Vědci pomáhají lidem se sexuální deviací (Novinky.cz)

[Cykle02]

Vědci pomáhají lidem se sexuální deviací (Novinky.cz, Petr Kozelka)

Pedofilie, exhibicionismus, tušérství (doteky i jakoby náhodné), fetišismus či sadismus a masochismus. To všechno jsou biologicky podmíněné odchylky v nastavení sexuality, které lze shrnout pod označení parafilie.

A právě na lidi s těmito sexuálními preferencemi, dříve označovanými jako se­xuální deviace, se zaměřuje projekt vědců a terapeutů z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ).

Mottem jejich projektu Parafilik je „Nemůžete za své pocity, můžete za své činy“. Cílem je poskytnout těmto lidem psychoterapii, která jim pomůže zvládat sexuální preference, tak aby neohrožovali zdraví své či někoho v jejich okolí. Pomoc odborníků přitom mohou vyhledat i blízcí lidí trpících některou ze sexuálních poruch.

Dělníci i manažeři

Jak Právu popsal hodnotitel projektu Marek Navrátil, pomoc těmto lidem má i ekonomické aspekty.

„Díky včasné prevenci je možné snížit pravděpodobnost výskytu problematického či ilegálního sexuálního chování v budoucnu. To výrazně sníží ekonomické dopady sexuální delikvence na společnost a zejména sníží počet obětí, což je vždy prvořadé,“ vysvětlil Navrátil, který se jako ekonom specializuje na oblast zdravotnictví.

Neobvyklou sexuální preferenci mají lidé napříč sociálními vrstvami, lidé se základním vzděláním i vysokoškoláci, dělníci i manažeři.

„Podle našich průzkumů je to nezanedbatelné procento populace. U velké části se objevují problémy jako deprese, so­ciální izolace, sebevražedné sklony či problematické sexuální chování, nicméně odbornou pomoc vyhledá méně než 15 procent osob s parafilií. Brání jim v tom zejména stud, strach z odmítnutí odborníkem či obavy, že bude jejich preference důvodem k automatickému nahlášení úřadům či k nasazení léků,“ popsal Navrátil.

Ve vědě panuje shoda na tom, že lidé se s předpoklady pro parafilní sexuální preferenci už narodí. „Nemusí to být pro ně či okolí problém, pokud jsou schopni se s tím vyrovnat a pokud se nedopustí problematického sexuálního chování. Naprostá většina těchto lidí se sexuálně delikventního chování nikdy nedopustí. Určité riziko vyplývající z tohoto nastavení tu však je,“ uvedl Navrátil.

„Pokud mají tito lidé relevantní informace o své parafilii, případně vyhledají odbornou pomoc, riziko se významně snižuje. Co nepomáhá, je odsouvání těchto lidí na okraj společnosti a automatické spojování jejich preference s delikventním chováním. To riziko selhání naopak zvyšuje,“ zdůraznil Navrátil.

Krizová linka

„Například lidé s pedofilií často přicházejí s tím, že o sobě mají negativní představy, viní se za svou preferenci, nedokážou sami se sebou žít a nevědí, jak o tom mluvit se svým okolím. V terapii se jim snažíme pomoci s nastavením strategie, jak tyto pocity zvládat a nastavit si život a sociální zázemí tak, aby byli v duševní pohodě a jejich sexuální chování v souladu se společností,“ přidala garantka projektu Kateřina Klapilová.

Odborníci z NÚDZ za více než dva roky, co projekt funguje, pracovali dlouhodobě s několika desítkami klientů s nejrůznějšími parafilními diagnózami. Stovky klientů se také obrátily na jejich krizovou telefonní linku a internetové poradenství.

Projekt bude trvat do června 2023. I po jeho konci by měla být zachována dostupná pomoc pro lidi s parafilní preferencí. „Zachováme službu krizové linky, budeme zřizovat ambulance v Praze a vycvičili jsme i terapeuty a zdravotníky z regionů, tak aby byla péče dostupná ve všech koutech republiky,“ dodal Navrátil.

Více o projektu i o možné pomoci lze najít na webových stránkách parafilik.cz.

[Zappart]

Loni na podzim jsem se zaregistroval u nové doktorky - Psychiatra, blíže k mému současnému ubytování. Důvodem bylo pouze to, aby mi v případě potřeby napsala potvrzení, že mohu pracovat v noci, i když beru antidepresiva.
Paní doktorka po zjištění mé diagnózy (ideatorní pedofilní sadismus) začala tlačit na to, abych bral léky na snížení sexuální apetence. Našla údajně jediného volného sexuologa v Olomouckém kraji, který byl ochotný mně přijmout jako pacienta, měl jsem si s ním domluvit schůzku. Telefonicky. Výsledek tohoto telefonického rozhovoru byl ten, že tento doktor bude trvat na medikaci, tedy na chemické kastraci. Bez toho k němu prý ani nemusím chodit, protože nějaké povídání je k ničemu. Přesto, že od stanovení mé diagnózy uběhlo třicet let a nikdy jsem nebyl ani podezírán, natož trestán z nějakého násilí na dítěti a nemám ani chuť něco takového spáchat. Přesto, že jsem mu sdělil, že to vidím jako kontraproduktivní, protože jsem i na dospělé ženy a rád bych si případně našel dospělou partnerku. Takže jsem takovou léčbu odmítl.
Kde je tedy ta dostupnost lékařské péče ve všech regionech, když je údajně v celém Olomouckém kraji sotva jeden lékař, který je ochotný vás přijmout, ale jen za nějakých podmínek? Kde jsou ti vycvičení zdravotníci ve všech regionech? Lékařská péče v psychiatrii za těch třicet let po stanovení mé diagnózy nikam nepokročila. Pokud je jedinou alternativou chemická kastrace, není v tom nic nového. Lékařů je nedostatek, je tu katastrofální nedostatek psychoterapeutů. Netvrdím, že bych je potřeboval, ale když někomu radím, aby se obrátil na psychologa (ne psychiatra), tak si současně s tím uvědomuji, že takového terapeuta těžko ten člověk najde. A to by si měl ještě vybrat takového, který mu "sedne".

