Poděkování

[Oldřich]

Čauvec. Chtěl bych vám poděkovat za zajímavé články. Donedávna jsem byl 3 roky v sexuologické léčebně kvůli znásilnění dítěte. Předtím jsem byl 7 let ve vězení. Ale detaily nechejme stranou. Nebylo to přímo násilné povahy ale už se to kvůli mému nátlaku klasifikovalo jako znásilnění. Abych byl upřímný tak je mi líto spíše toho trestu než toho činu. I když i ten nebyl úplně košer. Byl to takový řekněme zkrat v bezvýchodné situaci. Zkrátka jsem si připadal jako plynový kotel, který potřebuje upustit páru. Některým z nás se to občas stává.

Už jsem se nějak smířil se ztracenými roky života. Hlavně jsem chtěl ocenit vaší práci tady. Dozvěděl jsem se o vás rok před propuštěním ze sexuologické léčebny. Tehdy mě přeřadily konečně na otevřené oddělení a já mohl mít omezeně přístup na internet. Rozhodl jsem se, že zbytek času věnuji sebevzdělávání. Naučil jsem se základy španělštiny a seznámil se s jiným pacientem, který mi o vás řekl. Měl jsem původně strach tuhle stránku navštívit protože nám kontrolovali mobily a jejich obsah. Nakonec ale zvědavost zvítězila. Pročítal jsem to tu celé hodiny. Dozvěděl jsem se o vás mnoho zajímavých věcí. A popravdě mě fascinuje jak někteří dokáží vydržet celý život bez jakéhokoliv sexuálního kontaktu s dítětem. Včetně pohlazení intimnější povahy a tak podobně. Podle mě je to velmi těžké a časem musí odolat každý. Nelze se tomu vyhýbat celý život a ignorovat to. Je to špatné ale pudy jsou bohužel kolikrát silnější než rozum. Proto gratuluji vám kteří stále odoláváte. Já takové štěstí neměl. Ten pacient tam ještě nějaký rok pobude protože tam není poprvé ale velmi mi pomohl i jinak. Řekl mi co mám říkat a jak se chovat abych se dostal brzy ven z léčebny. Bez něj bych tam možná ještě pár let zůstal. Chci mu zachovat tichou vzpomínku, pokud se tu někdy v budoucnu zastaví.

Já momentálně už nemusím nikam docházet. Léky na potlačení sexuálního pudu neberu. Na mně osobně to nezabírá. Je to spíš o nastavení v hlavě. Léky akorát omezí vzrušení ale nezničí všechny myšlenky. Snažím se vyhýbat přítomnosti dětí. Něco jemného bez nátlaku by mě stále lákalo ale představa dalšího trestu je dostatečně odstrašující. Momentálně se snažím najít dospělou partnerku a zkusit nějak normálně žít.

Ještě jednou díky že tu jste.

[Rapunzel]

Ahoj Oldřichu,
no já Ti nevím. Oceňuji Tvou upřímnost, ta jediná někam vede spolu se sebereflexí, ale nelitovat činu a litovat spíše trestu? Nepřijde Ti to trochu sobecké? To dítě může mít následky klidně celý život, i když detaily neznám. Co je oproti tomu pár let ve vězení a v léčebně, když sis to zasloužil? Nicméně přeji Ti, abys našel v životě nějaké jistoty a už nikdy nesklouzl k takovým věcem, jakých ses dopustil v minulosti. Když už ne kvůli těm dětem ( ), tak minimálně tedy kvůli sobě...

[Tim]

Čauvec. Chtěl bych vám poděkovat za zajímavé články. Donedávna jsem byl 3 roky v sexuologické léčebně kvůli znásilnění dítěte. Předtím jsem byl 7 let ve vězení. Ale detaily nechejme stranou. Nebylo to přímo násilné povahy ale už se to kvůli mému nátlaku klasifikovalo jako znásilnění. Abych byl upřímný tak je mi líto spíše toho trestu než toho činu. I když i ten nebyl úplně košer. Byl to takový řekněme zkrat v bezvýchodné situaci. Zkrátka jsem si připadal jako plynový kotel, který potřebuje upustit páru. Některým z nás se to občas stává.

