Ano, samozřejmě. Každý krásný vztah musí být založený na vzájemném štěstí. Radost, kterou společnost pedofila poskytuje dítěti, je kompenzována nekonečným štěstím pedofila z přítomnosti dítěte. Ovšem pedofil je tím odpovědným za celý vztah. On musí něco ze sebe obětovat uskutečnění tohoto vztahu a nikdy nesmí po dítěti požadovat jakoukoliv odměnu, vynahrazení své obětavosti. Co krásného plyne pedofilovi z takového vztahu, mu nabízí tento vztah samotný, jen to co samo dítě chce poskytnout. Pak ovšem tou největší obětí může i být vzdání se milovaného dítěte, když už nás nepotřebuje. I to plyne z odpovědnosti pedofila. A možná snad, pokud vidíme, že nás to dítě opravdu nepotřebuje, ani s ním vztah nenavázat.
Základ přístupu je zájem o dítě, o jeho pocity, zábavu, názory, trápení, uvažování. Někdy se divím, že o tomto nejpodstatnějším a přirozeném potřebují někteří rodiče poradit z nějakých příruček. Snad jsem ze svého postavení na rodiče moc přísný, že pokud oni sami pro toto nemají vypěstovaný cit, nezaslouží si něco tak výsadního jako mít v péči dítě.
Příkladem může být příručka Jak mluvit s dětmi, aby nás poslouchaly. Ostatně lepší název by byl, „aby nám naslouchaly“. Ano jsou zde příklady, jak základní principy prakticky realizovat, ale kdo má hluboko zakořeněnu empatii k dítěti, přijde na to myslím sám. Dítě hlavně nesmí být bráno jako věc, překážka, ani jako pouhá hlína, z které se má uplácat dospělý člověk. Dítě je samostatná, výjimečná bytost.
Ta jediná stokrát popisovaná rada této knihy je věnovat dětem pozornost, uvažovat o dítěti. Cestou k tomu je empatie, nevím, zda je nám schopnost vcítit se do dítěte vrozená, zda je jednou z predispozic pedofila. Ale každopádně jsme právě k tomu my nejvíce motivováni.
Například praktická ukázka metody v této příručce je, když dítě po něčem touží, řekněme po stavebnici Lega, ale například z finančních důvodů není možné hračku pořídit, tak lze dítěti říct, že kdybych na to měl peníze, případně čarovnou moc, sehnal bych mu tolik Lega, že bychom si z něj postavili celý obrovský hrad a pak v něm spolu žili. Dítě se zabaví touto představou, ukojí svou touhu alespoň ve své fantazii a z nemožnosti dosáhnout svého cíle není tolik traumatizované. Snad právě kvůli těmto praktickým příkladům by si i tato kniha zasloužila obsáhlejší rešerši pro poučení a je ji možno přeci jen doporučit k přečtení.
Proč existuje na světě pedofilie? Lidé věřící v účel, ve vyšší řád, mohou mít jasno. Jsme tu proto, abychom byli v přítomnosti dětí a pomáhali jim. Ostatně k tomu jsme uzpůsobeni a rovněž proto jsme se narodili. Ale co my zbylí pozitivní skeptikové? Můžeme se řídit jen svými schopnostmi, přesvědčením a dojdeme k tomu samému.
Nakonec je pak směšné považovat pedofilii za pouhou sexuální orientaci nebo ji dokonce brát jako klinický název pro jednu z parafilií. Je to životní styl zasahující do všech oblastí života a chování člověka. A za nejpodstatnější účel tohoto životního stylu považuji být prospěšní dětem. Každý pedofil by si měl najít svou cestu, jak svůj účel, svou danost, naplnit.
Proto i takovýto pedofilní web by měl být v jedné ze svých hlavních funkcí zaměřen na problematiku dětí, jejich starosti, přístup k nim. Tedy ne pouze se sami mezi sebou vyrovnávat s pedofilií a informovat o ní veřejnost, ale také se zabývat dětmi. K tomu by myslím převaha článků a diskuzí zde měla směřovat.
Text byl se svolením autora a administrátorů převzat z webu Pedo.cz (pozn. red. – bývalé komunitní fórum pro pedofily).