Potřebujete pomoci? Trápíte se a nevíte si rady? Vyzkoušejte kontaktní terapii či online krizovou intervenci na PARAFILIK.CZ

Děti na sítích často obtěžují spolužáci. Rozdíl mezi srandou a agresí je malý, říkají dívky, které s kyber... (iHNed.cz)

Diskuze o problematice dětí.
Uživatelský avatar
Cykle02
Člen skupiny ČEPEK
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 2
ve věku do: 12
Výkřik do tmy: Nevěřím těm co nevěří na Ježíška.
Příspěvky: 2466
Dal: 383 poděkování
Dostal: 1141 poděkování

Děti na sítích často obtěžují spolužáci. Rozdíl mezi srandou a agresí je malý, říkají dívky, které s kyber... (iHNed.cz)

Nový příspěvek od Cykle02 »


Začalo to naprosto nevinně: Simona, Kiana a jejich třetí kamarádka se na školních záchodech převlékaly za Mikuláše, čerta a anděla a vyfotily se u toho.

Fotku, kde jsou holky rozhodně oblečenější, než kdyby byly v plavkách, ale jsou jim vidět podprsenky, si dala ta třetí z nich bez souhlasu ostatních jako profilový obrázek na Instagram...

Kluci z jejich školy, která se zaměřuje i na IT obor, fotku dokázali stáhnout a začali si ji s ostatními žáky přeposílat, až ji studenti ukázali učitelům. V tu chvíli se o tom dozvěděly i dívky, jejichž rodiče si pozval ředitel školy na schůzku. Na facebookové stránce školy, kde každý může anonymně napsat, co ho trápí, se na to téma spustila lavina komentářů, že jsou to školní děvky, kurvy a že by měly jít s kluky za keřík. "Už tak jsem měla nízké sebevědomí, a když jsem o sobě denně četla, že jsem kurva, začala jsem tomu věřit," říká Kiana, která musela vyhledat psychologa a poté i psychiatra. "Nikdy by mě nenapadlo, že lidi, které ve škole normálně potkávám, můžou být takhle agresivní na internetu," dodává. Po této zkušenosti si se Simonou řekly, že budou pomáhat ostatním, aby se jim nestalo něco podobného, a tak vznikl projekt Anti. Sdílejí svůj příběh na školách a dělají semináře o kyberšikaně a o tom, jak s ní bojovat. Koronavirus zavřel děti a studenty doma a do kyberprostoru. Jen málokdo z nich ale ví, jak se v něm chovat. "Hranice mezi legrací a šikanou je hrozně tenká," říká v rozhovoru pro HN Simona a s Kianou se shodují, že rodiče mají ve vedení dětí kyberprostorem zásadní roli.

Na vašich stránkách Anticyber.cz píšete, že polovina dětí se setkala s nějakou formou kyberšikany. Opravdu je to číslo tak vysoké? A o jaké formy jde?

Kiana: Podle statistik to tak opravdu je a jedná se většinou o vydírání a šikanu na sociálních sítích. Děti se často setkávají s různým ponižováním, ztrapňováním a vulgárními narážkami přes internet. Často jim říkají například, že jsou obézní nebo že mají předkus nebo třeba špatně mluví. To je asi nejčastější.

Bývají to tedy lidé, kteří je znají, když vědí, jak vypadají nebo že ráčkují?

Simona: Ano. Pokud to není fakeový profil, za kterým se schovává nějaký agresor, je šikana a kyberšikana nejčastější ve školním prostředí, takže většinou je to někdo, koho oběť zná.

Popichování a posmívání bylo ve školách vždycky. Na internetu mi ale urážky přijdou agresivnější. Je to tak, nebo se mi to jen zdá, protože jsem už ze školy nějakou dobu...?

Kiana: I já je vnímám jako agresivnější. Viděla jsem to, když jsem chodila na základní školu a i teď u mých mladších sourozenců. Děti dnes dokážou být opravdu zlé. Nevím, jestli je to něco, co vidí u rodičů, nebo jestli agresorů přibývá, protože, jak říkají psychologové, jsou to většinou lidé, kteří mají sami se sebou problém nebo vyrůstají ve špatném rodinném zázemí, a tím pádem mají hranici postavenou někde jinde. Podle mě ale dnes mají děti jeden velký problém a to je, že si neuvědomují hranici mezi legrací a kyberšikanou. Jsou to přece jen děti a mohou něco říct nebo napsat a nepřemýšlí nad tím tolik, kolik by měly... Proto si myslím, že by se měla dodržovat věková hranice na sociálních sítích. Je tam z nějakého důvodu. Do nějakého věku dítě zkrátka není dostatečně vyspělé na to, aby si uvědomovalo, co sociální sítě obnáší, co mohou způsobit a jak je mohou poškodit i do budoucna. Protože dnes je naprosto obvyklé, že si vás učitel nebo budoucí šéf na sítích hledá.

