Zpověď o zneužívání, které nebylo zneužíváním

[Kasz]

http://zpovednice.cz/detail.php?statusik=658789&orderby=ide

Takže jak teda (18 let): "Tohle bude asi trochu neobvyklá zpověď, ale doufám, že mi někdo poradí a možná zde najde i jisté ponaučení. Takže, jak začít. Kdysi před pár lety o mě kdosi u soudu odsouhlasil, že jsem byl údajně v dětství (v mých 11ti letech) sexuálně zneužíván jakýmsi pedofilem. Je to však lež, protože jsem nebyl sexuálně zneužíván, nýbrž jsem všechno provozoval zcela dobrovolně. Totiž, mezi mnou a tím člověkem tehdy skutečně probíhali jisté sexuální praktiky, ale jak už říkám, všechno jsem s ním dělal naprosto dobrovolně a naopak se mi to líbilo a stejně tak to cítím i dnes, když jsem už dospěl. Proto odmítám, aby bylo o našem tehdejším vztahu s tím člověkem (včetně vřelého přátelství a dlouhodobé komunikace) hovořeno jako o sexuálním zneužívání. Víte, popravdě řečeno mě to sere. Někteří lidi si prostě myslí, že 100% dětí, které mají s někým sex to dělají nedobrovolně, popřípadě z toho nemohou mít rozum. Jsou snad všichni v 11ti letech nemyslící bytosti bez mozku a bez nároku na svobodné rozhodnutí, kteří nevědí co chtějí? Já jsem v tom věku rozhodně věděl co chci a co ne. Ale to je jedno, stejně se mnou nebudete souhlasit a asi to ani nepochopíte. Pravda je ale taková, že to ten chudák, který by nikdy nikomu neublížil pěkně slíznul (já na něj nic nenabonzoval ale přesto se to dozvěděli) a prostě ho kvůli tomu, že mě údajně zneužíval označili za nějakého násilného pedofila a zavřeli ho do kriminálu. I moji rodiče na tom měli svůj podíl a taky jsem si to s nimi už vyříkal. Můj názor byl všem těm lidem úplně u pr**** a je asi i teď. Ve skutečnosti ten o kom mluvím byl moc hodný člověk, který si to vážně nezasloužil. Dozvěděl jsem se, že ho až teď pustili konečně na svobodu a tak jsem se rozhodl, že bych ho vyhledal a nějak se mu omluvil, i když to asi není to pravé slovo, protože jsem mu sám nechtěl uškodit, ale stejně bych to chtěl udělat a taky mu dát najevo, že pořád stojím při něm. Samozřejmě odsuzuju, pokud někdo někoho zneužívá násilně a proti jeho vůli, ale taky si myslím, že každý člověk a to i v 11ti letech by měl mít právo na svůj vlastní názor a nebýt přehlížen jako kus hadru sprominutím. A to bych mu chtěl taky říct, myslíte, že by mu to mohlo aspoň nějak pomoct, když bych toho člověka zase vyhledal? Já věřím, že ano."

Framikoin: "Mě když bylo 12, tak mě sexuálně zneužíval bratranec 17. Ale nebylo to sexuální zneužívání. Prostě mě lízal a poprvé jsem dosáhla orgasmu. Dělali jsme to až do mých 14 let. Moc se mi to líbilo, bylo to příjemný. Chtěl po mně na oplátku udělat rukou a později pusou. Nepřišlo mi to divný. Vždycky jsem se těšila na orgasmus. Teď je mi 16 a někdy si s ním o tom povídám a nepřijde mi to divný. Moc mu za to děkuju. Když jsem pak měla přítele, tak jsem už všechno uměla a při sexu si i řekla, co mám ráda. Určitě moje kámošky si při sexu neřekly, co mají rády a při kouření třeba i klukovi ublížily nebo ho neudělaly. Podle mě to je OK."