Já nějak nevím ale jak se zamyslím nad těmi sedmi roky... Tolik dostal Hovorka za to že zneužil přes 20 chlapců nebo Dostál dostal o trochu víc za zneužívání dívek na kurzech tanečků a mimo ně. NAvíc píšeš že jsi nedostal trest sedm let (a třeba byl po 3,5 propuštěn) ale že sis je odseděl. Nemohu se tedy zbavit dojmu že by jsi bagatelizoval i zneuctění jeptišky krucifixem. Moc nevěřím tomu že to bylo jednou, s jednou osobou nebo bez závažného násilí či vydírání. Hovořit o zneužití dítěte jako že to nebylo úplně košer nebo se odvolávat na to že jsi potřeboval upustiti páru? Nic ve zlém ale většina z nás když potřebuje upustit páru tak si dá dvojku bílého a nebo zajde na procházku...

Už jsem se nějak smířil se ztracenými roky života.

A kolik jich ztratila oběť? Průměrný rok mužů v ČR je 71 a žen 78... co když jsou všechny v koši? Oproti tvým desíti rokům které jsi nedostal jen tak z rozmaru soudu?

Hlavně jsem chtěl ocenit vaší práci tady.

Já zase bez legrace oceňuji práci vězeňské služby... neumím si představit jaké to je když celý den jsi v práci s kriminálníky které svého činu nelitují a ještě na tobě vymáhají svá práva.

A popravdě mě fascinuje jak někteří dokáží vydržet celý život bez jakéhokoliv sexuálního kontaktu s dítětem. Včetně pohlazení intimnější povahy a tak podobně. Podle mě je to velmi těžké a časem musí odolat každý.

Ono těch některých ale není vůbec málo, vezmi si že máš ve společnosti spoustu lidí co nemají sex: lidi staré, nespolečenské, škaredé, matfyzáky... To ale neznamená že by, bez ohledu na orientaci museli museli zneužívat nebo znásilňovat... Sex není svaté právo člověka a i když ho nemůžeme mít v té podobě co by jsme rádi, neznamená to že si nemůžeme najít polovičku v legálním věku - nejde pořád jíst jen stejky, je tu i chleba.

Nelze se tomu vyhýbat celý život a ignorovat to. Je to špatné ale pudy jsou bohužel kolikrát silnější než rozum.

No nevím, znám tu lidi co by mi mohli být otcem a nikdy nic neudělali... To vím i o takových kterým by to prošlo jelikož měli ve své blízkosti puberťáka který by zájem měl ale odolali protože věděli že to není správné.

Léky na potlačení sexuálního pudu neberu. Na mně osobně to nezabírá. Je to spíš o nastavení v hlavě. Léky akorát omezí vzrušení ale nezničí všechny myšlenky.

A předtím to snad o nastavení v hlavě nebylo?

Snažím se vyhýbat přítomnosti dětí. Něco jemného bez nátlaku by mě stále lákalo ale představa dalšího trestu je dostatečně odstrašující.

Takže tě děsí trest, nebrzdí tě morálka... jako na jednu stranu to chápu, já jsem si vězeňskou stravu vyzkoušel dva dny a taky by mne to odstrašilo ale spíš mne mrzí jak k tomu přistupuješ ty. Lituješ času ale ne toho čeho jsi udělal a ještě to bagatelizuješ jako něco pochopitelného co beztak musíme udělat všichni... Mluvit o zneužití dítěte jako o "potřeboval jsem upustit páru" je na mne dost drsné.

Jsem rád že jsi sem napsal svou zkušenost jen mne mrzí že sis ze svého trestu nic nevzal a osobně jsi z mého pohledu asi tak bezpečný jedinec jako smečka šakalů pobíhajících městem.


Nejlépe to co máme nebo nemáme dělat vystihují slova mého kamaráda:
"Nemusíte mít emoce, abyste poznali zlé činy. Nemusíte mít svědomí, abyste se chovali správně. Ale musíte používat rozum. A chovat se tak, abyste se za to nemuseli stydět, až se po čase podíváte zpět."

