Nepřehlédněte dotazník k výzkumu studentek Univerzity Jana Ámose Komenského.

Neobvyklé sexuální touhy přijměte (Týden.cz)

Diskuze o důležitých či zajímavých tématech, jež přímo nesouvisí s dětmi, pedofilií či reakcemi na články v médiích.
Uživatelský avatar
Cykle02
Člen skupiny ČEPEK
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 2
ve věku do: 12
Výkřik do tmy: Nevěřím těm co nevěří na Ježíška.
Příspěvky: 2727
Dal: 383 poděkování
Dostal: 1232 poděkování

Neobvyklé sexuální touhy přijměte (Týden.cz)

Nový příspěvek od Cykle02 »


Současná věda dokazuje, že většinu z nás vzrušuje celá řada představ a sexuálních aktivit - včetně těch, které nepovažujeme za běžné. Podle odborníků bychom je neměli potlačovat, jinak si zaděláváme na zdravotní potíže. Naopak dovolit si je prožít - třebaže jen mentálně - může prospět naší duševní pohodě. Co ale dělat, když naše potřeby nejsou tak docela v souladu s tím, co se zdá obvyklé? Nebo co od nás očekává okolí?

Současná věda dokazuje, že většinu z nás vzrušuje celá řada představ a sexuálních aktivit - včetně těch, které nepovažujeme za běžné. Podle odborníků bychom je neměli potlačovat, jinak si zaděláváme na zdravotní potíže. Naopak dovolit si je prožít - třebaže jen mentálně - může prospět naší duševní pohodě. Co ale dělat, když naše potřeby nejsou tak docela v souladu s tím, co se zdá obvyklé? Nebo co od nás očekává okolí?

I když se může zdát, že některé touhy v oblasti sexu se týkají jen malé části populace, seriózní výzkumy potvrzují opak. Například v kanadské studii publikované v The Journal of Sex Research se vědci ptali vzorku 1040 lidí, zda někdy pocítili touhu prožít sexuální aktivity, které jsou obecně vnímány jako úchylky.

Účastníci odpovídali pouze ano či ne, na velmi jednoznačné otázky o tom, zda je někdy vzrušila myšlenka na konkrétní sexuální aktivitu. Výsledek je překvapující. K touhám zahrnujícím fetišismus se přiznalo celých 45 % lidí, voyeurismus vzrušuje 46 % respondentů a 24 % shledává vzrušujícím masochismus. V další kanadské studii třetina žen přiznala homosexuální fantazie, přestože pouze 19 % se vnímalo jako bisexuální nebo homosexuální. Takové představy přiznala i čtvrtina mužů, ačkoli 90 % se považovalo za heterosexuály.

S barvou ven

Že ho přitahují muži, oznámil rodině dnes čtyřicetiletý manažer Mirek z Plzně těsně po maturitě. "Moje rodina je dost uvolněná, o vztazích i sexu se vždycky v pohodě mluvilo... ale bál jsem se tátovy reakce," vzpomíná. Jeho otec měl vynikající vztah se svým bratrem, který se už 10 let před Mirkovým coming outem přiznal, že je gay. Přesto Mirek už od základní školy váhal, zda se má rodině svěřit.

"Táta se netajil očekáváním, že jeho nejstarší syn zplodí první vnoučata a stane se mužskou hlavou celé rodiny. Navíc si mě pořád dobíral, že radši s babičkou peču štrúdl jako holka, než bych mu pomohl v dílně. Když jsem ale vyšel s barvou ven, překvapil mě svým pochopením. Mého tehdejšího partnera si brzy oblíbila celá rodina a postupně u nás trávil víc času. Já měl doma svůj pokoj, tak vlastně začal můj intimní život se vším všudy. Ani předtím jsem netrpěl nedostatkem sexu, ale vadilo mi, že se musím schovávat. Pořád jsem měl pocit, že dělám něco špatného," vysvětluje Mirek a dodává, že potřebuje vlastní soukromí, aby se mohl uvolnit.

"Jsem docela introvertní. Pro spoustu lidí je dobrodružstvím sex takzvaně na tajňačku a třeba je vzrušuje, že je může někdo nachytat. Já to tak nemám. Hlavně ale potřebuju být sám sebou, nemuset si na nic hrát. Sex je pro mě něčím, co chci sdílet s člověkem, který je mým partnerem se vším všudy, a patří do rodiny. Jsem rád, že jsem se ke coming outu odhodlal a měl jsem štěstí na pochopení okolí."