Je nějaká poučka, jak si uvědomit, že tady už končí legrace a můžu už někomu ublížit?

Simona: Určitě. Hranice mezi legrací a šikanou je ale hrozně tenká. My se dětí třeba ptáme, jestli se jim dotyčný omluví, když se oběť ozve, že se jí to už nelíbí. Pokud to není šikana nebo kyberšikana, "agresor" nemá problém omluvit se a přestat. Když ale oběť neposlechne, už se o šikanu může jednat. Od agresora je také cítit velká neúcta, až opovržení.

Kiana: Nějaké pošťuchování může vznikat i mezi kamarády. Ne vždy, když vám někdo řekne, že jste blbý, vás šikanuje. Jde o to, že šikana bývá často opakovaná a dlouhodobá. Agresor nemá žádný respekt, nedokáže se omluvit, zasmát se tomu, nedokáže poslechnout oběť a přestat.

Jak by se měli zachovat ti, kteří šikanu vidí - jsou součástí skupiny a uvědomují si, že to, co někteří píší, je už za hranou? Mají do toho vstupovat, zastat se?

Simona: U šikany nebo kyberšikany velmi záleží na lidech. Jestli tam je jeden dominantní člověk, který si dokáže přitáhnout další lidi na svou stranu.

Kiana: Říká se, že role svědka je občas ta nejtěžší, protože svědek neví, jak jednat se situací. Pokud je šikana nebo kyberšikana vážnější a děje se například v prostorách školy, svědek se často bojí zastat oběti, protože si říká, že se to může otočit proti němu a začnou šikanovat i jeho. Zjistily jsme ale, že agresor hledá podporu. Když většina lidí neboli svědků půjde proti němu, budou ho tím hrozně demotivovat. Neplatí to vždy, ale řekla bych klidně i z 80 procent. Když se lidi spojí a půjdou proti němu, agresor ze šikany nedostane to, co chce. Většinou do toho jde proto, aby vyvolal nějakou reakci v oběti nebo v lidech, a když se mu to nepovede, velmi ho to demotivuje. Samozřejmě jsou ale i případy, kdy je to agresorovi úplně jedno a začne šikanovat úplně všechny.

A co by měl dělat někdo, kdo se stane obětí šikany, když už pochopí, že o šikanu jde? Aby si ale zároveň "udržel tvář" před zbytkem třídy nebo chatující skupiny?

Simona: Většinou je dobré konfrontovat agresora a zeptat se ho, proč to dělá. To většinu z obětí nenapadne. Někdy to pomůže zjistit, co se děje. Důležité ale hlavně je, že se musí svěřit. Samo se to opravdu nevyřeší. Právě proto vždy po dětech, které se na nás obrací, chceme, pokud mají alespoň jednu osobu, které mohou důvěřovat, aby se jí svěřily. Ať už to je učitel, kamarád, rodič nebo kdokoliv. Když se opravdu nechtějí, nebo nemají komu svěřit, je mnoho dalších možností. Třeba krizová centra různě po republice nebo Linka bezpečí, tam je odkazujeme, když samy nevíme, jak jim pomoci, jsou tam větší odborníci. Mohou tam volat kdykoliv, zdarma a anonymně. Děti tam ale podle naší zkušenosti často volat nechtějí a radši si píší s námi, protože vědí, s kým mluví, vědí, kdo je na druhé straně, jsme jim navíc věkově blíž. Většinou si ale po promluvě s námi naštěstí uvědomí, že mají ve svém okolí někoho, komu by se svěřit mohly. Nedávno nám psala holčička, která si pak uvědomila, že by o tom mohla mluvit se svou sestřenicí. A ta jí nakonec opravdu pomohla. Děti si myslí, že v tom jsou samy, ale musí zjistit, že to tak není a že svěřit se je hrdinský čin.

To je právě noční můra mnohých rodičů, že za nimi děti v případě potřeby nepřijdou. Protože, jak jste říkala, když už, tak mají tendenci se o tom bavit se svými vrstevníky. Máte nějaký tip, jak by mohli být rodiče dětem blíže ohledně toho, co děti na internetu dělají?

