Pedofil propuštěný na amnestii zabil Barborku: Po 30 letech chce na svobodu! (Blesk.cz)

[Cykle02]

Pedofil propuštěný na amnestii zabil Barborku: Po 30 letech chce na svobodu! (Blesk.cz, dce)

Pedofil propuštěný na amnestii a práce na dětském oddělení v nemocnici. Normální člověk by tuto kombinaci nepovažoval za možnou. Jenže jde o realitu. Tím pedofilem byl v roce 1990 Jaroslav Oplištil (65). Z nemocnice odnesl sedmiměsíční holčičku, znásilnil ji a zabil. Během dvou hodin už policisté přesně věděli, co se stalo. Trestu smrti utekl jen o vlásek, den po jeho činu byl zrušen!

Bylo 30. dubna 1990. Jaroslav Oplištil seděl v hospodě U sklípku v Praze na Bulovce a pomalu se opíjel pivem a vodkou. „Když jsem nalitej, mám slabost na něžnost. Přitahujou mě děti. Dětský tělo je takový čisťounký, vemte si ženskou, jak je to chlupatý a smradlavý,“ prohlásil Oplištil podle magazínu Téma.

Oplištil byl totiž trestaný pedofil – měl za sebou údajně již 7 činů proti nezletilým. V roce 1990 se dostal z vězení kvůli Havlově amnestii. Bez problémů dostal práci jako sanitář na dětské interně pražské nemocnice Na Bulovce. Jak to? V té době se zaměstnavatelé bývalých trestanců nesměli ptát, za co seděli... Oplištila navíc zaměstnanci hodnotili jako spolehlivého s příkladným vztahem k dětem.

Té noci si z nemocnice odnesl jedno z miminek. Ani nevěděl, jestli je to kluk, nebo holčička, to poznal až venku pod lampou, když si všiml růžových dupaček. „Děvčátko, na které jeho rodiče čekali deset let. Když jsme se pachatele ptali, proč si ze čtyř dětí, které v té době byly na oddělení, vybral právě tuto holčičku, odpověděl, že byla nejstarší,“ vzpomínal se smutkem v hlase kriminalista Miloslav Dočekal.

Odnesl ji na ubytovnu, kde bydlel – v místnosti žil sám. Dítě položil na postel a lehl si k němu. Malou Barborku znásilnil a těžce ji zranil; miminko začalo plakat a křičet. „Měl jsem strach, že probudí ostatní lidi. Tak jsem jí přitiskl ruku na ústa a zalehl ji. Pak jsem asi usnul.“

Zmizelou Barborku zanedlouho sestry nahlásily na policii. Ta si dala dvě a dvě dohromady a ráno zabušila na dveře právě Oplištilovi. Ten zazmatkoval a tělíčko děvčátka zahodil pod postel. K činu se ovšem prakticky ihned doznal.

Jeden z vyšetřovatelů, kteří na místě byli, Karel Vomáčka vše popsal ve své knize Doktore, vražda, jedeme!: „Nikdo, včetně mě, neřekne Oplištilovi ani jednu nadávku. Přesně řečeno, hovoříme na něj jen to nejnutnější. Každý má v obličeji jasně vepsaný výraz zhnusenosti nad touto zrůdou. Oplištil naše opovržení a ledovou nenávist zřejmě cítí. Těká očima a klepe se strachy, snad si myslí, že ho každou chvíli začne někdo mlátit. A ze svých předchozích sedmi trestů dobře ví, jak spoluvězni s podobnými ,prcačkáři‘ zacházejí...“

Oplištil od začátku vyšetřování požaduje trest smrti, ten je v té době už ale zrušený. Nakonec nedostal ani doživotí – soud ho poslal na 25 let do vězení. To opustil v roce 2015. V květnu okamžitě nastoupil ústavní léčbu v Psychiatrické léčebně v Kosmonosech na Mladoboleslavsku. Podle všeho podstoupil Oplištil chemickou kastraci – a v tom případě může chodit na vycházky mimo brány ústavu.

Vše by se ale mohlo rychle změnit už v příštích dnech. Ve středu začíná v Mladé Boleslavi jednání o možném propuštění pedofila z léčebny. Oplištil žádal o propuštění na svobodu už když seděl ve vězení - marně. Teď doufá, že mu soud povolí ambulantní léčbu.

[Hebeš]

Myslím si, že s takovými lidmi by se úřady neměly tolik patlat. Prostě zabije dítě, nemá co vylézt mezi lidi. A ještě si tam sedí z daní občanů, z daní otců a matek od rodin, kteří se starají o své děti. Přitom nic nebrání tomu, aby pracovali. Neříkám nutně někde v dole, ale třeba v továrně.

[Kasz]

Tak tady je trochu podrobnější a možná méně bulvární popis toho, jak to všechno bylo:

Unesl půlroční holčičku, znásilnil ji a zavraždil. Teď chce z ústavu (iDnes.cz)

3. ledna 2020, Jiří Pánek

Před třiceti lety, 3. ledna 1990, opustil Jaroslav Oplištil díky prezidentské amnestii brány věznice. O čtyři měsíce později unesl z nemocnice půlroční Barborku, znásilnil ji a zardousil. Pedofila poslal soud do vězení na 25 let. Po vykonání trestu byl umístěn do psychiatrické nemocnice. Teď žádá soud, aby ho z ústavu propustil.
Většinu trestu si Oplištil odpykal ve věznici na Mírově. Čtyřikrát žádal šumperský soud o podmíněné propuštění, ani jednou neuspěl. V současnosti je hospitalizován v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy. A jeho touha po životě na svobodě nepolevuje.