Komunikace definuje vnímání

Například právě homosexualitu už dnes většina lidí neoznačuje jako úchylku, ale jako sexuální orientaci. Také díky tomu ji postupně větší část společnosti považuje za stejně legitimní jako heterosexualitu, i když je oproti ní menšinovou orientací. Proč tedy stále nejsou stejně otevřeně vnímány také další sexuální odlišnosti, například fetišismus nebo masochismus? Kromě strachu z neznámého to může být také proto, že jsou dlouhodobě odborně označovány jako deviace, aberace, perverze nebo novějším termínem parafilie.

"Pojmy jako deviace nebo perverze nejsou lidmi moc dobře vnímány - vyvolávají dojem, že jde a priori o něco špatného. Označení preference zase může svádět k předpokladu, že jde o cosi, co člověka zajímá a baví spíš na úrovni zábavy. Proto v moderní psychologii stále více používáme pojem sexuální variace. Ta je trvalou součástí osobnosti - něčím, co si člověk nevybírá, co má v sobě hluboce zakořeněné. S čím se může učit pracovat a žít tak, aby mu to sloužilo a přinášelo spíš radosti, než starosti," vysvětluje psycholožka Zdeňka Pospíšilová, která více o tématu mluví například v nedávném interview. "Přijmout své touhy je důležité, protože čím více potlačujeme něco, co je důležitou součástí nás samých, tím spíše se to hlásí o slovo prostřednictvím různých obtíží, jako mohou být úzkosti a deprese," dodává.

Mysl umí trápit i tělo

Vnímání sexuálních odlišností však ovlivňuje i to, jak je označují naši blízcí. "Ve svých studiích jsem zjistil, že reakce rodičů na sexuální chování dětí, jako je masturbace a sledování pornografie, jsou velmi významné v sexuálním vývoji," vysvětluje Yaniv Efrati, který zkoumal postoje k vlastní sexualitě u teenagerů z nábožensky ortodoxních rodin. Zakladatel izraelského centra zdravé sexuality upozorňuje, že komentáře o sexualitě jako o špinavé nebo zakázané věci pouze způsobují rozvoj nutkavého sexuálního chování.

To je podle Světové zdravotnické organizace nemoc, která se vyznačuje trvalou neschopností kontrolovat intenzivní sexuální impulsy nebo touhy, což způsobuje značné utrpení. Dále se u lidí, kteří své sexuální potřeby potlačují a snaží se zahánět erotické představy, mohou objevit projevy symptomy spojené s celkovým duševním napětím. "Jde například o tělesnou tenzi, problémy se spánkem, potíže s dosahováním orgasmu, či naopak předčasnou ejakulaci nebo bolest a diskomfort v průběhu pohlavního styku," vysvětluje MUDr. Marek Broul, sexuolog z Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem.

Co prožít a jak?

Jak se rozhodnout, které touhy prožít v reálném životě, a co ponechat na úrovni fantazie? Podle Zdeňky Pospíšilové hraje hlavní roli konsensus. "Konsensuální intimní aktivity jsou ty, s nimiž všichni zúčastnění souhlasí. V takovém případě jsou v pořádku, přesto je důležité mít na paměti, že souhlas je kdykoliv možné odvolat. Někdy se totiž stává, že jeden z partnerů chce vyjít vstříc touhám a potřebám toho druhého, ale posléze zjistí, že mu to nesedí," vysvětluje terapeutka.

Své o tom ví i manažer Mirek. Před pěti lety ukončil vztah s mladším partnerem, na což vzpomíná: "Všechno bylo skvělé do té doby, než mi Petr navrhnul, že bychom měli mít otevřený vztah. Chtěl, abychom si svobodně užívali sex i s jinými lidmi. Ze začátku mě to lákalo, protože pro mě byla vzrušující představa, že se Petr miluje s někým jiným. Po několika týdnech jsem si ale uvědomil, že to není nic pro mě. Probouzela se ve mně žárlivost a zároveň jsem ho nechtěl omezovat. Došlo mi, že to, co mě vzrušuje jako snění, nesedí do toho, jak si představuji reálný vztah." Dohodli se tedy, že každý půjde svojí cestou.

"Preference v sexuální oblasti jsou ryze individuální a může se stát, že se partneři v této oblasti někdy neshodnou. Důležité je komunikovat nejen vlastní přání a potřeby, ale také se zajímat o pohled svého protějšku a jeho obavy. Chci-li do sexuálního života přidat něco nového, je důležité, aby si v tom i partner našel něco, co se mu líbí, a aby to ve výsledku přinášelo radost vám oběma," doplňuje Pospíšilová.
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?