Statistiky pachatelů sexuálních trestných činů 2016-2018

[Kasz]

Ale i malé dítě cítí, zda proti němu je nebo není používáno násilí.

No myslím, že určitou logiku současné nastavení dává. Je to nastaveno tak, že znásilnění = pohlavní styk bez souhlasu. Dospělou osobu, která nesouhlasí s pohlavním stykem, donutíš nejen násilím, ale také pohrůžkou násilí, nebo pohrůžkou jiné vážné újmy, takže násilí se přitom nemusíš vůbec přímo dopustit. To by potom znásilnění nebylo například, když by někdo unesl mé dítě a za jeho zpětné vydání bych s ním musel mít pohlavní styk, i když s tím stykem nesouhlasím. Znásilnění by nebylo, kdyby mi někdo vyhrožoval... nějakou jinou újmou, třeba že mi poškodí mé nové auto, které mě stálo nemalé peníze... přitom na mé osobě by se žádného fyzického násilí dopustil.

V obecných případech dospělá žena, která nebude souhlasit s pohlavním stykem, se logicky bude nějak bránit. Takže abys souložil s ženou, která nesouhlasí, budeš muset na ní použít nějaký druh násilí, protože z logiky věci ona se bude fyzicky bránit a ty jí budeš muset nějak fyzicky přemoci. Jenže dítě se fyzicky ani mentálně bránit nemůže. Kdyby vědělo, o čem je pohlavní styk, tak by se bránilo, jenže ono to neví, protože neví, co je sexualita a v čem spočívá. Neuvědomuje si to. Kdyby si to uvědomovalo (rozuměj kdyby mělo mozek dospělé ženy), tak by s pohlavním stykem nejenže nesouhlasilo, ale k tomu navíc by se třeba bránilo. Když neví, tak ani nemůže nesouhlasit, tudíž se ani nemůže bránit, takže jedná jen podle toho, co cítí, a tak je velmi jednoduché takové dítě zmanipulovat (rozuměj přimět) k tomu, aby s pohlavním stykem souhlasilo. Ale toto není kvalifikovaný souhlas. To dítě ten souhlas dát nemůže, protože neví, co to vše obsahuje, je naivní, důvěřivé. A proto i v tomto případě mluvíme o znásilnění. Na dítě totiž násilí ani použít nemusíš.

Jak bys odlišoval situaci, kdy dospělá žena by se fyzicky bránila, ale dítě vlastně proto, že neví, o co jde, se ve stejné situaci nebrání a ani se bránit nemůže, protože ta fyzická a mentální převaha toho dospělého je zcela zřejmá? Nebo když někoho opiju nebo zdroguju, třeba dospělou ženu, tak by to nebylo znásilnění? Jak bys to klasifikoval? Proč mít dalších milion skutkových podstat, když stačí definovat že znásilnění = pohlavní styk bez souhlasu?

Já v tom rozdíl nevidím. Myslím si, že je v pořádku, že pohlavní styk bez souhlasu je klasifikován jako znásilnění. Nemusí jít totiž
jenom o násilí fyzické, ale též psychické (jiný než fyzický nátlak), a také může jít o zneužití bezbrannosti, kdy dotyčný využil stavu, že ten
nesouhlasící se ani nemohl bránit (ani nemohl vyjádřit nesouhlas), přičemž za normálních okolností a s plným vědomím by se v té situaci dospělá osoba pohlavnímu styku nějakým způsobem bránila, protože by s ním nesouhlasila.

Měli bychom pachatele výší trestu motivovat, aby násilí nepoužíval. V současnosti pachateli říkáme, že násilí na velmi malém dítěti je vlastně beztrestné, trest se mu při použití násilí nezvýší.

A v tom to právě je - na malé dítě násilí pachatel ani použít nemusí. Dítě se totiž nemůže a ani neumí bránit.

[Cykle02]

znásilnění = pohlavní styk bez souhlasu

Když blázinec, tak úplněj. Pokud pohlavní styk bez souhlasu je znásilnění, znásilnění bude pak jako vražda a vražda bude genocida. Pak by se dalo ještě přidat, že je sex se ženou v pokročilém stádu těhotenství sexuální zneužívání dítěte

[Kasz]

On to není blázinec, dává to logiku. Jak bys nazval čin, který by měl stejné následky jako znásilnění, ale nevznikl by použitím násilí, ale jen tím, že se oběť nemohla/neuměla aktivně bránit nebo by obranu předem vzdala?

§ 185 tr. zákoník
Znásilnění
(1) Kdo jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku, nebo kdo k takovému činu zneužije jeho bezbrannosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.
(…)
Za dokonané násilí se považuje také to, pokud oběť od kladení odporu upustila jen proto, že shledala jeho úplnou beznadějnost.
(…)
Za zneužití stavu bezbrannosti se v případě trestného činu znásilnění považuje situace, kdy se oběť v tomto stavu nachází bez přičinění pachatele (intoxikace alkoholem, léky, drogami, mdloby, patologicky hluboký spánek a podobně). Jedná se o stav, ve kterém oběť není schopna projevit svou vůli uskutečnit pohlavní nebo obdobný styk s pachatelem, případně není schopna klást odpor vůči jednání pachatele.