U Okresního soudu v Mladé Boleslavi teď leží Oplištilova žádost, od které si pětašedesátiletý vrah slibuje propuštění z ústavu s tím, že bude léčen jen ambulantně.

„Ve věci byl soudem přibrán znalecký ústav k podání znaleckého posudku na osobu odsouzeného. Příslušný spis se nyní nachází u znalců, ve věci není zatím nařízeno žádné jednání,“ sdělil na dotaz iDNES.cz místopředseda soudu Martin Moc. Posudek by mohl být hotový během ledna či února. Pak soud rozhodne.

Jaroslav Oplištil pochází z Frýdlantu v Čechách, později žil ve Varnsdorfu a v Liberci. Před soudem stál poprvé na podzim 1973. Osmnáctiletý mladík tehdy zamířil do vězení kvůli vloupání do Jednoty, kde odcizil cigarety a čokoládu. V průběhu sedmdesátých let si vyslechl další rozsudky – za majetkovou trestnou činnost, podvod či příživnictví. Trest vězení dostal i za útěk z vojny.

V květnu 1986 vylákal v Jablonci nad Nisou dvě nezletilé dívky – sedmiletou Evu a devítiletou Klárku – za město. Slíbil, že jim sežene štěňátka. Vyděšeným dívkám pak v lese hrozil uškrcením. Přinutil je, aby se svlékly. Osahával je a líbal na přirození. Vyžadoval, aby mu sahaly na penis.

Okresní soud ho v srpnu 1986 poslal za pohlavní zneužívání a další trestnou činnost (rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví) za mříže na pět let.

Díky novoroční amnestii prezidenta Václava Havla vyšel Oplištil v lednu 1990 z věznice ve Stráži pod Ralskem o rok a půl dřív. Zamířil do hlavního města. Na svobodě byl asi týden, když požádal o práci v pražské Fakultní nemocnici Na Bulovce. Chtěl tam dělat sanitáře. Tahle profese ho už v minulosti živila.

Zpráva o Jaroslavu Oplištilovi z věznice ve Stráži pod Ralskem (květen 1990)

„Říkal, že je amnestovaný a že se do Liberce vrátit nechce, protože by se zase chytl party a skončil v kriminálu. Ptala jsem se ho, za co byl trestaný. Řekl, že za rozkrádačky. Prohlásil, že si ubytování v Praze zajistí,“ vypověděla Jiřina M., hlavní nemocniční sestra.

Recidivista si rychle zařídil v Praze přechodný pobyt a 18. ledna 1990 místo sanitáře na Bulovce získal. „Řekla jsem mu, aby přinesl výpis z rejstříku trestů. Odpověděl, že jede do Liberce, že to vyřídí,“ vzpomínala Marcela F., referentka z personálního oddělení. Protože dokument neměl, získal pracovní smlouvu jen na dobu určitou – do konce května 1990.

Jaroslav Oplištil

• prvorozený, měl tři sourozence, rodiče se rozvedli, když mu bylo 23 let
• v osmé třídě propadl z chemie, fyziky a matematiky, vyučil se jako družstevní stavař, při sezení se znalci uvedl, že mu na stavbě několikrát spadla na hlavu cihla, ale rozbitou lebku nikdy neměl
• alkohol pil od 14 let, kouřil od patnácti, v době dopadení kouřil 40 cigaret denně, na nikotinu byl závislý
• rozvedený, bezdětný
• v roce 1986 si uvědomil, že je zaměřen na děti
• před vraždou byl sedmkrát trestaný

zdroj: vyšetřovací spis

Ještě v lednu, když hlavní sestra v televizi viděla, kdo všechno se na amnestii dostal z vězení, chtěla vědět, zda Oplištil o své trestné činnosti nelhal. Požádala kolegyni, aby zavolala kurátorce do Liberce. Ta sdělila, že dotyčný byl trestán pouze za krádeže.

Personální referentka pak sanitáře opakovaně upomínala o výpis z trestního rejstříku. „Vždycky mi odpověděl, že ho přinese,“ řekla později policistům.

Oplištil zamlčel, že byl ve vězení také za pohlavní zneužívání dětí. Věděl, že s takovým „škraloupem“ by v nemocnici se žádostí o zaměstnání neuspěl. Docházely mu peníze a pracovní místo potřeboval.

Hlavní sestra ho v lednu zařadila na dětské oddělení. „Dlouhodobě tam scházel sanitář. Kvůli tomu, že byl trestán za krádeže, jsem ho nechtěla dát na oddělení, kde leží dospělí pacienti, kteří u sebe mají často cenné věci,“ vysvětlovala.

Nový pracovník neměl zpočátku kde bydlet. První měsíc přespával přímo na dětském oddělení. Pak dostal pokoj na nemocniční ubytovně. S jeho prací byli nadřízení spokojeni. K dětem se podle sester choval hezky. Některé si všimly, že se víc zajímal o děvčátka.