[Kuba]

Předně děkuji za zajímavou citaci. Potom u sebe vnímám jistou skepsi, nakolik jsou oba citované texty autentické, byť řada z nás jim určitě bude chtít zcela věřit už jen proto, že se jim prosté líbí co je tam napsáno, jenže víme, jak to na internetu často chodí... Navzdory tomu (a možná právě i proto) bych si s tím člověkem, co to psal, docela rád promluvil, případně s ním udělal třeba rozhovor pro stránky. Tak nějak ale nečekám, že na to dojde (jdu zkusit do diskuse pod článkem napsat svůj mail, jestli to k něčemu povede...).

[Tony]

První, co mě napadá u toho prvního příspěvku, jestli si ho nevymyslel někdo, kdo si spíš přeje, aby to byla pravda. Věřím, že se najdou děti, které by se na "zneužívání" i s odstupem dívaly podobně, ale záleží na konkrétním případu a vztahu mezi těmi lidmi. Určitě to nepůjde zobecňovat. To už bych věřil spíš tomu druhému příspěvku (další jsem nečetl).

[Kuba]

Tak jsem tam napsal reakci (snad není proti nějakým tamním pravidlům zveřejnit email):

Ahoj, napsal jsi zajímavý příběh a musím říct, že mě hodně zaujal. K tvé otázce, pokud je to tak, jak píšeš (promiň mi prosím jistou skepsi, internet je plný podvodníků), jsem přesvědčen, že onoho muže jistě potěší, pokud se mu ozveš. Dost možná sám touží tě kontaktovat, ale bojí se, neví jak se k celé věci stavíš a má strach, že bys o opětovný kontakt s ním neměl nejmenší zájem. Čili, neváhej a dej mu vědět, jsem přesvědčen, že ho to moc potěší (a to ti doporučuji mimochodem jako člověk, který je také pedofil).

Dovolím si ale i reagovat na pár věcí, co jsi psal. Například pohlavní zneužívání je charakterizováno zákonem a jedná se o zneužívání, i pokud je ze strany dítěte dobrovolné (to potom může být bráno jako polehčující okolnost pro pachatele), dotyčný muž věděl, že dělá něco nezákonného a že za to může nést důsledky, což se nakonec taky stalo. I pokud to bylo z tvé strany dobrovolné, on porušil zákony a udělal velkou chybu a špatnou věc, protože mnohdy i dobrovolné sexuální kontakty dospělých s dětmi mají na děti později negativní vliv (nechci strašit, ale ten se může dostavit i později, než v osmnácti letech) - tohle si měl uvědomit a raději být "pouze" tvůj kamarád, aspoň by ho později nezavřeli a on ti mohl pomáhat např. i v době tvého dospívání. Tím ho nechci vyloženě odsuzovat, jen mám potřebu korigovat tvůj až příliš pozitivní postoj vůči němu, protože přestože ho máš rád, on se podle mě k tobě nechoval správně (tím, že překročil zákonné hranice).

Každopádně, tvůj příběh mě skutečně zaujal a pokud bys to chtěl blíže probrat, případně i někdo jiný si chtěl více popovídat o tomto tématu, budu rád, pokud mi napíšete na flarnytryl(zavinac)gmail.com

[MR_Xguard]

Kubo, děkuji. já se většinou snažím odpovědět, ale naneštěstí mám asi roupy nebo co a první, co mě napadne, je porpagovat informace o pedofilii. Naštěstí máme Tebe Děkuji Ti.

[Kasz]

Podle mne je tohle fake, podvod, kteri pisou pedofile, kteri se snazi o legalizaci sexualnych aktivit s detmi. Stejne jako treba na strance NAMBLA. Takovi podvody vyuzivaji pro svoji propagandu.

Stejně jako to může být podvod, to může být i pravdou. Ne nadarmo ve výzkumech Weisse o sexuálním zneužívání se vyskytuje určité, byť sice malé, procento lidí, kteří zkušenost se "zneužitím v dětství" (přesněji zkušenost se sexuálním kontaktem s osobou nad zákonnou věkovou hranicí) zpětně i v dospělosti hodnotí pozitivně. To jsou fakta. Lidí a jejich životních příběhů je tolik, že klidně mohou být ty dvě "zpovědi" pravdivé.

