Jako pedofila si napoprvé představíme nebezpečného úchyla se zájmem o nedospělé dívky. Realita však může být úplně jiná. Pedofilie se vůbec nemusí pojit s trestnou činností a být takto vnímána pejorativně. Pojďme si v následujícím článku přiblížit tento druh úchylky a vyvrátit některé mýty.
Název pedofilie pochází z řeckého pais (hoch, dítě) a philós (milovník). Pedofil se zaměřuje na děti obvykle prepubertálního anebo časného pubertálního věku. Zajímavostí je, že se téměř nevyskytuje u žen. Pedofilové – muži mohou být přitahování jak dívkami, tak i chlapci.
Nejasně definovatelná
Nejčastěji se zaměřují na děti ve věku 5 – 12 let. Někde bývá typická právě tím, že její nositelé preferují děti bez znaků pohlavního dospívání (zhruba do 11 let). Ovšem hodně pedofilů také upřednostňuje ty s patrnými známkami dospívání (11-13 let). Zde může dojít k problému s rozlišením hranice mezi hebefilií, což je sexuální preference dospívajících dívek, tedy těch, u kterých už nalezneme patrné známky pohlavního vývoje. Je velmi složité říci, jestliže sexuální přitažlivost k dvanáctileté dívce je charakteristická pro pedofilii nebo hebefilii (preference dospívajících dívek). Přechod mezi dětstvím pubertou je plynulý, definice dítěte ve vztahu k pedofilii je tak nejasná.
Léčba?
Odbornou pomoc většinou vyhledávají ti, kteří spáchali nějaký sexuální delikt nebo mají pocit, že by spáchat mohli – neumí se tedy ovládat. Nejnebezpečnější je pedofile v kombinaci se sexuálně agresivními nebo dokonce i sadistickými tendencemi. Některé pedofily může vzrušovat dětský pláč a jiné např. svazování nebo znásilnění – tedy nebezpečné praktiky, jejichž realizaci je třeba zabránit. Samotná léčba je velmi složitá a závisí zejména na odhodlání pacienta.
Hodný pedofil
Jirka je se svým údělem smířený pedofil. Dokonce si vede internetový blog, kde sděluje vyrovnávání se se svou životní úchylkou. Nikomu nikdy neublížil, ví, že to není správné. Je zamilovaný do jedné malé holčičky, často ji navštěvuje, ale zároveň ví, že se nikdy nikam dál než k milému chování nedostane. Vztahu s ženou jeho věku se bojí, neboť ví, že by ho nenaplňoval a nikam by to nevedlo.
„Mohu někdy být zcela šťastný a žít podle toho, co cítím? Jistě, že nemohu. Musím se přizpůsobit tomuto světu, tomuto životu a této době.“
Jirka se svou deviací vyrovnával 9 let poté, co si ji připustil. Bohužel žil právě v tom bludu, že být nositelem této úchylky znamená někdy v životě někoho využít. Protože vyrůstal za socialismu, o této věci se moc nemluvilo a byla vnímána společností negativně. Nějaký pozitivní vzor, ze kterého by si mohl mladý pedofil vzít příklad, není ani dnes nikde. Jirkův blog je jednou z mála možných pomůcek.
