Muži nepláčou? Normální to bylo snad jen v 19. století...

[Rapunzel]

Našla jsem jednu svou odlehčenou úvahu na téma snižování psychické bolesti, tak ji sem vkládám, neb někteří z vás tyhle věci praktují zcela běžně a jiní si zase myslí, že je to snad nedůstojné, tak jen takový názor...

"Přejdu rovnou k věci - názor, že muži by neměli plakat, nepláčou, či dokonce je tento projev a odventilování emocí pro "silnější" pohlaví potupný a trapný, mi připadá minimálně...šílený. Kdo s tím sakra přišel?!
Je to podivuhodné, ale i přesto, že máme 21. století po Kristu, se sem tam s takovýmto názorem setkám, nicméně řadila bych jej spíše do 19. století, kdy se považovalo za obvyklé vystupovat jako necitelný ice man, krom toho ženy se dusily v korzetech a v kurzu frčely rodinné fotografie...zásadně se zesnulým příbuzenstvem. A aby toho nebylo málo, zesnulé příbuzenstvo se aranžovalo tak, aby na nich nikdo nepoznal jejich "křečovitou strnulost" a vypadali jako za života. Dnes bychom to označili za hanobení ostatků a neúctu k mrtvým, tehdy "in" bytová dekorace - foto s babičkou. Mrtvou. Co pak chcete po takových lidech? A popravdě, když se řekne 19. století, vybaví se mi Viktoriánská Anglie a Mrtvá nevěsta Tima Burtona. MRTVÁ! Jasný...ona v té době byla smrt celkově v módě a tak se nemůžeme divit, že nikdo emoce moc neprojevoval. To mrtvoly přece nedělají!
Každopádně dobu jedovatých mlh plných sulfidů, Jacka Rozparovače a kráčejících skal bez citů už dávno spláchla Temže a já si myslím, že ani mužům neuškodí si čas od času pořádně zabulit a dostat tak ze sebe všechny negativní, nahromaděné sra*ky a stres. Člověku se kolikrát dost uleví a mysl se stane čistější a klidnější. Kdyby muži plakat nesměli, tak by to neuměli, příroda by se už o to postarala.
Takže jaképak copak! Nebo vám snad přijde normální odpírat si ventil kvůli pohlaví? Mně ne. Jednoduché."

[Bouře]

Souhlasím. Podle mě by se společnost měla v tomto více posunout a nebrat jako slabost když uvidí muže vlastně kohokoliv brečet.

[Rapunzel]

Souhlasím. Podle mě by se společnost měla v tomto více posunout a nebrat jako slabost když uvidí muže vlastně kohokoliv brečet.

Tak ono brát tohle jako slabost je neskutečný nesmysl...je jiná doba. A nechápu moc ani samotné některé jedince, kteří si myslí, že je to nějak nepatřičné. Je to úplně normální. A spíše někdy i nápomocné.

[Bouře]

U nás ve třídě je to třeba brané jako hrozná slabost. Kolikrát se stalo (hlavně na 1 stupni) že si někdo nevěděl rady s testem a začal brečet a potom se za to celí den styděl.

[Rapunzel]

U nás ve třídě je to třeba brané jako hrozná slabost. Kolikrát se stalo (hlavně na 1 stupni) že si někdo nevěděl rady s testem a začal brečet a potom se za to celí den styděl.

Vždyť jsou to děti. Ono hlavně se to vtloukalo do starších generací, které byly inspirované asi právě 19. stoletím, kde se emoce a jejich vyjadřování prostě nenosilo. Dříve muži normálně plakali a nikomu to nepřišlo divný. Dneska je problém, že se najdou tací, kteří místo aby se vybrečeli a ulevili si, tak si ublíží, ublíží někomu jinýmu nebo podobné věci.

[Myš]

Plakat v soukromí mi už jde dobře, v posledních letech mi to víc a víc jde i v přítomnosti dalších lidí. Ale je to náročné, být zranitelný před ostatními, protože zkušenosti ukazují, že ne vždy je to přijato s empatií. Roli hrají i přesvědčení jako "kluci přece nepláčou".

Mnozí dospělí na plačící děti reagují s tím, že "to musíš vydržet" nebo "to přece nemůže bolet", "nebuť posera" někdy slyším i "jestli nepřestaneš brečet, tak tě ... (pohrůžka fyzickým nebo jiným trestem". Někdy to může i "pozitivně" laděné "tady máš (nějakou věc), hlavně už nebreč" nebo "to bude dobrý". To poslední může znít oproti těm ostatním úplně neškodně a ono to asi bude lépe přijato, než ty ostatní hlášky v uvozovkách, ale když se nacítím na to, co potřebuji, když se cítím nešťastný, není to připomenutí, že to někdy v budoucnu bude dobrý, ale potřebuji cítit přijetí a napojení na toho druhého v přítomnosti. A nebo s tím být sám

[Rapunzel]

Plakat v soukromí mi už jde dobře, v posledních letech mi to víc a víc jde i v přítomnosti dalších lidí. Ale je to náročné, být zranitelný před ostatními, protože zkušenosti ukazují, že ne vždy je to přijato s empatií. Roli hrají i přesvědčení jako "kluci přece nepláčou".

