Ahoj, jsem tu nová
a ráda bych se vám také představila. S některými jsem se už potkala na chatu a tedy o mně už něco málo vědí. Pro zbytek je tu tento příspěvek 
Nejsem zas tak výřečná, ale ukecaná být umím - hlavně když přijde na téma které mě moc baví. Nechci napsat slohovku, ale jak se znám možná se tak stane 
ať tak či onak přeji vám příjemné počteníčko...Začnu raději takto: Jsem ženského rodu (spíš dívka) a líbí se mi jak chlapečci tak holčičky. Holčičky trochu víc* Tak od 4 do 12ti let u obou pohlaví. Taktéž vyspělé osoby do 30ti let nebo krátce přes 30. Ale když to porovnám s dětmi, výsledek je vcelku jasný. Děti mě po fyzické i psychické
a estetické stránce přijdou mnohem přitažlivější, zajímavější a krásnější a když se nad tím zamyslím, už jako mladší jsem více inklinovala k dětem. Myslím tím, že jsem byla ráda v jejich přítomnosti, hrála si s nimi...ne proto, jak se moje okolí mnohdy mylně domnívalo, že bych byla zaostalejší, níbrž proto, že mě trávení času s dětmi velmi vnitřně naplňovalo. Možná to sami znáte - pokud jste s dětmi tak jakoby se zastavil svět, nevnímáte čas a že máte třeba něco někam vyřídit. V mém případě se to týká hlavně zapomínání na domácí úkoly
To, že bych mohla být na děti, jsem si uvědomila tak nějak mimochodem.
Jistý čas jsem brouzdala po internetu a hledala si více informací právě o pedofilii. Okolnosti, které mě k tomu vedly byly takové, že mi vadilo, jak se moje okolí o takových lidech vyjadřuje. Dalo by se říct, že jsem si to už tehdy brala dost osobně (avšak podvědomě). Přišlo mi absurdní tvrzení, že pedofil je automaticky brutální sadista nebo psychopat (právě tohle z těch názorů totiž vyplývalo), protože to by pak znamenalo, že i každý "normál" je sadista. Stejné měřítko, ale samozřejmě hloupost tak to není! Jsem jinak velmi tolerantní, nebo spíš dostatečně rozumná a otevřená - tedy alespoň si to myslím a snažím se podle toho jednat.
Když jsem ale zkoušela své okolí přesvědčit a otevřít mu tiskem a řečmi zaslepené oči, nepřímo mě odsoudilo, že jsem se s pedofily spolčila. Tak jsem si řekla, že to chce ještě více informací a důkazů, potvrzení. Při tomto brouzdání jsem narazila také na ČEPEK, který mi pomohl se v sobě ještě lépe vyznat. Hlavně vaše citlivé a moudré poezie a podmanivé osobní zpovědi, ve kterých jsem se více méně našla. Krátce po objevení komunity přišel onen zlom, kdy jsem se zakoukala do jedné asi 9ti leté holčičky. Byla to moc hezká blondýnka. Tehdy mi to přišlo velmi matoucí a připadala jsem si zvláštně, ale myšlenky na ni mě hřály u srdce. I když asi po 2 měsících zakoukanost ustoupila - stále jsem ji chovala v paměti
...na to nezapomenu. Byl to pro mě jasný signal, že jsem se v sobě nemýlila, že jsem opravdu pedofilka.Jsou tu ale dvě věci, které mi stále vrtají hlavou... Jednou z nich je průběh mého coming outu (myslím ten vnitřní - ten vnější byl divočejší). Obecně (i v případě, kdy bych nebyla na děti) nevnímám pedofilii jako něco zvráceného a špatného. Ani nesouhlasím s tím, že pedofil či pedofilka se díky své "nemoci" musí jít léčit nebo vykastrovat - to myslím ani u žen/dívek nejde, ne? Většina pedofilně orientovaných lidí se se svou preferencí zpočátku špatně smiřuje a někteří si ji nepřiznají vůbec. U mě to bylo o dost jinačí. Přiznala jsem si ji v pohodě a nic si nezazlívala. Ani jsem z toho neměla žádné psychické obtíže a jiné úzkosti. Možná je to tím, že jsem dívka, možná sebekontrolou?...nevím. Ta druhá věc je fakt, že se mi některé děti, byť jsou velmi pohledné a spadají do mého preferáče, vůbec nelíbí. Beru je jen jako kamaráda apod., ale nepřitahují mě v erotickém slova smyslu. Možná je to jen dobře...to neumím moc posoudit...Čím to je? Nevíte?
Tak, slohovku už mám za sebou
jen chci dodat pár věcí: velmi se zajímám o literaturu a vše okolo umění, také píšu...vlastně je toho spousta, ale nechce se mi to všechno do kolonky "zájmy" vypisovat. A jsem velmi ráda, že tu s vami můžu být a vřele doufám, že komunita jenom pokvete!Mějte hezký den
,Rosalie
Pro mě byl coming out úleva. Pedofilii jsem přijal okamžitě a pomohlo mi, že můžu nějak pojmenovat odlišnost, kterou jsem u sebe pozoroval.
Že se ti nelíbí pohledné děti, zní ale trochu podezřele.