Stránka je ve výstavbě. Texty procházejí korekturou postupně.

„(Myslím, že) jsem pedofil“

Pravděpodobně jsi navštívil tuto stránku a klikl na tlačítko „(Myslím, že) jsem pedofil“ tlačítko, protože se domníváš (anebo jsi jistý), že jsi pedofilem. Podobnými myšlenkami si prošel někdy za život téměř každý z nás (těmi „námi“ myslím nás v komunitě), takže jsi tu určitě správně.

Nejdříve chceme zdůraznit, že jsme rádi, že jsi naše stránky našel a odhodlal se projít si texty, které se zde nacházejí. Rozhodně se nemusíš ničeho bát – naše stránky jsou plně legální a za jejich navštívení Ti nehrozí žádné problémy (ledaže by tyto stránky viděl někdo třeba na Tvém monitoru, mohl by mít otázky, takže doporučujeme zkoumat tyto stránky v soukromí – vysvětlovat zrovna nyní, proč jsi na náš web přišel, asi nechceš).

Provedeme Tě teď takovou „příručkou“ základních informací, které si myslíme, že bys měl vědět a že jsou pro tebe podstatné. Můžeš si listovat kliknutím na tlačítko se šipkou (kdykoliv se budeš moct vrátit zpět).

1. Nejčastější otázka

Asi tou nejzákladnější otázkou, kterou si pokládáš (anebo sis pokládal) je, zda skutečně pedofilem jsi – nejedná se jen o nějakou dočasnou poblázněnost mysli? Nepřejde Tě to časem? Anebo sis až dosud myslel, že to přesně tak, jak to máš, mají i ostatní, ale nyní jsi zjistil, že tomu tak není? Tak se na to pojďme podívat:

Jak poznám, zda jsem pedofil?

Pedofilové jsou různí a i samotná pedofilie nemusí mít pevná kritéria. Zároveň platí, že veškeré škatulkování lidí je spíše pomocným vodítkem, které může být velice zkreslující, neboť různá lidská zaměření a vlastnosti se obvykle prolínají. Někteří pedofilové mají ve větší či menší míře zachovanou přitažlivost k dospělým a vedou v podstatěběžný rodinný život. Jiní dospělými nejsou přitahováni vůbec (těm se říká „exkluzivní pedofilové“). U nás v komunitě nalezneš oba tyto „typy“.

Ačkoliv odborníci přišli na způsoby, které mohou pomoci pedofilii diagnostikovat (např. PPG), jedná se jen o velice hrubé metody a ve výsledku z velké části o prostý odhad založený především na tom, co je sám zkoumaný člověk o sobě ochotný dát odborníkovi vědět. V první řadě by se tedy měl sám v sobě vyznat každý z nás, měl by být schopen upřímně nahlédnout do svého nitra a přezkoumat své motivace a tužby a na základě toho si říct, zda je či není pedofilem. Mnoho lidí však minimálně zpočátku není schopno se bez předsudků zabývat samo sebou a přání „být normální“ často převáží nad sebezřetelnějšími fakty. Řada pedofilů si tak svou odlišnost připustí až v pozdějším věku, někteří třeba i nikdy.

Nemůžeme Ti už z principu na základě nějakých otázek vystavit nějaký posudek, zda pedofilem jsi či nikoliv, nicméně můžeme se pokusit pomoct Tobě, aby sis ujasnil, jak to konkrétně máš. Pro začátek to nejdříve zkusme pár otázkami (odpovídej si na ně v duchu, neboj se odpovídat pravdivě – právě upřímností k sobě zjistíš nejvíce; a nezapomeň, že žádná odpověď není špatně):

Máš rád dětský svět, hodně se Ti líbí například dětské knížky či filmy, a to i takové, které jsi neznal jako dítě?
Přináší Ti společnost dětí těžko definovatelné příjemné pocity a radosti, rád si s dětmi hraješ a povídáš, cítíš se mezi nimi v bezpečí či „svůj“?
Myslíš, že rozumíš dětem více a že s nimi chceš trávit více času než ostatní dospělí?
Sníš ve svých fantaziích~~fantasiích~~ o tom, jaké by to bylo, kdybys mohl mít s nějakým dítětem opětovaný, romantický vztah?
Míváš či jsi měl erotické fantazie či sny o dětech ve věku před pubertou nebo v časné pubertě (platí i pokud tyto fantazie nebyly součástí masturbace)?
Vzrušuje Tě pohled na nahé (nebo i oblečené) děti?
Stává se Ti, že se vzrušíš při bližším kontaktu s dětmi (např. sezení na klíně, lechtání)?

Pokud jsi na většinu otázek odpověděl „ano“, pak je pravděpodobné, že Tvá sexuální orientace skutečně nejméně v nějaké míře zahrnuje pedofilní preference. Tento krátký „test“ však nemusí poskytovat absolutní odpověď a všeobecně skutečně záleží jen na tom, jak se cítíš. Jsou i lidé, co mají blíže k dětskému světu a dětem, aniž by byli pedofily. Co by sis však měl připomenout, tak že sexuální preferenci si člověk nevybral, ať už je jakákoliv – a proto už z principu nemůže žádná sexuální orientace znamenat, že jsi špatný člověk.