Za stav bezbrannosti právní praxe považuje též nízký věk oběti, pro který není schopna posoudit význam jednáním pachatele a význam kládení odporu jeho jednání.

Zdroj: Bílý kruh bezpečí, článek Znásilnění

Je to prostě definice, a ta definice smysl dává (viz můj příspěvek výše). Jak jinak bys to chtěl klasifikovat? Byl by jiný trestný čin, který by se jmenoval „Zneužití k pohlavnímu styku ve stavu bezbrannosti“ a dal bys stejné trestní sazby, jako jsou v § 185? K čemu by to bylo?

Dokonce jsou tendence neoperovat s pojmy jako zneužití bezbrannosti, pohrůžky násilí atd., ale klasifikovat znásilnění jako jakýkoliv pohlavní styk, který je bez souhlasu druhé strany:

Většina států považuje za znásilnění pouze akt, kdy je přítomno fyzické násilí, výhrůžky, donucování či neschopnost oběti se bránit. Mezi těmito státy jmenuje Amnesty International také Česko a Slovensko.
(…)
"V současné době totiž trestní zákoník vyžaduje od potenciální oběti znásilnění jasně a vážně projevený nesouhlas,“ dodal Houdek s tím, že polovina až dvě třetiny obětí znásilnění zažívají paralýzu. „To znamená stav, kdy oběti nejsou schopné se projevit. Dost často je ta paralýza extrémní, že nejsou schopny se ani pohnout. Natož nějakým způsobem aktivně nesouhlas projevovat,“ doplnil Houdek.

„Průzkumy ukazují, že mnoho lidí se stále domnívá, že se nejedná o znásilnění, je-li oběť opilá, má na sobě odhalující oblečení nebo se fyzicky nebrání,“ uvedla expertka Anna Blusová ve zprávě Amnesty International.

‚On ji přeci neznásilnil‘
Na podobný problém poukazuje také právník a instruktor sebeobrany Pavel Houdek: „Jakkoli je zákonná definice se zmíněnou výjimkou dobrá, tak co značně pokulhává, je znalost trestného činu v populaci.“ Uvedl příklad nedobrovolné penetrace prsty, což je také považováno za znásilnění. „Ale 90 % lidí řekne, on ji přeci neznásilnil, použil jenom prsty. Ještě tristnější je, že když přednáším na středních školách, tak drtivá většina středoškoláků a středoškolaček je schopna říct „no dobře, ona se opila“ a že s ní někdo vykonal soulož, je její blbost. Ale to je učebnicový případ znásilnění,“ dodal.

Zdroj: ‚Sex bez souhlasu je znásilnění, tečka.‘ Amnesty kárá evropské země včetně Česka za zastaralé zákony (iRozhlas.cz)

Já s oběma články zcela souhlasím, snad jen bych v tom od Bílého kruhu bezpečí text upřesnil, protože mají psáno, že "kdy se oběť v tomto stavu nachází bez přičinění pachatele (intoxikace alkoholem, léky, drogami, mdloby, patologicky hluboký spánek a podobně)“, ale v tomto stavu se může nacházet i s přičiněním pachatele, který oběť třeba záměrně intoxikuje či nějakým jiným způsobem způsobí, aby oběť nebyla při vědomí.

[podivin]

On to není blázinec, dává to logiku. Jak bys nazval čin, který by měl stejné následky jako znásilnění, ale nevznikl by použitím násilí, ale jen tím, že se oběť nemohla/neuměla aktivně bránit nebo by obranu předem vzdala?

Teda musím také souhlasit. Kasz to vysvětluje fakt dobře. Kdybych to přirovnal k něčemu jinému - Když někdo usne v metru a já mu vezmu věci, tak je to přece také krádež a nikdo se nemůže vymlouvat na to, že ten člověk se mohl bránit, slovně mi říct, ať mu věci neberu, ale že zrovna spal a nebránil se, to je jeho problém. A je pravda, že někteří lidé ve stresu nedokáží ani mluvit, věřím tomu, že jsou i tací, kteří nedokáží jednat, prostě se začnou klepat, pokud rovnou neomdlí. A ano, na dítě se násílí použít nemusí. Když i někteří dospělí naletí podvodníkům, jak se potom má ubránit dítě?

[Gabriel Svoboda]

Nejsem si jistá, zda pachatel, který se rozhodne zneužít/znásilnit dítě, přemýšlí nad paragrafy a za co mu hrozí horší trest. Pokud je to násilný člověk, použije násilí, pokud je to člověk, který dítě třeba měl rád, ale selhal, pak násilí nepoužije. Velice pochybuji, že kterýkoliv z těchto pachatelů si otevře TZ a bude zkoumat, zda mu za násilný skutek hrozí stejný trest, jako když to udělá nenásilně.

