Pedofilie - článek na blogu me-for-all.blog.cz

[Kasz]

Našel jsem zajímavý článek, pod článkem je též zajímavá diskuze. Text článku zde uvádím v plném znění:

Pedofilie (Me-for-all.blog.cz)

Zárodek na úvahu o pedofilii vznikl na Slovensku. Krom toho, že u babičky byla nuda, dalo se s ní diskutovat. Bohužel jen o věcech, které ona neuznává a protiví se jí. Mezi to patří například homosexualita, díky níž jsme se už tradičně chytly. Zrovna totiž dávali reportáž o dvou matkách vychovávající společně dcery. Shrnu její názor: Je moderní být sexuální menšinou, je to póza, ti lidi už neví, co by roupama. "A čo, keď sa s tým niekto narodil, alebo keď si to uvedomil a žil treba vo stredoveku? Takže nebol výplod modernej doby (existujú o tom historické záznamy, v nektorých kulturách bola rozšírená dávno pred stredovekom, treba napríklad u Inků), alebo puberťák co si čosi umanul?," ptám se lámavou slovenčinou. Dostávám odpověď, že je to proti přírodě, takoví lidé se neměli vůbec narodit. "Starka, a čo keby niekto z našej rodiny bol homosexuál, prestala by si sa s ním baviť iba pre svoju orientaciu, aj keby vymyslel treba liek na HIV či rakovinu?" Prý že ano... Takže zde se vůbec neshodneme, jelikož já nevidím důvod homosexuály diskriminovat, nevadí mi. Můj článek na toto téma si můžete přečíst zde, byl to mimochodem první tématický článek na tomto blogu.

Homosexualita je menšinová sexuální orientace, není to úchylka (bohužel to tak spousta lidí stále bere), pedofilie je brána za poruchu sexuální orientace a je společensky nežádoucí. Opustíme nyní na chvíli pole, kdy pedofilie hraje do kriminality. Napadne nás otázka, kde se to v člověku bere, že se mu líbí děti a bere je jako objekt erotického, svého sexuálního zaměření? Je to skutečně porucha, nebo jí lze brát za další menšinovou sex. orientaci? Nejsem psycholog, sexuolog a v neposlední řadě taky nejsem pedofil, takže ode mně nečekejte odborný článek některému z těch tří hodný, pouze úvahu na téma pedofil a pedofil jako člověk a ve společnosti. Pokud vás napadne po přečtení určité věty, odstavce hned čtení upustit a psát komentář, před tím, než ho opravdu napíšete prosím dočtěte ten článek do konce.

Vezmeme-li si pedofila jako člověka s jinou sexuální orientací a tedy trošku i s jiným pohledem na svět (ne zas však takovým extrémním vnímáním vyšinutého), jeho situace je značně stížená. S faktem, že je "na děti" se buď smiřoval, nebo si ho nechce připustit, vyhýbá se otevřenému přiznání se sám sobě, i když o své "situaci" (jak to nazvat) tuší či ví. Jde-li o člověka, který není lidově řečeno magor, nemá žádné další úchylky, poruchy a vše si plně uvědomuje, smiřování se s tímto faktem je nezáviděníhodná situace, jeho život je zkrátka odlišný, "nenormální." Nevybral si to.
Anebo vybral? Lze si vybrat svou sexuální orientaci? Nebo si ji vsugerovat? Jistý severoaustralský kmen domorodců měl zvyk, že někteří chlapci byli vychovávání pro jiného muže, takže se měli stát homosexuály z rozhodnutí svých rodičů.
Přemýšlel (pedofil) nebo třeba zdálo se mu někdy dřív o možných sexuálních aktivitách s dítětem a postupně se mu tato myšlenka zalíbila stejně tak děti jakožto erotický? jak k tomu přišel, jak došlo k tomu uvědomění sí?

Peodfilie však nemusí být jen o sexuálních aktivitách. Má sice příponu -filie jakožto úchylka, ale přemýšlíme-li o ní jako sexuální orientaci, je tady možnost, že by dokázal vnímat dítě ne jen jako objekt sexuálního zájmu, ale byl by se schopen do něj zamilovat. Zamilovat se do určitého dítěte. Může si svůj objekt lásky vybrat stejně jako my partnera. Bude se zajímat, bude dotyčného milovat, bude na něj milý, nebude mu chtít ublížit. Soužití s dítětem mu však není umožněno (pokud to není součást rodiny; ani tu to nejde, je však svému vyvolenému nablízku; či není-li pedofil zaměstnán jako pedagog). Samozřejmně by to nebylo rodiči dítěte povoleno a je třeba se podívat na to dítě samotné, jak se asi cítí. Mělo by snad ono zájem? Bylo by schopno se takto zamilovat? Jako malí jsme milovali kde co a kde koho, jenže skutečný partnerský vztah něco obnáší a ono s tím není obeznámeno, nerozumí tomu (zvlášť, když ještě není školního věku), nemůže být jako plnohodnotný partner a z takového vztahu, kde to pedofil bere vážně, by mělo v hlavě pořádný mišmaš. A v neposlední řadě tu máme zákony. Nevědomost zneužívaného dítěte se dá obcházet známým stylem že se jedná o hru "ale tahle hra je naše tajemství a ty o ní nikomu nepovíš" ať už je to dítě zvědavé či si tím trpí. Zákony vlastně lze taky obejít, ale morálka, morálka nad námi zůstává stát s Thorovým kladivem v ruce.