Pokud jsi na na většinu otázek odpověděl „ne“, je pravděpodobné, že pedofilem nejsi. Tvá sexuální nejistota mohla být způsobena mnoha faktory – třeba jsi příliš mladý a Tvá orientace se ještě vyvíjí, a tak máš v sexuálních představách různorodé fantazie, anebo jsi už dávno dospělý, ale přesto máš v orientaci pouhý zmatek. Nezapomeň však i Ty, že tento „test“ neposkytuje absolutní odpověď.

Co v případě, že si ani teď nejsem jistý, zda pedofilem jsem či nikoliv?

To je jednoduché – na našem webu je vítaný každý jedinec, který se chová slušně a dle našich pravidel. Nemusíš být pedofilem na to, aby sis u nás mohl zjišťovat informace, či se u nás dokonce registroval. Odpověď na tuto otázku je tedy prostá: jednoduše pokračuj ve zkoumání na našich stránkách a třeba odpověď přijde sama. Anebo se minimálně dozvíš více informací o tomto tématu.

Kliknutím na další stránku budeš pokračovat na základní informace o tom, co je „pedofilie“ a co je „pedofil“.

2. Základní informace

Tato část „knížky“ shrnuje to nejpodstatnější z hlavních uvedených stran v sekci „Základní informace“. Je to tedy takový základní „výcuc“ pro Tebe, pokud se nechceš probírat spoustou informací, které náš web nabízí. U každé jednotlivé části je odkaz, který vede na podrobnější článek – po rozkliknutí se Ti zobrazí v novém okně, takže neztratíš přehled v tom, kde jsi při čtení „knížky“ skončil, pokud sis chtěl zjistit více.

Co je vlastně pedofilie?

Pedofilie je trvalá náklonnost či reaktivita s erotickým rozměrem převážně nebo výlučně vůči nedospělým osobám, a to chlapcům a/nebo dívkám.

Termín „pedofilie“ bývá velmi často lidmi nesprávně zaměňován za termín „pohlavní zneužívání“. Je však důležité vědět, že pedofilie je neměnná a vrozená sexuální preference a jako taková nepředurčuje kohokoliv k páchání trestných činů.

Odborníci naopak uvádí, že až 90 % sexuálního zneužívání dětí se dopustí pachatelé s většinovou (tedy nepedofilní) sexuální preferencí. (K tomuto tvrzení přikládáme odkaz na video s prof. PhDr. Petrem Weissem, předním českým sexuologem, který se problematice pedofilie dlouhodobě jmenuje. Video je na Mall.tv a trvá lehce přes jednu minutu.)

Video s prof. PhDr. Petrem Weissem

Delší, odbornější definice pedofilie

Kdo je vlastně pedofil?

Pedofil je člověk, kterého eroticky přitahují předpubertální děti či děti na začátku puberty. Pedofilům se děti líbí podobně, jako „normálním“ lidem dospělí; pociťují k nim obvykle citovou náklonnost, jsou schopni se do nich zamilovat se vším, co k tomu patří, a mívají o nich sexuální fantazie.

Řada pedofilů má potíže s přijetím vlastní identity a ztotožnění se s termínem pedofil, což u některých vede k psychickým problémům a nezřídka i k sebevraždě, zároveň však existují tací pedofilové, kteří svou jinakost berou jako přednost či dar a potom takoví, kteří si vlastní pedofilní zaměření nikdy pořádně nepřipustí a přesto dovedou prožít spokojený život. Pedofilně orientované mohou být také ženy.

Pedofil obvykle za svůj život žádné dítě pohlavně nezneužije. S tím souvisí skutečnost, že pokud pedofil dovede udržet své sexuální tužby na uzdě, může a často i bývá dítěti velice prospěšný z pozice staršího kamaráda či přirozené autority. Pedofilové sami někdy i bez toho, aby si přiznávali pravé důvody, hledají společnost dětí a tato tendence nezřídka ovlivní i volbu jejich povolání.

Pokud je pedofil sám se sebou vyrovnaný, rozumí vlastní sexualitě a je dostatečně empatický vůči dětem a chápe rizika, které jim plynou ze sexuálního zneužívání, nepředstavuje pro děti zpravidla žádnou hrozbu. Pedofilové, u kterých tyto „pojistky“ zprvu chybí, je mohu postupně nabýt časem (člověk stárne a stává se rozumnějším), samovzděláním, komunikací s jinými pedofily nebo v rámci sexuologické léčby.

Delší článek na téma „kdo je pedofil“

Co je to coming out?

Tímto výrazem se označuje, když se člověk s odlišnou sexualitou k této sexualitě přiznává. Nemusí zde jít jen o pedofilii nebo nutně o jinou sexuální deviaci, coming out je běžný i pro homosexuály a bisexuály. Coming out můžeme dělit na dvě skupiny.

A) VNITŘNÍ COMING OUT

Vnitřním coming outem označujeme proces, kdy člověk s odlišnou sexualitou tuto přiznává sám sobě. Je to jeden z nejtěžších momentů v životě pedofila. Vnitřní coming out může trvat roky i přesto, že jedince děti bez pochyby přitahují a projevy pedofilie jsou pro něj jasně pozorovatelné.