Ale to platí pro většinu pachatelů většiny trestných činů. Podle této logiky bychom museli zrušit jakékoliv trestání, protože pachatel o hrozbě trestu stejně nepřemýšlí.

Dospělou osobu, která nesouhlasí s pohlavním stykem, donutíš nejen násilím, ale také pohrůžkou násilí, nebo pohrůžkou jiné vážné újmy, takže násilí se přitom nemusíš vůbec přímo dopustit.

Ale Plyšáček nepoužil ani pohrůžku násilí, přesto byl odsouzen za znásilnění.

Ale toto není kvalifikovaný souhlas. To dítě ten souhlas dát nemůže, protože neví, co to vše obsahuje, je naivní, důvěřivé.

Ale kvalifikovaný souhlas s pohlavním stykem nemůže dát ani 10leté nebo 14leté dítě, takový souhlas je podle našeho práva neplatný. Takže toto není důvod pro to, aby sexuální zneužití 6letého dítěte bylo považováno za něco kvalitativně (nejen kvantitativně) jiného než sexuální zneužití 10letého nebo 14letého dítěte.

Jak jinak bys to chtěl klasifikovat? Byl by jiný trestný čin, který by se jmenoval „Zneužití k pohlavnímu styku ve stavu bezbrannosti“ a dal bys stejné trestní sazby, jako jsou v § 185? K čemu by to bylo?

K čemu by to bylo? K mnoha věcem. Velmi často se odlišuje násilná kriminalita od nenásilné - třeba při rozhodování, komu udělit amnestii a komu ne. Plyšáček spadl do kategorie násilných kriminálníků, přestože násilí nepoužil. Kdyby neseděl za znásilnění, nýbrž za trestný čin "zneužití k pohlavnímu styku ve stavu bezbrannosti", bylo by každému jasné, že násilí nepoužil.

To, že dva téměř stejné činy mají dva různé paragrafy se stejnými sazbami, není nic neobyvklého. Podívej se na slovenský trestní zákon:

§ 199
Znásilnenie
(1) Kto násilím alebo hrozbou bezprostredného násilia donúti ženu k súloži alebo kto na taký čin zneužije jej bezbrannosť, potrestá sa odňatím slobody na päť rokov až desať rokov.
(2) Odňatím slobody na sedem rokov až pätnásť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1
a) závažnejším spôsobom konania,
b) na chránenej osobe,
c) z osobitného motívu, alebo
d) na žene vo výkone väzby alebo vo výkone trestu odňatia slobody.
(3) Odňatím slobody na pätnásť rokov až dvadsať rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 a spôsobí ním ťažkú ujmu na zdraví.
(4) Odňatím slobody na dvadsať rokov až dvadsaťpäť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1
a) a spôsobí ním smrť, alebo
b) za krízovej situácie.

§ 200
Sexuálne násilie
(1) Kto násilím alebo hrozbou bezprostredného násilia donúti iného k orálnemu styku, análnemu styku alebo k iným sexuálnym praktikám alebo kto na taký čin zneužije jeho bezbrannosť, potrestá sa odňatím slobody na päť rokov až desať rokov.
(2) Odňatím slobody na sedem rokov až pätnásť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1
a) závažnejším spôsobom konania,
b) na chránenej osobe,
c) z osobitného motívu, alebo
d) na osobe vo výkone väzby alebo vo výkone trestu odňatia slobody.
(3) Odňatím slobody na pätnásť rokov až dvadsať rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1 a spôsobí ním ťažkú ujmu na zdraví.
(4) Odňatím slobody na dvadsať rokov až dvadsaťpäť rokov sa páchateľ potrestá, ak spácha čin uvedený v odseku 1
a) a spôsobí ním smrť, alebo
b) za krízovej situácie.

Oba paragrafy jsou slovo od slova stejné, trestní sazby jsou stejné; rozdíl je jen v tom, že u znásilnění je obětí žena a způsobem provedení je soulož, zatímco paragraf sexuální násilí se použije ve všech ostatních případech. V tomto případě existují dva paragrafy proto, že se někomu nezdálo, že např. osahávání muže by se mělo nazývat znásilněním - a takový jazykový útlocit asi není zas až tak závažný důvod, proč zavádět dva paragrafy místo jednoho. Ale pokud je důvodem to, aby se odlišil násilný pachatel od nenásilného, pak si myslím, že bychom kvůli tomu měli mít dva paragrafy.

Když někdo usne v metru a já mu vezmu věci, tak je to přece také krádež a nikdo se nemůže vymlouvat na to, že ten člověk se mohl bránit, slovně mi říct, ať mu věci neberu, ale že zrovna spal a nebránil se, to je jeho problém.