[StrangerByNight]

Docela by mě zajímal psychologický profil lidí, kteří své vlastní sexuální "zneužívání" v dospělosti vnímají neutrálně nebo dokonce pozitivně. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby většina z nich byli lidé podezíraví vůči formálním i morálním elitám, pochybující o smyslu restriktivních kulturních zvyklostí a dogmat, které většině společností připadají samozřejmé a nezpochybnitelné, a mimořádně odolní vůči brainwashingu.

Nakonec kdo ví, nakolik zpětná svědectví lidí, kteří se v dětství stali "obětmi sexuálního zneužití", odpovídají tomu, jak to cítili v době, kdy k onomu "zneužívání" docházelo. Určitě se najdou takoví, kterým to "zneužívání" nepříjemné nebylo, ale postupem času podlehli tlaku okolí (ať už přímo, pokud se např. jejich případ dostal před soud, nebo nepřímo tím, že "když všichni říkají, že mě to negativně poznamenalo na celý život, tak na tom něco pravdy bude") a svůj názor přehodnotili. Na druhou stranu se určitě najdou i takoví, kterým to "zneužívání" nepříjemné bylo, ale později začali pochybovat o tom, jestli když jim vláda, média a koneckonců i lidé v jejich okolí už tolikrát lhali v jiných věcech, jestli jim náhodou nelžou i v tomhle. Dal bych však ruku do ohně za to, že těch prvně jmenovaných je mnohem víc.

Podle mne je tohle fake, podvod, kteri pisou pedofile, kteri se snazi o legalizaci sexualnych aktivit s detmi. Stejne jako treba na strance NAMBLA. Takovi podvody vyuzivaji pro svoji propagandu.

Pedofilové pro svoji propagandu využívají stránky NAMBLA, o kterých 99,9% lidí v životě neslyšelo. Pedofilobijci pro svoji propagandu využívají nejsledovanější televizní kanál a nejčtenější bulvární noviny. A teď co je horší...

[simgiran]

Pedofilové pro svoji propagandu využívají stránky NAMBLA, o kterých 99,9% lidí v životě neslyšelo.

99,9%? Ja bych rekla, ze o tom slyselo uz hodne lidi.

hm, já o nich asi neslyšel, co je to za stránky?

[StrangerByNight]

NAMBLA (North American Man/Boy Love Association) je skomírající hnutí za dekriminalizaci sexuálních aktivit mezi muži a nedospělými chlapci. Na přelomu 70. a 80. let se jeho stoupenci párkrát objevili se svými transparenty na akcích typu Queer Parade, dneska po nich ani pes neštěkne a kromě svých stránek, které nikde nemají reklamu a na které nezavítá nikdo, kdo stránky podobných hnutí aktivně nevyhledává, se nijak neprojevují.

[Kuba]

NAMBLA je docela hodně známá organizace, její činnost byla parodována například i v populárních pořadech, jako je např. South Park, což o její známosti hodně svědčí. Navíc dřív bývala hodně aktivní, dnes již je skutečně ve velkém útlumu nebo snad dokonce úplně zrušená. Vzhledem k tomu, že propagovali v mnoha ohledech něco jiného než my, můžeme za to možná být i rádi a litovat toho, že se dříve tolik proslavili. Nicméně, různé názory budou existovat vždy.

Kdo by se chtěl o NAMBLE dozvědět víc, doporučuji skvělý Danův článek: NAMBLA, organizace která sdružovala chlapce a boylovery

Zájemci o tom, jak se to má obecně s následky pohlavního zneužívání mohou nahlédnout (při znalosti anglického jazyka) například na rozsáhlou metaanalýzu Rinda, Tromovitche a Bausermana, jen raději zopakuji, že samotná skutečnost, že pohlavní zneužívání mnohdy mívá negativní následky (a je jedno, jestli je způsobuje samotný akt zneužití nebo pozdější vlivy) je rozhodně plně dostačující důvod, aby se nikdo zneužívání dětí nedopouštěl, protože nehledě na okolnostech tam vždy je možnost, že to dítěti ublíží. A to přeci nechceme, ne?

[Jednorozec]

Asi jsem analfabet, o stránkách NAMBLA taky slyším prvně.