Takový pedofil si často sám pro sebe vymýšlí různá zdůvodnění, proč jej děti přitahují a vzrušují. Může si například nalhávat, že se jedná pouze o zvědavost a chuť vyzkoušet něco zakázaného, nebo že se jedná jen o porozumění dětem bez erotického rozměru. Může své pedofilní projevy potlačovat sám v sobě, vyhýbat se dětem, vytěsňovat sexuální fantazie s dětmi a podobně. V takovém stavu může pedofil strávit třeba i deset let, než si sám přizná, že je pedofil.

Někteří pedofilové si však odlišnou sexualitu nemusí přiznat nikdy. Když si pedofil přizná, že jej sexuálně přitahují děti, bývá z toho většinou frustrován, tuto svou vlastnost nenávidí a považuje sám sebe za méněcenného a podřadného. Někdy také může reagovat opačně, zvlášť když třeba v té době poprvé zjistí, že není na světě sám, komu se líbí děti. Stále ale může mít tendenci sám pro sebe tuto vlastnost popřít nebo přezkoumávat, zda je to skutečně pravda.

B) VNĚJŠÍ COMING OUT

Takto označujeme proces, kdy se pedofil svěřuje se svou odlišnou sexualitou někomu jinému. Může to být kamarád, kolega, příbuzný nebo vlastní rodiče. U příbuzných a zvláště vlastních rodičů je coming out většinou nejtěžší. Pedofil musí překonat strach z odsouzení a zavržení ze strany lidí, kteří jsou mu nejblíže. Přeci jen ztráta kamaráda je přijatelnější, než ztráta rodiče nebo sourozence.

Před tím, než se pedofil někomu svěří, musí nejen překonat strach, ale také se na svěření připravit, popřípadě na něj připravit člověka, kterému se svěřuje. Je dobré, když si pedofil před coming outem dotyčného trochu „oťuká“, například navede hovor do témat o menšinách, diskriminaci a podobných, aby zjistil, jak dotyčný kandidát na coming out na tato témata reaguje. I přes to, že se pedofil většinou svěřuje člověku, kterého a který jej již dlouho zná a dotyčný je tolerantní k národnostním menšinám a třeba i k homosexuálům, nemusí přijmout fakt, že jeho příbuzný či kamarád je pedofil. Je proto potřeba každé svěření důkladně zvážit a promyslet.

Delší článek na téma „Coming out“

Pročtením těchto pasáží ses dozvěděl základní informace, na nichž budeme následně „stavět“.

Kliknutím na další stranu přejdeš k obsahu důležitých informací pro každého pedofila.

3. Důležité informace – proč neselhat

Je přirozené, že se pedofilům děti líbí i po sexuální stránce a v hloubi duše ve svých představách fantazírují, jaké by to bylo, kdyby s (tímto) dítětem mohli mít láskyplný vztah se vším, co zpravidla ke vztahům patří. Je však třeba mít na paměti, že děti jsou dětmi – nejsou tedy na romantické vztahy se vším všudy připravené.

V této kapitole jsou stručně shrnuty důvody, proč je třeba neselhat vůči dítěti, a jaké toto případné selhání může mít následky. Text je citován nebo parafrázován z jiných, širších článků na našem webu, na které jsou uvedeny odkazy (při rozkliknutí se zobrazí na dalším panelu, nenaruší to tak čtení teto „příručky“).

Co je vlastně sexuální zneužití dítěte?

Mezi lidmi se často vyskytuje názor, že k sexuálnímu zneužití dítěte dojde, pokud pachatel sexuálně obtěžuje dítě bez jeho souhlasu. Tento názor je nesprávný. Sexuální zneužití dítěte je v našem státě jakákoliv sexuální aktivita s dítětem mladším 15 let (tedy nejen pohlavní styk, ale též anální styk, orální styk, hlazení na pohlavních orgánech či prsou atd.), a to za předpokladu, že s tím dané dítě souhlasí – tento souhlas ale k nízkému věku není plnohodnotný.

Pokud by se pachatel rozhodl mít sexuální aktivity s dítětem i přes nesouhlas dítěte, pak se nejedná o zneužití, ale o znásilnění. Stejně tak u malých dětí, u nichž se očekává, že nemohly se sexuálními aktivitami dát ani ten pramalý, neplnohodnotný souhlas, často soudy posuzují sexuální zneužití (s nímž dítě souhlasilo, anebo se mu alespoň nebránilo) jako znásilnění.

Toto rozlišování pojmů je důležité zejména proto, že si někteří lidé (ať už z řad většinově orientovaných, anebo i pedofilů) mohou myslet, že škodlivé a trestné jsou pouze ty aktivity, s nimiž dítě nesouhlasí. Pravdou ale je, že trestné a potenciálně škodlivé jsou jakékoliv sexuální aktivity s osobami mladšími 15 let, proto si každý člověk, který má ve svých sexuálních představách děti, musí uvědomit, že tyto představy musí navždy i představami zůstat.

DELŠÍ, ODBORNĚJŠÍ DEFINICE ZNEUŽITÍ DÍTĚTE

Jaké následky mohou plynout ze zneužití dítěte?