Ano, okradení spícího člověka je krádež, ale ne loupež. Rozdíl mezi krádeží a loupeží je právě v tom, že loupež je násilná. Mně to připadá, že Kasz a Allein by takového okrádače spících lidí chtěli odsoudit za loupež, ne za krádež - protože kdyby oběť nespala, tak by se přece určitě bránila a pachatel by určitě použil násilí, takže ho za něj odsoudíme rovnou. Ale zapomínají na to, že ten pachatel může být lidumil, který by neublížil mouše, a kdyby se oběť vzbudila, tak by žádné násilí nepoužil, nýbrž by bez kořisti utekl. I v tomto případě by si jistě zasloužil trest; ale neměl by spadnout do kategorie násilných zločinců.

[Kasz]

Ale to platí pro většinu pachatelů většiny trestných činů. Podle této logiky bychom museli zrušit jakékoliv trestání, protože pachatel o hrozbě trestu stejně nepřemýšlí.

Jsou naštěstí ale i jiné "logiky", podle kterých jde o ochranu dalších potenciálních obětí stejného pachatele (když bude ve vězení, tak tam od něj riziko nehrozí), nebo podle kterých si jiní potenciální pachatelé řeknou "no sice by se mi to líbilo zažít, ale nechci skončit ve vězení". Když už pachatel pácha zločin, nejspíš příliš nepřemýšlí o tom, že dítě neposkytlo souhlas a bude se to řešit jako znásilnění, i když žádné násilí nepoužil (a kdyby použil násilí, tak by se mu ta prováděná aktivita třeba nelíbila).

Ale Plyšáček nepoužil ani pohrůžku násilí, přesto byl odsouzen za znásilnění.

Ano, pokud pod definici znásilnění bude spadat i zneužití bezbrannosti, tak je to v pořádku.

Ale kvalifikovaný souhlas s pohlavním stykem nemůže dát ani 10leté nebo 14leté dítě, takový souhlas je podle našeho práva neplatný. Takže toto není důvod pro to, aby sexuální zneužití 6letého dítěte bylo považováno za něco kvalitativně (nejen kvantitativně) jiného než sexuální zneužití 10letého nebo 14letého dítěte.

V čem je tedy problém? Ano, do 15 let v ČR dítě kvalifikovaný souhlas dát nemůže. Ten zákon ty děti chrání.

K čemu by to bylo? K mnoha věcem. Velmi často se odlišuje násilná kriminalita od nenásilné - třeba při rozhodování, komu udělit amnestii a komu ne. Plyšáček spadl do kategorie násilných kriminálníků, přestože násilí nepoužil. Kdyby neseděl za znásilnění, nýbrž za trestný čin "zneužití k pohlavnímu styku ve stavu bezbrannosti", bylo by každému jasné, že násilí nepoužil.

Jaký by byl tedy rozdíl mezi znásilněním a tím, co popisují v těch článcích - že oběť je kolikrát tak v šoku a paralyzována, že se nedokáže nijak bránit, a tím pádem pachatel násilí ani nemusí použít? Stejně jako to dítě z naivity neví, co se děje, zatímco kdyby vědělo, tak by se bránilo a pachatel by musel přikročit k nějakému násilí, aby dosáhl toho, co chce. Já v tom problém nevidím. Pokud se znásilnění zadefinuje jako pohlavní styk bez souhlasu, pak prostě ty činy budou spadat pod trestný čin znásilnění, a ano - a to i v případě, kdy pachatel z různých důvodů násilí ani nepoužil. A vymýšlet důvody, proč pustit na svobodu pachatele zneužívání dětí a takovéhle amnestovat, moc jako prospěšné nevidím.

Oba paragrafy jsou slovo od slova stejné, trestní sazby jsou stejné; rozdíl je jen v tom, že u znásilnění je obětí žena a způsobem provedení je soulož, zatímco paragraf sexuální násilí se použije ve všech ostatních případech. V tomto případě existují dva paragrafy proto, že se někomu nezdálo, že např. osahávání muže by se mělo nazývat znásilněním - a takový jazykový útlocit asi není zas až tak závažný důvod, proč zavádět dva paragrafy místo jednoho. Ale pokud je důvodem to, aby se odlišil násilný pachatel od nenásilného, pak si myslím, že bychom kvůli tomu měli mít dva paragrafy.

No a právě, k čemu to je, když oba dva paragrafy jsou příkladem násilných trestných činů? K čemu mají Slováci dva paragrafy, když to stejné lze postihnout jedním paragrafem? A co je horší - fyzické násilí, nebo psychické násilí?

Je to o definici, pokud se znásilnění zadefinuje jako pohlaví styk bez souhlasu, pak se všechny styky bez souhlasu budou nazývat znásilněním. Svým způsobem to stále je znásilnění duše.

Ano, okradení spícího člověka je krádež, ale ne loupež. Rozdíl mezi krádeží a loupeží je právě v tom, že loupež je násilná. Mně to připadá, že Kasz a Allein by takového okrádače spících lidí chtěli odsoudit za loupež, ne za krádež - protože kdyby oběť nespala, tak by se přece určitě bránila a pachatel by určitě použil násilí, takže ho za něj odsoudíme rovnou. Ale zapomínají na to, že ten pachatel může být lidumil, který by neublížil mouše, a kdyby se oběť vzbudila, tak by žádné násilí nepoužil, nýbrž by bez kořisti utekl. I v tomto případě by si jistě zasloužil trest; ale neměl by spadnout do kategorie násilných zločinců.

