V neděli 2. května 1915 padl ve Flandrech při náhlém německém dělostřeleckém přepadu dvaadvacetiletý poručík Alexis Helmer. Ještě téhož dne byl pochován na blízkém vojenském hřbitově, a protože na místě nebyl přítomen kněz, ujal se posledního rozloučení jeho přítel, kanadský chirurg John McCrae. Muž, který do toho dne ošetřil stovky raněných, z nichž některým zachránil život, jiným však již pomoci nemohl. A přestože stával denně smrti tváří v tvář, přítelův náhlý odchod jím těžce otřásl. Hned druhého dne napsal báseň, s jejíž pomocí se chtěl s krutou skutečností vyrovnat. Určitě netušil že jeho báseň bude mít takový význam i za vic jak sto let, tím spíš že sám se konce války nedožil.
Na polích flanderských vlčí máky vlají,
tam mezi kříži, řada za řadou,
hrob náš značí;
skřivani v oblacích odvážně si pějí,
však zde dole děla
jen svou píseň smrti řvou.
My mrtvi jsme. Ač ještě včera
živí viděli jsme slunko vstát,
i to, jak barvy západu si hrají.
Milovali jsme a byli milováni,
teď tiše ležíme
na polích flanderských.
Vy buďte ti, kdo do boje se dají,
z rukou chladnoucích
pochodeň zápasu přebírají;
vysoko ji neste,
a nám uchovejte věrnost svou,
jinak klidu nedojdem, tam mezi máky
na polích flanderských.
(překlad básně převzat od plukovníka Eduarda Stehlíka)
Za to že tu jsme vděčíme překvapivě malému množství lidí, z nich většina jiš zde není a často odešli než jsme se narodili. Máte-li tedy chvilku jděte se projít, zapalte svíčku a zavzpomínejte na památku těch co zemřeli aby jsme mohli žít. Čest jejich památce!
(Historická vsuvka je nestandartni ale snad nevadí.)
Finové pak obléhali Leningrad a okolí, přičemž svým dobrovolníkům dovolili sloužit v Freiwilligen-Batallion derWaffen-SS - Tam finové dovolovali sloužit svým dobrovolníkům v rámci ročních smluv ale stále si nad jednotkami drželi ruku. Nevěřili od začátku úplně Němcům a proto se nezúčastnili ani samotného dobývání Leningradu ale jen operací u Ladožského jezera. Když bylo jasné jak to dopadne, pomalu začali balit kufry a svým dobrovolníkům neprodloužili smlouvy a vlastní vojáky stáhli. Pak došlo po válce k posunu území ale tam primárně šlo o to aby se z dostřelu Finů dostal Piťer a zase Rusové aby dostřelili na Helsinky.