A) PRO PACHATELE

NEJISTOTA OHLEDNĚ DÍTĚTE: Pachatel nikdy nebude vědět, zda dítěti ublížil či nikoliv. Nikdy nebude vědět, nakolik do jeho života zasel negativní vlivy. Nikdy nebude vědět, jak moc se provinil vůči člověku, kterého (s velkou pravděpodobností) miloval. Zároveň je možné, že se vztahy mezi dítětem a pachatelem naruší, a to i v případě, že ho dítě mělo rádo.
NEJISTOTA OHLEDNĚ BUDOUCÍHO ŽIVOTA: Buďto se na sexuální zneužití přijde, a pak čeká pachatele kolotoč obvinění, obžaloby a trestu, anebo se na zneužití nepřijde, a pak čeká pachatele dlouhý život plný strachu, že jednoho dne před domem zastaví policejní automobil. Je třeba mít na paměti, že promlčecí lhůta je u sexuálního zneužití 10 let (u znásilnění je tato promlčecí lhůta ještě delší), přičemž tato lhůta začíná běžet až ve věku 18 let oběti. Pokud tedy pachatel zneužije dítě, až do doby 28 let tohoto dítěte (v případě znásilnění i pozdějšího věku) může tato oběť kdykoliv čin nahlásit, aniž by byl promlčený.
- Může se tedy stát, že pachatel zneužije dítě a mnoho let poté žije úplně jiný, řádný život, s rodinou, dětmi a dobrou prací; ale ve chvíli oznámení tohoto činu i po více než 10 letech může tuto rodinou idylku nabourat trestní oznámení. A i kdyby byl tento čin již promlčený, i pouhé informování o tomto činu okolí pachatele může způsobit, že o vše přijde. Jinými slovy – pachatel nikdy v životě už nebude mít klid.
- Pokud bude pachatel odsouzen a svůj trest si případně i řádně „odsedí“, neznamená to však, že bude mít klid. S velkou pravděpodobností bude mít doživotně problém najít jakoukoliv práci, kde by mohl pracovat s dětmi, jeho okolí se na něj může koukat skrz prsty, může přijít o přátele, hledání partnera či partnerky může být komplikované, vztahy s vlastní rodinou mohou být zpřetrhané, důvěra vůči němu může být narušená. Ve své podstatě to může zasáhnout všechny oblasti jeho života.
TREST: Tzv. „prcičkáři“, tedy odsouzení za mravnostní delikty a obzvláště ti, co se provinili na dětech, jsou na nejnižším stupínku vězeňské hierarchie. Vězeňská služba se v poslední době snaží předcházet šikaně, existují speciální oddělení MON („možné oběti napadení“), dozorci jsou lépe proškoleni a je snaha šikanu i z jejich strany trestat, ovšem stejně vězení není žádný med a stále existuje velké riziko šikanování, fyzického napadání či dokonce i snahy o sexuální podrobení ze strany ostatních vězňů a v menší míře také dozorců.
- I bez toho ale jde prakticky o čirou hrůzu. Pachatel je držen na malém prostoru se spoustou pochybných existencí, které mu budou nejspíš vysoce nesympatické. Chybí mu volnost, svoboda, soukromí, své blízké může vidět jednou za měsíc (ve vazbě dvakrát), dopisy mu čtou zaměstnanci věznice (ve vazbě mu je může i pár týdnů navíc zadržovat policie), nemá věčně co dělat, nedostane pořádně najíst, sprchování si užije jen jednou či dvakrát do týdne a to ještě na chvilku a mnoho dalšího. Nejhorší ze všeho je však ta plíživost, nekonečnost toho všeho. Dny jsou prakticky všechny stejné, nic se neděje, prostě sedí, hnije a ztrácí čas.
LÉČBA: Sexuologické léčení, kterému se deviantní pachatelé obvykle nevyhnou a ty, co zneužijí dítě, obvykle čeká v ústavní formě, nebývá také nic příjemného, byť míra svobody a pohodlí je vyšší. Zároveň však musí před cizími a jim často zcela nesympatickými lidmi probírat své intimní záležitosti, musí se podrobit skupinovému tlaku i režimu oddělení, terapeuti na ně budou nemilosrdně útočit a budou se cítit jako ti nejubožejší tvorové ze všech. Budou nuceni komunikovat s ostatními a spolupracovat třeba i s vrahem dítěte. A přitom nebudou vidět světlo na konci tunelu, budou moc pouze hádat, kdy a zda je vůbec hodlají pustit. Neboť v sexuologické léčbě podobně jako v detenčním ústavu mohou být klidně na doživotí.