Možná právě to je ten rozdíl, o kterém se tady bavíme. Když ti někdo ukradne majetek, tak tento se dá v případě dopadení pachatele, nebo třeba třeba tím, že jsi pojištěný, nějakým protiplněním plně nahradit. Zatímco když někdo zneužije něčí bezbrannosti k tomu, aby s ním měl pohlavní styk, ten člověk se pak v dospělosti může cítit, jako kdyby byl znásilněný, protože ten pohlavní styk bez kvalifikovaného souhlasu je, jak jsem napsal, znásilněním duše. Následky nejdou nahradit. A kolikrát "nenásilné a láskyplné" zneužívání v dětství má mnohem větší doživotní následky než jednorázové znásilnění (což ve svém slovním odůvodnění zmínila i soudkyně Křikavová v Plyšáčkově případu). Tu duši ničím neodškodníš. U krádeže jde pouze o peníze/majetek, který se dá odškodnit, nahradit, vrátit. U nedobrovolného pohlavního styku jde o lidskou důstonost - tu když pošpiníš, tak to nejde ničím odškodnit, provedený čin již nejde vrátit zpět a následky takového činu na duši oběti mohou být (a často jsou) trvalé.

[Hebeš]

Dítě pod patnáct samozřejmě může souhlasit s pohlavním stykem, ale tento souhlas takový zločin v žádném případě neospravedlňuje a nemění nic na tom, že sex s kýmkoliv pod patnáct je dle zákonů i morálky těžký zločin. Když třicetiletý muž souloží s třináctiletou holkou, tak je to hrozné a patří do vězení. Bohužel dnes jsou takové zločiny trestané podmínkou a to dokonce i nevlastním otcům, což je výsměch všem slušným lidem. Když ale třicetiletý muž znásilní třináctiletou holku, je to ještě mnohem horší zločin, než dobrovolné zneužití, a pachatel patří do vězení na více let než ten, který má ten styk dobrovolně.

Oba paragrafy jsou slovo od slova stejné, trestní sazby jsou stejné; rozdíl je jen v tom, že u znásilnění je obětí žena a způsobem provedení je soulož, zatímco paragraf sexuální násilí se použije ve všech ostatních případech. V tomto případě existují dva paragrafy proto, že se někomu nezdálo, že např. osahávání muže by se mělo nazývat znásilněním - a takový jazykový útlocit asi není zas až tak závažný důvod, proč zavádět dva paragrafy místo jednoho. Ale pokud je důvodem to, aby se odlišil násilný pachatel od nenásilného, pak si myslím, že bychom kvůli tomu měli mít dva paragrafy.

Toto nejspíš není důvod, proč jsou dva paragrafy. Důvod je zřejmě historický. V Rakousko-Uherském trestím zákoně z roku 1852 a dále platném za první republiky bylo znásilnění (násilné smilstvo) přinucení nebo zneužití bezbrannosti ženy k souloži a trestalo se pěti až deseti léty žaláře. Dále byl trestný čin Smilstvo proti přírodě (sex s osobou stejného pohlaví nebo zvířetem) a ten byl trestný až pěti léty vězení, homosexuální znásilnění pěti až deseti lety. Později komunisté homosexuální styk legalizovaly (což je jediná pozitivní věc, kterou tito zločinci provedli) a tudíž paragraf smilstvo proti přírodě zcela zmizel a homosexuální znásilnění tak bylo postihnutelné jen velmi nízkými tresty jako omezování osobní svobody či vydírání. Trestný čin znásilnění byl v Česku i na Slovensku pouze znásilnění ženy. Na Slovensku udělali tedy paragraf sexuální násilí a v Česku rozšířili definici trestného činu znásilnění.

[Cykle02]

Objasněnost v Kraji Vysočina přesáhla v loňském roce 64 procent (NovinyVM.cz, kas)

V Kraji Vysočina vyšetřovali v loňském roce policisté celkem 4 835 trestných činů, což je ve srovnání s rokem předchozím o 703 trestných činů méně. Meziročně jde o pokles nápadu trestné činnosti o 12,7 procenta.

Loni se podařilo v našem kraji objasnit 3 103 trestných činů a objasněnost tak dosáhla 64,2 procenta. V loňském roce se policistům dodatečně podařilo objasnit dalších 403 trestných činů. Jde o případy, které se staly v předchozích letech. Celkově se tedy loni podařilo policistům objasnit 3 506 trestných činů, za jejichž spáchání bylo stíháno 2 773 osob.