„Někdy v březnu mi říkal, že v přízemí je hezká holčička, že se s ní mazlí a připadá mu, jako by byla jeho. Chtěl, abych se na ni šla podívat, já jsem však neměla čas,“ uvedla do policejního protokolu jedna zdravotní sestra. „S dětmi se mazlil, vinul je k sobě. Zažila jsem případ, že aniž musel dítě odnést, vzal je z postýlky a mazlil se s ním. Zdálo se mi to trochu divné, ale nevzbuzovalo to ve mně nedůvěru,“ dodala její kolegyně.

Broukající Barborka

30. dubna 1990 v šest ráno nastoupil Oplištil na čtyřiadvacetihodinovou směnu. Navečer se rozhodl, že si službu zpříjemní a se sanitářem Jaroslavem M. zašli do nedaleké hospody Ve sklípku, kde si dali několik piv. Tam se s kolegou pohádal a v pití pokračoval bez něj.

Kolem devatenácté hodiny mu došly peníze. Vrátil se do nemocnice, kde si půjčil od zdravotní sestry Miluše S. třicet korun. Zalhal jí, že mu chce jeden Polák, který čeká u brány, prodat džíny.

S penězi šel znovu do hospody, kde si objednal další piva a jednoho panáka vodky. Kolem půl desáté ho tam našel jiný kolega sanitář Jaroslav F., který ho odvedl zpátky do nemocnice.

„Celou cestu jsem mu říkal, že je vůl, že se v pracovní době nemá pít, že by ho klidně mohli vyhodit. Byl podnapilý, měl nejistou chůzi. Řekl jsem mu, aby šel na ubytovnu, že za něj práci udělám a že ho vzbudím, kdyby byl nějaký exitus. Povídal, že než půjde spát, tak si zajde na dětské, kde si dá kafe,“ vypověděl pan Jaroslav.

Oplištil měl v kapse univerzální klíč, s nímž se mohl po celém oddělení volně pohybovat. Když vstoupil dovnitř a šel po chodbě, zaslechl z jednoho pokoje zvuk. Dětské broukání. To ho zaujalo, tak přišel blíž.

„Sklonil jsem se nad postýlkou. Vyjmul jsem dítě. Bylo tam šero, takže jsem nevěděl, jakého je pohlaví. Procházel jsem se po pokoji s dítětem v náručí. Nevím, co mne to popadlo, najednou jsem ho vzal a odnesl na ubytovnu. Padla na mě asi nějaká lítost, že jsem sám,“ tvrdil Oplištil.

Miminko zachumlané do pracovního pláště nesl areálem nemocnice. Bylo před jedenáctou hodinou večer. Ve tmě si ho nikdo nevšiml. Na schodech málem upadl a tam podle svých slov uviděl, že má dítě červené dupačky. Až v tu chvíli mu prý došlo, že si odnáší holčičku. Barborka začala vrnět hlasitěji, tak jí trošku zmáčkl krk, aby nemohla křičet.

Při příchodu na ubytovnu potkal souseda. “Viděl jsem, že Oplištil držel v náručí nějaký předmět. Nevím, co to bylo, bylo to zabalené. Hned jak vešel na pokoj, tak za sebou zamkl. Neslyšel jsem žádný hluk, křik či pláč malého dítěte,“ řekl svědek.

Barborka byla pokálená. Únosce rozstřihl dupačky a plenami ji očistil. Svlékl se do trenek a lehl si k ní. Policistům později detailně popsal, co všechno s holčičkou prováděl. Vážně ji zranil. Když začala křičet, stiskl jí krk. „Nevšiml jsem si, že by se dítě škubalo, ale najednou se nehýbalo. Nevím, co to se mnou bylo, že jsem mu nepomohl. Usnul jsem. K vyvrcholení u mě nedošlo,“ prohlásil Oplištil.

Tělíčko schované pod postelí

Kolem půlnoci šla jedna ze dvou přítomných sester děti zkontrolovat. Když přišla na pokoj číslo 3 k postýlce, na jejímž rámu byla nalepená leukoplast se jménem Barborky, spatřila prázdné lůžko. „Byly jsme z toho šokované. Za dobu, co sloužím, se nikdy nic podobného nestalo. Prohledaly jsem celé oddělení, ale nenašly jsme ji.“

Asi v jednu hodinu v noci zavolaly lékařku, která měla službu. Všechny tři ženy pohřešovanou holčičku znovu hledaly. Bez úspěchu. Doktorka proto ve 2:15 vyrozuměla Veřejnou bezpečnost.

U postýlky ležel dudlík zmizelé holčičky

„Pořád jsme nemohly pochopit, co se stalo. Myslely jsme, že ji někdo ze zaměstnanců někam položil, třeba z legrace,“ odpověděla Miluše S. na dotaz, proč zmizení miminka hlásily policii po více než dvou hodinách.

Právě tato sestra upozornila příslušníky VB na Oplištila. Věděla, že se na oddělení nemohl dostat nikdo bez klíče. Sanitář tam večer byl, půjčovala mu peníze. Vybavila si také jeho náklonnost k dětem.

„Požádala mě, abych s ní šel stranou. Že nechce dělat drby, ale že tam mají sanitáře, který byl propuštěn na amnestii. Zeptal jsem se jí, kde bydlí. Říkala, že na ubytovně v areálu a že nám to ukáže,“ uvedl podpraporčík Petr Příhoda.

Jiná hlídka mezitím přijela k rodičům dítěte. Měla za úkol ověřit, zda si dceru hospitalizovanou 29. dubna se zánětem středního ucha neodvezli bez vědomí personálu z nemocnice. Doma však miminko nebylo.