B) PRO DÍTĚ

PRIMÁRNÍ TRAUMA:
- Děti jsou velice citlivé bytosti. Mohou je rozhodit zdánlivé maličkosti jako hádka rodičů, poznámka ve škole, posměšky spolužáků nebo se dovedou trápit kvůli malé odlišnosti od vrstevníků, rozbité hračce či prožité nespravedlnosti. Se vším tím se děti dovedou nakonec nějak vyrovnat, ale vše v nich zanechává malé rány – zkuste se ponořit hluboko do vlastních vzpomínek a objevíte tam drobné křivdy a nespravedlnosti, které se s vámi posléze svým způsobem táhly celý život. Jak asi dítě ovlivní něco, co je všeobecně bráno mnohem hůř než drobná křivda či nespravedlnost?
- Někteří pedofilové podlehnou iluzi, že když dítě milují, nedělají nic proti jeho vůli (ovšem děti jdou lehce zmanipulovat, že) a pouze si s ním hrají a mazlí se, tak je všechno v pořádku, neboť ty hrozné následky si sebou nesou jen děti týrané a znásilňované. To je obrovský omyl! Často si velké šrámy na duši nesou právě děti, které alespoň zpočátku vše podstupovaly dobrovolně nebo dokonce i nejprve projevovaly určitou zvědavost a vlastní aktivitu v sexuálních aktivitách s dospělým.
- Děti projevující zprvu zvědavost a zažívající třeba i příjemné pocity ze sexuálního mazlení (osahávání) s dospělým, tyto aktivity zpravidla časem omrzí. Zvědavost je naplněna, příjemné pocity se začnou rozplývat (protože děti nejsou sexuálně vyzrálé a sexualita u nich nefunguje stejně jako u dospělých) a zájem dětí o sexuální praktiky, pokud vůbec zpočátku nějaký byl, rychle mizí.
- Už i samotné nejlehčí formy zneužívání představují pro dítě značnou zátěž, v první řadě tím, že na něj kladou obrovské tajemství, o kterém cítí nebo od dospělého ví, že nesmí mluvit a které jej postupně začne nelítostivě tížit. Nemusí to být hned, někdy se tak stane až po letech, avšak nakonec vždy si dítě začne uvědomovat, že se mu přihodilo něco nenormálního, co ho navždy odliší od dalších dětí, co okolí vnímá velice negativně a začne se za to stydět.
- Zneužité dítě často trpí pocity, že je následkem svých zkušeností vadné oproti jiným dětem, cítí se méněcenné, trpí nedostatkem sebevědomí a následkem toho neschopností se prosadit v kolektivu nebo na sebe naopak až nezdravě moc upozorňuje, má negativní vztah ke svému tělu, což se projevuje nejčastěji anorexií či sebepoškozováním, později to zneužitému dítěti mnohdy přináší značné problémy v navazování běžných partnerských vztahů, přičemž se může jednat jak o nechuť k čemukoliv erotickému a odmítání jakýchkoliv třeba i přátelských dotyků, tak v druhém extrému i o silně promiskuitní nebo prostituční chování, přičemž vše může být podvědomím pokračováním sebepoškozování vlastního já, kdy se zneužité dítě trestá za to, co se mu přihodilo, čemu nedokázalo zabránit a s čím možná i zpočátku v určité míře souhlasilo – právě konsensuální (dobrovolný) sexuální vztah s dospělých tak dítěti mnohdy může nakonec ublížit nejvíc.
- V psychiatrických léčebnách na pavilonech pro lidi trpící depresivními stavy, úzkostmi a sebepoškozováním naleznete vysoké procento těch, kteří byli v dětství sexuálně zneužíváni.
SEKUNDÁRNÍ TRAUMA:
- Za předpokladu, že se na zneužívání přijde (a to ať už se prořekne oběť sama, anebo to nahlásí někdo jiný), čeká na oběť takový vyšetřovací kolotoč. Policisté, pracovníci OSPODu, psychologové či psychiatři, soudní znalci a jiní lidé, které dítě nezná, se ho ptají na intimní otázky. Jaký vztah mělo k pachateli? Sahal mu někdy pachatel mezi nohy? Sahalo ono někdy mezi nohy pachateli? Představme si, jak nám dospělým je mnohdy nepříjemně a trapně, když se nás jen naši vlastní rodiče zeptají na něco, co souvisí se sexem. Jak se asi cítí malé dítě, když se ho na takové intimní věci ptá někdo cizí? Když se jeho odpovědi budou číst, budou součástí spisu?
- Druhou částí sekundárního traumatu je i náhled okolí. Byť se soudy snaží o ochranu oběti, okolí velice často zjistí, co se děje. Jak pak budou na dítě nahlížet spolužáci? Nestane se proto obětí šikany? Jak bude žít s tím, že okolí ví, že „on je ten, kdo byl zneužitý“?
- Někteří pachatelé tvrdí, že na vině (u sekundárního traumatu) není pachatel, ale stát. Opak je pravdou. Dítě jako takové neví, jaké následky mohou nastat, pokud se na sexuální kontakt přijde. Dospělý to ví. A proto je dospělý pachatel odpovědný i za sekundární trauma dítěte, protože přestože věděl, co se stane, tak dítě tímto ohrozil.
FYZICKÉ DOPADY: Pokud se jednalo o znásilnění, anebo byly s dítětem prováděny praktiky, na které jeho tělo ani zdaleka nebylo stavěné, může dojít i k fyzickým následkům na těle dítěte. Tyto konkrétní dopady si ale dovedeme zřejmě všichni představit.

DELŠÍ, PODROBNĚJŠÍ ČLÁNEK O NÁSLEDCÍCH SELHÁNÍ

Hlavní informací, kterou má tato část „příručky“ přinášet, je to, že sexuální kontakty s dítětem nikdy nejsou dobrý nápad. Vždy to je jen zbytečné riskování nevinného dětského života, téže riskování života pachatele a jeho nejbližších, kteří mohou být tímto selháním ovlivněni.