Simona: Neříkám, že by jim měli lézt do telefonu a dívat se, co přesně kde dělají, ale měli by se o tom s nimi více bavit. Mnoho rodičů už má třeba také Instagram, tak s nimi o tom mluvit, ukázat jim, co tam dělají oni sami a co už by nedělali, že je možné účet zamknout a povolovat do něj nahlížet jen lidem, které znají. Vysvětlit dětem, že na sítích jsou lidé, kteří jim mohou ublížit.
Jsme už opravdu v té chvíli, kdy se máme ptát na virtuální kamarády dětí? Dříve jsme znali Kristýnku ze školy, tak se máma zeptala: Co Kristýnka, jak se má, sedíte spolu ještě? Jak zvládla písemku? Nebude pro děti divné, když se jich budeme ptát, s kým si píší, koho sledují?

Kiana: Jo i ne. Když jsem si založila Facebook, měli k němu rodiče přístup a vždy, když jsem si někoho přidávala, se mě ptali, jestli ho znám, a jakmile zjistili, že jsem si přidala nějakého neznámého člověka, automaticky mi to sebrali. Dnes nějaká kontrola velmi chybí. Obzvláště když rodiče sociální sítě sami nemají, nevědí, co se tam může dít, a nerozumí tomu. Pak je to těžké pro dítě, ale i pro rodiče, kteří si ani nedokážou představit nebezpečí, které se na internetu ukrývá.

Proto chceme zavést workshopy a semináře i pro rodiče, abychom jim vysvětlily, co se opravdu na internetu děje.

Například si myslíme, že film V síti jim v tom hodně otevřel oči. Podle našich zkušeností a z diskusí s odborníky jsme ale zjistily, že na děti měl úplně opačný efekt, ty si z něj spíše dělaly legraci. Byl pro ně dost návodný, neměly z něj vůbec respekt a mnoho z nich se na Lidé.cz přihlásilo, aby si vyzkoušelo, jestli se to opravdu děje.

To je přesně něco, na co si i my musíme při kontaktu s žáky dávat pozor. Musíme s nimi mluvit tak, abychom je nenaváděly a nemotivovaly k tomu, aby to zkusili sami.

Nejdůležitější tedy asi pro rodiče opravdu je zajímat se o to, co jejich děti dělají na internetu. Ukaž mi, s kým si píšeš. Kdo to je? Znáte se ze školy? Co tam přidáváš?

Nereagují pak ale děti, především ty starší, spíše podrážděně?

Simona: Ty starší určitě. Já mám třeba mámu i tátu na Facebooku a Instagramu od mala a je to pro mě normální, ale chápu, že někteří to můžou brát tak, že je rodiče pak sledují. Takže je důležité všechno s mírou.

Kiana: Určitě musí použít nějakou zdravou míru. Já si pamatuji, že když mě tehdy rodiče kontrolovali a brali mi to, stalo se z toho zakázané ovoce, které chutná nejlépe, a zakládala jsem si nové profily, i když na to vždy přišli. Zpětně vzato jsem za to hrozně ráda, že mě tím strašili, ale v té chvíli jsem asi nebyla. Hlavně by měli rodiče asi poučovat, co všechno se může stát, na co si dávat pozor, ne úplně kontrolovat.

Takže asi začít co nejdříve, ale odkdy s dětmi o nástrahách na internetu mluvit? Na vašich stránkách jsem si všimla, že už máte kurzy i pro děti v mateřských školách.

Kiana: Bohužel věk, kdy děti dostávají telefon, je stále nižší. A právě proto děláme přednášky i ve školkách. Dělají to naše kolegyně, které samozřejmě umí mluvit s takto malými dětmi, protože je to úplně jiné než se bavit s dětmi třeba na základce. Nejmladší děti, se kterými mluvíme my dvě, jsou druhá třída a ty mají už telefony, většinou taky TikTok a pořád se baví jen o něm a Instagramu. Takže dnes čím dřív, tím líp. Tak jak dříve mluvili rodiče s dětmi o tom, že nikam nemají chodit s cizími lidmi nebo si od nikoho brát bonbony, teď by se měli zaměřit na kyberprostor. "Když ti píše někdo neznámý, nepřidávej si ho. Když ti píše někdo, že tě zná a že tě chce vzít na zmrzlinu nebo abys mu poslal fotku, neodpovídej mu, řekni mi to." A naučit děti s rodiči mluvit. Když si rodiče vytvoří přátelskou atmosféru kolem sociálních sítí, bude se dítě cítit bezpečně a nebude mít obavu se jim svěřit, když bude mít nějaký problém. Ať už je to o tom, že kamarád se mnou nemluví, nebo o tom, že mě kamarád ve škole bije nebo mi píše nevhodné věci na sociálních sítích.
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
Uživatelský avatar
Pipo
Registrovaný uživatel
Varování: 6
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 11
ve věku do: 15
Kontakt: [email protected]
Výkřik do tmy: "And I'm young enough to look at
and far too old to see..."
Příspěvky: 208
Dal: 42 poděkování
Dostal: 62 poděkování

