Tak v tomto článku na Novinkách píšou statistiku jasně:
Děti většinou nezneužijí pedofilové, ale „normální“ lidé (Novinky.cz)
Novinky.cz píše:Z analýzy pravomocných rozsudků v případech znásilnění za loňský rok prokázala, že v 89 procentech případů se skutečně jednalo o nedeviantní osoby. Znalci v těchto případech dospěli k závěru, že šlo o lidi s běžnou sexualitou.
Dále, jak píše Jirka, tak ten rozpor v tom americkém DSM-V tam je, i Berlin se ptá, kam tedy zařadit člověka, který "nejedná" na základě svých sexuálních nutkání ve smyslu obtěžování dětí nebo sledování dětské pornografie:
Fred S. Berlin píše:Mnoho lidí ve společnosti pravděpodobně přirovná pedofilii k obtěžování dětí. Nejsou stejné. Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, páté vydání (DSM-5), může nechtěně přispívat k mylné představě, že jsou stejné, …
(…)
Současná kritéria pro diagnostiku pedofilní poruchy zařazují některé osoby, které nikdy neobtěžovaly dítě, do stejné diagnostické kategorie jako ty, které tak učinily.
A píše též o tom, že bylo chybou z komentáře k DSM-V vypustit na základě tlaku veřejnosti pojem "pedofilní sexuální orientace":
Fred S Berlin píše:Tváří v tvář významné kritice jejího zařazení do DSM-5 vyhlásila Americká psychiatrická asociace (APA) svůj úmysl odstranit z diagnostické příručky pojem pedofilní sexuální orientace. Odstranit tento výraz v reakci na kritiku veřejnosti by byla chyba. Prožívání pokračujících sexuálních přitažlivosti k předpubertálním dětem je v podstatě formou sexuální orientace a je třeba uznat, že realita může pomoci odlišit duševní složení, které je pedofilii vlastní, od činů pohlavního zneužívání dětí.
Kdyby někoho zajímalo originální znění, a tedy i samotný zdroj výše uvedených tvrzení, samozřejmě přikládám:
Pedophilia and DSM-5: The Importance of Clearly Defining the Nature of a Pedophilic Disorder
S Berlinem kompletně souhlasím, pedofilie je sexuální orientace a klasifikovat pedofilii jinak je v podstatě jen ústupkem ("lhaním") veřejnosti, aby na základě svých předsudků odborníky neukamenovala. Je to strach "z pravdy", který obchází nejen nás, kdy se bojíme, aby někdo nepřišel na to, že nás přitahují děti (protože mnohým z nás by takové veřejné sdělení zřejmě značným způsobem zkomplikovalo život), ale strach, který obchází i odborníky, kteří se bojí nahlas říct, že je to jinak, protože i oni by byli pod "palbou" veřejnosti.
Někteří se nebojí, třeba
soudkyně Křikavová v "Plyšákově rozsudku" používala výhradně pojem
pedofilní orientace, stejně tak
Martin Fafejta ve svém odborném článku o výzkumu mezi členy naší komunity už v nadpisu použil pojem
pedofilní orientace.
Klobouk dolů a velké díky patří všem, kteří tím vlastně dali najevo, že pochopili, o čem je pedofilie. Je o celoživotní přitažlivosti k dětem. A celoživotní přitažlivost není nic jiného než sexuální orientace.