Ve vlaku, v práci, u lékaře, na táboře. Sexuální obtěžování zažívají především dívky již ve velmi mladém věku, často se s ním přitom setkají na místech, kde by jej člověk nečekal a kterým se nemohou vyhnout. „Nechtěla jsem to říct ani manželovi, útočník mě dostal psychicky přesně tam, kam chtěl,“ svěřila se jedna z obětí.
„Je toho spousta.“ „Obtěžovaná jsem byla asi tisíckrát.“ „Tenhle typ zážitků má skoro každá ženská, bohužel většinou ne jen jeden.“
To jsou některé z odpovědí, které redakce iDNES.cz dostala od čtenářek a čtenářů po vydání článku o sexuálním obtěžování na vysoké škole. V dotazníku, který redakce spustila minulý pátek, se se svými zážitky svěřila řada žen, v menší míře pak také někteří muži.
Opilý muž v baru, co mi ‚někam‘ sáhne, je daleko menší problém než ti prevíti, co zneužívají svoji moc.
Tento článek je součástí exkluzivního obsahu iDNES Premium
Dost mě překvapila některá ta čísla. Z 12 tisíc případů ročně nahlášeno jen 600. Z těch 600 pouze 2 procenta skončí odsouzením. Jak těm obětem dodat odvahu, aby to hlísily?
O sexuálním násilí (ať už vůči dětem, nebo dospělým) je třeba mluvit. Jistě je důležité preventivně pracovat s potencionální obětí v sexuální výchově, dodávat oětem odvahu skutek nahlásit atd. Hodně se ale zapomíná na práci s potencionálním pachatelem. Bohužel nevím o žádné organizaci, či projektu, který by pracoval s pachateli, ať už těmi, co něco spáchali, nebo těmi, co by mohli spáchat. V tom je snad jen Parafilik jedinou výjimkou.
Pedofilie mi něco vzala, ale mnohem více dala. To, co mi vzala, bez toho se obejdu. To, co mi dala, už bych nikdy nechtěl ztratit.
Jak těm obětem dodat odvahu, aby to hlísily?