Btw. Pojem může uškodit je sám o sobě problematický, proto často, zcela nekorektně, někteří "pedobijci" tvrdí, že každé zneužití ublíží. Ono totiž už pohá pochybnost pro zákonodárce znamená, že nelze automaticky čin odsoudit a museli by posuzovat jestli k tomu skutečně došlo.....

Řekněme, že je velmi vysoká pravděpodobnost ublížení, protože jinak bychom museli zakázat i jízdu autem, na kole atd...

[Kuba]

Tak to je už jen trochu zbytečné slovíčkaření, snad každému dojde, že spíše dítěti ublíží pohlavní zneužití než někomu jízda autem - pokud to tedy nebude jízda rychlostí 200km/h po dálnici v protisměru s třemi promile alkoholu v krvi.

[Sh.]

Ahoj.

Je mi necelých dvacet let a byla jsem zneužívané dítě. Trochu mne mrazí, když si pročítám fórum a vidím třeba od některých z vás takovou touhu po "posouvání hranic", někdy omlouvané tím, že dítěti to neškodí. Mrazí mě z toho, protože ten můj pedofil to asi měl podobně. Šel na to pomalu. Pořád se mě ptal, jestli je mi to příjemné. Jestli to nebolí. Chtěl, abych mu dávala pusu. Myslím, že mě měl opravdu rád. Bylo mi jedenáct. Už tehdy jsem ho někdy zvládla přechytračit a psala třeba pravopisně líp než on. Myslím, že byl jednodušší: říkám si, že stejně jako někteří z vás si mohl myslet, že mi neubližuje. Takhle ho omlouvám.

Když na něj přišli kvůli jiným holkám, zapírala jsem. "Kryla" jsem ho. Lhala jsem u výslechu. Po prvním mém vykrucování policejní vyšetřovatelka totiž mému tátovi řekla, že tak se pozná slušná rodina, že utne kontakt s nebezpečnou osobou dřív, než k něčemu skutečně dojde.

Osm let o tomhle koutu mé duše nikdo nevěděl. Já o něm věděla, ale cítila jsem to asi stejně, jako že vím, kdy jsem se naučila plavat. Bez emocí. V patnácti jsem začala randit, v sedmnácti jsem prozkoumávala s přítelem sexuální začátky, poprvé jsem se milovala už se svým současným partnerem v čerstvých osmnácti. Žádná promiskuita ani naopak žádný blok. Úplně normální sexuální vývoj. Příteli jsem o tom řekla někdy minulou zimu. Jen tak aby o mně všecko věděl, po sledování filmu Spotlight. Myslela jsem si, že se mi nějaká psychologická magie traumatu vyhnula.

Nevyhnula. Udeřila na podzim v plné síle. Vždycky jsem byla psychicky vyrovnaná holka a najednou jsem se dostávala do stavů, které bych už nikdy nechtěla zažít. Nejvíc se miů2 ale vybavuje chvíle, kdy jsem čekala na dálkový autobus domů, přešlapovala jsem na nástupišti plném lidí a snažila se nekřičet a nebrečet, zatímco jsem četla tohle vlákno. Čert vem, že je šest let staré. Jaký hrozný vztek jsem ucítila, když jsem četla příspěvek od StrangerByNight, který se mě snaží přesvědčit, že to kvůli tlaku okolí se už několik měsíců cítím mizerně.

Ne. Je to kvůli tomu, že jsem si uvědomila. Došlo mi, že jsem byla malá bezbranná nevinná a že on zneužil svojí mocenské pozice pro svoje vlastní uspokojení. Že to udělal i jiným holkám, některé z nich to poznamenalo mnohem víc než mě. Došlo mi že mu působilo uspokojení sahat na moje malý předpubertální tělo a že mu bylo nástrojem. Žádný dítě by to nemělo vědět. Skutečně. Je to fakt hrozně špatnej pocit. Neříkejte to svým holčičkám ve svém okolí, které máte rádi a jste počestnější než "ten můj", ani v dospělosti. Nechtějí to vědět. Vím, že je to těžký, vím, že chcete sdílet, ale sdílejte prosím tady a mezi svými blízkými. Ne se svými holčičkami. Ubližuje jim to. Moc.

