Děti se doma učí víc, přesto si toho zapamatují méně, ukázal výzkum (iDnes.cz)

[Cykle02]

Děti se doma učí víc, přesto si toho zapamatují méně, ukázal výzkum (iDnes.cz, jva)

Téměř polovina dětí tvrdí, že se doma během nouzového stavu učí víc než ve škole, ale oproti tomu si toho méně zapamatuje. Školákům v domácí karanténě chybí hlavně kamarádi, největší obavy pak mají o zdraví svých nejbližších, vyplývá z dubnového výzkumu organizace UNICEF ČR mezi českými dětmi. Starší školáci si pak stěžují, že jim chybí možnost být alespoň na chvíli bez rodičů.

„Nouzový stav zásadně ovlivnil životy dětí a jejich rodin. Pozitivní zprávou je, že české děti jsou v zásadě stejně šťastné jako předtím, celá pětina z nich se během nouzového přímo zapojila do šití roušek a pomoci seniorům,“ uvedla k výzkumu ředitelka UNICEF ČR Pavla Gomba.

Celkem 45 procent dětí tvrdí, že tráví učením víc času než obvykle. Častěji to uvádějí dívky. Domácí učení pak 60 procent dotázaných školáků považuje za méně efektivní. Téměř každý druhý pak uvedl, že dostává příliš domácích úkolů.

Volný čas během stavu nouze děti nejčastěji tráví na počítači, telefonu nebo herní konzoli. Necelá třetina dětí je na internetu v současnosti 3 až 4 hodiny denně.

Během koronavirové krize děti nejvíc trápí, že se nemohou vidět se svými kamarády. Ve výzkumu to uvedlo 87 procent dotázaných. Dvěma třetinám školáků se pak stýská po chození bez roušky, dalším 49 procentům chybí pravidelná školní docházka.

Největší strach má 60 procent dětí z onemocnění nejbližších, 43 procent školáků se bojí nákazy samotné a 30 procent pak stresují krizová opatření.

Většina dětí také uvádí, že atmosféra v rodině je i během nouzového stavu výborná nebo dobrá. Ve srovnání se situací před epidemií je ale o něco horší. Nejlépe hodnotí atmosféru děti rodičů s nejvyššími příjmy (95 procent), zatímco v rodinách s výdělkem do 20 tisíc korun měsíčně považuje situaci za dobrou 81 procent dětí.

Téměř polovině starších školáků chybí možnost být chvíli bez rodičů. Sport postrádají nejméně děti z rodin s nejnižšími příjmy, naopak nejvíce chybí dětem z velkých měst.

Výzkum provedla pro UNICEF ČR agentura STEM/MARKod 9. do 16. dubna na reprezentativním vzorku 1 011 dětí ve věku od 9 do 17 let.

[Vofs]

Celkem 45 procent dětí tvrdí, že tráví učením víc času než obvykle. Častěji to uvádějí dívky. Domácí učení pak 60 procent dotázaných školáků považuje za méně efektivní. Téměř každý druhý pak uvedl, že dostává příliš domácích úkolů.

Z mého pohledu (pohledu studenta), je distanční forma výuky opravdu méně efektivní, doma se tolik nesoustředím, ve škole je na daný předmět určitý čas a není tam tolik rozptylujících věcí, na druhou stranu si doma můžu na učení vyhradit jakou koliv denní dobu a učení si tak rozplánovat.

Já třeba učením netrávím víc času než ve škole, u mně je to tak: ve škole nejčastěji 7 * 45 minut doma tak 2-4 hodiny (navíc při práci si často se spolužáky povídám či jinak prokrastinuji například brouzdáním po ČEPEKu) a taky při distanční výuce navíc ušetřím čas, který vynaložím na cestu do školy a zpět, ale subjektivně mi připadá, že je informací opravdu hodně.

Samozřejmě záleží na konkrétní škole, řediteli či učiteli. Máme učitele, kteří nám posílají látku tak jako by jsme byly ve škole, co by jsme měly stihnou to nám pošlou, taky takové, kteří toho poslali za dobu opatření tolik, že by jsme nestihly ani za pololetí (jako kdyby využili situace a snažili se dohnat to co jsme nestihli). A jsou i tací, kteří neposílají nic nebo jen velmi málo.

Co jsem se ptal kamaráda, který chodí na učnák, tak prý nedostávají skoro nic, navíc mají formu výuky 1/1 (praxe/škola), takže úkoly dostávají jen liché týdny, a o praxe z pochopitelných důvodů přicházejí.

Během koronavirové krize děti nejvíc trápí, že se nemohou vidět se svými kamarády. Ve výzkumu to uvedlo 87 procent dotázaných. Dvěma třetinám školáků se pak stýská po chození bez roušky, dalším 49 procentům chybí pravidelná školní docházka.

Ano také mi vadí, že se nevídám s kamarády, a samozřejmě taky to, že se nevídám s holčičkami. Roušky mi nějak zvlášť nevadí a škola jako taková mi opravdu neschází.

Téměř polovině starších školáků chybí možnost být chvíli bez rodičů. Sport postrádají nejméně děti z rodin s nejnižšími příjmy, naopak nejvíce chybí dětem z velkých měst.

Možnost být bez rodičů mám, takže mě to nějak netrápí. A co se sportu týče, i když nejsem z velkého města, tak mi opravdu chybí.

[Myš]

K tématu mi přijde zajímavý pohled od lidí, jejichž děti do školy nechodí vůbec a jsou vzdělávany doma přes celou ZŠ:
https://psychologie.cz/otresene-jistoty-skolni-dochazky/?fbclid=IwAR2QT6ktxLGdefy_VQRwFINjro9lCB7LGlF6B-N4KdafVSEIQasffQaeQho