Nepíšu to proto, abych někoho odradil od nalezení lékařské péče. Jen mně štve, jak se pořád v médiích píše, na co vše má člověk nárok, co je dostupné a realita je pak poněkud jinde. Kdo potřebuje pomoc, musí ji vyhledat. Je to na něm. Jen musí počítat s tím, že to bude trvat.

[Dreamer]

Všimli jste si, že v červnu končí? Na podporu pedofilů se asi peníze neshání snadno. Nakonec prevenci jsme vyřešili registrem, no ne?

[Zappart]

Všimli jste si, že v červnu končí? ...

Všiml jsem si a překvapilo mně to. Protože danou pomoc nepotřebuji, tak jsem se moc nezajímal, ale předpokládal jsem, že jde o dlouhodobější projekt a cílem je najít nějaké lepší řešení pomoci lidem s parafilií. Hlavně tedy jsem si víc sliboval od výzkumu parafilií. Tak nějak mi to vyznívá naprázdno.

[Bouře]

Hmmm čím víc poslouchám různé zkušenosti lidí, co byli u sexuologa nebo zkrátka u někoho, u koho chtěli řešit problémy s parafilií (hlavně pedofilie), tím víc mám pocit, že kvalitní odborná pomoc tady moc není. Většinou chtějí buď předepsat léky, a nebo o pedofilii moc nevědí... To je docela mizerný...

Ten Parafilik ale nekončí úplně. Pomoc pořád bude poskytovat.

Projekt bude trvat do června 2023. I po jeho konci by měla být zachována dostupná pomoc pro lidi s parafilní preferencí. „Zachováme službu krizové linky, budeme zřizovat ambulance v Praze a vycvičili jsme i terapeuty a zdravotníky z regionů, tak aby byla péče dostupná ve všech koutech republiky,“ dodal Navrátil.

Jen si tedy nejsem jistá tím, jak dobře jim to půjde zrealizovat. Mám docela pochybnosti.

[Kasz]

Loni na podzim jsem se zaregistroval u nové doktorky - Psychiatra...

Děkuji za sdílení zkušeností - a chtělo by to ještě jednu věc - jméno té paní doktorky, abychom věděli, o koho se jedná. Klidně do SZ. Protože tenhle přístup je šílený.

[Zappart]

Děkuji za sdílení zkušeností - a chtělo by to ještě jednu věc - jméno té paní doktorky, abychom věděli, o koho se jedná. Klidně do SZ. Protože tenhle přístup je šílený.

Odesláno do SZ, jen bych ještě dodal, že její a nejen její přístup do jisté míry chápu. Kdybych selhal a ublížil nějakému dítěti, média by se na ní sesypala, jak to, že to neřešila dřív, než se něco stalo. Jak nám ukazují některé medializované případy z minulosti.
Z jejího pohledu je prvořadá ochrana dětí, což je pochopitelně správně a teprve potom nějaká pomoc pacientovi, který by jim mohl ublížit. Bohužel, právě toto je v podstatě standard, který nás odsouvá na druhou kolej a tak nějak jsem doufal, že by to Parafilik mohl změnit. Jistě ne za tak krátkou dobu působení.
Ochrana dítěte je samozřejmě prvořadá, ale řešením nemůže být, když to drasticky přeženu, likvidace pedofilů. Takový přístup je prostě kontraproduktivní. Vede to k tomu, že lidé s parafilií pak pochopitelně nebudou vyhledávat lékařskou pomoc, a mohou se vyrovnat se sociálním vyloučením i tím nejhorším možným způsobem - nenávistí ke společnosti.

[Kasz]

její přístup do jisté míry chápu. Kdybych selhal a ublížil nějakému dítěti, média by se na ní sesypala, jak to, že to neřešila dřív, než se něco stalo. Jak nám ukazují některé medializované případy z minulosti.

Pokud jsi nic nespáchal, podmiňovat návštěvu povinným braním antiandrogenů je pěkně přes čáru a naopak to může způsobit, že kdyby někdo chtěl řešit nějaké psychické problémy v souvislosti s pedofilií, tak je řešit nebude, protože ho taková předsudečná podmínka odradí. Podle mě by se tohle mělo napsat i na nějakou psychiatrickou společnost, nevím, koho mají nad sebou psychiatři. Tenhle přístup je prostě hrozný.

Prvořadá je ochrana dětí, ale jen od lidí, u kterých hrozí nějaké reálné riziko, nikoliv jen teoretické.