Pedofil je v životě znevýhodněný, partnerský život s dítětem mu nebude dopřán. Napadá mě, zda by jej to určité dítě ještě zajímalo, stále by byl zamilovaný, kdyby už postupně přestalo být dítětem a vyrostlo, dospělo. Ať už by se zamiloval, nebo chtěl jen ukojit svojí touhu, ani sexuální život mu nebude dopřán. Máme tu bordely, podniky organizující striptýzovou show pro ženy, podniky pro homosexuály. Nic pro pedofila. A uznejte, že už jen z morálního hlediska neexistuje, aby něco takového existovalo. Někteří pedofilové nemusí být ve stádiu, kdy by to potřebovali, jiní jsou schopni se do dítěte zamilovat, ale zároveň by chtěli, nebo rovnou nemusí o žádnou zamilovanost jít, ale pouze o sexuální touhu hořce okořeněnou skutečností, že je to touha po dítěti. A šup, už tu máme hranici se zločinem a zneužívání. Pohlavní zneužití ať už dítěte nebo dospělé ženy (muže) je zločin a tomu se musí zabránit. A tady je jako na talíři problém pedofilů (a nejen jich). Chce-li být, no, jak to říct, sexuálně aktivní, stává se nebezpečný a nežádoucí. Je brán jako vyvrhel už jen pro svoji orientaci samotnou. Není divu, jednak dělá něco nemorálního, jednak nezákonného a jeho aktivita se na psychice oběti podepíše. Nebo nepodepíše, obět zažije hrůzný zážitek a nakonec bude zavražděna. I to se stalo a může se stát znovu. Záleží na daném člověku, vnímáme-li ho jako člověka s odlišnou orientací, nemusí se toto stát, vždyť ne každý heterosexuální muž znásilňuje ženy a posléze je zavraždí. V neprospěch pedofila však hraje to, že své choutky nemůže legálně upokojit. (Mimochodem, četla jsem, že u znásilnění útočníkům často nejde o sex jako takový, ale o snahu oběť ponížit, dostat na dno a sex je navíc forma, ze které má on něco navíc. To však vůbec nedělá znásilnění méně vážným a hrůzným, protože takový člověk bezdůvodně ubližuje. Je to podle mě jeden z nejhoršíh zločinů a dle toho by se měl taky trestat. Uříznout.) Jak je na tom pedofil s výčitkami svědomí?

A dostáváme se opět k otázce, zda je tedy pedofilii možno brát jako sexuální orientaci, nebo deviaci, když může být pedofil nebezpečný. Za to, že je "na děti" nemůže, ale za své činy ano. Dá se tu vůbec najít hranice? A existuje skutečně neškodný pedofil, kterého se není třeba obávat? Otázkou taky zůstává, jak zabránit střetu s pedofilem, zda pro to může společnost dělat něco víc než "nebav se s cizími lidmi, neber si od nich sladkosti a nikam s nimi nechoď." Snad jen redukovat jejich počet na svobodě. Ale zase, pomůže jim ústavní léčba nebo vězení? Přikláním se spíš k tvrzení, že pedofilie je porucha, úchylka, něco, co se asi nemělo stát. Nutno sice poznamenat, že sexuálně zneužívat děti nemusí výhradně jen pedofil. Podle médií to dost často vypadá, že za každým zneužitím dítěte stojí on.
Jak je taková úchylka zapříčiněna, to je určitě otázka i pro moderní medicínu, stejně tak možnost nalezení skutečně účinné léčby. Tady žádná odvykačka ani stáhnutí se od civilizace pedofilnímu jedinci nepomůže. Podaří-li se to, tak věřím, že to bude užitečné jak pro společnost, tak pedofily samotné, kteří by se tak mohli takto svého znevýhodnění zbavit. V dobách minulých se snažili léčit i tu zmíněnou homosexualitu dost drastickými metodami. Vynaleznout jednoduše řečeno lék na poruchy sexuální orientace (tím nemyslím homosexualitu) je běh na dlouhou trať, který může trvat desetiletí i staletí, bude zahrnovat vrtání se v mozku, DNA a RNA, bude to komplikovat skutečnost, že ne každý je takový, bude srovnávání DNA a kdoví čeho všeho a to všechno bude trvat. A mezitím bude pedofilie stále mezi námi.

