První fotka potomka z porodnice, nastrojené dítě v postýlce nebo rodinná idylka u bazénu či moře. Instagram i Facebook jsou plné fotek dětí a jejich pyšných rodičů. Odborníci však varují před sdílením každé drobnosti ze života dětí, takzvaný sharenting totiž může ublížit nejen vašim potomkům, ale i vašemu vzájemnému vztahu v budoucnu.
Petr Paseka je editorem sociálních sítí v médiích a otcem roční dcery, která se pravidelně objevuje také v jeho příspěvcích na Instagramu. "Jsou momentky, o které se chci podělit. Stejně tomu tak bylo i před narozením dcery. Intuitivně vnímáme, že jsou fotky, které patří jenom nám a nebylo by vhodné je sdílet ani s přáteli, natož pak s veřejností. Nikdy jsme ale nevedli debatu o pravidlech, co budeme sdílet," říká.
Přestože o jejím souhlasu se zveřejňováním společných fotek na sociálních sítích zatím nepřemýšlel, říká, že sdílí fotky, které jí nemohou ublížit ani ji urazit.
Digitální otisk na internetu má podle statistik v USA až 92 procent dětí do dvou let. Přehnanému sdílení informací a fotek na sociálních sítích se říká sharenting a toto téma se v posledních letech hojně propírá napříč celým světem. Řeší se nejen otázka bezpečnosti takovýchto informaci nebo vliv na psychiku dětí a také jejich vztahy s rodiči, ale i odpovědnosti rodičů za právo dětí na soukromí.
Půlka fotek na pedofilních webech je ukradená ze sítí
Sdílení slastí i strastí rodičovství je podle mnoha odborníků dvousečné. Na jedné straně mohou pomoci se zvládáním různých situací, na té druhé přináší řadu negativ a nebezpečí.
"Profily dnešních rodičů, kteří jsou první generací vyrůstající se sociálními médii, reflektují jejich vývojové období. Může pro ně být tedy přirozené, že v době, kdy všichni jejich vrstevníci mají děti a na sociálních sítích tak nahrazují příspěvky z vysokoškolského života a večírků fotografie rodinného života, se matka rozhodne sdílet život i svého dítěte," upozorňuje psychoterapeutka Lenka Mynaříková.
Je ale třeba si položit otázku, co konkrétně matky sdílí a zda to nemůže způsobit škodu. "Pokud přestaneme o obrázku novorozence přemýšlet jen jako o obrázku, zjistíme, že je možné prostřednictvím účtu rodiče na sociální síti zjistit řadu informací jako jméno, datum narození, třeba i porodnici, adresu bydliště, později fotografie z různých vývojových období, adresy škol, kam dítě chodí," upozorňuje Mynaříková.
Jak sdílet fotky dítěte a přitom jej chránit
- ejefektivnější cestou je žádné fotografie dětí na sociálních sítích nesdílet.
- Sdílení fotografie jen se souhlasem dítěte.
- Bez uvádění hashtagů, které umožní identifikovat místo.
- Upravené nastavení ochrany osobních údajů tak, aby příspěvky viděli pouze schválení uživatelé, a ne každý na Instagramu (nebo jiné sítě).
- Fotky vybírat s rozmyslem a vždy přemýšlet, zda je pro nás (a naše dítě) v pořádku, pokud se fotografie stane veřejnou.
- Stejná pravidla by měla platit i pro další rodinné příslušníky a přátele, kteří mohou také sdílet fotografie nebo videa našich dětí.
Fotky dětí mohou být zneužity i ke kyberšikaně či ponižování například ze strany jejich vrstevníků ve škole. "Pokud děti a dospívající vystavujeme neustálému sledování jejich života na sociálních sítích a zanecháváme na internetu nesmazatelnou stopu toho, co dělají, zbavujeme je chráněného prostoru, ve kterém by se mohly bezpečně rozvíjet a dospívat. Bráníme jim, aby si prošly matoucím obdobím hledání sebe sama a své identity v prostředí bezpečí a důvěry v rodině," dodává psychoterapeutka.
Dítě jako značka
Rodiče navíc svými příspěvky mohou dítě "zneužít k posílení a propagaci svého politického názoru či ekonomickému profitu". Právě Instagram se v posledních letech plní příspěvky s dětmi, které jsou označeny jako reklamní spolupráce, ať už na oblečení, dětské pleny, výživu, nebo třeba kosmetiku.
"V řadě případů se z dítěte stává spíše 'značka', která rodině přináší peníze, aniž by dítě mělo možnost toto jakkoli ovlivnit," tvrdí Mynaříková. Pokud je dítě pro rodiče zdrojem příjmů, a to na úkor dítěte samotného, které se třeba nemůže věnovat svým koníčkům, scházet se s vrstevníky, nesdílet svůj život na sítích, je to podle psycholožky velmi problematické. "Rodič si nemusí uvědomovat, že rozhodovat o dítěti tímto způsobem není v pořádku, často se objevují i názory, že dítě si to přece ani neuvědomuje, zvláště pokud je to nemluvně. A ano, malé děti třeba neřeší, co o nich jejich rodiče sdílejí na sociálních médiích, ale to se velmi rychle mění, jak děti rostou," říká Mynaříková. Rodiče tak bez souhlasu dítěte vytváří jeho on-line identitu.