Naše uživatele tudíž vedeme zásadně k tomu, aby se jakéhokoliv sexuálního kontaktu s dětmi zdrželi. Jako komunita jsme zásadně proti sexuálním kontaktům s dětmi a proti snižování věkové hranice k těmto aktivitám.

Jsi pedofilem, který selhal vůči dítěti a potřebuješ pomoci, aby se to už nikdy nestalo? Anebo cítíš silné puzení k tomu zneužít, byť jsi to doposud neučinil? Je třeba s tím něco dělat. Pro více informací klikli na doplňující stránku:

POMOC PŘI SELHÁNÍ

Na následující stránce se budeme věnovat rizikovým situacím (aneb jak selhání předcházet).

4. Rizikové situace v životě pedofila

Jak už bylo psáno, tato komunita si zakládá na tom, že apeluje na své členy, aby nikdy neselhali vůči dětem a neohrozili jejich zdravý duševní vývoj. Už jsme i popsali, co vše se rozumí zneužitím dítěte i jaké toto zneužití může mít následky.

Ale moc dobře si uvědomujeme, že pro některé pedofilně orientované jedince může být třeba i přes pochopení možných následků riziko, že zneužijí. Z toho důvodu je zde tento článek, který se snaží shrnout nejčastější rizikové situace, kterým by se pedofil měl vyhnout, anebo svou účast při nich zvážit.

Co jsou vlastně rizikové situace?

Rizikovými situacemi označujeme ty situace, při nichž cítí pedofil větší puzení a touhu k tomu selhat (tj. zneužít dítě). Média a většinová veřejnost má sice za to, že pedofil je úchyl, který by nejraději zatáhl první dítě, které uvidí, do křoví, ale realita je taková, že mnoho pedofilů se dokáže v přítomnosti dětí plně ovládat a podobné napadení na ulici je ze strany pedofila velmi nepravděpodobné.

Je třeba zdůraznit, že rizikové situace nejsou u každého stejné. Někdo začne mít sexuálnější neovladatelné myšlenky hned, co spatří dítě, pro někoho je rizikový až nějaký fyzický kontakt (třeba objetí s dítětem), s někým jiným tyto situace nehnou, ale problémovým může být, když požije alkohol.

Nejčastější typy rizikových situací

A) PEDOFIL JE NESROVNANÝ SÁM SE SEBOU A SVOU PEDOFILIÍ

Tento „typ“ uvádíme hned na začátek, neboť z našeho pohledu je nejrizikovější. Každý člověk, který si myslí, že už nemá co ztratit, je svému okolí nejvíce nebezpečný. A pokud si pedofil uvědomí, že je pedofilem, ale místo srovnání se s tím upadne do depresí, úzkostí a do pocitu, že „už nic nemá smysl“, je to ten nejpravděpodobnější a nejsmutnější recept na katastrofu. Tehdy právě je pedofil ke zneužití dítěte nejnáchylnější, protože si říká: „Tak co? Stejně jsem stvůra. Stejně nechci žít. Stejně je mi jedno, co se mnou bude.“

Jak tomu předcházet: Ve chvíli, kdy si uvědomíš, že jsi pedofil (anebo máš za to, že bys jím mohl být), je důležité si v prvé řadě uvědomit, že nejsi monstrum. Nemůžeš za to, co se Ti líbí, svou orientaci si nikdo nevybírá. Nemusíš ubližovat dětem a můžeš žít i relativně šťastný život. Mnoho pedofilů si po čase najde partnera/partnerku, anebo si najdou jiné aktivity, které je v životě naplňují. Z toho důvodu je třeba hned nepropadat panice a beznaději. Přijď mezi nás si popovídat, svěřit se, najít si kamarády. Pokud cítíš, že potřebuješ pomoc, neboj se ji hledat – můžeš se obrátit na naši poradnu, anebo na Projekt Parafilik.

B) PEDOFIL NEVĚŘÍ TOMU, ŽE SEXUÁLNÍ KONTAKT MŮŽE DĚTEM UBLÍŽIT

Existují na světě pedofilní jedinci, kteří si myslí, že pokud dítě při sexuálním kontaktu neprotestuje a je do pachatele zamilované, tedy je tento sexuální kontakt tzv. „z lásky“, pak tento sexuální kontakt dítěti neublíží. Tento názor je ale chybný a lidé, kteří jej mají či jej rozšiřují, se velice nebezpečně pletou.

Jak tomu předcházet: Osvětou. Přečti si příběhy, kdy dítě milovalo pachatele zneužití, ale dodnes má velice silné psychické problémy, dodnes je raněné tím, co mu dotyčný člověk způsobil. Uvědom si potenciální rizika jak primárního, tak sekundárního charakteru. Pokud Tě někdo přesvědčuje o tom, že dítěti to neublíží, nevěř mu. Nevěř tomu, co bys chtěl, aby bylo pravdou, ale věř tomu, co pravdou je. Je mnoho případů, kdy dítěti sexuální kontakt ublížil. Nestaň se zlým.