Policisté nechali Oplištila prolustrovat v databázi. „Vzhledem k získaným poznatkům bylo bezodkladně rozhodnuto o jeho předvedení, případně prohlídce jeho pokoje,“ uvádí policejní protokol. Příhoda s podporučíkem Janem Dufkem a zdravotní sestrou vyrazili ve čtyři hodiny ráno k ubytovně.

Oplištilův pokoj na ubytovně

„Zde jsem podle seznamu ubytovaných zjistil, že bydlí ve druhém patře,“ vzpomínal Dufek. Sestra počkala na schodech, příslušníci několikrát dlouze zazvonili na zvonek u vchodových dveří do společné předsíně tří pokojů.

Intenzivní zvonění Oplištila vzbudilo. „Jak jsem se probudil, hned jsem vedle sebe uviděl mrtvé dítě. V tu chvíli jsem si uvědomil, co jsem udělal. Dítě jsem vzal a zastrčil pod válendu do zadního rohu, aby nebylo vidět. Pak jsem šel otevřít.“

„Otevřel muž v trenkách a tílku. Všiml jsem si, že má ztopořený pohlavní úd. Zeptal jsem se, jestli je Jaroslav Oplištil, on přisvědčil,“ vypověděl policista Dufek.

Vyjádření sociální pracovnice FN Na Bulovce

Dne 2. 5. jsem přišla do práce a dozvěděla jsem se, že sanitář Oplištil na ubytovně zneužil dítě a to dítě zemřelo. Ten den jsem také zaslechla, že jde po Bulovce fáma, že byl již za pohlavní zneužití trestán.

Já jsem tomu nemohla věřit, protože jsem mluvila s kurátorkou v Liberci (Drahomírou P.) a ta o tom nic neříkala. Proto jsem jí hned zatelefonovala a řekla jsem jí, že je podezření, že Oplištil zneužil dítě, a přímo jsem se jí zeptala, zda za to byl již trestán.

Ona mně opět opakovala, že byl trestán pouze za krádeže a rozkrádání. Potom jsem jí po poradě s právníkem poslala dopis, aby mi písemně potvrdila telefonáty z 18. 1. a 2. 5. 1990.

Asi dva dny po zaslání dopisu jsem jí telefonovala, zda dopis dostala, a ona mi jeho příjem potvrdila. Řekla, že odepíše a že až teď ke svému zděšení zjistila z hlášení o propuštění, které se jí nyní dostalo do ruky, že Oplištil byl skutečně pro pohlavní zneužívání jednou trestán.

To hlášení a odpověď na můj dopis skutečně obratem na Bulovku zaslala.

z výpovědi Růženy Z., zdroj: vyšetřovací spis

Sanitáři řekl, ať se oblékne, že s ním potřebují mluvit. Oplištil se nezeptal, proč za ním příslušníci VB přišli. „Mám se obléknout do pracovního, nebo do civilu?“ zněl jeho dotaz. Policista odpověděl, že je to jedno. Sanitář se začal oblékat do bílého oděvu.

„Všiml jsem si, že jsou na stole dětské piškoty a miska s kompotem. Napadlo mě, že by tam to dítě mohlo být. Podíval jsem se pod postel. Nalevo jsem uviděl dětskou postavičku. Řekl jsem mu, ať ji vyndá,“ uvedl policista Příhoda.

Tak to je můj konec, pomyslel si Oplištil a začal brečet.

Policista nadzvedl postel. Nehybné dítě vyndal jeho kolega. „Viděl jsem, že to je holčička. Přes ramínka měla převlečené dupačky. Nožičky měla z nohavic venku, takže byla od prsou dolů nahá. Všiml jsem si, že má poraněný genitál. V obličeji byla promodralá, u úst měla hlen. Přivolali jsme sestru, která stála za dveřmi. Dítěti otřela pusu, zkoušela dýchání z úst do úst a masáž srdce,“ líčil Dufek.

Sestra si půjčila Příhodovo sako, holčičku do něj zabalila a utíkala s ní na oddělení. Oživovací pokusy byly marné. Barborka byla mrtvá už několik hodin. Bezprostřední příčinou smrti bylo udušení z vdechnutí zvratků po zmáčknutí dívčina krku.

„Když jsme ji našli, Oplištil začal hystericky vzlykat. Křičel, že ji nechtěl zabít, že nevěděl, že se udusí,“ vzpomínal Dufek. Na chirurgickém oddělení mu policisté odebrali krev. Ve 4:45 ráno v ní měl 1,43 promile alkoholu. Znalec později vypočítal, že v době vraždy byla tato hodnota 2,21 promile. U pedofilně orientovaného muže alkohol odbrzdil jeho sexuálně-agresivní sklony.

Žádal trest smrti, ten už byl zrušen

„Vždycky když jsem byl napitej, tak jsem měl slabost na tuhletu dětskou něžnost. Je to takový čisťounký, žádný nějaký takový... vždyť si vemte nějakou ženskou. Je to chlupatý a smradlavý,“ prohlásil Oplištil 8. května při policejní rekonstrukci. Uvedl, že má na ubytovně schované obrázky z časopisů, na kterých jsou oblečené holčičky. Nad nimi masturboval.

