Nevlastní otec mě od 11 let znásilňoval a nikdo mi nevěřil, vypověděla mladá dívka (Novinky.cz)

[Kasz]

Nevlastní otec mě od 11 let znásilňoval a nikdo mi nevěřil, vypověděla mladá dívka (Novinky.cz)

Sedmnáctiletá Angličanka Danie Wiblinová se rozhodla otevřeně promluvit o svém dětství, kdy jí opakovaně zneužíval její nevlastní otec. V rozhovoru pro list Daily Mail mladá dívka také uvedla, že se se svým příběhem obrátila na policii, ale nikdo jí nevěřil. Její muka skončila až po několika letech, když se na policii obrátila podruhé a její případ se začal konečně řešit.

„Když na mě poprvé sáhl, bylo mi teprve 11 a půl. Nejprve jsem si myslela, že to je jenom hra, vůbec jsem nechápala, o co jde,“ uvedla v rozhovoru Wiblinová. Že chování otčíma není normální, zjistila dívka o rok později, když se její spolužačky ve škole začaly otevřeně bavit o svých prvních sexuálních zkušenostech.

Aby se se situací vyrovnala, začala prý ve svých 13 letech kouřit, pít a brát drogy. „Cítila jsem se tak osamělá... Nic jiného mi nepomáhalo,“ svěřila se mladá dívka. Ve 13 letech se pak odhodlala jít na policii a vše nahlásit. Ochránci zákona jí ale neuvěřili, a tak raději své obvinění stáhla.

Po všech těch letech se konečně našel někdo, kdo mě opravdu poslouchal. - Danie Wiblinová

Po čase ale v sobě našla odhodlání a na policejní stanici se vypravila podruhé. „Nejprve jsem mluvila s nějakou policistkou a ta opět vypadala, že mi vůbec nevěří,“ vzpomínala dnes již sedmnáctiletá dívka.

Ve výslechové místnosti se prý tehdy málem zhroutila, ale v poslední chvíli tam vstoupil detektiv Adrian Randall, který prohlásil: „Já vám věřím, všichni vám věříme“. „Když to řekl, přeběhl mi mráz po zádech a začala jsem brečet. Po všech těch letech se konečně našel někdo, kdo mě opravdu poslouchal,“ řekla Wiblinová.

Otčím kupoval dceři i erotické pomůcky

Pak podle ní vyšetřování nabralo rychlý spád, protože policisté získali soudní příkaz k prohlídce domu, kde našli řadu důkazů. Mimo jiné i erotické pomůcky, které dnes již 43letý nevlastní otec dceři kupoval.

Definitivně ulevit se dívce mohlo až letos, kdy byl otčím odsouzen ke dvanácti letům vězení. „Mám pocit, jako by mi ukradl mojí nevinnost. Teď chci hlavně začít zase normálně žít,“ uzavřela svoji zpověď Wiblinová.

Všem obětem vzkázala, že hlavně musí o svých problémech mluvit a nesmí se bát.

Hrozné, že tak dlouho trvá, než někdo uvěří...

[Kasz]

Akorát mám k tomu pět poznámek:
1) Dotyčný nevlastní otec nebyl pedofil.
2) Nepedofilové obvykle zanechají na dítěti větší následky než pedofilové, protože pedofil obvykle nejde přes odpor dítěte.
3) Kladu důraz na slovo obvykle. Neznamená to, že všichni jsou takoví, ale obecně (statistikcky) to tak platí.
4) Neomlouvám tím ani nesnižuji závažnost takového jednání v případě pedofila.
5) Je pravda, že je to odstrašující příklad, ale mnohem důležitější se mi z hlediska preventivní práce s pedofily jeví následující přístup: Pokud budou pedofilové cítit odsouzení za svou odlišnost, to jim může způsobit psychické problémy. Pokud budou mít takové psychické problémy, že budou "na dně", tj. nebudou mít v tu chvíli co ztratit, jen stěží budou v takové situaci přemýšlet nad následky, které mohou v případě, že zneužijí dítě, nastat. Viz kapitolka z diplomové práce Karla Žáka s názvem Rizikové situace.

[VANAX]

Aha, ona je ešte stále tu...

[Kasz]

Ono neni vlastne jedno, jestli by pedofil nebo ne? Podstatny je, ze selhal.

Jedno je kolečko u trakaře. Protože pedofil nebyl, znamená to, že se zneužívání odehrávalo podle poněkud jiného scénáře, než jaký je přece jenom u těch pedofilů, kteří selžou, o něco obvyklejší. Protože pedofil obvykle nejde přes odpor dítěte.

No a rozdíl v tom přece jenom je, i u soudu.

[Kuba]

Rozdíl je pro většinu z nás asi především v tom, že vždycky když se objeví zpráva takového ražení, má spousta lidí tendenci začít nadávat na pedofily. A to na všechny, včetně těch, kteří dítě nikdy nezneužili. Čili proto ta snaha zdůrazňovat, že se v nějakém konkrétním případě nejednalo o pedofila, případně říkat, že většinu těchto případů nemají na svědomí pedofilové.

Jinak u soudu to nutně rozdíl být nemusí, protože pokud by to byl jakýkoliv jiný deviant, například sexuální agresor, tak by se mu jeho deviace brala jako polehčující okolnost úplně stejně, jako kdyby to byl pedofil. A stejně by mu měla být i nařízena ochranná léčba. Rozdíl je tedy spíš mezi deviatní pachatel a "normální" pachatel, než mezi pedofilní pachatel a jakýkoliv jiný pachatel.

Pedofilové skutečně obvykle nejdou přes odpor dítěte a lze napsat i další obecné charakteristiky (pedofilové nezneužívají vlastní děti apod.), ale zase to taky nelze paušalizovat. I nějaký pedofil se může chovat naprosto jako zlé bezcharakterní hovada a "nepedofil" se může chovat k dítěti hezky a mít ho rád. Ale to nevyvrací, že většinou to nejspíš bude tak, jak píše Kasz (nicméně, moji terapeuti by podotkli, že zneužívání probíhající v rámci blízkého vztahu dospělého s dítětem může být ještě horší než násilné zneužívání/týrání, protože dítě má pachatele, který se k němu jinak chová hezky, rádo a tím víc mu může zneužívání převrátit hodnoty a udělat v hlavě zmatek, než když ho bude někdo prostě jen týrat a bude to "čisté zlo").