Dánská veřejnoprávní televize DR vyvolala rozruch svým novým animovaným seriálem pro děti o muži s nejdelším penisem na světě. Postavička nazvaná John Dillermand může například pohlavním údem provádět záchranné akce či vyvěšovat vlajky. Reakce Dánů jsou smíšené a začala debata o tom, co by programy pro děti měly, anebo neměly obsahovat.
Seriál o muži, jenž se kvůli svému penisu dostává do nejrůznějších kuriózních situací, je zaměřen na diváky ve věku od čtyř do osmi let, kteří mohou trampoty animovaného hrdiny sledovat od soboty.
Reakce dospělých Dánů jsou smíšené, píše list The Guardian. Jedni pořad odsoudili, druzí ho hájí. „Je to skutečně vzkaz, který chceme vyslat dětem, zatímco jsme uprostřed velké vlny #MeToo?“ reagovala například spisovatelka Anne Lise Marstrandová-Jørgensenová s odkazem na celosvětovou kampaň proti sexuálnímu obtěžování, která se nevyhnula ani Dánsku.
Christian Groes, profesor z Univerzity v Roskilde, jenž se zabývá genderovou tematikou, vidí v seriálu oslavu mužských genitálií, což by podle něj mohlo narušit rovnoprávnost mezi muži a ženami. „Zachraňuje to klasickou myšlenku patriarchální společnosti a normalizuje kulturu (sportovních) šaten... která je využívána jako omluva pro špatné chování mužů. Má to být vtipné – čili je to vnímáno jako neškodné. Ale to není,“ míní Groes.
Klinická psycholožka Erla Heinesenová-Højstedová se naopak domnívá, že kritici pořadu možná přemýšlejí až příliš. „John Dillermand oslovuje děti a sdílí s nimi jejich způsob myšlení – a děti vnímají genitálie jako zábavné. Seriál zobrazuje muže, který je impulsivní a ne vždy se kontroluje, který dělá chyby – jako děti. Ale klíčové je, že Dillermand to nakonec udělá správně,“ tvrdí Heinesenová-Højstedová
Psycholožka, která pracuje s dětmi, zároveň připustila, že načasování seriálu není šťastné a že pořad mohl více zachycovat rozdíly a rozmanitost lidských těl místo obřího penisu. „Ale rozhodně to není show o sexu. Předstíráním, že je, do ní promítáme názory dospělých,“ citoval ji server The Guardian, podle něhož slovo „diller“ v dánském slangu označuje penis a slovo „mand“ znamená dánsky muže.
...a o jakých tématech se po dnešním Googlení začne na ČEPEKu mluvit?
Tak když v Nizozemsku mohou v živém přenosu pojídat lidské maso tak proč by Dánové nemohli mít penis s funkcemi ruky Saxány...
V dnešní době je v TV kde co, proto také u nás existuje bizár v podobě Jaromíra Soukupa a jeho TV Barrandov. A kdo ví, třeba ten seriál alespoň naučí kluky nebrat svůj penis vážně a nemít z něj mindráky, ve chvíli kdy ve 13ti začnou koukat na porno a uvidí tam samé ekvivalenty baklažánu.
Každopádně to na co děti koukají, hlavně ty menší je prostě v režii rodičů a je jen na nich co jim přijde vhodné a co ne.
„Polemika má protivníka připravit o klid duše, ne ho urážet.“ — Karl Kraus
na jednu stranu mi to přijde jako totální "hovadina" kdy každý má právo tvořit jako blbost uzná za vhodné, pokud tím přímo někomu neubližuje. A na druhou stranu fakt nechápu proč něco takového je určeno malým dětem... Přijde mi to jako ta knížka pro děti o "hovínkách".
A jak to jako má bojovat proti meetoo??
Jednorozec píše: ↑neděle 10. 1. 2021, 15:25:15
na jednu stranu mi to přijde jako totální "hovadina" kdy každý má právo tvořit jako blbost uzná za vhodné, pokud tím přímo někomu neubližuje. A na druhou stranu fakt nechápu proč něco takového je určeno malým dětem... Přijde mi to jako ta knížka pro děti o "hovínkách".
A jak to jako má bojovat proti meetoo??
Asi proto, že ty děti vidí nevyžádanou penisovou akci, stejně jako oběti meetoo?
Absurdné, nechcene smiešne, trápne... a hlavne zbytočné. V krajinách kde sa majú príliš dobre, majú aj priveľa voľného času a zjavne niektorí jedinci nevedia, ako ho produktívne a inteligentne využiť. "Sloboda" prejavu potom umožňuje vyprodukovať aj akýkoľvek nevkus. Pri neexistencii cenzúry a esteticko-hodnotových štandardov netreba ani čakať, že jedinec bude nutne schopný autocenzúry a sebareflexie. Hocijaký hlupáčik, ktorý na to nemá, sa potom môže (seba)realizovať.
Pipo píše: ↑úterý 12. 1. 2021, 15:11:38
Absurdné, nechcene smiešne, trápne... a hlavne zbytočné. V krajinách kde sa majú príliš dobre, majú aj priveľa voľného času a zjavne niektorí jedinci nevedia, ako ho produktívne a inteligentne využiť. "Sloboda" prejavu potom umožňuje vyprodukovať aj akýkoľvek nevkus. Pri neexistencii cenzúry a esteticko-hodnotových štandardov netreba ani čakať, že jedinec bude nutne schopný autocenzúry a sebareflexie. Hocijaký hlupáčik, ktorý na to nemá, sa potom môže (seba)realizovať.
To je boží 