C) KONTAKT S DĚTMI

Je pravdou, že pedofilové mohou být dobrými učiteli a skautskými vedoucími, pokud dokáží své touhy realizovat pouze legálními, dětem prospěšnými způsoby. Jsou ale jedinci, pro něž může být i pouhý kontakt s dětmi rizikovou situací. Ve chvíli, kdy pedofil cítí, že má větší tendence přemýšlet nad tím, že by na dítě nějak nevhodně sáhl, měl by zvážit, nakolik je rozumné v přítomnosti dětí setrvávat.

Omezit kontakt s dětmi jde různě:

Nebudu v přítomnosti dětí při činnostech, které mě vyvádějí z míry – např. koupání dětí v bazéně, sprchování dětí (třeba na táboře), koupání dětí (ve vaně, např. vlastních dětí či nevlastních). Pro někoho může být riziková situace i spící dítě (větší tendence přemýšlet nad tím, že by se nemuselo probudit).
Nebudu v přítomnosti dětí sám, pokud vím, že když s nimi sám jsem, nedokážu přestat myslet na sexuální věci. Samozřejmě že ne vždy to lze – např. u rodičů a sourozenců se asi jen těžko uhlídá, aby nebyli s dětmi o samotě. Někdy je proto dobré se svěřit nejbližším osobám, které nám mohou (i nevědomky) pomoci – když víme, že nám někdo věří, je to další důvod k tomu neselhat a jejich důvěru nezradit.
Nebudu v přítomnosti dětí vůbec (pokud to lze a pokud mi činnost dětí činí opravdový problém).

Někteří pedofilové ani nemají potřebu být s dětmi v kontaktu, neboť jsou samotářští. Jiní jsou s dětmi v kontaktu na denní bázi – ti však musí velmi dobře ovládat své myšlenky i činy v přítomnosti dětí.

D) OMAMNÉ LÁTKY

Asi každý ví, jak mnohé omamné látky ničí hranice. Člověk by udělal mnoho věcí, které by si za normálních okolností nedovolil. Proto souhrnně nedoporučujeme pít v blízkosti dětí alkohol či požívat jiné drogy ovlivňující vnímání – a to obzvláště v případě, kdy má pedofil nějaké dítě blízko či rovnou na starost.

E) DÍTĚ MÁ „ZÁJEM“

Děti nejsou asexuálními bytostmi. Jakožto mladší pociťují příjemné pocity při hlazení v intimních partiích (kdyby ne, nebylo by tolik dotazů na rodičovských/maminkovských fórech, proč malinké, třeba i školkové, děti masturbují), proto je může napadnout, jaké by to bylo, kdyby je tam hladil někdo jiný. I když si dítě o něco takového řekne, je důležité odmítnout a uvědomit si, že dítě to teď vnímá nevinně, ale až bude starší, uvědomí si, co se stalo. V takové situaci je zároveň dobré dítě poučit, že to, aby jej někdo hladil v intimních partiích, je nevhodné a s takovou zkušeností by se mělo svěřit dospělým.

U starších dětí, které se blíží období puberty, může být časté i koketování – obzvláště, pokud si od dospělého všimnou většího zájmu. Toto koketování je častější u děvčat, může se však objevit i u chlapců. Tento zájem dítěte ale neznamená, že dítě je připravené na sexuální objevování s dospělým. Pokud by na to dospělý přistoupil, ohrozil by opětovně psychický, sociální a morální vývoj dítěte. Proto je důležité takovou nabídku odmítnout a poučit dítě o tom, že s takovými aktivitami by mělo počkat až do 15 let věku.

Toto byl jen výběr nejčastějších rizikových situací. Je proto důležité, aby si každý uvědomil, kde jeho hranice sebeovládání jsou a jaké situace jsou pro něj nebezpečné. Není od věci si vytvořit vlastní seznam toho, v čem se cítíš nejistý a čeho by ses radši vyvaroval.

Pokud Ti kontakt s dětmi činí problém, ale zároveň se tohoto kontaktu nemůžeš (či nechceš) vyvarovat, je určitě důležité vyhledat odbornou sexuologickou pomoc.

DELŠÍ ČLÁNEK NA TÉMA RIZIKOVÝCH SITUACÍ

Na další stránce je několik rad na závěr.

5. DĚTSKÁ PORNOGRAFIE

Rizikové situace pedofil může zažívat nejen s ohledem na kontakt s dětmi, ale také (častěji) s ohledem na sledování tzv. dětské pornografie. V této části se proto zaměřujeme na zdůraznění rizika, které každému, kdo dětskou pornografii sleduje, hrozí.

Co je dětská pornografie?

Obecně by se dalo říci, že je to fotka, video, hlasová nahrávka, animace, povídka, obrázek či jiné audiovizuální dílo, které zobrazuje dítě a zároveň je pornografické. Je nutné si uvědomit, že zákon bere jakožto dítě jakoukoliv osobu mladší 18 let věku, takže i erotická fotka 17leté slečny je ze zákona brána jako dětská pornografie a ten, kdo ji má i jen uloženou v počítači, porušuje zákon.

