Potřebujete pomoci? Trápíte se a nevíte si rady? Vyzkoušejte kontaktní terapii či online krizovou intervenci → PARAFILIK.CZ

Pediatrička: Mezi dětmi narůstá apatie, chybí jim škola a kolektivní sport (Novinky.cz)

Diskuze o problematice dětí.
Uživatelský avatar
Cykle02
Člen skupiny ČEPEK
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 2
ve věku do: 12
Výkřik do tmy: Nevěřím těm co nevěří na Ježíška.
Příspěvky: 1292
Dal: 382 poděkování
Dostal: 771 poděkování

Pediatrička: Mezi dětmi narůstá apatie, chybí jim škola a kolektivní sport (Novinky.cz)

Nový příspěvek od Cykle02 »


Zavřené školy a nemožnost sportovat se začíná velmi negativně podepisovat na fyzickém i psychickém zdraví dětí. Podle brněnské pediatričky Tamary Poláškové začíná docházet doslova k jejich rozkladu a to ve všech směrech. Denně se s tím setkává při preventivních prohlídkách ve své ordinaci.

Na sociálních sítích jste psala, že většina dětí z vaší ordinace skončila s aktivním sportem v podstatě loni v březnu. To se opravdu po prvním rozvolnění ke sportu už nevrátily?

To ne. Samozřejmě spoustu dětí se po 17. květnu po skončení nouzového stavu vrátilo k trénování, ale už jen málokdo z nich v takové podobě, jak tomu bylo do března loňského roku. Nejvíce patrné to přitom bylo a je u týmových sportů.

Vezměte si, že i po rozvolnění ještě nějakou dobu trvalo, než tým mohl trénovat kompletně pohromadě. Než tedy plně padla všechna omezení na počty zúčastněných hráčů na hřišti, v čemž navíc panoval obrovský chaos, co je a není povolené a v jakém počtu. Nevěděli to často ani trenéři či sportovní kluby. Těch plnohodnotných tréninků do letních prázdnin, během nichž měla většina sportovních týmů pauzu, tak děti skutečně moc neměly.


Pro děti do 15 let, které jsou zvyklé dělat kolektivní sport, jsou individuální tréninky silně demotivující.

I v září se sice většina dětí ještě ke svým sportům vrátila, ale vzhledem k tomu, že po asi 5 týdnech přišla další omezení, pro celou řadu dětí to byla konečná. Sport se tak stal výhradně individuální záležitostí.

U jaké věkové skupiny jsou problémy nejpatrnější?

To že děti nemohou sportovat se odráží na všech dětech školou povinných a tedy od 6 do 15 let věku. Děti nad 16 let jsou již schopny i samy individuálně trénovat a udělat si k tomu v rámci možností podmínky.

Pro děti do 15 let, které jsou zvyklé dělat kolektivní sport, jsou ale individuální tréninky silně demotivující. Ano, mohou samy běhat, posilovat, a to v maximálním rozsahu, aby splnily všechny objemy, na které byly zvyklé při běžných trénincích, ale to všechno bez odměny ve formě kontaktu se spoluhráči, s trenéry, ale také ve formě zápasů, a tedy přirozeného stresu i zábavy, které k jejich sportu patří a kvůli nimž i ten konkrétní sport dělají.

Namotivovat tak tyto děti ke dřině v podobě individuálních tréninků s vidinou toho, že nepřijde žádná odměna, je tak z dlouhodobého hlediska téměř nemožné. Mnohé z těch dětí si tak dnes musí sáhnout na úplné dno, aby vůbec v sobě našly odhodlání ty individuální tréninky plnit.


Nestojí za současnými problémy dětí i kompletní vypadnutí z režimu?

Ano. Dětem velmi chybí i pravidelnost, sociální vazby a s tím vším i spjatá zábava. I když sice mohou jít ven s kamarádem z kroužku, už to nelze ve větší skupině, a tedy s týmem. Navíc běžné tlachání bez větší aktivity nikdy plně nenahradí sociální vazby z kolektivního sportování a také školy.

Někteří lidé současné problémy dětí bagatelizují s tím, že už před covidem málo sportovaly a většinu času trávily u obrazovek ....

Ano, samozřejmě je pravda, že některé děti již dříve málo sportovaly a trávily spoustu času u obrazovek. Ale v porovnání s tím, co se děje nyní, to skutečně nic nebylo. Za poslední rok došlo v tomto směru skutečně k obrovskému zhoršení stavu. Problém nedostatku sportu se týkal skutečně jen části dětí, dnes je toto číslo mnohonásobně vyšší.

