Medvídek

[Anonym]

Medvídek zůstal sám
ve své postýlce spát,
je opuštěný
a nikdo si s ním už nechce hrát.

Přes kožíšek z plyše
toho tolik necítí,
a očička z korálků
mu každý závidí.

Medvídek zůstal sám
opuštěný tiše spát
a stejně jen bdí,
úsměvem musí lhát.

Kdo ví co jeho
malou hlavičku napadá,
když kapka smutku
na polštář dopadá.

A přes kožíšek z plyše
už nic necítí,
a očička kde byly korálky
kromě tmy už nic nevidí.

[Anonym]

Smrt je krásná
když přichází nečekaně
mysl je prázdná
jen nůž do dlaně

Vlk sežral Karkulku
myslivec rozpáral břich
sám by zasloužil kulku
a pak že vraždit je hřích

Na zemi zbyla jen louže
a v ní nebeská světla
„pozor, trochu to klouže“
když duše z těla utekla.

Sedm mrtvých Trpaslíků
oběšená Popelka
Růženka upálená na seníku
a jedna zmrzačená myšlenka.

Smrt je tak krásná
když přijde nečekaně
aspoň je mysl prázdná
a duše se nebrání odhodlaně.

[Rapunzel]

Medvídek zůstal sám
ve své postýlce spát,
je opuštěný
a nikdo si s ním už nechce hrát.

Ach jo, to je smutný.

[Rapunzel]

MRTVÁ VÍLA A JEJÍ KRÁLOVSKÉ ALTER EGO

Počkej si na historky o ďáblu
a nenech se chytit do sítí,
je princezna s křídly motýla,
kamenné srdce rozbila,
aby zemřela v náruči pekla.

Poslední pitomá pohádka
její pád už nezachytí,
láme se bolně ve slovech,
umírá, sípe, lapá dech,
bez křídel s hlavou v oblacích.
Bludičko krví přesladká,
královno běsů, zrůdo z lesa,
vylákej tuláky na zcestí,
jezero hrůzy vyceď z nich.

V prohnilý záchvěv svojí dlaní
pohlaď stín lesních bludů,
stromů chechot zní jako ďábel
v obléhání svojich sluhů,
jsi jinde a Tvoje alter ego
stopuje zlo až do skrýše.

Někdo tu story dopíše,
království za bdění,
nejsou si souzeni,
v paláci svých her na lhaní
sledují kroky k rozhraní.

[Anonym]

Mám balónek
plný lásky
je napnutý
trochu vrže
vnáší se
chtěl by letět kamsi do slunce.

Mám nůž
musím opatrně
je ostrý
může ublížit
utnout hlavu
umí snadno způsobit konce.

On chtěl jenom létat
vznášet se oblohou
ne jen plakat
že být spolu nemohou.

On chtěl jenom létat
letět za sluncem
ale musí jen plakat
nežít snem.

Něco mu uniká
zmizel ze světa
stejně jen utíkal
ani láska není staletá.
Vydrží jen chvíli
jen kousek cestou jít
pak ji dojdou síly
a prosí…..
Nech mě odejít…..

[Rapunzel]

Anonyme, myslím, že máš dobré slovní obraty i nápad. Proč to sem vkládáš jako anonym?

[Anonym]

Můj sen zůstal uvězněný v kleci
nejspíš aby nemohl prchnout

Slyším jen ten šum řečí
že měl by zdechnout

Přes mříže fouká
paprsky světla sem nedolétnou

Smutnou melodii si vězeň brouká
a doufá v sílu nadpozemskou

Už mnoho let nedostal najíst
žije jen ze zloby

Může jen plány příst
rád by měnil podoby

Můj sen je zlý
plný zlosti a nenávisti
Je jako zrcadlo
do kterého se dívá celý svět
Pak kdosi do něj hodí kámen
aby se roztříštil na miliony kusů

Můj sen je zlý
plný zlosti a nenávisti
Je jako vodní hladina
ve které se odráží všechno kolem
Pak do ní hodím kámen
ale to zlo ho zahubí

A zavře nad ním vrata osudu
Stejně jako můj sen
Ani kámen se už nevynoří
A zůstane mrtvý
Na dně
Navěky

[Rapunzel]

Můj sen zůstal uvězněný v kleci
nejspíš aby nemohl prchnout

Slyším jen ten šum řečí
že měl by zdechnout

Anonyme, teda!
Chválím Tě.

[Anonym]

Chci zažít tu chvíli
kdy život uteče z těla
koukat se na sebe
aspoň chvíli

Chci zažít ten pocit
svobody a volnosti
mimo smysly
aspoň pro ten pocit

Chci zažít tu krásu
kdy jedinou vteřinu
můžu zůstat stát
a koukat na tu krásu

Chci zažít tu chvíli
a pak už nebude nic
ani tma, ani světlo
Prostě nic