Jmenuji se Jakub a je mi 20 let, momentálně studuji na vysoké škole. Jsem normální kluk jako každý jiný, vidím akorát krásu tam, kde ji jiní nevidí. Toto je můj příběh.
Můj život začal zhruba stejně jako životy ostatních. Vyrůstal jsem s mámou a tátou v milující a fungující rodině. Otec pracoval, moje matka mě vychovávala a společně se o mě starali, vodili do školky apod. Z mého otce se stal tak trochu alkoholik, možná to bylo tím, že vlastnil hospodu. Ačkoliv si na to nevzpomínám (což je asi dobře), tak se s ním moje matka rozešla. Můj otec odešel a nechal nám byt. V té době mi bylo zhruba 5-6 let. Po nějaké době si moje matka našla nového přítele, jeho jméno si už nepamatuji, možná Martin nebo Michal? Byl celkem fajn, sympatický a uměl jednat s lidmi. I když byl takový domácí typ, nebyl pro něj problém jet s námi někam na výlet.
Problém nastal, když mi bylo zhruba 8 let. Jednoho odpoledne mě vzal z domova a řekl, že si uděláme výlet, že pojedeme na návštěvu. Jeli jsme navštívit jeho dobrého kamaráda, který měl dva syny. Jeden byl stejně starý jako já a ten druhý asi o 3-4 roky mladší. Pamatuji si, že jsme se spolu hodně kamarádili. Když jsme dojeli k nim, otcové si šli povídat do obýváku a my tři zůstali v pokojíčku. Už nevím, jak se ten starší kluk jmenoval, říkejme mu třeba Pavel. Chvíli jsme si všichni spolu hráli, tak jak to kluci dělávají, a po chvíli Pavel řekl: „Hele, Kubo, chtěl bys ukázat, co s bráchou děláme?“
Chvíli jsem váhal, ale jako malý zvídavý kluk jsem stejně souhlasil.
„Tak pojď za mnou,“ řekl Pavel, „tady nahoru na palandu.“
Vylezl jsem za ním nahoru. Pamatuji si, jak měl pěkně úhledně ustláno a jak jeho postel krásně voněla. Zřejmě měl čerstvě vyprané povlečení. Chvíli si mě tak na té posteli prohlížel a řekl svému bratrovi, ať zamkne pokoj. Jeho mladší bráška ho poslechl, zamknul a vrátil se zpátky k autíčkům na koberec. Připadalo mi to takové divné, ale to už se ke mě natáhl Pavel a lehce mě povalil na postel. Bylo to docela fajn. Byl jsem trošku unavený… v útulném pokoji… zamčeno… pohodlná voňavá postel…
Ležel jsem, koukal do stropu a čekal, co bude dál. Začal jsem cítit doteky v podbřišku. Pavel mi začal pomalu stahovat kalhoty. Přišlo mi to trochu vtipné, začal jsem se smát. Nyní mi začal pomalu stahovat trenýrky. Nevím už proč, ale vůbec jsem se nestyděl a nepřipadalo mi to vůbec divné. Ležel jsem tam do půl těla nahý, jenom v tričku, a čekal, co se bude dít. Jeho hlava, co byla nad mojí hlavou, se pomalu začala blížit dolů směrem k nohám. Po chvíli se zastavil, zvedl jsem mírně hlavu, abych viděl, co dělá. Cítil jsem jeho dech na mém přirození. Letmo se na mě podíval a strčil si můj penis do úst. Zatočil se se mnou svět. Bylo mi to velmi příjemné a přál jsem si, aby to nikdy neskončilo. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale řekl bych, že se mi z toho snad motala hlava a vzdychal jsem. Později přišel velmi příjemný pocit… V tu chvíli jsem ještě nevěděl, co děláme a co to všechno je. Myslím, že jsem snad viděl hvězdičky před očima. Z tohoto „kómatu“ mě probudilo až zběsilé bouchání na dveře od mého nevlastního otce.
