Vytvořili Prostasia Foundation autor – anonymní
Z originálu „What I learned as a MAP’s partner“ přeložila Bouře
O pedofilii a obecně o přitažlivosti k nezletilým toho mnoho nevíte. Já (někdo, kdo si přeje zůstat v anonymitě) jsem si tím docela jistá, protože donedávna jsem toho o pedofilii také hodně nevěděla, i když toho o odlišných sexuálních preferencích a parafiliích vím víc než většina lidí. Něco z toho jsem se dozvěděla díky tomu, že jsem byla partnerkou pedofila (dále MAP), a některé věci pro mě byly celkem znepokojivé. Důležitější však je, že jsem se dozvěděla také mnoho věcí, které mi dávají naději ohledně budoucnosti prevence zneužívání dětí (CSA).
Pravděpodobně nebudete věřit tomu, co říkám, o nic víc, než kdyby to napsali ti, které se snažím trochu očistit v očích ostatních lidí. Je to můj možná naivní pokus o polidštění těch, kteří jsou odsuzováni a démonizováni jen pro svou existenci a příliš často bez jakéhokoli jiného důvodu, než je jejich parafilie.
Ale nepíšu to proto, že bych chtěla, abyste si o nich mysleli něco lepšího. Dělám to proto, že uvědomění si, že osoby, jako je můj partner, jsou lidé stejně jako ostatní, mi umožnilo více nahlédnout na to, co by mohlo vést k tomu, aby zneužili dítě, a co mému partnerovi zabránilo v tom, aby to udělal. Z toho plynou důležité poznatky pro ty, kteří stejně jako já věří, že prevence je možná.
Jaké to je být partnerem MAP?
Můj partner je MAP. Přesněji řečeno, jeho hlavní věkové rozmezí, které se mu líbí je přibližně 11-15 let. Je to tedy hebefil. Stejně jako nelze žádného člověka popsat pouze jedním povahovým rysem, nejde žádný vztah hodnotit pouze jednou z mnoha jiných věcí. Pro běžného náhodného člověka to zní divně, ale přitažlivost mého partnera pro nás není příliš důležitá.
Máme práci, rodinu, koníčky, problémy, povinnosti – prostě všechny běžné věci jako ostatní páry. Jsme docela nudní a běžní lidé. Nic navenek nenaznačuje, že by se něco na mém partnerovi nebo našem vztahu lišilo od kohokoli jiného.
Informace jsou přínosné
Víte, můj partner je antikontaktní a přitahují ho nezletilí. Dovolte mi, prosím, rozebrat, co to znamená. Slova, která často slyšíte ve spojitosti s přitažlivostí k nezletilým, jsou pedofil, pedofilie apod. Někdo se může identifikovat právě tímto způsobem, ale termíny „osoba přitahována nezletilými“ nebo „MAP“ jsou stále častěji oblíbenější, protože jsou přesnější, když se používají pro někoho, kdo může být přitahován spíše dospívajícími než předpubertálními dětmi (hebefil, efebofil, nepiofil není to samé, co pedofil – pozn. překladatelky), a také proto, protože u slova „MAP“ se okamžitě nezasvěcenému nevybaví násilník, co ubližuje dětem, jako tomu bohužel u slova „pedofil“ často bývá.
Být anti-kontaktní (anti-contact) znamená být proti myšlence, že by sex mezi dospělými a dětmi mohl být vůbec někdy přijatelný, a být nezneužívající (non-offending) znamená, že daná osoba nezneužívá děti, což zahrnuje třeba i přechovávání obrázků či videí vyobrazující zneužívání děti (CSAM – Child sexual abuse material = dětská pornografie).
Znepokojivá upřímnost
Je důležité ve vztahu mluvit narovinu a být upřímný. Někdy se mnou můj partner mluví o věcech, o kterých je mi nepříjemné vůbec přemýšlet. Miluji děti a věci, nad kterými jsem občas musela přemýšlet, byly pro mě někdy opravdu znepokojivé. Líbí se mu věci, které se mi těžko zpracovávají a které jsou nezákonné.