„K poklesu nápadu kriminality došlo napříč celou naší republikou, takže Vysočina nebyla v tomto směru žádnou výjimkou. Dosaženými výsledky se loni Kraj Vysočina opětovně zařadil mezi nejbezpečnější regiony v rámci celé České republiky. Skvělých výsledků jsme dosáhli také v oblasti objasněnosti, když hranice 69 procent dosáhli policisté na územním odboru Pelhřimov. Vynikajících výsledků jsme dosáhli na poli objasněnosti také na Třebíčsku a Žďársku, kde objasněnost loni přesáhla 65 procent,“ komentoval dosažené výsledky plk. Mgr. Pavel Peňáz, náměstek ředitele pro službu kriminální policie a vyšetřování.

Na loňském poměrně výrazném snížení nápadu trestné činnosti mělo na území našeho kraje, ale také v celé České republice, vliv hned několik faktorů. Mezi ty nejzásadnější patří mimořádná a krizová opatření a opakovaně vyhlašovaný nouzový stav související s výskytem onemocnění COVID-19, kdy na základě tohoto došlo k menší mobilitě osob v České republice a k omezení vstupu občanů ostatních zemí do České republiky. Kromě toho se od října novelou trestních předpisů zvýšila hranice škody, která se vztahuje k rozlišení právní kvalifikace skutku na přestupek a trestný čin. Určitá protiprávní jednání se způsobenou škodou nepřesahující 10 000 korun jsou od října kvalifikována jako přestupek na úseku majetku.

V rámci našeho kraje se loni poměrně výrazně snížil počet trestných činů (pokles o 623) v oblasti obecné kriminality, což představuje pokles o 16 procent. Loni jsme v našem kraji zadokumentovali 3 264 případů obecné kriminality, z nichž se jich 1 919 podařilo objasnit, což představuje objasněnost přesahující 58,8 procent. Dodatečně se podařilo objasnit 227 skutků v oblasti obecné kriminality.

K mírnému snížení došlo loni také v oblasti násilné kriminality. Loni jsme registrovali v kraji 506 násilných trestných činů, což bylo o 17 méně než v roce 2019 – vyjádřeno procenty jde o pokles o 3,3 procenta. Kriminalistům se podařilo objasnit 398 násilných skutků a objasněnost tak dosáhla 78,7 procenta. Loni jsme dodatečně objasnili dalších 32 násilných trestných činů spáchaných v předchozím roce. V průběhu loňského roku jsme na Vysočině prověřovali a vyšetřovali celkem pět zločinů vraždy nebo pokusů vraždy a čtyři případy se kriminalistům podařilo objasnit. V jednom případě kvalifikovaném jako pokus vraždy - jedná se o postřeleného muže na motocyklu na Havlíčkobrodsku - stále probíhá prověřování okolností celého případu.

Za negativní jev lze považovat výrazný – více než šestatřicetiprocentní - nárůst nápadu trestných činů loupeže. Loni jsme na Vysočině prověřovali 30 případů loupeží, což bylo o osm více než v roce 2019. Celkem 26 případů loupeží se podařilo objasnit, což představuje objasněnost ve výši 80 procent. Loni se nám podařilo objasnit také čtyři loupeže, které se staly v předchozím roce. „Podařilo se nám objasnit několik pouličních loupeží a zajistit nezletilé osoby, které mají na svědomí loupežná přepadení, která se stala v průběhu jara v Jihlavě. Ve spolupráci se sociálním odborem jihlavského magistrátu jsme řešili opatření směřujících do rodin těchto nezletilců,“ doplnil plk. Mgr. Pavel Peňáz s tím, že s ohledem na věk pachatelů nelze k případům sdělit žádné bližší informace.

Pokles v počtu případů jsme loni zaznamenali u trestných činů úmyslného ublížení na zdraví. Loni jsme vyšetřovali 227 případů, což je o 34 případů méně než v roce 2019 – vyjádřeno procenty činí pokles třináct procent. Objasněnost tohoto druhu trestné činnosti dosáhla hranice téměř 80 procent. Dalších 19 skutků se podařilo objasnit dodatečně. Dlouhodobě stále platí, že nejrůznější rvačky a potyčky mohou mít vážné následky na životech a zdraví účastníků těchto incidentů, a proto považujeme tato jednání pachatelů za společensky vysoce škodlivá.

V loňském roce došlo na Vysočině k velice mírnému poklesu počtu trestných činů v oblasti mravnostní kriminality, a to o 3,1 procenta. Loni jsme vyšetřovali 123 případů mravnostních trestných činů a 79 z nich se podařilo objasnit, když objasněnost toho druhu trestné činnosti dosáhla 64,2 procenta. Ze 123 skutků na úseku mravnostní kriminality jich 25 bylo kvalifikováno jako trestný čin znásilnění (celkem 20 případů kriminalisté objasnili) a dalších 29 případů bylo kvalifikováno jako trestný čin pohlavního zneužívání (celkem 18 případů kriminalisté objasnili). K tomuto druhu trestné činnosti dochází nejčastěji mezi osobami stejného nebo přibližně stejného věku, které jsou mladší patnácti let.