Mimochodem mezi dětskými pediatry, včetně mě, probíhala od jara studie zaměřená na vliv lockdownu na hmotnost dětí, kdy jednotliví lékaři porovnávali data z loňského roku a předchozích let. Z výsledků přitom vyplynulo, že díky lockdownu děti přibraly v průměru 2 kilogramy nad rámec toho, co je adekvátní k jejich růstu.

Ve skutečnosti, ale nejde jen o to, že děti tloustnou, podepisuje se to i na jejich psychické stránce ...


Ano, mezi dětmi narůstá apatie, přestává je zajímat, co se okolo nich děje. Je jim tak nyní už i jedno, kdy se vrátí do škol či kdy zas budou moci začít sportovat či chodit do oblíbených kroužků. Přestaly se na cokoliv z toho těšit. Zejména těm starším v podstatě začala i vyhovovat distanční výuka, mají lepší známky a často i méně s učiteli bojují. Jejich rodiče už to také příliš neřeší, zjistili, že to jejich děti nějak zvládají a nebo řeší zcela jiné problémy.


U dětí přibývá psychických problémů, poruch příjmů potravy, ale i sklony k sebepoškozování.

I v mé ordinaci je velmi patrné, jak moc doba covidová zacloumala se vztahy v rodinách. Ne každý vztah tu dobu ustál, načež se i kvůli tomu na děti nabalují další problémy, které vše jen zhoršují.

Děti se ale celkově velmi proměňují. Přibývá u nich psychických problémů, poruch příjmů potravy, ale i sklony k sebepoškozování. Všechny tyto věci přitom i souvisí s nudou, s trávením spoustu časů na internetu, ale i tím, že si o tom všem nemají s kým popovídat, chybí jim spolužáci, ale i spoluhráči či další děti ze zájmových kroužků.

Jste tedy proto, aby se děti, co nejdříve vrátily do škol i za cenu toho, že budou mít roušky a případně se testovat?

Ano, i za cenu roušek ve třídě. V tom nevidím problém. U testování ještě ukáže čas, do jaké míry to bude pro školy zvládnutelné. Pokud by děti přišly do školy a během první hodiny by je ve třídě testovaly, přičemž tu hodinu by děti byly spolu, pak v tom nevidím smysl. U testování bude tedy velmi záležet, jak by vše bylo efektivně proveditelné. Jinak bych podpořila i proočkování učitelů a rozhodně bych u dětí povolila veškerý sport, včetně kolektivních sportů, byť bez diváků.
Uživatelský avatar
podivin
Člen skupiny ČEPEK
Líbí se mi: Dívky a ženy
ve věku od: 2
ve věku do: 40
Výkřik do tmy: Srdce plné lásky přetéká v slzách očima *** Když někoho miluješ, znamená pro tebe víc než ty sám a chceš pro něj jen to nejlepší, ikdyby to tobě mělo působit bolest *** Ikdyž jsou to "jen" děti, mají mou úctu a chovám se k nim slušně *** Čiň, co chceš, pokud nikomu neškodíš *** Každý čin se ti třikrát vrátí
Příspěvky: 532
Dal: 400 poděkování
Dostal: 323 poděkování

Re: Pediatrička: Mezi dětmi narůstá apatie, chybí jim škola a kolektivní sport (Novinky.cz)

Nový příspěvek od podivin »

Teda já jsem ve škole za mlada kolektiv ve škole vůbec nepotřeboval (co si tak pamatuju), po škole jsem také trávil čas sám u počítače, ale těch dětí je mi fakt hrozně líto :'(
Uživatelský avatar
Cykle02
Člen skupiny ČEPEK
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 2
ve věku do: 12
Výkřik do tmy: Nevěřím těm co nevěří na Ježíška.
Příspěvky: 1292
Dal: 382 poděkování
Dostal: 771 poděkování

Re: Pediatrička: Mezi dětmi narůstá apatie, chybí jim škola a kolektivní sport (Novinky.cz)

Nový příspěvek od Cykle02 »


Apel expertů vládu nevyzývá k plošnému otevření škol ihned. Nabízí promyšlené konkrétní návrhy, jak zmírnit ničivé dopady uzávěry na duševní zdraví a životy nejohroženějších dětí.