[Pipo]

Nesúhlasím len s Timovým, teda nie s jeho, ale jeho kamarátovým, citátom, príliš na môj vkus adoruje racio a bagatelizuje emócie a vôbec empatiu.

Ináč, Tim, obrovská poklona, sám by som to lepšie nenapísal ale vážne - trefné, veľmi dobre formulované, skutočne idúce až na dreň a vypointované. Máš vo všetkom pravdu a nie je to nijako nedosiahnuteľný postoj svätca, je to napokon bežný, ľudský, uvedomelý pohľad a máš správny prístup. Naozaj klobúk dolu. Vlastne sa ani nedá už viac dodať, a ja píšem len preto, aby som vyjadril súhlas s Timom.

A tebe, ako autorovi témy, čo mám povedať? Radšej pomlčím... neviem čo bolo vo veci, ak to bola spoločná onania s 13 ročným chlapcom, tak sa zasmejem, ak si ale... sám hovoríš, že v tom bol nátlak. Nie, nechcem to radšej ani vedieť, radšej to nebudem ani vedieť. Ja napokon nie som žiadny milosrdný svätec. Ani milosrdný. A ani svätec. Ale sám som bol veľmi ovládaný sexuálnymi pudmi, dokážem pochopiť, že človek spraví niečo hlúpe, dokonca aj niečo naozaj zlé. Ale je potom normálne, keď za to pyká, trest je prirodzeným vyústením skutku. Minulosť už nezmeníš, ale môžeš zmeniť, alebo sa o to aspoň úprimne pokúsiť, samého seba.
K tomu je ale potrebný v prvom rade súcit s obeťou, nebyť egoistom, myslieť na potreby a pocity druhých, vedieť sa do neho vcítiť, úprimne oľutovať to, čo si urobil, to môže byť cesta k tomu, čo sa ti momentálne zdá nemožné alebo sa nad tým ani poriadne nezamýšľaš. - Možnosť prežiť správny život bez toho, že by si niekomu v budúcnosti ublížil. A to akýmkoľvek spôsobom. Neviem či je takáto zmena možná, ale nechceš sa o to pokúsiť? Napokon by si sa mohol stať ešte hrdinom. Ale to musíš najprv úplne otočiť, prenastaviť, pohľad na seba, na tvoj skutok a na tvoje miesto v spoločnosti.
Sú ľudia, čo dokážu žiť bez sexu, úplne, a predstav si, žijú šťastný a naplnený život. Ja by som to síce nedokázal, ale riešim to trebárs autoerotikou. Človek nie je zviera, aby ho úplne ovládali pudy. Sú aj iné možnosti "vybitia", než skutočne realizovať svoje potencálne nebezpečné masturbačné fantázie, nemyslíš?

[Tim]

Nesúhlasím len s Timovým, teda nie s jeho, ale jeho kamarátovým, citátom, príliš na môj vkus adoruje racio a bagatelizuje emócie a vôbec empatiu.

Ináč, Tim, obrovská poklona, sám by som to lepšie nenapísal ale vážne - trefné, veľmi dobre formulované, skutočne idúce až na dreň a vypointované. Máš vo všetkom pravdu a nie je to nijako nedosiahnuteľný postoj svätca, je to napokon bežný, ľudský, uvedomelý pohľad a máš správny prístup. Naozaj klobúk dolu. Vlastne sa ani nedá už viac dodať, a ja píšem len preto, aby som vyjadril súhlas s Timom.

Tak v tomhle máš pravdu ale já nijak empatický nejsem, základní formát chování nám prostě dává rozum a nějaké povědomí o tom že mít vynucený sex s dětmi je špatné má každý... tedy jestli si nerozhodl lhát do kapsy... To pak ale není o empatii ale o zvrácenosti daných jedinců.

[Myš]

Já s tím citátem také nesouhlasím. V nuancích mezilidských vztahů nepomůže rozum, jde o schopnost empatie.