A víte co? Nikdy jsem mu neřekla, ať to nedělá. Neprovokovala jsem ho, to určitě ne, ale prostě jsem tam byla. Odpovídala na otázky. Jo, to je příjemný. Tohle trošku bolí. Už dobrý. Tohle je zase příjemný. Donutil mě tím myslet si, že jsem dobrovolnou součástí, že je to něco, co "my děláme", ne co "on mi dělá". Ale já nemohla nic dělat s tím, aby to nebylo příjemný. Tak prostě biologicky funguje lidské tělo. Kdyby mě nechtěl manipulovat, kdyby mu tak moc šlo o moje prožitky, ptal by se jinak. "Chceš, abych ti tohle dělal?" Tímhle odporným alibismem zaprvé dosáhl toho, že jsem v jeho prospěch lhala při vyšetřování (styděla jsem se, jako by to byl můj zločin), a zadruhé toho, že ze všeho nejvíc dnes bojuju s výčitkami vůči sobě. Že jsem nic neudělala. Že jsem se mu nebránila, že jsem ho nepráskla, že jsem aspoň prostě nevypovídala, když přišli až k nám domů.

To, že je to děvčátku příjemný, to jak se cítí v době zneužívání, vůbec neznamená nic. Prostě to nedělejte. Prosím. Svým mlčením jsem nezvládla uchránit před svým pedofilem ty děti po mně. Chtěla bych teď uchránit aspoň ty, které se můžou stát i vašimi oběťmi, aniž byste si připustili, že jste viníky.

[Marco Freeman]

Milá Sh.,

kdybys byla registrovanou uživatelkou, neváhal bych ti na tvůj příspěvek udělit poděkování. Jelikož jsi však návštěvník, poděkování ti k příspěvku udělit nelze. To nic nemění na tom, že za takový příspěvek je třeba poděkovat jinou cestou - třeba takto, slovně. Děkuji ti za něj.

Takové příběhy mnohdy dokážou otevřít některým pedofilům oči. Ať už těm, kteří váhají, nakolik dobrovolné sexuální interakce dětem mohou či nemohou ublížit, těm, kteří by se dobrovolným sexuálním interakcím s dítětem třeba nebránili, i když dosud naštěstí neměli možnost něco v tomto směru podniknout, nebo možná i těm, kteří už učinili něco špatného a nyní mají možnost k uvědomění, že je třeba v tom nepokračovat. A i těm pedofilům, kteří ví, že i dobrovolná sexuální interakce s dítětem může ublížit, je tento příběh k užitku - připomene jim ty důležité věci, které už ví. Je dobré mluvit o tom, co se stalo a co se děje, aby to lidé mohli najít a zjistit.

To, co se ti stalo, mi je skutečně líto. Každý takový příběh mě svým způsobem zasáhne. A jde i o to, o čem píšeš - že ti to neublížilo kvůli tomu, jaká je společnost, ale že tě to zranilo už jen tím, že se to stalo. Když přijde na chat nováček, snažíme se mu z tohoto důvodu vštěpit, že i dobrovolné sexuální styky s dětmi jsou špatné. A já nejčastěji dodávám, že i když se to dítěti líbí, časem může dojít na jiný názor. Ať už o rok později, o pět či o deset let. A teprve pak to může začít pořádně bolet.

Druhá věc, která mě zasáhla, je to, že píšeš, že si myslíš, že tě skutečně mohl mít rád. Pokud někomu ublíží někdo náhodný či nepřítel, určitě to bolí, ale zajisté se to nevyrovná bolesti, když si uvědomíme, že nám ublížil někdo, koho jsme považovali za svého přítele.