Senioři jsou všeobecně považováni za covidem nejohroženější skupinu. Postupně se očkují, časem snad budou chráněni. Mezi mimořádně ohrožené, nikoli přímo virem, ale uzavřením škol a ztrátou sociálních kontaktů, musíme zařadit i nemalou část dětí. Podle odborníků mezi nejohroženější patří celá desetina žáků základních škol.

Už jsem o tom psal v první vlně koronaviru. Stranou pozornosti státu zůstaly rodiny v nesnázích, sociálně ohrožené, slabé, chudé. Loni v dubnu Česká školní inspekce psala: "V přibližně tisícovce škol však třetina žáků s učiteli on-line nekomunikuje a zhruba ve sto školách není do on-line distančního vzdělávání vůbec zapojena více než polovina žáků."

Podle pozdější zprávy o vzdělávání na dálku "bez on-line komunikace se školou zůstal zhruba každý šestý žák základní školy, a v některých středoškolských oborech dokonce jedna pětina žáků", asi 200 tisíc žáků základních a středních škol. Evidováno bylo zhruba "deset tisíc dětí, s nimiž se školám nepodařilo navázat komunikaci ani žádným jiným způsobem (například telefonicky, osobně v budově školy nebo doručením podkladů do schránky, přes sociální služby a neziskové organizace), a jejich vzdělávání ze strany školy tedy nebylo realizováno vůbec".

Děti žijí ve velmi rozličných podmínkách. Více než 40 tisíc z nich má ze zákona nárok na podpůrná opatření třetího, čtvrtého a pátého stupně. Jsou závislí na zajištění intenzivní podpory, aby mohli být ve škole i za normálního stavu, natožpak v pandemii. Jinak se nemohou úspěšně vzdělávat. Nejde jen o holky a kluky z chudého prostředí, ale také o děti s těžkým zdravotním postižením či chronickým onemocněním, jejichž školy byly a jsou zavřené a řada rodičů sama doma nezvládne jejich vzdělávání.

Tohle víme od loňska a situace se zhoršuje, uzávěra trvá příliš dlouho. Proto Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání (ČOSIV) společně s dalšími organizacemi (Člověk v tísni, Locika, Nevypusť duši) a s podporou dvou desítek dalších organizací zveřejnily Apel na vládu ČR: Děti jako vládní priorita. Znovu se zde opakuje, že nouzový stav má těžké důsledky pro všechny děti, ale fatální pro ty nejvíce ohrožené: na jejich vzdělávání a duševní zdraví. Zopakujme, jde o každé desáté dítě. Není možné ke všem dětem přistupovat stejně, není možné školy prostě zavřít pro všechny od třetí třídy nahoru a nazdar.

Výzkum, který společnost PAQ Research vypracovala pro organizaci Učitel naživo, uvádí: "Děti v průběhu distanční výuky a opatření proti koronaviru významně, o více než polovinu omezily svoje sociální kontakty mimo školu. Počet dětí, které se mimo školu scházejí s kamarády, klesl z více než 70 % na konci září, tedy v době počínajících restrikcí, na 33 % na začátku listopadu. Děti rovněž přišly o téměř všechny svoje sportovní, kulturní a umělecké aktivity (kroužky). V souběhu s těmito změnami se podle většiny rodičů (55 %) zhoršila i pohoda a pocit štěstí dětí." Izolace může mít u části dětí katastrofální dopad na duševní pohodu a zdraví.

Více dětí se pokouší o sebevraždu

Průzkum Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty UK zpracovaný s Odbornou společností pro prevenci rizikového chování a Katedrou psychologie Pedagogické fakulty UK ukazuje, že se zvyšuje riziko především u takzvaných nelátkových závislostí, jako jsou sociální sítě, gaming, on-line pornografie.

Tím nekončíme, Linka bezpečí uvádí, že v průběhu první vlny pandemie zaznamenala až třicetiprocentní nárůst hovorů s tématem násilí v rodině, třicetiprocentní nárůst osobních problémů a psychických potíží či třicetiprocentní nárůst problému s internetem, včetně sexuálního zneužívání.

Výzkum, který pro Nadaci České spořitelny připravuje společnost PAQ Research sociologa Daniela Prokopa, odhalil zvýšený počet konfliktních situací především v rodinách s dětmi na prvním stupni základních škol.

Nejen mezi dospělými, i mezi dětmi a mladistvými je pozorován dramatický nárůst duševních obtíží. Výrazně se zvýšil počet dětských sebevražedných pokusů, přibývají úzkostné a depresivní stavy.

Autoři Apelu žádají, aby stát nejohroženějším dětem poskytl osobní podporu. Aby tyto holky a kluci buď mohli chodit do školy, nebo jim byla nabídnuta podpora ve škole či doma.