Z celkového počtu 123 případů mravnostní kriminality byly ve 48 případech, což představuje 39 procent, k jejímu spáchání využity informační technologie a sociální sítě. Z těchto případů tzv. “kybermravnostní“ trestné činnosti se nejčastěji jednalo o případy kvalifikované jako sexuální nátlak, šíření pornografie a ostatní mravnostní trestné činy (výroba a jiné nakládání s dětskou pornografií, zneužití dítěte k výrobě pornografie), z jejichž podstaty jsou poškozenými osobami děti mladší osmnácti let.

Na území kraje Vysočina došlo loni k výraznému poklesu nápadu trestné činnosti v oblasti majetkové trestné činnosti, a to o 19,6 procenta, kdy na tomto poklesu se právě svým vlivem nejmarkantněji podílely výše zmíněné restrikce a opatření v souvislosti s výskytem onemocnění COVID- 19 a změny ve výši škod v rámci novely trestních předpisů. Loni jsme prověřovali celkem 1 686 trestných činů v oblasti majetkové činnosti a 668 skutků se podařilo objasnit, což představuje objasněnost na úrovni 39,6 procenta, což je v rámci celé České republiky vynikající výsledek. Dalších 128 majetkových trestných činů se nám podařilo objasnit dodatečně, kdy celkově jsme tak loni objasnili 796 majetkových trestných činů, za které jsme stíhali 605 osob. V období nouzového stavu byly vybrané trestné činy v oblasti majetkové kriminality posuzovány v kvalifikované skutkové podstatě velmi přísně a pachatelům hrozily za jinak často i bagatelní krádeže až osmileté tresty odnětí svobody.

Na majetkové trestné činnosti se 437 případy podílely krádeže vloupáním. Ve srovnání s rokem 2019 je to o 98 případů méně – vyjádřeno procenty jde o pokles o 18,3 procenta. Na majetkové trestné činnosti se dále 759 případy podílely krádeže prosté. Loni jsme v našem kraji zaregistrovali také 57 případů krádeží dvoustopých motorových vozidel. Celkem 35 těchto krádeží dvoustopých vozidel kriminalisté objasnili, což je objasněností ve výši 61,5 procenta řadí dlouhodobě mezi nejúspěšnější týmy v rámci celé České republiky. Dalších sedm případů krádeží osobních vozidel objasnili kriminalisté z předchozích let.

Poměrně vysoký počet trestných činů – 122 se týká krádeží věcí z automobilů a 50 případů se týká krádeže součástek motorových vozidel, včetně pohonných hmot z nádrží vozidel Na polovinu poklesla loni vloupání do rekreačních chat a chalup. Loni jsme zadokumentovali celkem 47 případů vloupání do rekreačních chat a chalup, když 21 případů jsme objasnili, což představuje objasněnost ve výši 44,7 procenta. Dalších 85 případů trestných činů se týkalo vloupání do rodinných domů, kdy se nám podařilo objasnit 34 případů a objasněnost tohoto druhu trestné činnosti dosáhla čtyřiceti procent.

V loňském roce se na Vysočině snížil o 16,8 procenta nápad trestné činnosti v oblasti ostatních trestných činů. Loni jsme jich v kraji vyšetřovali celkem 949, což bylo v meziročním porovnání o 191 případů méně. Loni policisté 774 případů ostatních trestných činů objasnili, takže objasněnost činila 81,6 procenta a dodatečně objasnili dalších 43 skutků z předchozích let. Do této oblasti trestné činnosti řadíme všechny drogové trestné činy, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, nedovolenou výrobu a distribuci psychotropních látek a jedů, výtržnictví, sprejerství, nebo ohrožování výchovy mládeže. Loni jsme v Kraji Vysočina registrovali 407 trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí, 144 případů sprejerství a 429 trestných činů ohrožení pod vlivem návykové látky.

Na úseku drogové kriminality loni policisté v našem kraji vyšetřovali 233 trestných činů, což bylo ve srovnání s rokem předchozím o 52 skutků méně než v roce 2019. Objasněnost u tohoto druhu trestné činnosti přesáhla loni hranici 87,1 procent. Dalších patnáct případů jsme objasnili dodatečně a celkově jsme objasnili 218 drogových trestných činů, za jejichž spáchání bylo stíháno 174 osob. V tomto případě se jedná dlouhodobě o velice pozitivní jev, neboť drogová trestná činnost patří mezi latentní kriminalitu a policisté pachatele odhalují na základě vlastních operativních poznatků. Pro úspěšnost v této oblasti je velice důležitá také důkladná systematická práce kriminalistů, kteří se aktivně věnují vyhledávání a odhalování tohoto druhu trestné činnosti. Za mírným poklesem nápadu tohoto druhu trestné činnosti tak lze v roce 2020 zejména spatřovat jarní omezení a restrikce v souvislosti s COVID-19, které se dotkly i charakteru a nastavení činností Policie České republiky a možností aktivně vyhledávat a rozpracovávat tento druh trestné činnosti.