Přiznal také, že na přelomu ledna a února 1990, když přespával v nemocnici přímo na dětském oddělení, si k sobě bral hospitalizovaná miminka. „Měl jsem je u sebe asi třikrát. Jak to začalo brečet, pochoval jsem to, pak zase položil a šel si lehnout. Vcelku mě to nechávalo klidným. Možná proto, že to byli samí kluci.“

„Vyšetřením byla u obviněného prokázána sexuální deviace ve smyslu heterosexuálně zaměřené pedofilie, s agresivními rysy. Osobnost posuzovaného se jeví jako psychopatická, emočně labilní, asociální,“ zjistili znalci. Možnost nápravy označili jako průměrnou. V pozdním věku lze podle nich očekávat vymizení sexuálního pudu.

Pokus o sebevraždu

• několik dní po zadržení se Oplištil pokusil ve vazbě o sebevraždu
• jako levák se pořezal sklem ze žárovky na pravém zápěstí a pravé straně krku
• uvedl, že mu sklo v ruce praskalo, tak jednání zanechal a usnul pod dekou
• podle svých slov byl rozhodnutý zemřít, ale neměl již žádné sklo
• byl názoru „život za život“ a než by se nechal někde utlouct od spoluvězňů, tak to prý chtěl raději skončit sám

zdroj: vyšetřovací spis

17. května 1990 napsal Oplištil tehdejší ministryni spravedlnosti Dagmar Burešové dopis. „Tento podlý čin jsem provedl z části (vlivem) vyčerpanosti, léků a hlavně alkoholu. Vím, že to není omluvitelné, už jen proto, že byl mou vinou zničen začínající život, ale ještě dnes mi při vzpomínkách, které mne pronásledují celé dny a noci, mně to připadá jako zlý sen.“

Obviněný v dopisu připomněl, že ve vězení strávil 13 let a poznal řadu vězňů. Označil se za výjimku a napsal, že nechce, aby jeho čin zanechal „špatný stín na druhých odsouzených“.

Omlouval se rodičům zavražděného miminka a žádal o absolutní trest. „Nevydržím-li to duševně do soudního líčení, vykonám tento rozsudek sám nad sebou. Jestliže to vydržím, pak vás žádám a to zároveň s prosbou, aby mi byl jako výjimce uložen trest smrti. A to se souhlasem našeho lidu. Nemohl bych stejně už nijak žít.“

Po oprátce však volal marně. 2. května 1990, den po jeho dopadení na nemocniční ubytovně, Federální shromáždění trest smrti v Československu zrušilo.

Oplištilovi za této situace hrozilo maximálně 25 let vězení. Takový trest nakonec 4. ledna 1991 u Městského soudu v Praze skutečně dostal. K tomu pětiletý zákaz pobytu na území Prahy, dále zákaz práce s dětmi i mládeží a nařízenou ústavní sexuologickou léčbu. Rodičům Barborky měl zaplatit 667,60 Kčs, což byly jejich náklady na pohřeb dcerky.

Rodina se pak jedenáct let soudila s nemocnicí. Za ztrátu dítěte nakonec získala odškodnění ve výši 550 tisíc korun.

„Venku mám ještě moc práce.“

Oplištil se podle svých slov stal za mřížemi silně věřícím člověkem a našel si prý skvělou životní partnerku. Roky usiluje o to, aby mohl zase žít na svobodě. Šumperský soud žádal o propuštění z vězení v letech 2008, 2009, 2011 a 2012.

Do posledního rozhodnutí v červenci 2012 okresní soud napsal, že odsouzený zdůvodnil svou žádost tím, že má venku ještě moc práce, zařizování a plánů, je na něm závislých hodně lidí a ve výkonu trestu nemůže nic dělat. Argumentoval i tím, že jeho zdravotní stav není ucházející a že se stejně blíží konec jeho trestu.

Mírovská věznice tehdy uvedla, že se Oplištil chová za mřížemi slušně, má přes padesát kázeňských pochval a své trestné činnosti lituje. Soud byl ochoten uvažovat maximálně o jeho přeřazení do mírnějšího typu vězení, což Oplištil odmítl. Sdělil, že na Mírově už to má takové „domovské“ a v jiném zařízení by ho mohli spoluvězni bít.

Šumperský soud uzavřel, že není jisté, že Oplištil povede na svobodě řádný život a není ani v zájmu veřejnosti ho z výkonu trestu na podmínku propustit. Žádost zamítl, což následně odsouhlasil také Krajský soud v Olomouci.

Později, když už byl pedofilní vrah hospitalizován v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy, byl k vysněnému propuštění blíž. Okresní soud v Mladé Boleslavi totiž v září 2018 přeměnil jeho ochranné sexuologické léčení v ústavní formě na ambulantní. Nemocnice s tím souhlasila, Oplištila označila za jednoho z nejvzornějších pacientů.

Jenže na základě stížnosti státní zástupkyně přezkoumal toto rozhodnutí Krajský soud v Praze. A dospěl k závěru, že je Oplištilovo propuštění z oddělení pro sexuální devianty předčasné.

Nově přibraný znalec sice přeměnu ústavní léčby na ambulantní doporučil, zároveň ale konstatoval, že u tohoto pacienta stále existuje riziko opakování závažného protispolečenského jednání. Možnost dalšího sexuálního útoku vůči dítěti nevyloučil ani znalec, který Oplištila vyšetřoval už dříve – v říjnu 2017, po dvou a půl letech jeho léčby.

