuje vyšší péči. Starší dítě v tomto druhém stádiu vnímá jako nespravedlivé, když se mu nedostává stejné pozornosti jako mladšímu sourozenci. Jako morálně správné by vnímalo férovost ve stejné míře pozornosti (z toho mu plyne zisk).

Kohlberg měl za to, že v této úrovni jsou děti přibližně do 10 let věku.

II. ÚROVEŇ: KONVENČNÍ MORÁLKA

Právě kolem 10 let začnou děti hodnotit situace i dle názorů jiných lidí. Znamená to tedy, že ve třetím stádiu se zabývají tím, co si myslí lidé kolem nich a nechávají se tím silně ovlivnit. Mají za to, že pokud si to myslí jiní, tak to musí být správné. Zároveň touží po tom být vnímáni jako ti dobří a vyhovět jejich požadavkům. Velmi přemýšlí nad tím, co si o tom myslí/budou myslet ostatní, než něco učiní.

Ve čtvrtém stádiu přichází na řadu důraz na autoritu, na zákony. Lidé v tomto stádiu se cítí být plně podřízeni zákonu, jehož porušování považují za špatné, a to i tehdy, je-li k jeho porušení nějaký vážný důvod – vnímají to tak, že svět by byl chaotický, kdyby každý porušil zákon z nějakého pro něj vážného důvodu. Proto považují absolutní dodržování zákona za to, co je morální.

III. ÚROVEŇ: POSTKONVENČNÍ MORÁLKA

Kohlberg i Piaget se shodli na tom, že této úrovně mohou plně dosáhnout jen ti, kteří dospěli do kognitivního stádia formálních operací – to je totiž potřeba k tomu, aby člověk dokázal přemýšlet dostatečně abstraktně. V pátém stádiu dochází k orientaci na společenskou smlouvu – to v praxi znamená, že pro člověka je podstatnější společenské blaho a to, že udržení tohoto blaha a principu vede k respektu vrstevníků a sebeúctě. Řídí se tím, že zákony byly dělány pro lidi, ne lidé pro zákony. Účelem zákona má být chránit práva člověka, ne je porušovat. Pokud nastane nějaká specifická situace, je ochoten o tom diskutovat a případně zákon změnit; všeobecně však platí, že řád by měl platit.

Šesté stádium je velmi specifické, a to natolik, že Kohlberg uvedl, že ho dosáhlo jen 10 % respondentů, a nakonec toto stádium před svou smrtí vyloučil. Mělo se však jednat tzv. „univerzální etiku“, kdy se daná osoba orientuje na svědomí a duševní principy, aby se vyhnula odsouzení sebe samé.

Jako typický příklad odpovědí lidí v jednotlivých stádiích k úvodnímu dilematu uvedu tabulku z bakalářské práce Adély Fayadové z Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni s názvem Pojetí morálky u L. Kohlberga a C. Gilliganové, jedná se o tabulku na str. 27:

–	MÁ UKRÁST	NEMÁ UKRÁST
1. stádium	Když necháš umřít svoji ženu, dostaneš se do potíží.	Neměl bys ukrást lék, protože tě chytí a půjdeš do vězení.
2. stádium	Když tě náhodou chytí, tak můžeš lék vrátit a nic moc se ti nestane.	Pokud jeho žena zemře, neměl by obviňovat sám sebe, nebyla to jeho vina, že měla jeho žena rakovinu.
3. stádium	Když necháš svoji ženu umřít, už se nikdy nebudeš moct nikomu podívat do očí.	Poté, co lék ukradneš, začneš si uvědomovat, že jsi zostudil svým skutkem sebe a svou rodinu, nebudeš se moct nikomu podívat do očí.
4. stádium	Budeš se navždy cítit provinile, že jsi nesplnil svoji povinnost vůči svojí ženě.	Jsi zoufalý a možná ani nevíš, co děláš, když lék kradeš.
5. stádium	Pokud necháš svoji ženu zemřít, bude to ze strachu a ne kvůli přemýšlení o tom.	Ztratíš respekt společnosti, pokud se necháš unést emocemi a zapomeneš na objektivní pohled.
6. stádium	Pokud necháš svoji ženu zemřít, navždy se budeš zatracovat.	Pokud lék ukradneš, společnost tě neodsoudí, ale ty zatratíš sám sebe, protože se nesmíříš s vlastním svědomím a se svými standardy cti.

Závěrečné shrnutí Kohlbergových stádií morálního vývoje:

úroveň / stádium	popis morálky
I. ÚROVEŇ	PŘEDKONVENČNÍ MORÁLKA
1. stádium	morálka se určuje dle hrozby trestu
2. stádium	morálka se určuje dle odměny a vlastních výhod
II. ÚROVEŇ	KONVENČNÍ MORÁLKA
3. stádium	morálka se určuje dle snahy být „hodným dítětem“ dle toho, co jako správné určují ostatní
4. stádium	morálka se určuje dle daných zákonů a autority
III. ÚROVEŇ	POSTKONVENČNÍ MORÁLKA
5. stádium	morálka se určuje dle společenské smlouvy, dle toho, co je důležité pro společenské blaho a pro udržení respektu vrstevníků a sebeúcty
(6. stádium	morálka se určuje dle etických principů, aby se vyhnul odsouzení sebe samého)

Závěrečná slova k této části – kritika Piagetových a Kohlbergových teorií:

Stejně jako všechny teorie, tak i ta Kohlbergova byla kritizována. Byť doložil tuto posloupnost ve vývoji u dětí ze Spojených států, Mexika, Tchaj-wanu a Turecka (tedy z rozličných kultur), existují i případy, kdy se lidé řídí jinými pravidly, než jim byly predikovány dle těchto posloupných stádií. Další kritiku si zasloužil tím, že ženské abstraktní uvažování se liší od mužského a tento genderový rozdíl Kohlberg vůbec do své teorie o vývoji morálky nezahrnul.

Piagetova teorie byla zase kritizována v tom, že se pomocí studie ukázalo, že některé malé děti umějí rozlišovat mezi pravidly a mezi morálními zásadami. Tato studie spočívala v tom, že sedmileté děti měly seznam činů, z nichž měly označit ty, které by byly špatné, i kdyby k tomu žádná pravidla neexistovala. Děti takto označily lhaní, kradení, bití a sobectví, kdežto žvýkání žvýkačky při vyučování, oslovování učitele křestním jménem, vstup chlapců na dívčí toalety či jedení obědu rukama takto neoznačily. Z toho vyplývá, že byly schopny určit činy, které jsou špatné i bez určení pravidel, která je zakazují.

Tento článek je na pokračování. K přecházení mezi jednotlivými částmi článku můžete využít šipky: