Karin Jäckelová se zajímá o sexuální zneužívání žen, a tak s jednou z nich podle jejího vyprávění napsala knihu. Příběh vypráví o Monice B., která byla obětí zněužívání dlouhých 17 let, než našla odvahu podat na otce trestní oznámení.
- Zdroj textu i obrázku: https://www.cbdb.cz/kniha-8201-uz-nejsem-vase-dcera-ich-bin-nicht-mehr-eure-tochter
Tato kniha už mi dlouho leží v knihovně. Kdysi jsem ji četl, ale po několika stránkách jsem toho nechal a už se ke knize nevrátil. Ale napadlo mě, že bych se o této knize měl zmínit. Je to kniha, v níž hrdinka prožívá po celé dětsví nejrůzněkší formy zneužívání, což na ní, pochopitelně, zanechalo psychické následky. Je to skutečný příběh, který vypráví již dospělá žena, o jejím krutém dětsví.
Teprve smrt milovaného bratra dodala Monice B. sílu uniknout z rodinného pekla. Ve zdánlivě počestné měšťanské rodině se odehrávalo nepochopitelné drama. Otec a dva starší bratři po řadu let Moniku sexuálně zneužívali, matka ji prodávala cizím mužům. Strastiplnou cestu mladé dívky zpátky do normálního života, její trýznivé vnitřní zápasy líčí německá autorka Karin Jäckelová v otřesném svědectví o osudu mladé ženy, jež vinou svých nejbližších celé dětství nepředstavitelně trpěla. Nakonec podala na otce trestní oznámení. Po několika letech byl pro sexuální zneužívání vlastní dcery odsouzen. (oficiální text distributora)
Úryvek z knížky:
Úryvek je z dodatku, jenž je výtahem z rosudku Zemského soudu ve Wuppertalu, který v knize stručně líčí, sexuální zneužívání Moniky B.
...V souhlasu se svým předcházejícím rozhodnutím obžalovaný vyčkal, když se s rodinou navrátil (domů), příležitosti, aby pod tlakem události v Eifelu svou dceru sexuálně používal. Když byla jeho žena mimo dům, odváděl Moniku do manželské ložnice a po té, co ji hladil po těle a vnikl prstem do její pochvy, ji pak přiměl shora popsaným způsobem k orálnímu pohlavnímu styku. Průběhem času přešel i v přítomnosti své ženy a zbývajících členů rodiny k tomu, že se pohlavně přibližoval k Monice v dětském pokoji, o nějž se dělila s ostatními sourozenci. Docházelo přitom k tomu, že využíval svého jazyka k dráždění obnažené pochvy dívky (...). Po návratu z Eifelu k tomu docházelo s odstupem dvou měsíců. Často se při tom obžalovaný dával ukájet svou dcerou až k ejakulaci. Semenu dal buď stékat do jejích úst nebo na lůžko. Ačkoli Monika pokládala takové jednání za odporné, neodvážila se žádného vnějšího odporu. Otec pro ni byl osobou, kterou je třeba respektovat a již musí bez odmlouvání poslouchat. Kromě toho nabyla přesvědčení, že je chování otce normální. Neodvážila se odporovat mu ve svých představách v neposlední řadě i proto, že jí otec opakovaně důtklivě připomínal, že nesmí jejich společné tajemství nikomu prozradit...