„Je třeba skutečně mimořádné obezřetnosti a velice pečlivého zvažování, zda lze znalci uvedená rizika přijmout, když by následky mohly být opět fatální,“ upozornila předsedkyně senátu Lucie Černá. Podle krajského soudu je riziko prozatím neúměrně vysoké a společensky neakceptovatelné. Žádost pravomocně zamítl.

Poděkování

Autor děkuje za pomoc při přípravě tohoto dílu paní Markétě, matce Barborky, a badateli Robinu Nožinovi. Poděkování patří i soudům, které poskytly svá dřívější rozhodnutí vztahující se k Jaroslavu Oplištilovi.

Z tohoto rozhodnutí, které má redakce iDNES.cz k dispozici, vyplývá, že se odsouzený muž již nenachází na uzavřeném oddělení, ale má volnější režim. Dostává dovolenky, má možnost vycházek, takže tráví určitý čas mimo nemocnici, na svobodě. Oplištil by se ale rád dostal z ústavu už napořád, proto to u soudu nyní zkouší znovu.

Vyjádření odmítl. „Pacient nesouhlasí, nechce jakoukoliv medializaci a není ani nadšený, že média vědí, kde je,“ napsala Zlata Mistolerová, primářka oddělení pro pacienty se sexuální deviací, kteří se dopustili trestného činu.

Myslím si, že s takovými lidmi by se úřady neměly tolik patlat. Prostě zabije dítě, nemá co vylézt mezi lidi. A ještě si tam sedí z daní občanů, z daní otců a matek od rodin, kteří se starají o své děti. Přitom nic nebrání tomu, aby pracovali. Neříkám nutně někde v dole, ale třeba v továrně.

Mnozí vězni pracují, je možné, že i tento vězeň, zvlášt když má tolik kázeňských pochval.

Co se týká toho „patlání“, nevím, jak to tehdy bylo s těmi tresty, píšou tam, že dostal 25 let, asi bylo možné i doživotí, ale proč soud rozhodl zrovna 25 let, netuším. Ale pokud bys každého, kdo zavraždí dítě, poslal do vězení, tak by doživotně odsouzených bylo o dost víc, než jich je nyní (to nevím přesně, na Wiki píšou, že koncem roku 2016 jich bylo 48), pak taky jsem našel, že v roce 2010 bylo 14 vražd dětí do 6 let. Takže kdyby jich bylo 15 ročně, tak máme od revoluce třeba 450 doživotně odsouzených jen za vraždy dětí do 6 let.

Takže soudy doživotí dávají opravdu jen za výjimečné případy. Oplíštil asi mohl dostat doživotí, ale dostal 25 let, i to je docela dlouhý trest, pak ještě ústavní léčba, není divu, že by chtěl na svobodu, už mu moc let z života nezbývá. Nicméně prostě dostal časově omezený trest odnětí svobody, jak dlouho bude v ústavní léčbě, ale nikdo neví. Je možné, že ve věznici mu ledacos došlo, že by se už nechtěl nechat zavřít znovu, těžko říct, taky moc nepřispívá ta přílišná medializace těch starších případů a vlastně toho člověka staví do pozice, ve které - pokud něco udělá - tak lidé řeknou „vidíš, však jsme to říkali“, přitom možná právě ten přístup (ten lynč) k tomu může znovu vést. Bude to mít chlapec hodně těžké. Ale třeba to zvládne a jak říká - možná nějaké to dobro na svobodě ještě vykonat stihne.

[Mathias8]

Z približne 30 000 vtedajších odsúdených a väznených prepustila Havlova amnestia na slobodu 23 260 osôb. Dve tretiny. Z toho vyše 7 400 na Slovensku. Už za prvé tri dni, do 4. januára 1990, opustila väznice na Slovensku polovica amnestovaných, okolo 3 500 osôb. Veľká šírka amnestie a jej nepripravená realizácia spôsobili vo verejnosti pocit ohrozenia a u časti politikov celého politického spektra vyvolali silnú kritiku. Tisíce prepustených väzňov sa bezcieľne potulovali po uliciach miest a páchali trestné činy.

A to chcel pôvodne pristúpiť k absolútnej amnestii. U mňa je vrah.

[Kasz]

Při převratu, jako by ten v roce 1989, kdy se zcela měnil režim, bylo ve věznicích mnoho různých politických vězňů, nepřátel režimu, apod. Ne všechny soudy proběhly, tak jak by měly. Při takových rozsáhlých státních změnách byla amnestie určitě na místě.

…

Prezident amnestii oznámil ve svém prvním novoročním projevu. Chtěl jí dát najevo, že se distancuje od komunistického soudnictví. „V naší zemi je mnoho vězňů, kteří se sice vážně provinili a jsou za to potrestáni, kteří však museli projít – navzdory dobré vůli některých vyšetřovatelů, soudců a především advokátů – pokleslou justicí, jež zkracovala jejich práva,“ prohlásil Havel na Nový rok 1990.

Zločinci i političtí

V československých věznicích v té době sedělo 31 tisíc vězňů. Milost dostaly více než dvě třetiny z nich. Tehdy se jen těžko dalo odlišit, kdo se dopustil skutečného zločinu a kdo seděl jen proto, že se znelíbil režimu.

Na svobodu propustil všechny, kdo si měli odsedět dva roky, v případě neúmyslných trestných činů dokonce tři roky. Vězňům s vyššími tresty je zkrátil o třetinu až polovinu.