Apel připomíná, že "každá škola má povinnost identifikovat děti, pro které je dlouhodobé distanční vzdělávání výrazným rizikovým faktorem". Nejsou v kontaktu se školou déle než dva týdny, neúčastní se on-line výuky, zhoršuje se jejich chování či výsledky, nespolupracují se školou. Škola má vědět o dětech, které mohou být ohrožené rodinou, vykazují známky psychických obtíží nebo mají náročnější speciální vzdělávací potřeby a nemohou se do distančního vzdělávání řádně zapojit. Škola má spolupracovat s lokálními sociálními službami a OSPOD, ohrožené dítě se může přihlásit také samo.

Nenechme ohrožené děti vypadnout ze systému

Škola by měla být povinna vědět, nakolik jsou děti zapojené či nezapojené do distanční výuky, sledovat je, starat se o to.

Na vládu je apelováno, aby učitelé v každodenním kontaktu s dětmi měli přednostní nárok na očkování a aby dostávali kvalitní ochranné pomůcky. Stejně důležité je, aby mohli spolupracovat s psychology, speciálními pedagogy atd. Děti mají podstupovat PCR testy. Pokud jsou v karanténě, "musí mít zajištěnou jinou vzdělávací podporu (např. individuální on-line výuka, sledování výuky prostřednictvím kamery ve třídě) se zohledněním jejich vzdělávacích potřeb".

Každá škola má mít podle Apelu otevřenou třídu nebo třídy "pro děti ohrožené školním neúspěchem a duševními problémy" a organizovat výuku s ohledem na aktuální protiepidemická opatření a počet aktuálně ohrožených žáků.
Uživatelský avatar
Cykle02
Člen skupiny ČEPEK
Líbí se mi: Chlapci i dívky
ve věku od: 2
ve věku do: 12
Výkřik do tmy: Nevěřím těm co nevěří na Ježíška.
Příspěvky: 1292
Dal: 382 poděkování
Dostal: 771 poděkování

Re: Pediatrička: Mezi dětmi narůstá apatie, chybí jim škola a kolektivní sport (Novinky.cz)

Nový příspěvek od Cykle02 »


Děti, které už před covidem bojovaly s nadváhou či obezitou, teď tloustnou ještě víc. Odborníci se obávají, že kvůli tomu rapidně přibude obézních dětí. Mnohé přišly kvůli zrušeným sportovním kroužkům o hodiny sportu týdně. Samy už často nemají motivaci jít si zacvičit a procházka o víkendu s rodiči to nezachrání.

Během první vlny koronaviru, která přišla loni na jaře, ještě vládl optimismus. Zaznívaly názory, že karanténa může dětem pomoci změnit návyky a vést k pozitivní změně. "Karanténa je dle mého soudu dobrou příležitostí, jak navodit zdravější životní styl dítěte," prohlásil tehdy vedoucí lékař oddělení léčebné výživy Fakultní nemocnice v Motole Petr Tláskal.

Pro Aktuálně.cz vysvětlil, že by karanténu mohli brát rodiče jako příležitost, jak dětem zavést zdravou a pravidelnou stravu i pitný režim a mít tak větší kontrolu nad tím, čím se stravují děti, které jinak nejedí zdravě. A do toho ideálně přidat i sportovní aktivitu. Průzkum Univerzity Palackého téměř na 150 školách dokonce ukázal, že se děti během první vlny na jaře hýbaly víc.

Venku bylo na jaře teplo a dlouho světlo, lidi nadchla možnost zkusit něco nového, často to brali jako výzvu, vysvětluje dětská lékařka Tamara Polášková, proč tenkrát mohla být jiná situace. "Dospělí i mladiství začali běhat venku, pořizovali domů posilovací nářadí, stahovali do mobilů aplikace na cvičení. V tehdy zavřeném Uničově i jinde po republice třeba běhali maratony na zahradách. Všichni věřili tomu, že tento stav potrvá dva až tři měsíce. A pokud to takto brali rodiče, často pro to mohli nadchnout i své děti," říká Polášková.

Jenže optimismus postupně vyprchal a nadšení z toho, že není škola, dávno opadlo. Rok po vypuknutí covidu tak teď lékaři v praxi pozorují, jak dlouhodobý pobyt doma mnohé děti negativně ovlivňuje: přestaly se hýbat, přibývají na váze a to, že neustále sedí před počítačem, jim způsobuje i různé zdravotní komplikace.