„Kubó!, Kubó!, otevřete, teď hned, odjíždíme,“ řekl můj nevlastní otec.
Ani jsme se nestihli bavit o tom, co jsme to spolu dělali a rychle jsem se oblékl a dal se na odchod. Cestou domů v autě jsem si říkal, co to vůbec mělo být? Měl jsem na to pouze příjemné vzpomínky, necítil jsem se nějak zneužitý, nebo tak něco. Od této chvíle mi bylo jasné, že svůj pohlavní orgán nemám jen na čůrání.
Nevím kolikrát jsme ještě navštívili tyto známé, ale vím, že rodiče se o tom nikdy nedozvěděli a ani jsme to už spolu nikdy neprovozovali. Uběhl nějaký ten rok a mamka se rozešla i s tímto chlápkem. Problém byl v tom, že mamka vydělávala peníze, starala se o domácnost a on se jen „vezl“. Když dala najevo, že se jí jeho chování nelíbí, začal být hodně agresivní. Nevím, zda moji matku uhodil, ale rozbil doma snad všechen nábytek. Byl to pro mě obrovský stres, ze kterého jsem se dlouho vzpamatovával. Naštěstí byl pryč.
Bylo mi asi 10 let a mamka si našla třetího partnera. Říkejme mu například Petr. Byl naprosto super! Byl to policista, všechno uměl, všude byl a se vším si dokázal poradit. Velmi jsem k němu vzhlížel a bral si z něho příklad. Byl to můj vzor, můj táta (nevlastní). Byl jsem rád, že budu mít takového šikovného tátu, kterého mi bude kde kdo závidět. Petr se mi velmi věnoval a učil mě plno věcí, poprvé v životě jsem se cítil šťastný. Zhruba za rok jsme se odstěhovali do jiného města. Bylo mi 12 let. Nastoupil jsem na novou školu a poznal nové lidi. Seznámil jsem se tu také s jedním klukem, který se později stal mým nejlepším přítelem. Měli jsme velmi společného, všechno jsme dělali spolu. Začal jsem si uvědomovat, že k němu cítím něco víc než kamarádství. Byl jsem ale ještě malý a věděl jsem, že to nebude nic vážného. Prostě jsem to bral jenom jako takový pocit, kterému jsem nedával moc velkou váhu. Nějak jsem si nepřipouštěl, že bych se do něho mohl zamilovat… navíc, měl jsem holku.
Uběhl rok a moje matka se vdala za Petra. Krátce na to otěhotněla. Byl jsem velmi šťastný, že budu mít sourozence, o kterého se budu moct starat a kterému budu moct být vzorem. Jakmile se ale můj bratr narodil, otočilo se vše o 360 stupňů. Od kamarádů jsem věděl, že se budu cítit nějak odstrčený a že už nebudu ten číslo 1, o kterého se rodiče starají. Můj bratr se narodil velmi nemocný a počítal jsem s tím, že to bude ještě horší, než bych mohl čekat.
Chování mého otčíma vůči mě se naprosto změnilo. Když mi něco nešlo ve škole, už mi to mile nevysvětloval. Za špatné známky mě nechával dělat kliky nad učebnicemi, abych si pamatoval, že se mám lépe učit. Cítil jsem se velmi ponížený… tímto se to ve škole spíše zhoršovalo.