Herečka Vlastina Kounická Svátková například letos v únoru pro Janu Le Blanc a časopis Moje psychologie uvedla, že odmítá skoro všechny nabídky na propagaci, pokud to není něco, co sama používá nebo má ráda. "Snažím se zachytit vtipné momenty, reálné situace, ukázat, že jsme normální. Starších synů se ptám, jestli je můžu vyfotit a zveřejnit to. Nejmladšího se ještě neptám, ale ten se fotí rád a nefotím ho, jak třeba sedí na nočníku. Nepoužívám ho jako nástroj k propagaci," uvedla.
To Petr Paseka je vůči influencer marketingu s dětmi názorově vstřícnější. "Beru to jako realitu. Influenceři prostě představují novou formu produktového marketingu," říká. Firmy ji podle něj využívají stále častěji a očekává, že tenhle trend bude dál pokračovat.
"Věřím, že existují rodiče, řekněme micro-influenceři, kteří propagují výrobek, kterému opravdu věří. Jejich uživatelské recenze mohou podat ucelenější a podrobnější informaci než běžné reklamy v televizi nebo rádiu," tvrdí s tím, že kdyby nějaký jeho známý propagoval na Instagramu třeba kočárek, který sám používal, mohl by ho tím ovlivnit. "Myslím, že by tak navíc mohl učinit i citlivě, v tom smyslu, že by nemusel odhalovat soukromí rodiny víc, než kdyby placené partnerství uzavřené neměl. Čili existují podmínky, za kterých bych si dokázal i já osobně placenou spolupráci zahrnující svou dceru představit."
Druhým dechem ale dodává, že výše popsaný scénář je v rámci Instagramu marginální. "Většina influencerů je ochotna propagovat jakýkoliv produkt, jehož výrobce je ochotný zaplatit. Navíc si myslím, že velká část je přitom ochotna odhalit i ta nejintimnější tajemství rodiny. Takovou spolupráci bych já neuzavřel. Tím spíš, kdyby měla zahrnovat i moji dceru," přemítá.
Když je dítě odmalička hodnoceno
Děti, které se narodily po vzniku Facebooku, se nyní dozvídají, co všechno o nich rodiče prozradili na své zdi ostatním. A začínají se bránit. V roce 2016 se například rakouská dívka u soudu dožadovala, aby její rodiče smazali 500 jejích fotek z Facebooku. Před dvěma lety soud v Římě uznal žalobu 16letého syna na svou matku za to, že na sociálních sítích zveřejňovala jeho fotky bez svolení. Matka by měla při dalším porušení synova soukromí zaplatit pokutu 10 tisíc eur (zhruba 260 tisíc korun).
Psychoterapeutka Mynaříková upozorňuje na to, že prezentace dětí na sociálních sítích je zrádná i proto, že dítě je odmalička "věcí veřejnou" a je neustále sledováno a kriticky zkoumáno.
"K tomu si přidejme pocity nejistoty a studu, které dítě zažívá, pokud rodič sdílí různé anekdoty z rodinného života, fotografie a historky o tom, jak dítě zvládá různé vývojové milníky typické pro různý věk - tedy to, co rodič běžně sdílí s pocitem, že je to zábavné (nebo se to hodí k propagovanému produktu), ale dítě to jako vtipné nevidí a může to velmi negativně ovlivnit vývoj sebevědomí a to, jak si dítě formuje obraz sebe sama," říká.
Úplná absence soukromí podle Mynaříkové vede k tomu, že dospívající obtížně kontrolují svůj život na sociálních sítích i mimo ně. "Jsou neustále sledováni, a tedy i neustále komentovaní a kritizováni lidmi, kteří je neznají, a hodnotí tedy pouze mediální obraz." Častým výsledkem mohou být sociální úzkosti a deprese.
"Na druhou stranu samozřejmě mohou být děti, které v takovém prostředí prospívají, popularita je těší, nebo jejich rodiče dokážou sociální sítě spravovat takovým způsobem, že jejich život neovládají," dodává Lenka Mynaříková s tím, že teprve v následujících letech se ukáže, jaký dopad to bude mít na současně se rodící generaci.
Stejně tak při uzavírání kupní smlouvy na lízátko v obchodě asi nebude prodavač proti, jiná situace by byla, kdyby dítě přišlo do obchodu se spotřební elektronikou a kupovalo třeba 60" televizi v hodnotě několika desítek tisíc Kč. V těchto případech mám na mysli opravdu smlouvy, které dítě uzavírá zcela samo ze své vůle a klidně i bez vědomí svých rodičů, i když zrovna tu přepravní smlouvu - asi rodiče vědí, že třeba někam jede nebo dojíždí, takže vlastně je to s jejich vědomím. Stejně tak určitě rodiče předpokládají, že když dají svému dítěti kapesné, tak to pak půjde do obchodu a něco si koupí a dá se předpokládat, že to bude nějaká běžná drobnost.