"Začínáme se obávat krize dětské obezity. Děti od září přibraly v průměru čtyři až pět kil nad běžný růst. Za dva měsíce to průměrně dělá o kilo navíc. I před lockdownem byl významný výskyt dětské obezity, ale nyní jí bude trpět daleko víc dětí," očekává dětský obezitolog Zlatko Marinov.

Děti jsou podle něj doma vystaveny "dietologickému chaosu". "Úplně se jim rozpadl režim. Pro většinu dětí představoval oběd ve školní jídelně jediné racionální jídlo dne, které jim zaručovalo pestrost a přísun správných nutričních hodnot. Psychické vypětí navíc vede k tomu, že mají děti větší sklon k přijímání jednoduchých cukrů," říká Marinov.

Nemáme v ambulanci dítě bez zablokované páteře

Špatná strava jde ruku v ruce s tím, že děti nemají pořádný výdej energie. Nemají tělesnou výchovu ve škole, sportovní kroužky byly zrušeny. Sedí proto doma a nemají motivaci k tomu, jít ven a hýbat se. "Děti většinou nejsou stavěny na individuální sport. Právě kolektiv je to, co je u pohybu drží," vysvětluje dětská lékařka Polášková, proč nyní spousta dětí nemá dostatek pohybu a proč narůstá dětská obezita.

"Chodí k nám velké množství dětí, které dříve aktivně sportovaly, měly několikrát týdně tréninky či zápasy a to, že si teď jdou sem tam zaběhat, rozhodně nemůže nahradit vysokou fyzickou zátěž, na kterou byly zvyklé," uvádí Polášková.

Oba lékaři tak už pozorují dopady nezdravého životního stylu na zdraví dětí. "Závažné je, jak se v důsledku toho dětem mění pohybový stereotyp. V ambulanci nemám dítě, které by nemělo zablokovanou páteř. Mají špatné držení těla. Jedná se o významný zásah do vývoje dětí, který poznamená celou generaci," varuje Marinov. Také podle Poláškové dochází kromě tloustnutí častěji k vadnému držení těla, skoliózám (typ deformace páteře) či dalším ortopedickým vadám.

Bezmocné přihlížení tomu, jak děti tloustnou a zhoršuje se jim fyzická kondice, nakonec dovedlo lékařku k tomu, že o tom napsala na Facebook. Příspěvek, ve kterém se Polášková svěřila, že začíná pociťovat profesní beznaděj, sdílelo téměř 20 tisíc lidí. "Z množství komentářů dalších pediatrů, fyzioterapeutů a dětských psychologů je patrné, že stejná situace panuje i ve zbytku České republiky," podotýká Polášková. Zároveň již více než 15 tisíc lidí podepsalo on-line petici, ve které požadují, aby se děti mohly vrátit do škol nebo jim byly alespoň umožněny některé mimoškolní aktivity.

Sportovní kluby musí improvizovat

Jenže zatím jsou sportovní aktivity kvůli špatné epidemické situaci zrušené a nic nenasvědčuje tomu, že by se to v blízké době mělo změnit. Je zakázané používat vnitřní sportoviště, jako jsou tělocvičny, fitness centra nebo hřiště, zavřené jsou také bazény.

"Zkušenost tělovýchovných lékařů i pediatrů je, že minimálně čtvrtina dětí v aktuálním školním roce vůbec nenastoupila do sportovních kroužků či oddílů, které buď byly, nebo jsou zavřené - nebo nebylo jasné, jak to s nimi bude. Další děti sice nastoupily, ale reálně sport neměly jak provozovat," uvádí lékař oddělení tělovýchovného lékařství kliniky rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. lékařské fakulty UK a Fakultní nemocnice v Motole Kryštof Slabý.

Většina sportovních klubů proto musí improvizovat. Například Český atletický svaz se snaží motivovat děti k pohybu tím, že pro ně přichystal výzvu, během které mají zaznamenat svoje sportovní aktivity. Na konci bude jejich snažení vyhodnoceno.

"Trenéři připravují individuální tréninkové plány nebo se s dětmi setkávají třeba v parku, aby s nimi byli alespoň v nějakém kontaktu. Je to ale úplně jiné, než když se sejde parta dětí a mají společný program," popisuje předsedkyně komise mládeže Českého atletického svazu Jaroslava Weberová.