Re: Děti na sítích často obtěžují spolužáci. Rozdíl mezi srandou a agresí je malý, říkají dívky, které s kyber... (iHNed

Nový příspěvek od Pipo »

Najúčinnejšia prevencia je nebyť na sociálnych sieťach :D Tlak zo strany rovesníckeho okolia je však obrovský, navyše mnohých takáto socializácia láka. A predsa poznám deti, pubescentov a adolescentov, ktorí na sociálne siete ani nepáchnu, lebo to, a právom, pokladajú za zle využitý, priam stratený čas. Väčšinou sú to mladí z viacdetných rodín, ktorým sa rodičia aktívne venujú a majú veľa záujmových a zmysluplných aktivít. Napríklad skauting, turistika, šport, čítanie... Sám by som si od nich mohol vziať príklad :D
Uživatelský avatar
Gabriel Svoboda
Na trestné lavici
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 4
ve věku do: 12
Kontakt: [email protected]
Výkřik do tmy: https://www.youtube.com/watch?v=y19uKiha-fw
Příspěvky: 7973
Dal: 1067 poděkování

Re: Děti na sítích často obtěžují spolužáci. Rozdíl mezi srandou a agresí je malý, říkají dívky, které s kyber... (iHNed

Nový příspěvek od Gabriel Svoboda »

Já bych dítěti nemohl s čistým svědomím doporučit, aby na sociální sítě vůbec nechodilo. Jistě tam nemusí trávit mnoho času, ale zkouknout během pár minut denně, co zrovna letí - to by nemělo ničemu škodit. Bez sociálních sítí hrozí, že dítě bude vyloučené z kolektivu, protože ostatní děti si budou o něčem povídat a ono nebude tušit, o co jde.

V mém dětství sociální sítě nebyly, takže ostatní děti se tehdy bavily hlavně o různých televizních pořadech. Mě ty televizní pořady na první pohled nezaujaly, takže jsem se na ně nikdy ani nezkoušel podívat - a tak jsem byl víceméně vyloučen z kolektivu, protože jsem nevěděl, o čem se vede řeč. Jako vypjatého individualistu mě tehdy nenapadlo, že i když se mi pořad na první pohled nelíbí, tak dostatečným důvodem pro jeho sledování by mohlo být to, že se dívají ostatní. A třeba v něm pak taky najdu zalíbení. Stejně jsem ten netelevizní čas netrávil nijak zvlášť hodnotně, takže kouknout se třeba na Eso nebo Medúzu by mi určitě neuškodilo.
Uživatelský avatar
Pipo
Registrovaný uživatel
Varování: 6
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 11
ve věku do: 15
Kontakt: [email protected]
Výkřik do tmy: "And I'm young enough to look at
and far too old to see..."
Příspěvky: 208
Dal: 42 poděkování
Dostal: 62 poděkování

Re: Děti na sítích často obtěžují spolužáci. Rozdíl mezi srandou a agresí je malý, říkají dívky, které s kyber... (iHNed

Nový příspěvek od Pipo »