Na otázku, zda se vůbec měli takoví lidé narodit odpovím protiotázkou. Máme my vůbec právo uvažovat nad něčím takovým, jestli měl mít daný život (ten jeden) vůbec možnost se narodit, existovat?

Setkala jsem se s pedofilem tváří v tvář, bylo mi deset. Bohužel byl navíc ještě romského etnika. Jednou na hřišti jsem zahlédla člověka obcházejícího hřiště a přišel mi podezřelý. Sledoval, co se na něm děje a já po očku sledovala jeho. Domů jsem šla až poté, co zmizel někam pryč. Po nějakém čase jsem toho jistého chlápka potkala znovu, tentokrát mimo hřiště a něco nesrozumitrelného mi řekl, když jsem prošla kolem. Zase po pár měsících byl v okolí mého bydliště, všimul si mě a vydal se za mnou. Měla jsem namířeno na hřiště, nicméně podařilo se mi ho setřást a schovat se mu. Nakonec jsem ho potkala ještě jednou, když jsem šla zvonila na kamarádku bydlící poblíž toho hřiště. Čekala jsem na ni, než přijde dolů jako obvykle a mezitím ho zahlédla u popelnic. Když přišla a vydaly jsem se na hřiště, on se vydal za námi. A já šla jako druhá, po chvilce mi bylo jasné, že ten chlap jde za mnou, strašně jsem se bála ohlédnout. Osahal mě přes oblečení, já se rozeřvala, rozbrečela a myslím, že i strachy počůrala. Nevím přesně, jak se mi do něho podařilo dostat, jestli utekl kvůli mému řevu a faktu, že v okolí jsou lidé, že jsem navzdory jemu šla stále dál... Myslela jsem si, že mě chce unést. Jeden pán s pejskem nás doprovodil domů, doma jsem to hned řekla našim a táta se rozhodl, že to tak nenechá, oblékl košilu a podle popisu se ho vydal hledat. Našel ho hrabajícího se v popelnici před našim barákem, dotáhl k blízké policejní stanicic a tam jsme se dozvěděli, že podobné případy obtěžování dětí s ním spojené už byly a taky že byl na léčení. Po čase jsem byla předvolaná na výslech, kamarádka taky.
Zanechalo to ve mně intuici, že je-li mi někdo na pohled podezřelý, nepříjemný, klidím se z jeho dohledu. Paradox je, že dle mého stylu oblékání jsem dost nápadná. Nedobírám se k závěru, když o tom přemýšlím.

Kastrace. Toto slovo se v otázce pedofilů často omlévá a mnozí se ptají ano, či ne? Odstraněním varlat se značně sníží produkce hormonů, zabrání to však mentalitě stále zaměřené na děti? Pomůže to psychicky a zabrání to dalším možným znásilněním například? To by se musel penis daným jedincům rovnou uříznout, což je zase zdravotní problém. Dalo by se tady spekulovat. Za to uříznutí bych byla u mužů, kteří nejsou devianti, jsou mentálně v pořádku tedy nepotřebují se léčit, ale znásilní. Jak moc si takový čin uvědomuje pedofil? Co na to říkáte vy? Osobně říkám nevím, má to pro i proti. Není to zkrátka dokonalé řešení.

Ještě jsem si vzpomněla na ambice různých rodičů dělat ze svých dětí hvězdy, malé modelky a kdoví, co ještě. Takhle se dostala na obálku časopisu Vogue tuším desetiletá dívenka. Podpatky, tuna make upu, sexy póza. Vlna odporu hlásá, že jde i o lákadlo na pedofily, ale ačkoliv se sama řadím mezi odpůrce tohoto prachobyčejného dělání z dětí to, co nejsou a nástroj na peníze, pochybuju, že by toto lákalo pedofily. Pedofil se zajímá o dítě pro dětinskost, nevyvinutost, kdežto tito lidé se tu dětinskost, po které pedofilové prahnou, a prakticky i dětství, zničit a udělat z ní předčasně dospělou ženu a tak ji i prezentovat.

Jak se stavíte k pedofili? Úchylka nebo menšinová sexuální orientace? Má podle vás řešení?

[Kuba]

No, jako žádný zázrak mi to nepřišlo, ale vyložená hrůza to taky není, autor se určitě snažila.