Reálný příklad. Ve škole jsem šel řešit něco s klukem, který nesplnil nějakou ze svých povinností. Bylo na něm vidět, že něco není v pořádku. To, že vnímám, že je něco jinak, tomu se říká empatie, neempatický člověk to nepozná. A protože jsem to vnímal, nezačal jsem tím, že něco nedoržel a potřebuji, aby to napravil, ale tím, že jsem se mu řekl, že mi přijde, že se něco děje, a tak jsme se začali bavit o jeho konfliktu s kamarádem. To, proč jsem za ním vůbec šel, jsem otevřel až poté, co jsme to probrali a vyřešili jsme to velmi rychle. A jsem si dost jistý, že kdybych s empatií nepracoval a rovnou s ním otevřel ten problém, tak to celé dopadne úplně jinak, ten kluk mě možná nebude tolik vnímat, navíc by tam zůstalo nějaké nepochopení a nedobrý pocit, jakkoli čistě racionálně by bylo naprosto v pořádku za ním prostě jít a řešit s ním, co potřebuji.

[Tim]

Já s tím citátem také nesouhlasím. V nuancích mezilidských vztahů nepomůže rozum, jde o schopnost empatie.

Reálný příklad. Ve škole jsem šel řešit něco s klukem, který nesplnil nějakou ze svých povinností. Bylo na něm vidět, že něco není v pořádku. To, že vnímám, že je něco jinak, tomu se říká empatie, neempatický člověk to nepozná. A protože jsem to vnímal, nezačal jsem tím, že něco nedoržel a potřebuji, aby to napravil, ale tím, že jsem se mu řekl, že mi přijde, že se něco děje, a tak jsme se začali bavit o jeho konfliktu s kamarádem. To, proč jsem za ním vůbec šel, jsem otevřel až poté, co jsme to probrali a vyřešili jsme to velmi rychle. A jsem si dost jistý, že kdybych s empatií nepracoval a rovnou s ním otevřel ten problém, tak to celé dopadne úplně jinak, ten kluk mě možná nebude tolik vnímat, navíc by tam zůstalo nějaké nepochopení a nedobrý pocit, jakkoli čistě racionálně by bylo naprosto v pořádku za ním prostě jít a řešit s ním, co potřebuji.

Uvedu za sebe jiný příklad. Přespával jsem po jedné akci u kamaráda a z venku slyšel poměrně ostrou hádku mezi mužem a ženou. Po chvíli jsem koukl ven a vidím jak žena v bezvědomí leží na chodníku a chlap sedí vedle ní. Zavolal jsem sanitku, nasadil si rukavice a s teleskopem vyběhl uprostřed noci ven abych ho zadržel do příjezdu policie. Empaticky, bych jí tam nechal ležet a ať si dělají co chtějí, cizí lidi mi jsou ve výsledku naprosto jedno i kdyby tam měla dodýchat ale rozum byl ten kdo mi řekl že to není ok a donutil mne konat... Já empatií moc neoplývám, spíše se v lidech orientuji jelikož vzorce chování jsou relativně stejné a opakující se, na to člověk nemusí být nějak senzitivní.

[Myš]

Empaticky, bych jí tam nechal ležet a ať si dělají co chtějí, cizí lidi mi jsou ve výsledku naprosto jedno i kdyby tam měla dodýchat ale rozum byl ten kdo mi řekl že to není ok a donutil mne konat... Já empatií moc neoplývám, spíše se v lidech orientuji jelikož vzorce chování jsou relativně stejné a opakující se, na to člověk nemusí být nějak senzitivní.

OK, asi si nerozumíme v pojmu empatie, protože ta rozhodně nespočívá v tom nechat někoho zraněného ležet na ulici. A já tu nechci vést terminologické debaty, co je empatie si lze dohledat. Jistě jsou situace, kdy empatii nepotřebuješ, abys se zachoval dobře. Jen se snažím uvést, že v situacích méně přehledných, to tak být nemusí. BTW jestli chceš vést dialog, je taky fajn reflektovat, co napsal ten druhý

[Tim]

Empaticky, bych jí tam nechal ležet a ať si dělají co chtějí, cizí lidi mi jsou ve výsledku naprosto jedno i kdyby tam měla dodýchat ale rozum byl ten kdo mi řekl že to není ok a donutil mne konat... Já empatií moc neoplývám, spíše se v lidech orientuji jelikož vzorce chování jsou relativně stejné a opakující se, na to člověk nemusí být nějak senzitivní.

