NÚDZ vyzývá k účasti na výzkumu

Zdravím vás

Nezávazná diskuze o čemkoliv, co se nehodí jinam.
Uživatelský avatar
Rapunzel

Zdravím vás

Nový příspěvek od Rapunzel »

Zdravím vás všechny,
poslední dobou mám pocit, že spousta z nás upadá do depresivních stavů a negací. Jasně, prožíváme celkově těžké období, neustálý lockdown, když Babiš vede stát jako firmu a občany státu snad považuje za zaměstnance státu, kteří budou neustále plnit jeho příkazy, ať jsou jakékoliv. Všem nám z toho už tak trochu hrabe, protože nám nikdo nenabízí žádné světlo na konci tunelu.
Za normálních okolností bych řekla, že přichází jaro, tak bychom měli vypnout ty internety a vyjít ven…tam je taky dobrá grafika a lidi jsou ve 4D. Jenže ono dusit se v rouškách a respirátorech a nesmět se nikde scházet a nikde posedět, zahrát si bowling, zajít do kina…to taky není ono. Takže co děláme? Sedíme ve volném čase na těch internetech. Konkrétně i na tomto webu.

A tady je mi trochu smutno z událostí posledních dní, kdy padly jisté permabany, kterých mi je přese všechno velmi líto, zvláště co se týče Codeho, ke kterému mám osobní pocity. Navíc co se týče mě, nějací chytráci sem vkládají pod mým celým jménem fejkové inzeráty (nejsou zveřejněné, skončili v koši), které ani nejsou vtipné; kdyby se dotyčný snažil aspoň pobavit, když už nic, ale takhle to vypadá, jako by to psal jednobuněčný organismus.

Bohužel se setkávám i s nepříjemnými událostmi osobního charakteru, kdy na mě lidi nejsou moc milí (ano, lidi odsud taky), tak si říkám, jestli má smysl být k sobě hnusní a odporní, nenávistní, rejt a kopat do sebe? Když toho máme už všichni celkově plné zuby, nejen lockdownu, ale i fůry osobních problémů a pocitů? Já vím, na internetu je každý hrdina a za monitorem svého PC se odváží ke křivárnám, za které by v reálu poztrácel zuby…ale možná by to chtělo se trochu zamyslet a vnímat, že za těmi nicky sedí reální lidé a že některé skutečně bolí chování druhých, nezájem, ignorace, v horším případě cílené škození. Se škodiči se budeme sice setkávat neustále, ale sami jimi být nemusíme.

A na závěr báseň o ambivalenci :) :

Řekla jsem: „Navždy Ti budu stát po boku.“
Slunce pak začalo úplně jinak svítit,
Tys křičel něco o tom, ať vypadnu,
musel jsi to přece nějak cítit,
že jsi ten z mých špatných snů.

Vrátil ses zase jako věrná kočka,
ale Tvé drápy mé srdce rozervaly,
láska, ta smrdí jako hnusná močka,
stejně jako nenáviděli,
tak jsme se i milovali.

I když láska…jak se asi chápe?
Spíše taková malá šílenost,
řekla jsem navždy,
takže navždy, chlape,
vždycky jsi byl moje posedlost.