
V mlhách osamění
Ten stín ve mně, on tam zuby cenil,
čekal na svou oběť, v mlhách osamění,
za nic na světě by duši nevyměnil,
jen za Tvůj hlas a pramen vlasů,
v nich hledám svého srdce spásu,
kéž v hada by ses neproměnil.
Ach, probudíš i bouře v polích,
a vrátíš mému světu jas,
Ty nevíš, nevíš jak to bolí,
když čekám, Tobě napospas.
V mých vodách Tvoje oči topím,
proč Ty? Nikdy nepochopím,
jsem zrůda a Ty šílenec!
Ďábla dítě, přivábí Tě,
kdo ví, čí jsi milenec.