OK, asi si nerozumíme v pojmu empatie, protože ta rozhodně nespočívá v tom nechat někoho zraněného ležet na ulici. A já tu nechci vést terminologické debaty, co je empatie si lze dohledat. Jistě jsou situace, kdy empatii nepotřebuješ, abys se zachoval dobře. Jen se snažím uvést, že v situacích méně přehledných, to tak být nemusí. BTW jestli chceš vést dialog, je taky fajn reflektovat, co napsal ten druhý

Já to nechtěl nějak rozporovat. Spíše jsem chtěl vysvětlit jak vnímám ten citát v rovnici toho že na to se chovat správně stačí rozum.

[Myš]

Já to nechtěl nějak rozporovat. Spíše jsem chtěl vysvětlit jak vnímám ten citát v rovnici toho že na to se chovat správně stačí rozum.

Já ti ještě zamotám hlavu mojí oblíbenou definicí zla: "Zlo je způsob, kterým se odlišuje to, co je dobré od toho, co je pouze správné". Napsal to kdysi Robert Graves v jednom ze svých děl.

[Tim]

Já to nechtěl nějak rozporovat. Spíše jsem chtěl vysvětlit jak vnímám ten citát v rovnici toho že na to se chovat správně stačí rozum.

Já ti ještě zamotám hlavu mojí oblíbenou definicí zla: "Zlo je způsob, kterým se odlišuje to, co je dobré od toho, co je pouze správné". Napsal to kdysi Robert Graves v jednom ze svých děl.

Přiznám se že mi to trochu zadrhlo převody Jak by jsi ten citát vysvětlil ty? Na netu je toho mnoho a upřímně mi většina toho přijde jen jako žvanění těch co obsah ani netuší....

[Kiiax]

Ten citát je jen pohled člověka, který má pocity prostě nastavené jinak. Je to jeho motto, ne univerzální návod, jak to má být.

[Tim]

Ten citát je jen pohled člověka, který má pocity prostě nastavené jinak. Je to jeho motto, ne univerzální návod, jak to má být.

Mne ta myšlenka přijde blbuvzdorná.

[Kiiax]

Ten citát je jen pohled člověka, který má pocity prostě nastavené jinak. Je to jeho motto, ne univerzální návod, jak to má být.

Mne ta myšlenka přijde blbuvzdorná.

Není blbuvzdorná. To ani náhodou. Spíš vysvětlení člověka, který ač je bez citu, chová se správně.

[Tim]

Není blbuvzdorná. To ani náhodou. Spíš vysvětlení člověka, který ač je bez citu, chová se správně.

No právě, pokud je někdo natolik emočně plochý že ho neřídí city, tahle poučka je poměrně univerzální. Ale pravda, třeba to jen vidím moc jednoduše.

[Kiiax]

No právě, pokud je někdo natolik emočně plochý že ho neřídí city, tahle poučka je poměrně univerzální. Ale pravda, třeba to jen vidím moc jednoduše.

Je to hodně zjednodušené. Protože pokud jsi bez emocí, můžeš vlastně dopadnout jako Oldřich, který bagatelizuje svůj čin a je mu líto jen sebe, než toho dítěte. Je to prostě povaha toho člověka a jestli je to špatné, nebo ne, to nechám na jiných. Každopádně on věděl, že to, co páchá je špatné. Věděl, že tím někomu ubližuje. Bylo mu to jedno. Ale nechápal, že pro pár minut potěšení život sobě a dalším.

Ten citát je od člověka, který tohle chápe a nemá potřebu se toho dopouštět.

Ale s city je to jiné. Člověk si to nemusí racionalizovat. On to prostě cítí.