Svaz nyní čeká, zda dostane výjimku ministerstva zdravotnictví k uspořádání mistrovství republiky pro dorostence a juniory. Žákovské kategorie ale úplně přišly o zimní sezonu. "Děti přijdou o půl roku specializované přípravy. Teď mají jen kondiční tréninky, protože není možné, aby měly technickou přípravu v hale, kde by si vyzkoušely třeba skok do výšky. Vše musí probíhat venku, protože do tělocvičny nemůžeme," dodává Weberová.

Už na jaře měly děti dvě kila navíc

Podobné dopady karantény na děti jako Polášková nebo Marinov pozoruje i přednostka kliniky tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace Fakultní nemocnice Olomouc Eliška Sovová. "Dopady jsou katastrofální. Už na jaře covid přidal dětem průměrně dvě kila navíc. Už to bude rok od vypuknutí covidu a podle mě je to teď ještě horší. Výkon sportovně aktivních dětí poklesl až o třetinu, protože přišly o tréninky," popisuje Sovová.

Studie Fakulty tělesné kultury na Univerzitě Palackého v Olomouci v roce 2019 ukázala, že problémy s nadváhou v té době mělo 18 procent chlapců a 12 procent dívek ve věku 11-15 let. S obezitou v té době bojovalo devět procent chlapců a tři procenta dívek. Už před covidem tak podle Sovové patřilo Česko k evropským zemím, které se nejvíce potýkaly s dětskou obezitou.

"A teď se to podle mě ještě zhoršilo. Máme tu dvanáctiletého chlapce, který za poslední tři měsíce přibral deset kilo. Minulý týden tu byl desetiletý kluk, který během epidemie přibral asi devět kilo. Obezita přitom souvisí s cukrovkou, hypertenzí a dalšími problémy. Může to mít za následek, že dítě skončí za nějakých deset dvacet let s mrtvicí ochrnuté na vozíčku," varuje Sovová.

Pokud však s dětmi o rizicích spjatých s nedostatkem pohybu nemluví přímo rodiče, nemají se o nich často jak dozvědět. Studie, kterou udělala klinika adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy ve spolupráci s Odbornou společností pro prevenci rizikového chování a katedrou psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, zjišťovala rizikové chování a stav duševního zdraví u dětí během druhé vlny covidu na podzim. Do dotazníkového šetření se zapojilo 1778 základních i středních škol.

Autoři studie se ptali školních metodiků prevence, jaké oblasti považují za důležité z hlediska prevence rizikového chování během výuky na dálku. Ti se shodli na tom, že kromě jiných témat, jako jsou on-line závislosti a duševní zdraví, je také důležité bavit se s dětmi o obezitě a obecně životosprávě a dostatku pohybu. Ve skutečnosti však o obezitě a životosprávě s žáky hovořilo jen 15 procent dotázaných škol. Ani celková prevence však nebyla dostatečná: během podzimního období distanční výuky ji prováděla jen necelá polovina škol.

Podle přednostky Sovové však není namístě vinit ze všeho školu. Nedostatek pohybu či špatnou životosprávu by s dětmi měli řešit především rodiče. "Rodiče se často vymlouvají, že nejdou ven kvůli covidu. Když ale rodič půjde s dítětem každý den ven, dodrží opatření a udělá přitom deset tisíc kroků, dítě kvůli tomu covid nedostane. Ve spoustě věcí se jen vymlouváme na covid a přitom je to jen naše lenost," uvádí Sovová.

I když se někteří rodiče snaží s dětmi sportovat, nemůže to podle lékařky Poláškové nahradit sport, kterému se věnovaly před covidem - ať už na amatérské či profesionální úrovni. "Děti sportovci z menších klubů či kroužků nemají většinou ani individuální tréninky. Takže to je na rodičích nebo dětech samotných. Mohou to vydržet měsíc, dva, ale aby celý rok vydržely samy individuálně trénovat a cvičit místo toho, aby sportovaly v kolektivu, to chce velkou motivaci a odhodlání, což sotva zvládnou dospělí, natož děti či mladiství," podotýká Polášková.

Vláda by tak podle ní měla jednat o co nejrychlejším návratu dětí do škol, otevřít sportoviště a umožnit kolektivní sporty za podmínek, že se budou provádět opakované testy na covid a používat ochranné pomůcky. Také podle Marinova je důležité, aby se děti co nejrychleji vrátily do školy: "Není na co čekat. Nechybí jim jen pohyb, začínají být velmi trudnomyslné, bezpodmínečně potřebují sociální kontakt. A není možné, aby jim toto kompenzovali rodiče," dodává obezitolog.