Určite by som dieťaťu nezakazoval sociálne siete (teda, oprava: do istého veku aj áno, zakazoval :D), ale je dobré mať nad tým kontrolu - čo tam robí a koľko času tam trávi. To je ale samozrejmosť, o tom tu netreba visť diskusie.
Nie tyrania, ale nech to je o vzájomnej dôvere a základ vzťahu je otvorená komunikácia.
Ale s čistým svedomím by som nikomu neodporúčil sociálne siete. Dobre, že si spomenul televíziu, pretože s čistým svedomím by som nikomu neodporúčil ani televíziu :) Jasné, že i v televízii sa nájdu skvelé relácie, dokumentárne filmy a filmy celovečerné. Tak ako sa aj sociálne siete dajú využiť na niečo inteligentné, prípadne aspoň na milú a neškodnú zábavu, hoci nijako zvlášť prínosnú. A áno, na rozdiel od televízie prepájajú ľudí, pre to vznikli. Napriek tomu človek, ktorý toto v živote nemá, trúfam si povedať, o takmer nič nepríde, a pri predpoklade, že lepšie, sofistikovanejšie využije svoj čas, tak aj veľa získa. Práve tu nám pri sebe dvadsaťročnú kamarátku, ktorá až od sedemnástich začala fungovať na sociálnych sieťach a televíziu nepozerá vôbec. Je to individualistka, je "iná" aj v iných (asi vo všetkých aspektoch) a, žiaľ, rovesníci jej tú inakosť v detskom veku dávali pocítiť. Vylučovali ju zo svojich radov. Ale teraz si priateľov našla a je mentálne, názorovo, postojovo, svojím rozhľadom, vedomosťami, praktickými zručnosťami i inteligenciou vysoko nad bežným priemerným občanom a väčšina jej rovesníkov jej, obrazne povedané, nesiaha ani po pás. Čo robila celé tie roky? Chodila do prírody a čítala. Každý, každučký deň čítala kvalitnú beletriu i odbornú literatúru a pozerala kvalitné filmy svetovej kinematografie, ktoré si aktívne vyhľadávala. Uznávam, že je to niečo výnimočné, takýto typ osobnosti sa najprv musí narodiť a až potom sa cibrí, ale práve pre svoju izoláciu si vybudovala úžasný charakter a intelekt.
Nie vždy musí byť tragédia, keď niekto nezapadá. To nemusí znamenať, že je inferiórny, práve naopak, môže vyčnievať.
Uživatelský avatar
MR_Xguard
Čestný člen skupiny ČEPEK
Líbí se mi: Dívky
ve věku od: 3
ve věku do: 12
Příspěvky: 797
Dal: 71 poděkování
Dostal: 182 poděkování

Re: Děti na sítích často obtěžují spolužáci. Rozdíl mezi srandou a agresí je malý, říkají dívky, které s kyber... (iHNed

Nový příspěvek od MR_Xguard »

Děti se nestýkají jen virtuálně. Nebudu něco pořizovat svému dítěti jen proto, aby bylo in. Jestli se někdo někomu směje kvůli tomu, že nemá telefon a na něm nakousnuté jablko, tak je chyba v tom, kdo se dotyčnému směje a ne toho, kdo nemá telefon a už vůbec ne s nakousnutým jablkem.

Kód: Vybrat vše

https://youtu.be/9Kx7xSuMz4k
Uživatelský avatar
Pipo
Registrovaný uživatel
Varování: 6
Líbí se mi: Chlapci
ve věku od: 11
ve věku do: 15
Kontakt: [email protected]
Výkřik do tmy: "And I'm young enough to look at
and far too old to see..."
Příspěvky: 208
Dal: 42 poděkování
Dostal: 62 poděkování

Re: Děti na sítích často obtěžují spolužáci. Rozdíl mezi srandou a agresí je malý, říkají dívky, které s kyber... (iHNed

Nový příspěvek od Pipo »

Preeesne tak! Dobrá odpoveď, správny komentár. Nie je snáď aj snahou každého rodiča vychovať silného, nezávislého jednotlivca, individualitu (nie nutne individualistu, ja si veľmi dobre uvedomujem potrebu kolektívu i kladné stránky kolektivizmu, nie len tie záporné). No ak nie je, mala by byť. Teraz je heslom doby: buď sám sebou. Ale čo to vlastne znamená? - táto vágna a v podstate bezobsažná fráza? Velebí sa krajný individualizmus, ale to vedie len k egocentrickosti a egoizmu, avšak v ostatných smeroch je mladý jedinec zúfalo konformný a uniformný.
Skôr vštepiť, že ísť s davom nemusí byť cool, ale ísť proti nemu áno (pokiaľ presadzuje hlúposti), samozrejme nie za každú cenu, nie rebélia bez príčiny, a že tiktok cool nie je, ale parkour áno :) napríklad... a že byť iný neznamená byť horší (ale ani nevyhnutne lepší ;)).
A že sebavedomý človek si dokáže obhájiť svoju inakosť, nemusí sa pre ňu stať outsiderom, naopak, spoločnosť (kolektív, partia) ho bude rešpektovať.

Samozrejme, netvrdím, že soc. siete sú ZLO :) len tvrdím, že veľmi veľa ľudí ich nezvláda, naopak, nechá sa tým pohltiť. Prevencia je preto najlepšejšia, nie? ;)