Co zákon zakazuje?

výrobu dětské pornografie (např. vyfocení/natočení dítěte v erotické póze, ale také „zoomování“ na jeho intimní místa; pachatel se tedy dopustí trestné činu, za něhož hrozí odnětí svobody na 1 roky až 8 let; v případě, že by se nejednalo jen o nevhodné focení, ale také o přímé zneužití dítěte, by se pachatel dopustil trestného činu zneužití dítěte, za což hrozí odnětí svobody na 1 rok až 18 let)
šíření dětské pornografie (např. i zaslání erotické fotky dítěte přes nějakou messengerovou službu, přes email, ale i ukázání takové fotografie jiné osobě; pachatel se tímto dopustí trestného činu, za něhož hrozí odnětí svobody na 6 měsíců až 8 let)
přechovávání dětské pornografie (např. uložená erotická fotka dítěte v počítači; pachatel se tímto dopustí trestného činu, za něhož hrozí odnětí svobody až na 2 roky)
získání přístupu k dětské pornografii (např. vyhledání dětské pornografie na internetu, procházení stránek s dětskou pornografií; pachatel se tímto dopustí trestného činu, za něhož hrozí odnětí svobody až na 2 roky)

– dané sazby naleznete v § 187 (Pohlavní zneužití) § 192 (Výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií) Trestního zákoníku

Stručně shrnuto, zákon zakazuje vše, co se pornografie týče, i pouhé zobrazení na obrazovce počítače. Pokud jste však klikli na odkaz, o němž nevíte, že se jedná o dětskou pornografii, jednali jste v nevědomosti a omylu, a proto jste nespáchali trestný čin. Pro spáchání trestného činu zde musí být i úmysl tento čin spáchat (tedy skutečně dětskou pornografii zobrazit).

Hrozí za porušení zákona i něco jiného, než trestně-právní postih?

Ano. Ve skutečnosti je trestně-právní postih, který jsme uvedli pár odstavců zpět, obvykle ten menší problém. Pokud člověk i jen přechovává pornografii, riskuje mnohem víc než „jen“ svůj čistý trestní rejstřík.

Samotné vyšetřování je nepříjemné. Dochází k domovním prohlídkám, popř. i prohlídkám v práci, kdy je dotyčnému zabavena jeho technika – počítač, notebook, mobilní telefon, tablet, externí disky, flash disky. Vše je odvezeno Policií ČR a zabaveno; pokud je na zařízeních přítomna dětská pornografie, při následujícím soudu obvykle tyto věci propadnou a pachatel je zpět už nedostane.

Toto vyšetřování je o to nepříjemnější, pokud dotyčný nežije sám. Jestliže má rodinu a jeho manželka či děti se dozví o tom, že sledoval dětskou pornografii, následky pro něj osobně mohou být devastující – rozvod manželství, žádost o přidělení dětí do péče apod. Hrozí i ztráta důvěry (koneckonců dotyčný tímto vším svou rodinu vědomě ohrozil) a celkově zničení vztahů mezi pachatelem a jeho nejbližším okolím.

Doporučení

Důrazně nedoporučujeme vyhledávání, přechovávání či šíření dětské pornografie. Takové jednání je jasným porušením zákona.

Aby tato pornografie vznikla, muselo navíc dojít ke zneužití dítěte a následnému vyvěšení tohoto materiálu na internet. Oběť by zřejmě nebyla ráda, pokud by se dozvěděla, že kdokoliv má potěšení ze sledování materiálu, kde docházelo k jejímu obnažení a zneužití.

Jak je to s pornografií bez reálných aktérů?

Zákon bez rozdílu odsuzuje i pornografii animovanou, kreslenou, psanou apod., a to i když nedošlo ke zneužití dítěte, ale jsou to jen neexistující postavičky či slova. Přesto není z našich končin znám jediný případ odsouzení za konzumaci/vytváření takové pornografie.

Z našeho pohledu se jedná o bezpečnější a vhodnější alternativu, jakým způsobem ventilovat své sexuální tužby. Přesto sledování takových materiálů je na vlastní riziko.

PODROBNĚJŠÍ ČLÁNEK NA TÉMA DĚTSKÉ PORNOGRAFIE

6. Pár slov na závěr

Doufáme, že jsme Tě nejen trochu uklidnili a edukovali o tom, čemu je dobré se vyvarovat, ale že jsme Tě i navnadili k tomu, abys tu s námi i zůstal.

Můžeš se u nás registrovat přes webový formulář. Přezdívku si vyber dle svého uvážení – jen ať je slušná a nejlépe i dobře vyslovitelná. E-mail zvol takový, k jakému budeš mít přístup (budeš jej potřebovat pro aktivaci účtu). Po registraci Tvůj účet musí schválit administrátor. Pak se můžeš přihlásit na fórum i chat. Více informací se dočteš zde.

Pokud potřebuješ odbornější pomoc, podívej se do naší rubriky Potřebuji pomoc. Na výběr máš mezi naší Poradnou a Parafilikem.

Pokud by sis chtěl tyto základní informace někde uložit a mít je k dispozici i off-line, můžeš si stáhnout následující PDF:

Přejeme Ti do života jen to dobré a aby ses vydal správnou cestou!

Tým ČEPEK

Stránka je ve výstavbě.

Jsem pedofil?