Myslím, že je důležité, aby sis to srovnala sama v sobě. Cítím z tvého příspěvku, že jsi na sebe naštvaná, protože si myslíš, že jsi měla jednat jinak. Bránit se, "prásknout ho", nekrýt ho před policií, případně nesouhlasit odpověďmi s tím, co dělal. Je důležité, abys věděla, že tehdy jsi byla dítě. A on tě svým konáním zavedl na cestu, kde mají být jen dospělí, kteří většinou dokážou říct "ne", kteří většinou ví, co jaké náznaky znamenají. Pamatuj si, prosím, jednu věc: Ať se stalo cokoliv, nemůžeš z toho vinit sebe. Viníkem je on. To, že ses bála o tom mluvit, a to, že jsi se mu podvolila či ho chránila, protože jsi ho měla ráda, je přirozeným chováním dítěte. Nikdo po tobě nemohl chtít, abys byla schopná v tom věku přemýšlet jako dospělá. A tady mi dovol zdůraznit, že i dospělí lidé mají problém přiznat něco, co se jim děje, protože se bojí nebo chtějí chránit druhé.

A ty jsi nebyla povinná ostatní chránit svou výpovědí, to ty jsi měla být tím, kdo měl být ochraňován. Pokud bys vypovídala a pomohla zachránit ostatní, bylo by to dobře. Ale jestliže ses tehdy rozhodla mlčet, není možné ti to vyčítat, už jen proto, že tehdy jsi byla ještě malá dívka, vyděšená, zmatená a možná i vnitřně zrazená či ztracená. A pokud v té době či po té době ublížil jiným dětem, opět je za to odpovědný jen on sám, nikoliv ty. Je důležité, abys to věděla.

Ještě jednou ti moc děkuji za příspěvek. Kdyby sis o tom někdy chtěla trochu víc promluvit, nějak víc se třeba "vykecat", klidně můžeš napsat. Ať už sem, nebo třeba na můj email. O špatných pocitech je dobré mluvit, protože se stává, že pak bolest trochu poleví.

Měj se hezky a do života už ti přeji jen vše dobré,

[Sh.]

:-) Děkuji za všechna milá slova.

Myslím, že důležitá je ta dichotomie v pocitech dítěte. Já věděla, že je to špatné, asi bych to i dovedla pojmenovat jako zneužívání, a cítila jsem to negativně. Zároveň samozřejmě i dítě může být vzrušené - myslím teď fyzicky, bez ohledu na nějaký vztah. To jsem se ale naučila rozlišovat až teď. Můj pedofil se mě zeptal, jestli je mi to příjemné. Nechala jsem ho, aby mi naimplantoval myšlenku, že je-li mi to fyzicky příjemné, chci to. Nechtěla jsem.

Ke vztahu: ten člověk byl pro mě zajímavý - bral nás s bráchou dělat nějaké sporty, plavat, cvičit pejsky nebo třeba na lyže. Spousta nových podnětů pro zvědavou jedenáctiletou cácorku. Ale poté, co jsme utli kontakty, mi nikdy nechyběl. Ani si nedovedu vybavit, že bych se na něj někdy extra těšila. Pamatuju si, jak chtěl, abych mu dala pusu - "ale ne takhle, víc" - a mně to bylo nechutný. Tedy neuvědomuju si, že bych ho chránila kvůli nějaké lásce. Ani mě to kvůli tomu, že bych ho měla ráda, nezasáhlo víc, že mi ubližoval. Chtěla jsem tím říct, že on mi asi ublížit nechtěl. Stejně jako si to myslím o drtivé většině lidí, kteří diskutují zde na vašem fóru. Přesto někdy ublíží. Ne, že by se neudrželi, ale že sebe přesvědčí, že to není ublížení. Ale tím se to "neodestane", žejo. Přijde mi hodně důležité to zdůraznit.

Taky si racionálně uvědomuju, že vinu nenesu. Nyní docházím na psychoterapii, kde mi, věřím, pomohou nasměrovat se správným směrem k tomu, abych se s tím definitivně poprala. Dokud mám čas se starat primárně o sebe - než budu mít zase svoje děti :-)

Ještě chci říct, že oceňuju tohle fórum i web okolo. Je to co do osvěty smysluplná činnost - jak pro pedofily, kteří třeba moc nevědí, co se sebou, tak pro běžnou populaci, která si myslí, že se dá pedofilie vyléčit. Děláte tu dobrou věc :-)