Pak přišel den, kdy jsem poprvé vážně uvažoval nad sebevraždou. Ve škole se mi moc nedařilo a dostal jsem špatnou známku. Měl jsem obrovský strach z mého otčíma. Co zase bude? Čím mě zase bude ponižovat? Čím mě zase bude urážet? Rozhodl jsem se známku z žákovské vymazat, aby se to nedozvěděli. No, samozřejmě se to dozvěděli. Otčím mě večer vyhnal z domu… do tmy… všude kolem domu byl les… město, kde jsme bydleli, bylo plné nepřizpůsobivých občanů… Popadl jsem na poslední chvíli nůž a zavřeli se za mnou dveře. Odkázaný sám na sebe jsem se vydal do tmy, ven.. s nožem a mobilním telefonem. „Jak mi to mohl udělat? Mám strach, je mi jen 13 let! Co když mě někdo přepadne?,“ řekl jsem si pro sebe. Noc to byla dlouhá. Šel jsem na jedno místo v lese, odkud je nádherný výhled na celé město. Pamatuji si, jak nádherně svítilo.
V tu chvíli jsem si říkal, jak je všechno na houby. V rodině nic moc… navíc se mi líbil můj 12letý spolužák. Vyndal jsem z kapsy nůž a rozhodl se vše ukončit. Co bylo dál, už si nepamatuji, asi jsem usnul. Později mě kontaktovali rodiče, jestli jsem v pořádku a ať se vrátím domů (mamka se za mě asi přimluvila). Dostal jsem něco jako druhou šanci. Strašně jsem si přál mít tátu, který by mě měl rád, nezklamal mě a nikdy by mi neudělal nic tak hnusného. Toto velmi zhoršilo vztah s mým otcem. Roky plynuly a já si uvědomil, že se mi pořád líbí sem tam nějaký ten kluk – kolem těch 12 let. Absolutně jsem nevěděl, jestli jsem gay, nebo co se vlastně děje. Pořád jsem tomu nedával velkou váhu a nevšímal si toho. Zhruba v 15 letech jsem nastoupil na střední školu. Jelikož byla v úplně jiném městě, musel jsem dojíždět autobusem. Moje dojíždění vypadalo asi tak, že jsem se v autobuse s nikým moc nebavil a četl si celou cestu knihy.
Přesně po dvou letech, když mi bylo 17 let, se ale stalo něco, co mě dost vyděsilo. Zahlédl jsem v autobuse dvanáctiletého kluka, Matěje, který dojížděl do stejného města, jako já. Velmi se mi líbil. Při pohledu na něj jsem cítil opravdovou lásku jako k dívkám. Přímo jsem se chvěl při pohledu na něj a moc jsem si přál se s ním kamarádit. Toto skamarádění mě stálo mnoho úsilí, po roce se mi to ale podařilo. Byl jsem velmi šťastný a spokojený. Nyní bych stručně napsal, že jsem si ho velmi vážil, povídal jsem si s ním a pomáhal mu, nic víc. Velmi mě přitahovala jeho společnost. Jednou jsme se šli ale projít ještě s jedním jeho kamarádem. Byli jsme kousek od takového malého lesíka a povídal jsem si spíš s jeho kamarádem, který mi byl ale naprosto lhostejný, otravoval mě. Matěj se zastavil a zaběhl kousek do lesíka. Já s jeho kamarádem jsme to registrovali, zastavili se a pokračovali v povídání. Jak jsem si tam s ním tak povídal, kouknul jsem po Matějovi, co dělá. Všiml jsem si, že močí u jednoho stromu. Problém byl v tom, že čelem ke mě a já viděl jeho přirození. Celý jsem ztuhl… tělem mi začaly proplouvat zvláštní pocity. Chvěl jsme se, slzely mi oči. Moc jsem si přál jít k němu a dívat se z blízka… možná i dotknout se ho… „Ne! Stop!“ řekl jsem si pro sebe.
Věděl jsem, že to není správné. Jak jsem se tak chvěl, podlomila se mi kolena a svalil jsem se na zem. Tekly mi slzy a chvěl jsem se. Byl jsem v šoku z toho, co jsem viděl a hlavně to, že se mi to líbí a přitahuje mě to. Oba kluci se ke mě seběhli a ptali se mě, co mi je. Řekl jsem, že se mi udělalo špatně a ať si toho nevšímají, že mi bude fajn. Od této chvíle jsem věděl, že se mnou není něco v pořádku. Matěj byl pro mě vším, dělal jsem kvůli němu cokoliv a kdykoliv. Velmi mě to vyděsilo, nicméně, bavil jsem se s ním dál. Dělal jsem mu takového staršího bráchu, na kterého se může spolehnout. Co potřeboval vědět, to jsem mu řekl, co chtěl umět, to jsem ho naučil. Pokračovalo to takto dál.