Pevně věřím v upřímnost ve vztahu. Přestože to může být těžký oříšek, vážím si toho, že mi můj MAP partner důvěřuje natolik, že se mi s tím svěřil, a snažím se být otevřená jeho myšlenkám, touhám a obavám. Naštěstí mi nikdy nedal důvod k obavám, že mohl v minulosti nebo by mohl v budoucnosti něco spáchat, ale jsem typ člověka, který by nahlásil kohokoli, kdybych měla chránit dítě.
Udržování této otevřenosti a svobody v komunikaci mezi námi mu umožnilo být velmi informovaný o své parafilii a o tom, jaké to je pro něj a pro ostatní MAP. Dozvěděla jsem se mnoho věcí, díky nimž se skutečně cítím mnohem lépe, a to i díky MAP komunitám.
Co se můžete naučit?
Když komunikujeme, učíme se. Když vím o tom, co mého partnera přitahuje a s čím se potýká, mohu mu nabídnout podporu a on ji může v případě potřeby hledat i jinde. Někdo, kdo je přitahován dětmi, není automaticky nějaké zlé monstrum, jako se z něj často média, ale i my snažíme dělat. Mnozí – pravděpodobně většina – mají problém svojí jinakost vůbec přijmout, ale přitom nechtějí ubližovat dětem.
Čím více poznáváte lidi, kteří jsou něčím neobvyklí, tím více vidíte odstíny šedi. (Než se z toho stala příšerná kniha o nesmlouvavém BDSM a nezdravé žárlivosti, byl „odstín šedi“ velmi užitečný termín.) Je běžné nahlížet na přitažlivost k dětem jako na něco nemorálního v tom smyslu, že být MAP je něco odporného a mít takové myšlenky je nechutné. Málokdo se však tímto problémem začne zaobírat více do hloubky. Můj vztah mě však postavil do pozice, kdy se tímto problémem musím zabývat více do hloubky, což mi však poskytlo zajímavé a často i uklidňující informace.
Stigma je problém
Podle toho, čeho jsem byla svědkem, se mi zdá, že stigmatizace je jedním z nejčastějších důvodů, proč někteří MAP nakonec zneužijí dítě, které z toho má často následky na celý život. Kdybyste věděli, že vás budou nenávidět jen proto, že se vám líbí děti, vyšli byste s pravdou ven a vyhledali pomoc? Opravdu? Já bych to neudělala. Bohužel právě nedostatek pomoci, podpory a pochopení dostává tyto lidi do zoufalých situací, které sami nemusí zvládnout. Proto je důležité nikoho předem neodsuzovat jen kvůli tomu, že se mu líbí děti.
Pokud žijete v temnotě, bez podpory, s vědomím, že vás lidé budou nenávidět i přesto, že nechcete nikomu ubližovat – dokonce vám řeknou, že nejste lidé a že byste se měli zabít – budete mít pocit, že nemáte žádnou jinou možnost. Když vám řeknou, že neexistuje žádné východisko, žádný způsob, jak se s touto přitažlivostí vypořádat bezpečným způsobem, například pomocí fikce a fantazie, také byste mohli mít pocit, že nemáte jinou možnost než být monstrem. Monstrem, kterým podle všech jste. Monstrem, co ubližuje a zneužívá děti.
Pochopení problému vede k ochraně
Největší lekcí, kterou jsem se naučila jako partnerka MAP a poznala širší komunitu MAP a spojenců MAP, je, že klíčem k úspěchu může být soucit. Je třeba soucitu, abyste vyslechli příběh druhého takový, jaký je, a neodsuzovali ho. Je zapotřebí soucitu, abyste lidi přivedli k pomoci a povzbudili je, aby tu pomoc přijali. Je třeba soucitu, abyste učili a chránili děti i dospělé.
Být partnerem MAP je jako být partnerem kohokoli jiného s odlišnou sexualitou. Oba jsme bisexuální. Já osobně mám fetiše, které sice nezahrnují nikoho, kdo nemůže souhlasit, ale zahrnují konsensuální nesouhlas, což se spoustě lidem hnusí. Můj partner nikdy nespáchá zločin na základě své sexuality, protože oboustranný souhlas jsme si oba stanovili jako hlavní princip našich životů.
Každý vztah má nějaké překážky, které je třeba překonat – a některé překážky jsou větší než jiné. Tato překážka není až tak těžká, jak se na první pohled zdá.