[Tim]

No právě, pokud je někdo natolik emočně plochý že ho neřídí city, tahle poučka je poměrně univerzální. Ale pravda, třeba to jen vidím moc jednoduše.

Je to hodně zjednodušené. Protože pokud jsi bez emocí, můžeš vlastně dopadnout jako Oldřich, který bagatelizuje svůj čin a je mu líto jen sebe, než toho dítěte. Je to prostě povaha toho člověka a jestli je to špatné, nebo ne, to nechám na jiných. Každopádně on věděl, že to, co páchá je špatné. Věděl, že tím někomu ubližuje. Bylo mu to jedno. Ale nechápal, že pro pár minut potěšení život sobě a dalším.

Ten citát je od člověka, který tohle chápe a nemá potřebu se toho dopouštět.

Ale s city je to jiné. Člověk si to nemusí racionalizovat. On to prostě cítí.

Nevím, mne emoce poměrně míjejí ale zase je tady jiná vliv v tom v čem jsem vyrostl. Mne vychoval skaut, KVH nebo Duma a Frank se Sienkiewiczem... Pro mne je přirozenost pomáhat než že by v tom byl cit. No asi ten citát vnímám po svém... ale zase z pohledu židovstva je pro to pro autora skvělý gól prodat to dvěma různým cílovkám!!!

[Kiiax]

Nevím, mne emoce poměrně míjejí ale zase je tady jiná vliv v tom v čem jsem vyrostl. Mne vychoval skaut, KVH nebo Duma a Frank se Sienkiewiczem... Pro mne je přirozenost pomáhat než že by v tom byl cit. No asi ten citát vnímám po svém... ale zase z pohledu židovstva je pro to pro autora skvělý gól prodat to dvěma různým cílovkám!!!

Každý si z toho vytáhne to, co se mu líbí.

[Myš]

Já za tebe udělam všecku práci a ty mi to pak zkritizuješ, to je teda good deal

Mě se ta definice líbí, páč není moralizující a poukazuje podle mě na jeden velmi zajímavý fenomén, a to rozdílnost mezi správností a dobrostí (poněkud staročeské slovo, ale hodí se mi sem). Že je něco správné z hlediska významu slova vidím tak, že někdo udělal něco podle práva, nějakých norem nebo standardů, včetně těch společností daných (to právo má slovo "správnost" už v kořeni slova). Správně je napsat slovo "správně", ne "zprávně". To nám říká slovník spisovné češtiny, jakási norma. Správné rozhodnutí v právu je takové, které je v souladu s právními normami. Ono to často spojujeme, učitel může místo "to je správná odpověď" říci také "to je dobrá odpověď" a to aniž by myslel, že ta odpověď obsahuje nějakou univerzální pozitivní hodnotu, ale myslí tím, že ta odpověď je v pořádku z hlediska třeba slovníku spisovné češtiny nebo nějaké učebnice.

Pak máme ale taky situace, kdy správnost nemusí být zároveň dobrostí. Držení se norem někdy nevede k dobru. Z hlediska zákona je zcela správné třeba zavřit do vězení nebo udělit podmínku babičce, která si pěstuje pár kytek konopí na mastičku, ale je to taky dobré? To už by hnedka začla debata, ve které by jistě určitá část lidí pochybovala, že toto rozhodnutí, jakkoli dle zákona správné, je také dobré, protože zákony prostě někdy dobré nejsou. A naopak to, že udělám něco nesprávně, třeba když jako úředník přimhouřím oko nad nikoho neohrožující formální chybičkou ve stavebním řízení a udělím jej, i když to je formálně nesprávné), může být dobré. Z hlediska zákona bylo správné střílet útěkáře na hranicích, ale dobrého v tom nevidím nic.

[Tim]

Myšáku děkuji za vysvětlení pojetí a jsi naprostý bůh!!! Je pravda že já když jsem pomohl třeba napadenému člověku tak jsem se choval dobře ale ne správně a tak mám do konce června podmínku :D Ale ne, popsal jsi to super!!!