Amnestie se netýkala vrahů, nebezpečných recidivistů či pachatelů zvláště násilných trestných činů.

Zdroj: Havlova velká amnestie: na Nový rok 1990 propustil dvě třetiny vězňů (iDnes.cz)

To, že někteří jednotlivci z propuštěných následně spáchali nějaký další - závažnější trestný čin, než za který byli odsouzení, tak pokud nebyli odsouzení doživotně, tak by stejně jednoho dne vyšli na svobodu a tyto činy by pravděpodobně stejně spáchali (v důsledku svého navyklého "stylu života"), akorát by to bylo o pár let později.

[Kasz]

Ještě bych rád dodal, že Havel byl jako politický vězeň ve vězení několikrát, naposledy v květnu 1989 a zatčen byl ještě i v říjnu 1989, i když byl tehdy záhy propuštěn. Vycházel z osobní zkušenosti. Nevím, jak byste rozhodovali vy, kdybyste byli na jeho místě a prošli byste tím, čím si prošel on. Ale soudit druhé, to jde některým (viz Mathias) dokonale.

[Kasz]

A to chcel pôvodne pristúpiť k absolútnej amnestii.

Mohl bys, prosím, vložit zdroj této informace? Zkoušel jsem hledat, ale nic o absolutní amnestii jsem nenašel. Možná jen špatně hledám.

[Mathias8]

https://zurnal.pravda.sk/neznama-historia/clanok/537819-novy-rok-90-novy-zaciatok-aj-pre-kriminalnikov/

Z niektorých svedectiev vyplýva, že Havel chcel pôvodne prikročiť k ešte veľkorysejšej amnestii. Zdôveril sa s tým vedúcemu predstaviteľovi VPN Jánovi Budajovi hneď po svojej voľbe za prezidenta. „Povedal, že si praje absolútnu amnestiu,“ uviedol Budaj v jednom rozhovore. J. Čarnogurský, vtedy podpredseda federálnej vlády, potvrdil, že výsledná amnestia bola „užšia ako pôvodný návrh a širšia, ako navrhoval“

.

[nintropan]

Že jsou lidi prasata.

[Mathias8]

Su ludia, ktory prisli o blizkych ludi vdaka Havlovi a sudia ho dvakrat horsie ako ja, pretoze vdaka nemu sa dostali na slobodu nebezpecny ludia,ktory im znicili rodiny. Mala Barborka bola planovane dieta. Rodicia na nu cakali 10 rokov a si predstav, ze mas taku dceru ty a niekto jej urobi toto a ty vies, ze keby ten clovek bol vo vazani a nepustili by ho na amnestiu zila by. ...10 rokov cakali..
Viem, ze bol vo vazani ale to ho neospravedlnuje.

Okrem toho dve tretiny su dve tretiny. To by znamenalo, ze vacsina ludi bola vo vazani za drobne veci vlamacky a kradeze a tomu neverim kedze v Ceskoslovensku bolo vrahov plno. Staci si pozriet najvacsie kriminalne pripady. Vsetky sa udiali v Ceskoslovensku...

[Cykle02]

Pedofilní vrah v léčebně zatím zůstane, propustku zkazily technické problémy (Novniky.cz, Mladá Boleslav - rap)

Nejméně měsíc ještě stráví v psychiatrické léčebně pedofilní vrah Jaroslav Oplištil, který před třiceti lety unesl, znásilnil a zavraždil teprve sedmiměsíční holčičku. Ve středu dopoledne rozhodoval Okresní soud v Mladé Boleslavi o jeho propuštění z léčebny, ale kvůli technickým potížím musel být soud odročen. Muž si ve vězení odpykal pětadvacetiletý trest.

Okresní soud chtěl ve středu vyslechnout znalce z oboru psychiatrie a psychologie přes videokonferenci, ale kvůli technickým potížím nemohl. Jednání proto bylo odročeno na červen.

Nyní 65letý muž měl na svědomí v minulosti více případů pohlavního zneužití mladých dívek. Jenomže při velké amnestii v lednu 1990 byl propuštěn z vězení.

Nastoupil do práce jako sanitář v pražské nemocnici. Poslední dubnový den toho roku nastoupil do služby, při ní procházel kojeneckým oddělením. Tam z postýlky vzal půlroční dítě a odnesl jej k sobě na ubytovnu.

Za brutální vraždu novorozeněte dostala mladá matka 16 let

Hrůzný čin posléze popisoval při policejní rekonstrukci. S dítětem se zamkl na svém pokoji. Tam děvčátko znásilnil, a aby jej neprozradilo pláčem, rdousil je. Pak zřejmě opilý usnul. Po pár hodinách ho našla policie.

Už mrtvé dítě rychle schoval pod postel, kde tělo policisté našli. Oplištil pak dostal trest 25 let vězení, po něm nastoupil sexuální léčbu.

[nintropan]

Tak Havel vám to rozrdrbal? Slyšel jsem i v Brněnské zbrojovce. Tam se to ******* už v roce 88. Ale stejně pochybuju, že by prezident mohl znici zvbroni výrobu. To snad vláda a Čalfa, popřípadě pan ministr zbrojniho prumyslu.