Jednoho dne se se mnou ale přestal bavit. Bylo mi to velmi líto, měl jsem z toho deprese. Rozhodl jsem se na něj netlačit a dát mu čas. Pak nastal další milník v mém životě. Měl jsem ošklivý úraz, kvůli kterému jsem byl na dvou operacích pod celkovou narkózou. Po probuzení po operacích jsem si samozřejmě nic nepamatoval, jen doktoři mi vyprávěli, jak mé probouzení probíhalo. Mlátil jsem s sebou prý na posteli a volal mého milovaného Matěje. Velmi mě to dojalo. Na internetu jsem se dočetl, že po narkóze může zbytek narkotika působit jako „sérum pravdy“. Bylo mi jasné, že ho opravdu miluji. Po pár dnech jsem si vzpomněl, že se mi v narkóze zdál sen o Matějovi a jeho rodině. Sen mi ale připadal velmi směšný a nesmyslný. Moc rád jsem si přál ho říct Matějovi, ale on se se mnou nechtěl bavit. Rozhodl jsem se kontaktovat jeho mamku a zeptat se jí, co se děje. Když jsem k ní přišel na návštěvu, řekl jsem jí o tom, co se mi stalo a zdálo v narkóze. Se slzami v očích mi oznámila, že to, co se mi zdálo, je pravda. Řekla mi, že mají obrovské problémy, a proto se se mnou Matěj nebaví.
Velmi mě to ranilo… nemohl jsem uvěřit tomu, že se mi zdálo něco, co je pravda a nevěděl jsem to. Rozhodl jsem se udělat velmi zásadní krok – oznámit jeho matce, že jejího syna miluji. Vzala to v pohodě, prý to nějak cítila, což mě uklidnilo. Dokonce ji nevadilo, abych se s Matějem stýkal dál.
Velmi jsem si přál mu pomoct, podpořit ho. Přišla však velká rána, ze které jsem se ještě nevzpamatoval ani dnes – odchod na vysokou školu. Už jsem byl od mého milovaného Matěje velmi daleko, nemohl jsem se s ním stýkat. Nemohl jsem mu být na blízku a pomáhat mu, dávat na něj pozor…
Nyní, v současnosti, jsem na tom velmi špatně. Vím, že mě přitahují dvanáctiletí kluci. Vím, že nejsem pro své okolí nebezpečný, chlapce bych nikdy nezneužil. Způsobuje mi to ale velmi ošklivé psychické problémy, se kterými se nedokážu vyrovnat. Když potkám dvanáctiletého kluka na ulici, 2 hodiny jsem v depresích a sotva můžu mluvit. Bojím se chodit po ulicích… bojím se chodit kolem základních škol a hřišť…
Rozhodl jsem se tedy vyhledat odbornou pomoc. Rád bych se s tím psychicky vyrovnal a rád bych věděl, jak potkat 12letého kluka na ulici, projít kolem něj a cítit se normálně. Jsem přesvědčený, že se mi líbí holky v mém věku – mladí chlapci ale pro mě mají přednost. Malé dívky se mi například nelíbí a nemají na mě absolutně žádný vliv. Skoro až nechápu, jak se někomu mohou líbit – to ale zase někdo může říct o mně a o malých chlapcích. Co je příčinou mé pedofilie, to nevím. Zřejmě orální sex, který jsem zažil v osmi letech s kamarádem, možná chybějící otec a moje láska k němu. Svého biologického otce jsem neviděl již 16 let.