Pláčou všichni, i kluci a myslím, že by měli, páč to dost pomáhá většině lidí cítit se v krizových situacích lépe. Zranitelnost před ostatními myslím ale můžeš ukazovat, když jim věříš a oni Ti neublíží v citlivé chvíli ještě více.

[Mathias8]

"nebuť posera" někdy slyším i "jestli nepřestaneš brečet, tak tě ... (pohrůžka fyzickým nebo jiným trestem".

Ja som pocuval daleko horsie veci ako pubertiak od vlastneho otca ked som mu ukazal zufalstvo a strach alebo zacal plakat. A to som plakal pred nim iba dva krat v zivote.
Neznasa ked chlapi placu, su to pre neho slabosi a najhorsie co chlap podla neho moze urobit je rozplakat sa pred ludmi.

Vzdy mi povedal ze som slaboch, posera a ked som sa pred nim rozplakal povedal mi ze nie som chlap a ked sa mi nepaci zivot ze sa mam ist obesit ze mi poda spagat...plus vyhrazky a ponizovanie.

Placem obcas, ked sa to uz neda vydrzat a je toho na mna hodne. Zasada nikdy nie pred ludmi. Radsej to v sebe na tu chvilu udusim a nenapadne sa vytratim az potom spustim.
A Niekedy chcem strasne ale nejde to.

[Rapunzel]

Masakr. Názory Tvého otce jsou fakt jak z prvohor. Každý má přece právo na emoce a jejich vyjádření, nezávisle na pohlaví. Proč by měl být proboha chlap slaboch, když pláče? Já v tom totálně žádné slabošství nevidím.

[Krabat]

Tak v soukromí se hodí občas vypnout a ventilovat se ale v práci nebo obecne pred lidmi si to neumím představit... Většina lidí na to zrovna pozitivně nekouká.

[Rapunzel]

Tak v soukromí se hodí občas vypnout a ventilovat se ale v práci nebo obecne pred lidmi si to neumím představit... Většina lidí na to zrovna pozitivně nekouká.

V práci se pracuje, tam nemůžeš jen tak brečet. A před lidmi, no jak před kým spíše...někdo to nepochopí a někdo zase jo. Ale o to nejde, jde o ten ventil...a jestli jsi radši sám nebo s někým, kdo Tě obejme.

[Krabat]

Tak v soukromí se hodí občas vypnout a ventilovat se ale v práci nebo obecne pred lidmi si to neumím představit... Většina lidí na to zrovna pozitivně nekouká.

V práci se pracuje, tam nemůžeš jen tak brečet. A před lidmi, no jak před kým spíše...někdo to nepochopí a někdo zase jo. Ale o to nejde, jde o ten ventil...a jestli jsi radši sám nebo s někým, kdo Tě obejme.

Ja nesnáším když na mne lidi sahají, takže s tímhle jsem ok
Ja vyrostl v prostředí kde se to moc nehodilo. V dospelej životě jsem většinou ja ten utesitel co obejme. Za za posledních deset let brečel před někým přesně 2x.
I když si o tom nic zlého nemyslím tak to už holt mám pod kůži jako něco co nemám dělat. Holt skvěle prostředí během vyrustani

[Rapunzel]

Ja nesnáším když na mne lidi sahají, takže s tímhle jsem ok
Ja vyrostl v prostředí kde se to moc nehodilo. V dospelej životě jsem většinou ja ten utesitel co obejme. Za za posledních deset let brečel před někým přesně 2x.
I když si o tom nic zlého nemyslím tak to už holt mám pod kůži jako něco co nemám dělat. Holt skvěle prostředí během vyrustani

Jo to je přesně ono, že se to někomu vtlouká nesmyslně do hlavy, prostě "jsi chlap, nebudeš brečet", ale proč jako ne? Můžeš si brečet, jak chceš, nezávisle na pohlaví. Kdyby přece muži nesměli brečet, tak by to ani neuměli, ale umí to každej. A má to nějaký smysl.

[Krabat]

Ja nesnáším když na mne lidi sahají, takže s tímhle jsem ok
Ja vyrostl v prostředí kde se to moc nehodilo. V dospelej životě jsem většinou ja ten utesitel co obejme. Za za posledních deset let brečel před někým přesně 2x.
I když si o tom nic zlého nemyslím tak to už holt mám pod kůži jako něco co nemám dělat. Holt skvěle prostředí během vyrustani

Jo to je přesně ono, že se to někomu vtlouká nesmyslně do hlavy, prostě "jsi chlap, nebudeš brečet", ale proč jako ne? Můžeš si brečet, jak chceš, nezávisle na pohlaví. Kdyby přece muži nesměli brečet, tak by to ani neuměli, ale umí to každej. A má to nějaký smysl.

Ono to nemusí být přímo vtloukanim ale třeba jen nezájmem okolí, mne by přišli rodiče obujmout snad jen když bych vyhrál ve sportce Ani to nemuseli nějak shazovat ale reakce na pláč dítěte nula.

[Rapunzel]

Ono to nemusí být přímo vtloukanim ale třeba jen nezájmem okolí, mne by přišli rodiče obujmout snad jen když bych vyhrál ve sportce Ani to nemuseli nějak shazovat ale reakce na pláč dítěte nula.

Aha, tak někdo je takovej ledovej. A pak si buď člověk zvykne, že na něj nikdo nesahá a nechybí mu to, nebo naopak, vyhledává to později a chybí mu to velmi.