[Hebeš]

Tak co se týče Havla, je rozhodně záslušné, že bojoval proti rudému zlu. Komunismum je strašné zlo, napříč světem zavraždili přes 200 000 000 lidí přímo a další stovky milionů lidí nepřímo a všude, kde se dostali k moci, rozvrátili společnost a zničili jakékoliv hodnoty. To ale neospravedlňuje to, že Havel propustil tisíce spravedlivě odsouzených nebezpečných zločinců.

[Hebeš]

Ještě dodám, že samozřejmě je moc dobře, že Havel propustil nevinné lidi uvězněnou bolševickou tyranií. Tento sexuální násilník mezi ně ale rozhodně nepatřil. Měl jít aspoň na sexuologickou léčbu, ne hned ven.

[Kasz]

... si predstav, ze mas taku dceru ty a niekto jej urobi toto a ty vies, ze keby ten clovek bol vo vazani a nepustili by ho na amnestiu zila by.

Nevíš, jestli by žila, to je spekulace. Měl si odsedět ještě 1 rok, a pak by nic nespáchal? Kde bereš tu jistotu? Za smrt Barborky může on, ne Havel. To bys mohl o každém recidivistovi tvrdit, že za jeho skutek po propuštění z vězení může soudce, který ho hned po prvním skutku neodsoudil na doživotí.

[Cykle02]

Inu jen nástroj vězení nestačí, to už je pak pozdě.

[Cykle02]

Vrah dítěte žádal o propuštění z ochranného léčení, soud mu nevyhověl (iDnes.cz, rsr, ČTK)

Mladoboleslavský okresní soud dnes zamítl žádost Jaroslava Nývlta (dříve Oplištila), který žádal o propuštění z ochranné ústavní léčby. Muž v roce 1990 unesl, znásilnil a zavraždil sedmiměsíční holčičku.

Podle znaleckého posudku ochranné léčení splnilo u Jaroslava Nývlta účel a postačí ambulantní léčba. Nývltova nebezpečnost pro společnost je podle znalce minimalizována. Jeho další pobyt v ochranné léčbě by podle něj riziko recidivy nesnižoval.

Podle státního zástupce je ale Nývltova porucha trvalá, a je tak možné ji pouze tlumit léčbou, nikoliv zcela odstranit. Státní zástupce proto navrhoval, aby soud žádost odsouzeného zamítl.

Soudkyně pak v odůvodnění rozsudku uvedla, že Nývlt může být pro společnost hrozbou, ačkoliv jeho další léčba už zřejmě nepřinese žádné zlepšení. Nývlt u soudu uvedl, že na svobodě má zařízené zázemí i plány, co bude dělat.

Nývlta soud kvůli vraždě miminka v minulosti uznal vinným z trestných činů únosu, znásilnění a vraždy. Odsoudil ho k úhrnnému trestu odnětí svobody na 25 roků.

Už předtím byl muž víckrát soudně trestán, naposled za sexuální delikt. Nebezpečnost jeho jednání zhodnotil soud jako mimořádně vysokou, proto zvolil trest vězení v maximální výměře 25 let.

[Zappart]

Vůbec se tomu rozhodnutí nedivím. Sice si už svůj maximální trest odseděl, ochranná léčba splnila účel a nyní už jde jen o další prodloužení odnětí svobody mimo rámec zákona. Ale paní soudkyně si s nějakým právem nedělá starosti. Má možnost ho tam nechat na doživotí, nejsme přece nějaká právně vyspělá země, kde platí pouze jeden trest za provinění a léčebna slouží jen k léčení a ne ke zbavení se propuštěných delikventů.

[Jednorozec]

Nechce se mi to ani celé číst jak je to otřesné....
Doufám že ho z léčebny nepustí jen tak aby nemoh spáchat něco podobného znovu nepůsobí na mně jako někdo kdo se umí ovládat.
Co se týká Havlovi amnestie tak to tenkrát hodně přestřelil. Dokonce jsem viděl dokument od tehdejších jeho spolu disidentů, kteří popisovali že všech disidentů u nás dohromady bylo od pár desítek do max pár stovek (a jen malá část z nich byla v té době ve vězení), ale on propustil skoro všechny vězně a důvodem mělo být to, že před světem (a měl snad v té době i vystoupení v americkém senátu) to pak vypadalo, jako by všichni ti vězni byli odsouzení nespravedlivě či dokonce byli politickými vězní. (2/3 se prý ve velmi krátké době ocitli znovu za mřížemi)
Co se týká obětí komunizmu tak to chce používat vlastní rozum a nečíst moderní propagandu, to bychom pak museli odsoudit i katolíky za smrt většiny indiánů v obou amerikách či křížové výpravy. Navíc žádný "ismus" lidi nezabíjí (to je obvyklá výmluva) lidi zabíjejí bohužel zase a jen další lidé....

[Gabriel Svoboda]

Dokonce jsem viděl dokument od tehdejších jeho spolu disidentů, kteří popisovali že všech disidentů u nás dohromady bylo od pár desítek do max pár stovek (a jen malá část z nich byla v té době ve vězení), ale on propustil skoro všechny vězně

Disidentů bylo pár stovek, ale nevědělo se, kteří to jsou, protože často seděli za zdánlivě kriminální činy (ať už smyšlené, anebo skutečné, ale morálně ospravedlnitelné, např. napadení esenbáka rozhánějícího demonstraci). Političtí vězni neměli na čele napsané, že jsou političtí. Proto bylo nutné propustit všechny.