K mírnému poklesu nápadu trestné činnosti došlo v roce 2020 v Kraji Vysočina i v oblasti hospodářské trestné činnosti. Kriminalisté loni vyšetřovali celkem 624 trestných činů, což je o 41 méně než za rok 2019. Vyjádřeno procenty tento pokles činil 6,2 procenta. Objasněnost se u tohoto druhu trestné činnosti pohybuje pod hranicí 57 procent. Dalších 71 skutků kriminalisté objasnili z předchozích let. U hospodářských trestných činů kriminalisté nejčastěji vyšetřovali hospodářské podvody (234 trestných činů), dále úvěrové podvody (113 trestných činů), a také daňovou trestnou činnost (32 skutků).

„Výrazný pokles o padesát procent jsme loni zaznamenali v oblasti daňových deliktů, kdy jsme registrovali 32 případů a 11 se jich podařilo objasnit. Velkou pozornost jsme také loni věnovali problematice finančního šetření a zajišťovaní výnosů z trestné činnosti, kdy loni činila hodnota zajištěného majetku v trestním řízení částku 87 236 000 korun, a v této souvislosti jsme provedli 615 zajišťovacích úkonů. K tomuto účelu využíváme všech institutů, které nám umožňuje český právní řád,“ řekl plk. Mgr. Pavel Peňáz.

Loni jsme v Kraji Vysočina zaznamenali výrazný nárůst trestných činů, které měly znaky kybernetické kriminality, tedy takové kriminality, k jejímuž spáchání je využito prostředí internetu či informačních, komunikačních a sociálních sítí. Loni jsme zadokumentovali 433 těchto případů, což již činí 8,95 procent nápadu ze všech spáchaných trestných činů v roce 2020 (v roce 2019 spácháno 297 trestných činů kybernetické kriminality, tj. 5,36 procent z celkového nápadu). Celkem 185 trestných činů se kriminalistům podařilo objasnit a objasněnost tak dosáhla více než 42,7 procenta. Dalších 34 případů kriminalisté objasnili dodatečně – jednalo se o případy z předešlého roku. Největší počet případů se týká majetku – jde o nejrůznější formy internetových podvodů a protiprávních jednání spáchaných za využití sociálních sítí s cílem neoprávněně se obohatit za využití různých legend. Další případy se týkají hospodářské kriminality, mravnostní kriminality, ale také násilné kriminality a oblasti nehmotných práv. Pachatelé u tohoto druhu trestné činnosti způsobili svým jednáním škodu ve výši 41 282 609 korun.

Velkým problémem v našem kraji jsou stále recidivisté, kteří loni spáchali 1 245 trestných činů, což v procentech představuje podíl téměř 27 procent na celkové kriminalitě v našem kraji.

Děti ve věku do 18 let spáchali loni v našem kraji celkem 137 trestných činů a podílejí na třech procentech nápadu celkové kriminality. Z tohoto počtu se ve 23 případech jednalo o násilnou trestnou činnost, ve 23 případech o mravnostní trestnou činnost a ve 48 případech o majetkovou trestnou činnost.

Děti ve věku do 15 let spáchali loni celkem 66 trestných činů a podílejí v Kraji Vysočina na 1,3 procenta nápadu celkové kriminality. Z tohoto počtu se ve 12 případech jednalo o násilnou trestnou činnost, ve 13 případech o mravnostní trestnou činnost a ve 24 případech o majetkovou trestnou činnost.

Loni se trestných činů v našem kraji dopouštěli také cizinci – celkem bylo trestně stíháno 262 cizích státních příslušníků,což představuje podíl ve výši 9,44 procenta na počtu všech stíhaných pachatelů. Nejčastěji se trestné činnosti dopouštěli státní příslušníci Slovenské republiky, Ukrajiny Rumunska, Bulharska a Mongolska.

Nápad trestné činnosti v Kraji Vysočina za období od 1. ledna do 31. prosince:

	2016	2017	2018	2019	2020
Počet trestných činů	5 986	5 459	5 312	5 538	4 835
Objasněno	3 683	3 342	3 152	3 470	3 103
% objasněnosti	61,53	61,22	59,34	62,7	64,2
Objasněno dodatečně	464	415	384	409	403
Objasněno celkem	4 147	3 757	3 536	3 879	3 506

Srovnání nápadu trestné činnosti na jednotlivých územních odborech Krajského ředitelství policie kraje Vysočina za období od 1. ledna do 31. prosince 2020:

	Jihlava	Třebíč	Žďár n S.		Pelhřimov
Počet trestných činů	1 325	841	860	970	839
Objasněno	792	551	566	615	579
% objasněnosti	59,8	65,5	65,8	63,4	69,0
Objasněno dodatečně	120	89	83	77	34
Objasněno celkem	912	640	649	692	613
Počet stíhaných osob	761	549	529	567	403

Autor: mjr. JUDr. Dana Čírtková, vedoucí oddělení - tisková mluvč