Dítě má právo na to, aby mu rodiče dopřáli něco dobrého. Správní rodiče by svému dítěti měli být schopni poskytnou pocit bezpečí, pocit, že ho má někdo rád, domov, ale i materiální věci, které bude nutně potřebovat (oblečení, školní potřeby), ale i materiální věci, které sice nutně nepotřebuje, ale bude z nich mít radost, takže třeba tu zmrzlinu. Navíc, když mu tu zmrzlinu nabídnu, jak jakože nemá právo říct ANO, když mu jí nabízím? Píšeš, že cukr je tichý zabiják. No ve velkém množství ano, ale pokud se to s ním nepřehání, není na tom přeci nic špatně. Navíc porovnávat riziko nebezpečí cukru a sexuálních aktivit je přeci nesmysl.
Jen ještě dodá že samozřejmě tu zmrzlinu nemá právo vyžadovat to ne... Jen by bylo fajn mu jí občas dopřát.
Riziko je všude. Doma, cestou do školy, v MHD prostě všude. Neexistuje jediné místo nebo věc, která by nepřinášela nějaká rizika. Jdeš si zaplavat? Fajn ale je tu nějaké riziko utopení se. Jdeš do školy a přecházíš silnici? Může tě srazit auto. Jdeš MHD? Je tu riziko že autobus nabourá nebo tě tam někdo přepadne. Jdeš na rugby zápas?... A tak bych mohla pokračovat dál. To riziko je všude, ale je zároveň důležité ,
abys mohl nějakým způsobem žít a vyvíjet se. Je důležité si položit otázku - je to riziko úměrné přínosu? Není moc vysoké? Přinese ta věc něco dítěti i přes to riziko?
Pokládáš otázku a příjde ti absurdní, že na otázku zda chce být dítě operováno může říct ano, ale na otázku, zda chce sex říct ano nemůže. Ta otázka s operací (nebo spíš genderem dítěte) je složitější. Jestliže mi už delší dobu bude dítě říkat, že tohle není jeho tělo a že se cítí být naopak kluk/holka, asi ho vezmu k někomu, kdo tomu rozumí a pokud se příjde na to, že má moje dítě skutečně genderovou disphorii, vyhovím mu v tom, že mu budu říkat rodem, jaký chce, že ho zkrátka budu příjmat jako toho, kým chce být a poskytnu mu takovou pomoc, jakou bude potřebovat a budu ho mít ráda. Nechat se ale jakkoliv nevratně operovat by ale mělo být až v dospělosti, a jestli že opravdu v USA operují třeba i 10 leté děti, je to špatně. Max blokátory puberty do dospělosti. To že mají ale něco tak v západních zemích neznamená, že je to správně a pak rovnou začínat otázkou "když můžou děti dávat souhlas na operace, proč by rovnou nemohli dávat souhlas i k sexuálním aktivitám?" NE...
Kromě ANO/NE je ještě jedna věc dost důležitá...
Prospěje ta daná věc nějakým způsobem tomu dítěti?. Mnoho věcí se dětem nelíbí, třeba očkování. V tu chvíli je to třeba i bolí, ale my víme, že je to pro jejich dobro, protože to očkování zajistí, že dítě nebude nemocné a nebude ho rovnou bolet něco ještě víc, nebo kvůli té nemoci dokonce nezemře. Když bude jíst až moc sladkého nebo bude zkoušet třeba alkohol, možná se mu to bude v tu chvíli líbit, ale my mu to zakážeme, protože víme, že to na něj do budoucna zanechá akorát tak negativní následky (heh.. narozdíl u sexuálního zneužívání nebo rovnou znásilnění povětšinou vratné). Čemu tedy prospěje dítěti sexuální aktivita? K ničemu a navíc ho to ještě dost vysoce ohrozí hroznými následky, které už ani nepůjdou vrátit. Už jen to riziko je dost odstrašující k tomu, aby to nikdo nedělal, a ten kdo to udělá je akorát tak velký sobec, protože nemyslí na to, co to udělá s tím dítětem ale jen na sebe. Ten, kdo má děti skutečně rád tohle nebude riskovat.
I kdyby někomu tedy dítě řeklo na nějaký sexuální návrh "ano", ty máš tu povinost ho v tom zastavit a neuposlechnout ho. Dítě má na něco takového právo říct ANO ale pokud ho ty uposlechneš, není to vina dítěte, ale pouze a jen toho dospělého, dokonce i kdyby to dítě samo něco navrhlo. Tvým úkolem bude myslet na blaho toho dítěte a to jak to v přítomnosti tak to v
budoucnosti a to konkrétně v této situaci víc jak na to jestli říká ANO/NE.
Musím přiznat, že podobně jako Pbd tak i mě tvůj příspěvek zvedl ze židle. Měla jsem pocit, jako bys chtěl vyvinout nějakou snahu o to, že by dítě mohlo s něčím takovým právoplatně souhlasit.. Jako nějaká snaha, jak zargumentovat možnost mít s dítětem cokoliv sexuálního a to se mi dost silně nelíbí.
